úterý 7. února 2023

 

Lednové knižní recenze 



















Alžběta & Margaret – Důvěrný svět královských sester

Andrew Morton

*****

384 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Známý a zkušený životopisec Andrew Morton v roce 2020 uzavřel svůj čas věnovaný k prozkoumání vztahu dvou královských sester, Alžběty a Margaret od jejich útlého věku až po Margaretinu smrt.

Skrze jeho vyprávění a poznatky vnímáme velmi zblízka jak královský život, status a povinnosti z toho plynoucí a život s minimálním soukromím vyvolávají úskalí a jaký dopad mají na obě sestry a jejich vzájemný vztah a pouto.

Autor si nebere servítky a občas mám pocit, že čtu červenou knihovnu. Nutno podotknout, že na hraně překročení balancuje velmi umně. Je zřejmé, že Andrew Morton si dal záležet a určitě při jeho tvorbě využíval obsáhlé zdroje. Dokládá to třístranný seznam použité literatury a 555 ozdrojovaných poznámek. Upřímně, neočekávala bych menší důslednost a důvěřovala jsem natolik, že jsem poznámky ignorovala. Otázkou je, kdo si najde čas veškeré zdroje projít. Každopádně jsou k dispozici pro ty, koho určité etapy, události a vztahy zaujmou více, aby si mohli dohledat detailnější informace.

Andrew Morton píše čtivě. Samozřejmě není to román s detektivní zápletkou, který by vás nutil číst, dokud neotočíte poslední stranu. Přeci jen je to forma jakéhosi dokumentárního počinu. Osobně jsem měla pocit, že ke konci se tempo přeci jen zrychlilo a na posledních stranách se příběh uzavřel velmi rychle. 

Ovšem zájemci a fanoušci královské rodiny nemusí truchlit, autor se poté detailněji věnuje pouze starší ze sester v publikaci Královna Alžběta II.

________________________________________________________________________________

Obřad

Carmen Mola

****

352 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Příběh nás zavádí do ulic Madridu, kde je inspektorka Elena Blancová postavena před vyšetřování vraždy mladé ženy, jež zmizela po rozlučce se svobodou. Inspektorka je jak ve svém profesním, tak i osobním životě rázná, jedná instinktivně, důmyslně a živočišně. Vedle sebe má profesionální tým, na který se může spolehnout. Spolu rozmotávají síť rituálních vražd. Vyšetřování však přináší spíše více otazníků než odpovědí. Rozhovory, které potřebují podstoupit, je nutí přehodnocovat a znovu vyslýchat svědky, bývalé podezřelé a bývalé obhájce. V rámci vyšetřování je Elena nucena učinit nepříjemná rozhodnutí, zpětně prozkoumávat starý případ, který navíc čím dál více otevírá její staré rány v osobním životě. Konec pak naznačuje další potencionální linku na pokračování.

Příběh je psán velmi čtivě a poutavě. U čtenáře vyvolává přesnou míru tenze, obav a zapojení vlastní představivosti, díky níž otáčíte stránky, dokud nedospějete ke konci. Až si někdy říkám, co se musí vlastně stát, že někdo vytvoří takový scénář. Ale to je zřejmě platné u každého thrilleru. Tento by se dal popsat jako detektivní příběh s kriminální zápletkou, kde se čtenáři seznamují se špičkou ledovce problémů a „klacků pod nohama“, kterým vyšetřovatelé mnohdy musí čelit.

________________________________________________________________________________

Jiné místo

Kateřina Karolová

****

232 stran

Za možnost spolupráce a přístupu k reading copy děkuji Albatrosmedia.

České autory, přiznám se, moc nečtu, ovšem ráda dělám výjimky a zde jsem velice ráda využila příležitosti přečíst si „reading copy“. Autorka má již na kontě tři předešlé knihy. Ráda jsem si přečetla její aktuální čtvrtý počin.

Jedná se o detektivní až kriminální příběh s prvky thrilleru. Mladá dívka odjíždí se svým přítelem na opačný konec republiky, kde chtějí strávit krátkou dovolenou vyplněnou poznáním lázeňského městečka a jeho okolí při cyklistických výletech.

Vyprávění z pohledu hlavní hrdinky je velmi čtivé. Je zde minimálně přímé řeči. Vše je z velké části popisné, čehož jsem se zpočátku obávala, ovšem autorka velice umně balancuje na hraně, kapitoly nejsou zdlouhavé a přímá řeč se objeví v tu správnou chvíli, kdy to příběh potřebuje. Naopak čtenář nedokáže přestat a jako mávnutím proutku se stává součástí příběhu a vnímá okolí a popisované skutečnosti, jako by se mu odvíjely před očima.

Dávkování napětí je účinné. Zápletka je zakomponována (opět použiji to slovo) umně. Osobně musím konstatovat, že jsem tak trochu doufala ještě v zápletku tzv. „na druhou“, ovšem rozhodně to nesnižuje čtivost knihy. To, že se literatura a literární tvorba přetváří, obohacuje, doplňuje, odklání, postupuje (zde si každý může doplnit adjektivum, které pro každého může znamenat opačné protipóly) si může čtenář vyzkoušet sám. Součástí knihy je totiž QR kód, díky němuž si čtenář může zahrát hru a vydat se tak po stopách hlavních hrdinů, řešit úkoly a třeba přijít na kloub záhadě. Zkušenosti se hrou nemůžu bohužel podat. Osobně pro mě byla popisnost v knize natolik bohatá a umocněna mou představivostí, že budu potřebovat nejprve něco oddychového J Ovšem nevylučuji, že si hru zahraji a poté případně doplním recenzi. 

 

středa 1. února 2023

 

MUŽ JMÉNEM OTTO


Režie : Marc Forster

Scénář: David Magee

             Předloha: Fredric Backman

 



Před očima se nám odvíjí příběh postaršího osamělého muže, který je všechno, jen ne příjemný.  Postupně se seznamujeme s obyvateli tvořícími kolorit jeho sousedství na předměstí a postupně se nám odkrývá Ottův život a na scéně jsou, či přichází osoby, které jeho život ovlivní. Nebudu hovořit o detailech, to by nešlo bez spoilerů.

Scénář je napsán brilantně. Načasování všech vtípků a prolínání událostí je "spot on". Každá osoba měla svou příběhovou linku krásně rozehranou a charaktery byly pěkně vystihnuty. Herecky skvělé volby. Nevím co jsem si myslela, ale že posmrkám několik kapesníků, to jsem vážně nečekala. Připravte se na to, že se budete smát více než obyčejně, aby jste vzápětí měli zmáčknuté srdce tak, že slzy tečou tak nějak samovolně a do toho zjišťujete, že brečíte a smějete se zároveň. Vážně klobouk dolů, protože to už se hodně dlouho nepodařilo žádnému filmu.

Abychom byli spravedliví, film má knižní předlohu. Nečetla jsem, tudíž neporovnám. Film má také svou o deset minut kratší švédskou předchůdkyni. Neviděla jsem, nemohu porovnat. Ale určitě budu chtít vyzkoušet obě tyto varianty. 

Máme tady takovou neřest. Když vyšla trilogie Milénia, Američané měli potřebu vytvořit remake. Byl kvalitní, o to nic, jen vždy kroutím hlavou proč mají v krátké době (zde je to 7 let) potřebu vytvořit mainstreamově - "hollywoodskou" verzi. Pravda, v případě Stiega Larssona jsem nejprve četla knihy, pak jsem viděla filmy švédské produkce a pak až americkou verzi. Z toho důvodu to v tom případě zřejmě vnímám citelněji.  

Ovšem zde můžu říci, že nelituji ani jedné prolité slzy, film doporučuji. Je to příběh, který vás hřejivě obejme a zároveň budete mít potřebu obejmout :)

Za mě hodnocení:  🌟🌟🌟🌟🌟