Zářijové recenze

Cesta kostí

Demi Winters

*****

608 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. V prvním díle romantasy série Knihy popela se spolu se Sillou Nordvigovou čtenář vydá na nebezpečnou „cestu kostí“. Trigger warnings jsou součástí odkazu a autorka taktéž doporučuje dílo pro čtenáře starší 18ti let. Což oceňuji, ovšem nebuďme naivní, na internetu se mladí dostanou k daleko agresivnějšímu a toxičtějšímu obsahu. Nebezpečná cesta je v každém smyslu slova nebezpečná, mystická a dobrodružná. Sillu pronásleduje vyslankyně královny, která ji chce za každou cestu doručit do Sunnavíku, kde se podrobí soudu a čeká ji pouze a jenom smrt. Po cestě Silla narazí na skupinu Krvavých seker, skupinu vikingských žoldáků, kteří jsou najmutí na konkrétní práci. Jejich stezky se protnou, Silla se musí potýkat nejen s nedůvěřivým vůdcem Sekerníkem, ale taky jeho pobočníkem, Vlkem. Pro svou záchranu musí balancovat na tenkém laně mezi důvěrou, nebezpečím, pravdou, smyšlenými příběhy a notně se jejich cíle a cesty protnout, city zašmodrchají a tragédie na sebe nenechají dlouho čekat. A boj o život svádí hlavní hrdinové nejen po cestě, ale také ve vlastním táboře.

Autorka vypráví velmi autentický příběh s nitkami severské mytologie. A stejně tak je tvrdý osud hlavních hrdinů, jenž je jim předurčen. Příběhové linky sledujeme z pohledů hlavních hrdinů er-formou. Od počátku čtenář vnímá tenzi, důležitost cesty před hlavními hrdiny, velmi intenzivně se před čtenářem otvírá svět Cesty kostí, nebezpečí, které na ní na cestovatele číhá, a každopádně osobní důvody každého jednotlivého aktéra pro své činy. Jak se zintenzivňuje nebezpečí, stále silně vnímáme spojení mezi vzájemně benefitujícími spolucestujícími. Čtenář je tak vtažen do světa Knihy popela, že jakékoliv boje, ztráty, nedůvěra, zrada, odhalení dopadají velmi citelně. Budete se bát, držet pěsti, bojovat s rozhodnutími stejně jako hrdinové, přát jim klidu, pokoje, odpuštění, rozhřešení a než se stihnete nadechnout, je tu konec a vy musíte počkat na to, jak tento příběh bude pokračovat. Už se těším na další dobrodružství.

 

Kotva

Kristina Ohlsson

****

512 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. V pátém díle se vracíme do rybářského městečka Hovenäset. Nacházíme Augusta s Marií v době příprav na jejich svatbu. Nahlášení podivné noční události, která lehce odkazuje na linku spolku věřícímu na UFO, partička teenagerů, otec pátrající po okolnostech úmrtí své dcery, nález zakrvavené opuštěné protézy nohy u mola, podivné indicie, které dostává August ohledně jeho otce, podezřelé invazivní smsky, které dostává Marie a atypické chování jednoho z pěti dětí Mariina kolegy Ray-Raye zakládá na dost náročné období, kterému musí August s Marií i Marie se svým vyšetřovacím týmem čelit.

Autorka opět s vervou svou vlastní popisuje myšlenkové pochody jednotlivých aktérů, nahazuje udičku čtenářům ve formě popisu událostí tři roky starých, a rozhodí několik potencionálních stop, po kterých se musí Ti, co pátrají po odpovědích vydat. Jednotlivé příběhové linie jsou vyprávěny er-formou ať již z pohledu Augusta, Marie, Ray-Raye, Marie, otce pátrajícího po stopách vedoucích k tragické události v minulosti, to vše v důsledku na konec do sebe zapadne. Jen je potřeba, aby se kladly správné otázky, a postupovalo se obezřetně a nakonec rychle, aby nedošlo k další tragédii.

Autorka v doslovu přiznává, že kvůli žánru musela trochu zkrátit a upravit policejní postupy. Ovšem i tak čtenář má pocit, že se dívá pod pokličku. Díky tomu se čtenář snáze napojí na příběh i hlavní hrdiny a další aktéry. Sice je to páté pokračování, ale absence znalostí předchozích případů neochudí čtenáře o kvalitně rozpracovaný příběh a jeho pochopení. Jen jsem zde asi poprvé měla pocit, že se autorka v několika případech opakovala v podaných informacích. Nicméně to neubralo na zábavě ve čtení.

Kromě jednoho kratšího příběhu, který musí řešit August v době Vánoc čerstvě po přistěhování, který vyšel v originále v letošním roce 2026, to zatím vypadá, že pátý příběh je v této sérii poslední, ovšem stejně to autorce nedalo a konec doslova vybízí k dalšímu pokračování. Takže kdo ví, třeba někdy v budoucnu…

 

Někdo to udělat musel

Velikovsky (aka Radka Třeštíková)

****

360 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Když se mi naskytla příležitost přečíst si novotinu od známé autorky, poprvé pod pseudonymem, neváhala jsem. Sledujeme příběh mimo velkoměsta, v rámci menšího městečka nebo vesnice, a vlastně se dá zasadit kdekoliv, kde je ta pekárna s majitelkou, která všechno ví, maloměstská třída, čerstvě přistěhovalí obyvatelé, dům, který obestírá napětí, hororové příběhy, které se mezi místními vyprávějí, komplikované vztahy dospělých, komplikované vztahy dětí, snaha zapadnout do kolektivu, nebo naopak snaha být neviditelný… Zní to povědomě? Proto asi přestože v knize se vyskytuje celkem dost hlavních postav a čtenář by potřeboval asi více času, aby se s nimi sžil, všechny postavy jsou napsány tak, že jim čtenář rozumí, chápe, nenávidí, podezřívá, šestý smysl se pořád naváží a nenechá nás klidným stejně jako postupně naskriptované indicie a propojování postavových dějových linek. Ale jestli si čtenář myslí, že mu závěr bude naservírován na zlatém podnose, přemýšlejte znova.

Příběh je koncipován jako takový „film ve filmu“ a i sama autorka hned během první kapitoly přinese myšlenku „…. příběhu, co se neuměl rozhodnout, jestli bude scénář, seriál, kniha anebo skutečnost.“ Autorka příběh kocipuje do pěti hlavních kapitol = epizod. Promlouvá jménem režisérky, čtenáři připomene hlavní události předchozí „epizody“. Postavy nám představuje er-formou. Nevím, proč autorka schytává tolik hejtů. Co jsem měla možnost přečíst autorčino dílo před rozhodnutím publikovat pod pseudonymem, stejně jako tehdy, i nyní píše bez obalu, syrově, nekonformně, otevřeně, nepotřebuje berličky ani vytáčky. A možná proto čtenář, který cítí lehký diskomfort, a který se lehce vnoří do některé z postav (nebo i rovnou do několika naráz), pak asi neocení křehkost otevřené zranitelnosti. Ale co už, je známo, že potrefená husa kejhá nejvíce. Proto neváhejte a přijměte pozvání autorky na jízdu po komplikovaných lidských vztahů, mezigeneračních vztahů včetně coming-of age trápení s kriminální zápletkou. Jak by jste si to představovali na velkém plátně? A jaký byste si představovali konec? Jaký byste chtěli konec? A jaký konec by si postavy zasloužily?