Dubnové recenze

Josefův osud

Josef Lewkowicz

Michael Calvin

*****

368 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Kniha vypráví příběh Josefa Lewkowicze, který jako mladistvý prošel šesti koncentračními tábory:

§  Liszki - krakovské ghetto a tábor nucených prací;

§  Krakow-Płaszów - tábor nucených prací, následně koncentrační tábor;

§  Mielec;

§  Osvětim-Březinka;

§  Mauthausen – tábor III. stupně; včetně přidružených táborů Melk, Almstetten, Ebensee)

aby přežil a svými osobními pamětmi se zasloužil mimo jiné o to, že se mnozí vykonavatelé zvěrstev zpovídali před tribunálem a byli usvědčeni a odsouzeni.

Za mých školních let jsme šli hromadně do kina na filmové zpracování Schindlerova seznamu. Stejně tak současná generace studentů by měla takovéto historické záznamy pamětníků číst v rámci školního kurikula.

Nebude to snadné čtení. Samozřejmě při něm zažijete smutek, možná i slzy, hlavně ale obavy, strach, frustraci, chvilkové oddychnutí a pak vše nanovo. Garantuji, že vámi při tom bude celým tělem vibrovat bezmoc, spousta otázek, nevěřícně budete kroutit hlavou a nebudete s to pochopit, jak se může jeden zástupce druhu homo sapiens chovat k jinému členu druhu homo sapiens natolik zrůdným a cíleně destruktivním způsobem. A právě zde je na místě, s ohledem na to, jaké události vidíme v současné době kolem sebe, a vlastně po celém světě, opět zopakovat to známé: „Nepoučili jsme se z historie? Pak jsme nuceni si ji zopakovat!“

Kniha se nevěnuje pouze letům zajetí, konci války, osvobození, stíhání nacistů. I Oskar Schindler zde má své místo. Ve druhé části knihy autor popisuje, jaké krkolomné cesty jej čekaly poté, co opět nabyl svobodu. Popisuje, jak, byť svobodný, nadále musel bojovat o své místo na zemi. Popisuje cestu k opětovné důvěře, a čemu vlastě svůj nově nabytý život zasvětil a čemu se věnuje. Jak jsem měla možnost nahlédnout do života Josefa Lewkowicze, nabyla jsem dojmu, že jestliže o kočkách se říká, že mají devět životů, u něj se musí jednat nejméně o dvojnásobek, a to jsem si vědoma, že pomyslné číslo hrubě podhodnocuji.

Těm, kdo něco takového nezažili na vlastní kůži, jsou takovéto zážitky nepřenosné. Místo klasické květnaté recenze si tentokrát neodpustím zanechání zmínky v online éteru v podobě několika vypůjčených úryvků. Nechám je bez komentáře, aby si k tomu každý udělal svůj obrázek. A ze všeho nejvíc doporučuji, aby si každý takto silné příběhy zapsané a zdokumentované v tomto případě Josefem Lewkowiczem a Michaelem Calvinem přečetl.

***

„Nejhoršími dozorci byli ukrajinští esesáci.“

„Nemusíte mít uniformu. Nemusíte po nikom střílet, nikoho bičovat nebo mlátit obuškem, dokud nepadne k zemi, a přesto můžete být tyran. Stačí nedělat nic, neposkytnout bližnímu pomoc.“

„Zeptejte se sami sebe: co byste dělali, kdyby vám zničeho nic sebrali všechno, na čem vám záleží?“

„Říká se, že na penězích nezáleží. Na chuti do života však ano, a když ji ztratíte, ztratili jste všechno.“

„…nikdy jsem nebyl tak rád, že měřím pouhý metr šedesát.“ (Tady přeci jen poznámka: Sama měřím těch 160 cm a ať se na místě propadnu, jestli si ještě někdy budu na tento fakt stěžovat.)

„Člověk byl míň než nic.“

„PAMATUJTE NA JEJICH UTRPENÍ!“

Simon Wiesenthal:           „Naděje žije tam, kde lidé nezapomínají“.

„Svoboda není dar z nebes, musíme si jí zasloužit dennodenním úsilím.“

„Vzdělání je nesmírně důležité, protože zlo opět zvedá hlavu.“

„Vyber si život. Vyber si dobro.“

***

 

 

Lásky čas

Adéla Rosípalová

Alena Štraubová

*****

312 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud se rozhodnete trávit čas touto velmi příjemnou knihou, která vznikla spoluprací dvou autorek, čeká vás jarní queer romance, příběh od lásky k nenávisti, kafe, kafe a ještě jednou hodně kafe a důležitou roli bude hrát kocour.

Teo se z rodinou přestěhuje z Prahy do moravského městečka, aby po smrti tety převzali její kavárnu. Jenomže s druhou kavárnou si nejenom budou konkurovat, syn tamních provozovatelů – Vilém (pro kamarády Villy), jak se zdá, nemůže nového obyvatele vystát, a to se musí vídat ve škole. Brigády v kavárnách, učení na zkoušky, maturita sourozence, spoluhráči z volejbalu a důležitý zápas, coming outem, v jiném případě „vyoutováním“, to vše zaměstnává Tea s Villym na cestě za křehkým poznáním, vyrovnáváním se s vlastní identitou, předchozími zážitky a nesmím zapomenout na starost o a souznění s „Tuňákem/Hubertem“.

Tento příjemně čtivý, dojemný příběh se čtenáři odvíjí v kapitolách střídavě pohledem obou hlavních hrdinů. Autorky velmi citlivým způsobem dotýkají složitostí dospívání, role prostředí a okolí, ve kterém člověk vyrůstá. Poukážou mimo jiné na důležitost důvěry, možnosti mít se o koho opřít, léčivého doteku času, naslouchání šestému smyslu (jinak řečeno instinktu). Příběh nám připomene, že pokud je to jen trochu možné, neuškodí nahlížet na věci s lehkostí, nadhledem aniž bychom zapomněli na konejšivý účinek humoru. Ovšem zároveň by člověk neměl upozadit bezpečnost a opatrnost.

 

Království

Jo Nesbø

*****

597 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Přiznám se, že JN nemám zas tak moc načteného. První seznámení bylo skrze filmovou verzi Sněhuláka a oproti recenzím se mi osobně filmové zpracování líbilo už jen proto, že tam jednu roli ztvárnil Jakob Oftebro, se kterým jsem měla tu čest v Čechách pracovat už na pěti projektech. Ale zpět k JN. Jako první se ke mně dostala minulý rok kniha Zatmění, což byl v řadě už 13. případ Harryho Holea. A HH nemůžeme nemilovat. Bez jakýchkoliv obav jsem se začetla do Království, což je kniha z roku 2020. Ovšem zde se jedná o zcela jinak postavený příběh. Sledujeme osudy dvou bratrů – Roye a Carla Opgardových, a to pohledem staršího z nich – Roye. Příběh se převážně odehrává na malé zapadlé vsi Os v norských horách. Během sedmi částí, na které je kniha rozdělena, nahlédneme do křehkých vztahů a drastických osudů, boji o přežití, neodvratných zvratů, propletených a komplikovaných vztahů, kde nechybí pudové chování a boj o moc.

Centrálními postavami jsou dva bratři, kteří jsou po smrti rodičů nuceni spoléhat jeden na druhého. Roy, je úspěšný provozovatel místní benzinové pumpy, který taky po strýčkovi zcela převzal starost o dílnu jako velmi schopný automechanik, a jeho bratr Carl, který odjel studovat do Ameriky a po letech vrací s jasným plánem. Ovšem to by nesměl být Carl, aby opět nepotřeboval s něčím pomoci. Bude se situace opakovat, nebo se Roy vydá jinou cestou vstříc svému osudu, ať už to znamená, že daná cesta může být jakkoliv krátká?

Hned od prvních stránek, kde autor konfrontuje čtenáře s neskutečně emotivní scénou, je příběh syrový, jako už jsme ostatně u severských kriminálních a detektivních příběhů zvyklí. JN mistrně rozehrává scény tak naturalisticky, přitom velmi plynule přechází do situací z minulosti, ke kterým se současný příběh váže a čtenář jen nestačí lapat po dechu a pomaličku se mu skládají naservírované události a zkušenosti jako puzzle a postupně tak hlavní postavy dostávají konkrétnější obrysy a příběh tak komplexnější a hutnější náboj. Nutno podotknout, že skrze anotaci jsem (moje hloupost) očekávala na první dobrou zcela odlišný směr příběhu. Proto asi způsob, jakým se autor nebojí jít na dřeň, bravurní naservírování osudů jedné rodiny, spoluobyvatel malé vesničky a toho, jak si každý to své místečko na zemi buduje po svém, fungovalo jako pomyslná, a velmi dobře mířená, rána na solar plexus. Well played, Mr. Nesbø! Well played!

Dívky na kopci

Alison Belshamová

*****

376 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí reading copy ještě před uvedením na trh. Bylo to mé první seznámení s autorkou a neměla jsem žádná očekávání, navíc jsem byla zrovna v časoprostoru, kdy jsem se chtěla vyhnout thrilleru, ovšem zakousla jsem se a nelitovala jsem. Knížka mě nepustila až do poslední strany. Jedná se o první díl se záměrem o pokračování. Ocenila jsem, že čtenáře nečeká na konci cliffhanger abychom zůstali tzv. viset. Autorka poutavě uvede do příběhu, hezky vykresluje každou postavu, kterou hlavní hrdince – inspektorce Lexi Bennettové, pátrání po vrazích dvou dívek přivede do cesty. Spousta možností, pochybností, chybějících indicií, nebo naopak indicií, které na první dobrou nedávají smysl a přitom času je tak málo…. Jak zmiňuji, příběh udrží čtenářovu pozornost napnutou jako tětivu.

Autorka píše poutavě, strategicky rozehrává psychologickou hru a nechává čtenářům nahlédnout pod pokličku místa činu, vyšetřování, sběru důkazů, myšlenkových pochodů vyšetřovatelů a také skládání střípků k následnému vygenerování profilu zločince. Podle výčtu děkování je vidět, jakou práci si autorka s příběhem dala. Velmi působivý námět i zpracování a už teď se těším, kam inspektorku zavedou další kroky.

 

Březnové recenze

Zimní bouře

Karen Swan

****

432 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Do ruky se mi dostal druhý díl série z pera Karen Swan. Bylo pro mě překvapením, že se nejedná o druhý díl ve smyslu slova, jak jej můžeme vnímat, a tedy navázání děje příběhu Effie a lorda Sholta. V tomto díle sledujeme osudy hlavní postavy, kterou je tentokrát Mhairi MacKinnonová v časové ose těsně před dějem prvního dílu, paralelně odvíjejícího se prvního dílu, tentokráte nezúčastněnýma očima Mhairi a následným dějem po událostech navazujících na odjezd původních obyvatel St. Kildy. Bude Mhairi schopná naplnit své touhy? Vzbouřit se svému osudu? Bojovat nejen o svůj život, zvyknout si na jiný, než ostrovní život a hlavně, udrží vlastně dvě velká tajemství ve prospěch jejího vyvoleného, aby mohla konečně žít život bez obav a naplněný láskou?

Nad všemi těmi otázkami autorka určitě trávila hodně času. Není od věci, že v poděkování se autorka vyzpovídala, že dospět ke konečné fázi, v jaké ji čtenář obdrží, nebyla cesta jednoduchá, a že se trápila. Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby se dál věnovala osudu Effie a lorda Sholta, jelikož mi při čtení prvního dílu přirostli k srdci. U druhého dílu jsem neměla problém s hlavní postavou Mhairi, zato jsem se nijak neztotožnila s oběma jejími rivaly v souboji o její lásku. Čtenář, ke kterému se kniha dostane, aniž četl první díl, nebude mít problém vnímat toto jako osamocený příběh, protože zmínky událostí prvního dílu a nitky, jimiž jsou v příběhu události provázány, mají dávat hlavně smysl čtenářům prvního dílu. A tady působily jako příjemné „flashbacky“ a jemné připomenutí událostí a fungují, což je jen dobře.

Oceňuji, že se kniha četla příjemně a rychle. Netradičně tvrdší papír, na kterém kniha byla vytištěna, připomíná přírodní, hrubý, tvrdý a syrový styl života na skotském ostrově. Autorka zajisté trávila spoustu času průzkumem ostrovních zvyklostí a stylu života a práce na Hebridech ve 30. letech 20. století. Toto byly zatím dvě díla chystané pětidílné série Divoký ostrov, který se každý bude zřejmě věnovat jiné hlavní představitelce, kdy jsou jejich příběhy lehce provázány, a zároveň bude mít čtenář náhled na události přesídlení původních obyvatel St. Kildy na skotskou pevninu z  úhlů pohledu různých postav. To pro autorku zajisté představuje nutnost silných základních stavebních kamenů, co se týče příběhových linek. Otevřený konec se mi zdál, v tomto případě, uspěchaný a tak jako se autorka přiznala, že k hlavním hrdinům druhého dílu si musela najít cestu, já jsem si bohužel, na rozdíl od prvního dílu, k hlavní hrdince a jejím životním volbám cestu zas tak úplně nenašla. To ovšem neznamená, že bych s ní v hloubi srdce nesoucítila. Naopak jsem doufala v nejlepší možné rozuzlení jejího příběhu. A protože styl, jakým autorka příběh zvolila vést, mě několikrát dokázal překvapit, z hodnocení strhnu pouze jednu hvězdičku.

´

Srdcová desítka

Michaela Klevisová

Scarlett Wilková

Barobra Šťastná

Jana Poncarová

Lucie Šilhová

Jana Jašová

Miriam Blahová

Zdenka Hamerová

Klára Mandausová

Petra Klabouchová

*****

240 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu jsem otevírala s nadšeným očekáváním, protože u českých autorek mám, přiznám se, velké mezery. 10 známých autorek se spojilo v této antologii, kdy dostaly za úkol popasovat se ve formátu krátkých povídek s tématy na hory vzdálenými od těch, jimiž se ve svých knihách věnují. A z pohledu čtenáře se jim to povedlo, byť u jedné autorky mám trochu dojem (dle anotací jejich děl), že zůstala věrna svému tematickému okruhu, což ovšem na kvalitě neubralo. Musím říci, že mě bavily všechny příběhy. V rámci povídek byli hlavní hrdinové i hrdinky zřetelně vykresleni, čtenář měl možnost jít krok po kroku spolu s aktéry, a nebyla postava, se kterou byste nenašli spojení. A nemyslím tím, že byste nutně řešili stejné problémy, či prožívali, nedej Bože, stejné patálie, ale v každém případě ve vás budou příběhy či události určitým způsobem rezonovat. A na rozuzlení budete u všech příběhů zvědavi. Jediný nešvar antologie je, že příběhy jsou přečteny velmi rychle a v krátkém sledu za sebou a pokud nemáte autorky, včetně jejich stylu, „načteny“, nebudete moci okamžitě identifikovat dějové linky s autorkami. Ale to nejmenší je se k příběhům vrátit a opětovně si je přečíst, což alespoň v mém případě budu chtít. Nebojte se tedy pohroužit do příběhu historického, sci-fi (já bych řekla až dystopického), vražedného thrilleru, psychologického hororu nebo snad příběhu lehce ironického. Kdo ví, třeba to, jako v mém případě, otevře dveře k dalším spisovatelským počinům zmíněných autorek. 

 

Čtvrté křídlo

Rebecca Yarros

*****

536 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Toto bylo pro mě velmi milé překvapení. Nejsem prvoplánovou čtenářkou YA, ovšem musím říci, že chápu nadšení z prvního dílu série Empyreum. Sledujeme příběh dvacetileté Violet Sorrengailové, která přes všechny své touhy stát se písařkou poslechne rozhodnutí své matky, generálky, aby se stala kandidátkou na dračí jezdce v navarrské Basgiahdské válečné akademii. Tady jde učňům o život od první chvíle, kdy jsou nuceni překonat sami sebe, aby se na půdu akademie vůbec dostali a rady, aby se na sto honů vyhnula hlavně Xadenu Riorsonovi, se nebude tak lehké držet. Nebudu se rozepisovat více, protože bude nejlepší, když se čtenáři do příběhu ponoří bez nějakých očekávání. Co mohu prozradit je, že se příběh četl bez dechu od první strany. Autorka nasadí vysoké tempo a nepoleví ani na posledním odstavečku. Užijete si vizuálně nádherně vykreslený svět Navarry, svět draků, boj na život a na smrt, navazování vztahů, provázání na život a na smrt, dějové zvraty, zrady, přátelství, ztráty důvěry, nostalgii, vypořádávání se s traumaty z dětství a dojde i na romantickou linku od nenávisti k lásce. Ovšem příběh je taková jízda, že nic nebude tak, jak se na první pohled může zdát. Postavy jsou pěkně vykresleny, a boje a vůbec svět draků je vyobrazen tak, jako by se vám odehrával před očima. Dějová linka má na první pohled jasný průběh ovšem skrývá nespočet překvapení a po závěrečném cliffhangeru se nebudete, stejně jako já, moci dočkat druhého dílu.

PS: Pro milovníky fyzických knih – páni, ta ořízka!

PPS: A ještě si neodpustím jednu zmíněnou myšlenku, která by se mohla tesat do kamene: „….Folklór se předává z generace na generaci, aby nás poučil o naší minulosti. Pokud ho ztratíme, ztratíme i vazby na naši minulost. Ke změně historie – dokonce k jejímu vymazání – stačí jediná zoufalá generace…..“

 

Únorové recenze

Černočerné srdce

Robert Galbraith

*****

1152 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Wow, wow, wow….. Podíváme se na šestý případ soukromých detektivů Cormorana Strika a Robin Ellcattové. Mnozí vědí, že J.K. Rowlingová píše pod pseudonymem a jednou ze série jsou právě detektivní případy Cormorana Strika. Jsem z generace, která ujížděla na J.R.R. Tolkienovi a příběhy Harryho Pottera jsem zažila jen z filmového plátna. Byla jsem tedy velmi zvědavá na styl Rowlingové v písemné formě.

První dojmy z knihy byly ohromující. Už jen pro objem přes 1000 stran, z čehož je člověk na jednu stranu nadšen a zároveň má obavy, jestli se vůbec bude příběh číst snadno a rychle. Člověk může tuto knihu opravdu použít jako zbraň a všichni víme, že sečtělá žena může být velmi nebezpečná. Mohlo by to jít dvěma směry. Kniha může obsahovat spoustu výplně anebo naopak je využitý její potenciál. Už tady vás mohu ujistit, že zde nemusíte mít obavy. Rowlingová je velmi zkušená a je to z díla cítit. Celou dobu čtení jsem měla na mysli, že bych strašně ráda viděla její „story board“. Budu mít určitě tendenci přečíst si i další díly, abych viděla, zda se dá použít stejný či podobný mustr s odchylkami. V tomto případě rozhodně funguje. Kniha zaujme od začátku. Velmi snadno čtenář zapluje do příběhu, kde se mimochodem setkáme s velkým počtem postav. Průběžně se čtenáři odkrývají možní pachatelé, spolu s detektivy se dozvídá, kteří pravděpodobné pachatelé mohou být vyloučeni, aby se pátrání ke konci zamotalo. Čím víc příběh spěje ke svému konci, tím více se stránky hltají doslova samy. Pro pěkné zjemnění autorka použila u každé kapitoly krátké a výstižné pasáže monologového typu z různých děl, a tyto odkazovaly k tématu řešenému v dané kapitole. Jejich citlivý výběr velmi oceňuji.

V tomto příběhu autorka poukazuje na nebezpečí online her a kybernetického zločinu. V pasážích, kdy jsme svědky konverzace uvnitř her, si člověk uvědomuje, jak schizofrenicky může náš styl života působit. Například, kdy má člověk otevřeno více oken konverzace a naskytnou se problémy s tím související, jaké se staly snad každému z nás i v reálném životě. Je na člověku, jakým stylem vlákna čte, já osobně jsem vždy zvažovala, zda číst horizontálně, či vertikálně, nakonec člověk zvolí instinktivně svůj vlastní postup s ohledem na obsah (pochopíte při četbě).

Neodpustím si malé rýpnutí do korektury. V tom množství je celkem nasnadě, že se nějaké překlepy nevychytají, ovšem zde je to v abnormálním množství. A ne, nemyslím pasáže chatů, kde je to úmyslně zaneseno tak, jako v živém provozu, včetně očekávaných překlepů.

Twisted lies: Lži na ostří nože

Ana Huang

****

616 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí této #baronetky. Jedná se o další díl ze série Twisted Love, Twisted Game a Twisted Hate, jejíž postavy budou doplňovat hlavní příběh Christiana Harpera, majitele bezpečnostní agentury a influencerky Stelly Alonsové, kteří „uzavřou obchod“, který má být oboustranně výhodný. Pohybujeme se v oblasti influencerů, módy, luxusu, nebezpečí a kybernetické ochrany a tvrdého obchodního boje. Je to mé první seznámení s autorkou.

Obdržela jsem to, co jsem od knihy očekávala. Obsažnou knihu jsem přečetla za chvíli. Čte se velmi dobře, styl autorky je příjemný. Neměla jsem pocit, že by i při 616 stránkách něco přebývalo a kniha udrží pozornost čtenáře po celou dobu. Příběh sledujeme střídavě pohledy obou hlavních představitelů, před očima se nám odvíjí jejich postupné sbližování i konfliktní situace, které zamávají světy obou postav. Příběh logicky graduje a míra nebezpečí přibývá a důvody včetně historického pozadí hlavně u Christianovy postavy se divák dozvídá po částech zároveň s postavou Stelly. Zápletka byla hodnověrná a rozuzlení takové, jaké si u baronetek přejeme.

Jediný důvod, proč nedám plný počet je (abych nespoilerovala) temnější než temná stránka. Chápu, že svět není jen černo-bílý, ovšem nemyslím si, že by se určité chování a výstupy měly romanticizovat, aniž by zůstaly bez potrestání. Můžeme si sebevíc uvědomovat, že je to „jen literatura“, ovšem v dnešním světě, kdy lidé nemají problém jednat bez přemýšlení doslova podle návodu z Chat GPT, toto představuje tenkou a nebezpečnou hranici.

 

Sestry pod vycházejícím sluncem

Heather Morris

*****

336 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí reading copy. Autorka Tatéra z Osvětimi se ve své novince věnuje osudu centrální skupiny žen, které prošly japonskými zajateckými tábory ve válečném konfliktu mezi lety 1942 až do osvobození v roce 1945. Jak sama autorka tvrdí, nezpracovala tyto příběhy proto, aby se na zúčastněné nezapomnělo, ale aby se o nich svět dozvěděl.

Z mnoha a mnoha příběhů pro účely knižního zpracování se zaměřila převážně na příběh Nory Chambersové a zdravotní sestry Nesty Jamesové a jejich souputnic. Měla tu čest hovořit s rodinnými příslušníky. Spolu s dějem odehrávajícím se před očima sledujeme srdceryvné rozdělování rodin, nalodění na loď, ztroskotání, zajetí, pospolitosti, péči, rozdělování povinností, zaměstnávání, fungování v táborech, několikeré stěhování, boj o lidskou důstojnost, boje o život, odhodlání, morální sílu, lidskost, kreativitu, houževnatost, povznesení, které uskupení přináší samotná hudba, potíže se systémem, urputnost při jednání s vedoucím zajateckého tábora.

Následně autorka umně zprostředkovává nepopsatelné pocity, které provází osvobození a návrat, který mohl bohužel zažít již jen zlomek zúčastněných. Nehledě na to, že takové lidské selhání by se již nemělo opakovat a nikdo by si neměl projít tím, čím tito hrdinové a jim podobní. Nutno podotknout, že bohužel neustále po celém světě lidský faktor selhává a obávám se, že jelikož se z minulosti nedokáže lidstvo ponaučit, bude se historie opakovat.

Hezky je popsána historie centrálních hrdinek a při čtení seznamu všech dam, které ve skupině byly, nemůže člověk než jen s úctou a obdivem si ta jména říkat nahlas. Ať je jim země lehká.

Dokonalé městečko

Kateřina Karolová

****

248 stran

Za možnost přečíst si román v předstihu děkuji Albatros Media, které poskytlo reading copy. Od autorky jsem již četla její druhý román, a jelikož byl čtivý, dlouho jsem se nerozmýšlela a její čtvrtou knihu jsem otevírala s natěšeným očekáváním.

Autorka si drží styl, který je stejně čtivý. Kapitoly jsou kratší, příběh odsýpá a čtenář se nedočkavě pročítá k rozuzlení. Nutno podotknout, že zasazení příběhu opět do českých reálií je mi velmi sympatické. Zakomponovat do příběhu náznaky systému Stepfordských paniček, přičemž si udržuje svou jedinečnost, považuji za pozitivní stránky románu. Osobně bych jej nenazvala hororovým. Příběh velmi dobře spustí jeden zoufalý čin, který nastartuje koloběh, ze kterého nejde vystoupit. Každá charakterová linka je pěkně popsána, příběh se postupně velmi dobře proplétá a čím dál více rozkrývá život v jednom takovém „dokonalém městečku“, ve kterém jsou cestičky dobrých skutků dlážděny špatnými úmysly. Jak jsem četla, asi nebudu jediná, která má výhrady trošku ke konci. Ten by si býval klidně zasloužil větší hloubku. Takto zakončení působilo velmi zbrkle a jakoby ušité horkou jehlou. Čtenář zůstává po poslední stránce tzv. viset nad propastí (a bohužel ne ve smyslu „cliffhangeru“, jak známe u pokračování) a s mnoha otazníky.

 

LUX AWARDS 2024

 

• 20 000 SPECIES OF BEES
• FALLEN LEAVES
• ON THE ADAMANT
• SMOKE SAUNA SISTERHOOD
• THE TEACHER´S LOUNGE 

 

20 000 SPECIES OF BEES

Bohužel jsem neviděla, ovšem film se španělskou náladou, vřelým přístupem, paralelou s včelami a včelím seskupením, mladá duše hledající vlastní identitu a laskavý přístup generace prarodičů dává tušit laskavému filmu. Rozhodně si v budoucnu nenechám ujít. 

FALLEN LEAVES

Kuolleet lehdet / Karaoke blues - finsko-německý počin Akiho Kaurismäkiho se možná dá popsat, ovšem zážitek není přenosný, Akiho musíte zažít. Příběh dvou zbloudilých duší, které k sobě hledají cestu a život jim do cesty klade spoustu překážek, a nemyslím tím jen externí vlivy, hlavně u hlavního hrdiny divák sleduje jeho vnitřní boj a čeká, jak a jestli vyjde jako vítěz. Snímek doplňuje skvělý jemný soundtrack a speciálně jedna píseň z "karaoke baru" ve vás bude rezonovat ještě dlouho po shlédnutí. Filmem provází vesměs minimalistické hraní ovšem tam, kde to hlavně v hlavním hrdinovi vře, je herec schopen vše vyjádřit v pohledem a kameraman to je schopen zachytit. Minimalistický pohyb a mnohdy až statické záběry ostatních aktérů, někdy až teatrální herectví vedlejšího herce doplňují vtipné hlášky pronášené s finskou suchostí a kamennou tváří, a na diváky působí a nikdy se neminou účinkem. A zasmějete se i v momentě, kdy Aki vložil scénáristicky vtipný střih a divák až na druhou dobrou si uvědomí, že humor fórku je hodně černý. Kudos! Někdo měj dojem otevřeného konce, za mě to mělo celkem "uzavřený směr" a v člověku se rozlila vlna klidu. Film dostal ocenění poroty v Cannes a probojoval se do užšího výběru v boji o cenu Akademie v sekci neanglický film.

ON THE ADAMANT

Francouzsko-japonský dokument odehrávající se v srdci Paříže, na lodi Adamant, což je denní stacionář. Divák sleduje životní příběhy a denní překážky návštěvníků s různými druhy a stupni duševní poruchy. Byla jsem mírně řečeno v šoku, jak dokáží popsat své pocity, co se v nich odehrává, a jejich popis dává naprosto smysl a sedí jako p***l na hrnec. 

SMOKE SAUNA SISTERHOOD

Toto je dokument v koprodukci Estonska, Francie a Islandu. Hlavními aktérkami jsou ženy. Nahlédneme na první pohled do rituálů severského saunování. Ovšem během vyprávění nahlédneme pod pokličku takových témat, jako dick picky, situace kdy se smějeme, abychom následně poslouchali otevřené zpovědi o coming outu, porodu mrtvého dítěte, znásilnění, vztazích s rodinou. Dokument na první pohled nenávazná témata, případně udírnu propojuje, intimními zpověďmi, rituály očištění, a to v průběhu všech ročních období, a zdůrazňuje ženskou pospolitost, důležitost psychického očištění, sdílení, neignoraci, protože takové příběhy se mohou týkat kohokoliv v našem okolí. Navíc mě potěšilo, aniž bych chtěla jakkoliv diferenciovat, kolik mužů se projekce zúčastnilo.

THE TEACHER´S LOUNGE

Německý příběh ze základní školy, kdy hlavní postava učitelky je nucena řešit případy opakovaných krádeží, kdy je nucena potajmu natočit, co se děje, aby zjistila, že věc se má zcela jinak. Pak dilema, jak s danou osobou naložit. Film poukazuje na stigmatizaci, nebezpečí pomluv, sílu davové psychózy, moc moderního/ virálního světa, sílu spolupráce a pospolitosti dynamiku ve společnosti/kolektivu. A co mě, jako bývalou pedagožku, potěšilo, nástrahy a nebezpečí a problematika, jakým jsou dnešní pedagogové a školní kolektiv vystaveni. Film bude letos bojovat o Oskara v sekci cizojazyčných filmů.

 

ZÓNA ZÁJMU

Režie : Jonathan Glazer

Scénář: Jason Fuchs

Kamera: Ƚukasz Żal

Hudba: Mica Levi

 

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych film strávila. To je asi hlavní dojem. Další dojem je - nohy mě sice kopaly, ale nebylo to z důvodu, že by mě film nebavil. Spíše to byl odraz takového znepokojení, což ostatně téma filmu předesílá. Bylo vidět, že zhruba do poloviny filmu celý sál na sebe bezhlesně a bezelstně nechává film působit, a v určitém momentě bylo naprosto viditelné, že se všichni začali znepokojeně vrtět. Bingo! Tvůrci udeřili hřebíček na hlavičku. 

Existuje knižní předloha filmu od autora Martina Amise. Sledujeme rodinu nacistického vrchního představitele Rudolfa Hösse, který s celou rodinou žije ve vile sousedící se zdmi osvětimského tábora. Film byl uchopen až dokumentárním způsobem. V domě byly instalovány kamery, herci přitom mnohdy nevěděli, kde jsou. To byla jedna z věcí, která mě práskla do očí. Člověk je zvyklý na záběry do tváří postav. Kromě jiného právě z nich divák čerpá emoce postav a sleduje, co se jim odehrává "v hlavě". Zde do tváří postav vidíme stěží. Neznamená to však, že nepocítíme tíhu slov, které slyšíme, případně věcí, co se odehrávají mimo naše zorné pole. A jak známe z hororů, to, co mnohdy nevidíme, na nás působí 100násobně více. A tak se divákovi před očima odehrává "banální" život nacistické rodiny, kdy hodují u stolu, rybaří, přijímají návštěvy, "oslavují" milníky na honosných party. Během toho prožívají každodenní dynamiku rodinného vzorce, přičemž jakoby nevnímali zvuky, které (k nim) k divákovi doléhají zpoza stěn. Nářky, občasná střelba, výkřiky, všudy přítomná oblaka kouře..... To všechno, včetně křiku, výstřelu a následného ticha poté, co slyšitelně jeden z nešťastníků ukradl jablko, hnojení na zahradě honosné vily "popelem"...... to vše ve vás probouzí pocity nenávisti k hlavním hrdinům.  Ve filmu zazní občasné, zato nervy-drásající zvuky zaznamenávající změnu vizuální, jakoby negativní perspektivy filmu. Slova a věty, které hlavní hrdinové pronášejí jen tak s lehkostí, které ovšem pro opačnou stranu mají nedozírné následky prosté jakékoliv lehkosti, ten mix negativních vjemů, které doprovází či jdou zcela proti tomu, co se odehrává před očima, to vše zanechá v divákovi hodně silný a hluboký emoční zážitek. Neskutečně působivé konečné střihové propojení mě utvrdilo v tom, že byť beru jako povinnost jednou v životě Osvětim navštívit, jak jsem zjistila, nejsem na to ještě psychicky připravena. Hudební podkres při závěrečných titulcích je pekelný, tak nepříjemné snad není ani dílo Wagnera. Jen taková perlička k titulkům - byly drobné a já na první pohled měla pocit, že byly psány švabachem. Nebyly, ovšem kdyby byly bývaly, bývalo by to to mělo přímo ďábelský efekt na druhou. 

Shrnuto a podtrženo, film je právem nominovaný v letošním boji o Oskary. Poukazuje na historii uměleckým a trochu jiným, o to neméně působivým způsobem. A opět platí známé: "Kdo zapomene na historii, je nucen si ji opakovat!"

 

Lednové recenze

Pravdu neumlčíš

Jane Isaacová

*****

304 stran

Druhý díl, ve kterém hlavní postava detektiv šéfinspektorky Heleny Laveryové spolu s týmem pátrá po vrahovi Naomi. Společně se rozvíjí linka Evy, Naominy kamarádky, která byla poslední, kromě vraha, kdo viděl Evu živou. Jenomže po ní se slehla zem.

Čtenář se postupně seznamuje s příběhem Naomi, Evy, a jelikož jsem nečetla první díl, i s postupy a myšlenkovými pochody Helen. Ani Helen není ušetřena životních těžkostí. Pátrání po pachateli ji zasáhne hned v několika rovinách. Autorka netahá čtenáře za nos, od určité chvíle se pachatel dá odhadnout, ovšem to na dynamice a čtivosti nic nezmění. A o překvapení rozhodně není čtenář ochuzen.

Autorka píše poutavě, storyline je velmi čtivá. Velmi se mi líbilo, jak se příběh čtenáři postupně s každou stránkou více a více rozbaluje. Autorka píše obě příběhové linky v er-formě. Velmi snadno se orientuje v pasážích, které sahají do minulosti, aby pak na konci příběh vygraduje a všechny střípky skládačky do sebe zapadají. Nechcete knihu odložit, dokud se nedostanete na konec. Rozhodně si nenechám ujít zpětně i první díl.  

 

Bodyguardka

Katherine Center

*****

336 stran

Děkuji @albatrosmedia, že jsem mohla přečíst tento příběh v předstihu. Hanna Brooksová pracuje jako bodyguardka, základnu má v texaském Houstonu. Zrovna pochovala maminku, a aby se z toho nezbláznila, chce se okamžitě vrhnout do práce, aby zaměstnala mysl. Co čert nechtěl, je jí přiřazen nový klient – známá herecká celebrita, Jack Stapleton. Ten přijíždí na texaský ranč za rodinou. Původně na dobu, než se jeho mamince zdravotně uleví, nakonec se pobyt prodlouží na 4 týdnu až do Dne díkuvzdání.

Jediná viditelná hrozba je od fanynky/stalkerky, kterou ovšem mají v zorném poli. Navíc veřejnost neví, kde se zrovna Jack pohybuje, a mají v plánu, aby to tak zůstalo. Hanna se ovšem bude muset vyrovnávat nejen se svými osobními problémy, s osobními problémy Jacka, ale také bojuje s tím, aby nepodlehla Jackovu kouzlu, zatímco před Jackovou rodinou hraje jeho přítelkyni, nehledě na nutnost srovnat se s jeho „oficiální“ přítelkyní. Oba ani netuší, jak jim jejich seznámení převrátí život na ruby.

Autorka pohodových romancí dostála svému stylu. Je to oddychové a velmi čtivé a samozřejmě nechybí romantická linka. Jsou splněna kritéria vyprávění příběhu. Máme tam překážky, zklamání, rozčarování, hate-to-love, zápletku, a když už si čtenář myslí, že se příběh uzavírá, autorka hodí do cesty hlavní hrdinky twist a hlavní představitelé se musí s osudem poprat, jako už poněkolikáté.

Příběh je ve finále milým výletem do srdcí a temných zákoutí osudů. Líbilo se mi, že autorka dává lidem, až by se chtělo říci, návod a také naději. Navíc jsem docenila i to, jaké všechny rešerše pro sestavení příběhu autorka musela podstoupit, a proto jsem dala při hodnocení nakonec plný počet hvězdiček.

 

ARGYLLE:TAJNÝ AGENT

Režie : Matthew Vaughn

Scénář: Jason Fuchs

Kamera: George Richmond

Hudba: Lorne Balfe

Nevím proč to PR tlačí jako "dalšího Kingsmana", ovšem bylo milé překvapení, že až na jednu referenci a na viditelnou udičku na pokračování (mimochodem, neodcházejte hned po začátku titulků) si film rozhodně na Kingsmana nehraje.  Nebudu popisovat děj, ten je na první dobrou v popisu. 

Napíšu, proč přeci jen dám plný počet hvězdiček. Scénář je velice kompaktní s tolika zvraty, že divák je v neustálém napětí co bude dál. Je tam tolik milých překvapení a směrů, kam se tvůrci nebáli vydat, což zase nemůžu popsat kvůli spoilerům, nicméně bavila jsem se dobře a to celé dvě hodiny. Sam hraje stejně skvěle, jako v Králíčkovi Jojovi, ženské představitelky (jejich postavy) nejsou, co se zdají a hlavně Bryce mě mile překvapila herecky. Stunt double Chrise Hemswortha konečně prezentuje "sebe", své kaskadérské schopnosti a můžeme si na záblesk užít i jeho tvář. No a Henry .... :-D :-D :-D uvidíte sami.... 

Kdo nemá rád kočky, část fórků vás mine, ale já jsem se smála po celý film dost a dost. A že je přímo režisér slouha kočičímu představiteli - získal si mě o to víc.

CGI a SFX je zřetelné a úsměvné, ovšem když zbytečně nešťouráte a neočekáváte další Schindler´s list, odbouráte venkovní svět, uvolníte se, posadíte se a opřete, film si rozhodně užijete. A to má IMHO celou dobu  duo režisér/scénárista na paměti. Proto si film plný počet zaslouží.