Festival Akcent: Sametová simulace

SAMETOVÁ SIMULACE

Divadlo Archa

26.11.2019

Festival Akcent

Divadlo Archa spolu s Činohrou Národního divadla, VOSTO5 a 8lidí spojili své síly a k 30 výročí Sametové revoluce společně připravili projekt, jež je rozdělen na tři části:

v  FEDERÁL

-27. a 29.11.2019

-Nová budova Národního muzea

-Tvůrčí tým: 8lidí, Michal Cáb, Jan Tomšů

http://vosto5.cz/repertoar/sametova-simulace-federal/

-aneb revoluce z pohledu poslance. Tato část projektu vychází z dobových záznamů tehdejších jednání Federálního shromáždění od událostí 17. listopadu 1989 až po volbu nového prezidenta. Unikátním zážitkem bude, že formou divadelní, až na pomezí performance, se diváci ocitnou spolu s herci, rozptýlenými mezi diváky, na původním místě, kde se tato jednání opravdu udála.

v  KABINET

-30.11. a 1.12.2019

- Nová scéna Národního divadla

-Tvůrčí tým: Jiří Havelka (režie), Marta Ljubková, Petr Prokop (dramaturgie), Martin Černý (scéna), Andrea Králová (kostýmy)

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/14663

- aneb buďte součástí jednání Václava Havla s tehdejší garniturou. Vladimír Hanzel poskytl přepis nahrávek jednání, které daly základ scénickému čtení s inscenačními rysy. Diváci se tak mohou přemístit do období od 26.11. – 9.12.1989, a být tak za pomoci „časového telemostu“ přítomni jednání mezi tehdejšími představiteli komunistické moci a Občanským fórem.

Celý projekt však odstartovala část, jež je také součástí Akcent Festivalu:

v  TRIBUNA

-26. a 27.11.2019

-divadlo Archa

-Tvůrčí tým: Ondřej Cihlář, Martin Tvrdý, Jan Brejcha, Mikoláš Zika, Martin Bražina

http://vosto5.cz/repertoar/sametova-simulace-tribuna/

Po dvě odpoledne se divadlo Archa stává dějištěm letenských demonstrací roku 1989, jak si je starší generace pamatuje. Náladu zintenzivní fakt, že projekce začíná zvukovým 7miminutovým záznamem, přičemž diváci jsou ve tmě, poté se přesouvají k instalaci, na kterou se promítá záznam vybraných částí projevů a z reproduktorů sálá síla soudržnosti davu čítajícího první den 800 000 a druhý den 500 000 lidí. Máme možnost srovnání díky právě proběhlým oslavám k 30. Výročí Sametové revoluce, v jejíž předvečer jsme se my, český národ, opět byli nuceni zmobilizovat a opět se sešel na Letenské pláni dav. Nejvíce mi projel srdcem elektrický výboj, kromě Otčenáše a Motlitby pro Martu, také při jednom řečníkovi, jež v roce 1989 na tribuně sliboval, že už se nikdy nestane, aby byl český národ takto rozdělen…. Bylo vidět, že pamětníkům se vrací pocity z roku 1989 a v úctě sledují projekci, mladší ročníky jsou přirozeně a dětinsky nadšeni z instalace, až jsem měla strach, jestli jejich hrací zápal instalaci neponičí. Tvůrci vyzývají diváky, že mohou projít dovnitř do instalace. Tím dostává divák pocit, že je „v davu“. Já až v průběhu projekce zjistila, že za instalací je ještě prostor, kam se většina ztratila a záběry sledovala na historickém televizoru v prostoru evokujícím pocit obývacího pokoje. Po skončení projekce se diváci přesouvají do foyer, kde se můžou zúčastnit workshopu a dílničky.

Je důležité a hořkosladce hezké si historii takto připomínat. A podle toho, jak sugestivně působí první část projektu, TRIBUNA, vřele doporučuji zbylé dvě divadelní performance, protože to bude nezapomenutelný a neopakovatelný zážitek a mě mrzí, že mi to pracovní vytížení nedovolí, nehledě na to, že jsou divadelní představení vyprodána.

✫✫✫✫✫  z  ✫✫✫✫✫

Festival Akcent: Moje Vize

MOJE VIZE

Divadlo Archa

23.11.2019

Festival Akcent

Festival Akcent se tentokrát při dvou reprízách představení Moje Vize skupiny Spielraum Kollektiv zaměřil na menší diváky. Představení je celých 80 minut velmi interaktivní. Děti jsou centrem dění, jsou postaveny před různé otázky a úkoly ústřední moderátorské dvojice. Hlavním motivem pořadu jsou celosvětové zprávy, tvorba zpráv, konkrétně na modelu TV MojeVize, jejímiž redaktory se momentem odstrojení v šatně stávají všichni diváci. Děti mají možnost nahlédnout do zákulisí medializovaných zpráv, zamýšlí se nad tvorbou, zprávami, důsledky, příčinami, jejich pravostí a dokonce tvoří jejich obsah a rozhodují o výsledku takovéhoto jednoho televizního vysílání. Představení je dynamické, v případě, že se děti stydí, moderátoři se snaží pohotově jemně popostrčit, naznačit, napovědět, i za pomocí rodičů, kteří se zapojí až  v poslední řadě (alespoň tedy při představení, kterého jsem byla aktivně účastna), aby nebrali dětem možnost zapojit se.

V tuto chvíli nutno zmínit a vyzdvihnout obtížný úkol všech aktérů skupiny Spielraum Kollektiv, jelikož práce s dětmi (a zvířaty) bývá nejnáročnější, a hlavně nevyzpytatelná. Zde více než kdy jindy platí pravidlo, že každé představení je opravdu odlišné a výsledky se mění podle seskupení diváků, čímž jsou herci celou dobu drženi v ostražitosti a napětí.

Už při přečtení anotace při vybírání představení, které bych ráda recenzovala, jsem si vzpomněla na úspěšné představení Nové TV Kočovného divadla AdHoc, které jsem měla tu možnost vidět v rámci POPADu v roce 2017 (více POPAD 2017 ). Toto divadelní představení je taktéž zaměřeno na média včetně zapojení vizuální techniky, konkrétně na české zprávy, a to velmi satirickým pohledem, jen není zcela pro děti.

Právě proto je koncept představení Moje vize velmi edukativní a inspirativní při otevírání očí (nejen) dětem v tom, jak fungují média, jak se orientovat ve světě plném převážně negativních zpráv, ale také jak důležité je ověřování zpráv, či výběr zdrojů, kterým důvěřujeme. V současné době si při rychlosti, kterou se zprávy šíří, více než kdy jindy musí člověk dát pozor na tzv. „fake news“, ale stejně tak důležité je používat selský rozum. Čím dříve člověk začne, tím lépe. Já už jen můžu doporučit, a hlavně jako bývalá pedagožka děkuji.

✫✫✫✫✫  z  ✫✫✫✫✫

Festival Akcent : Obyčejní lidé

OBYČEJNÍ LIDÉ

Divadlo Archa

15.11.2019

Festival Akcent

Letošní Akcent festival pokračoval představením Obyčejní lidé. Soubory divadla Archa a Living Dance Studio z Pekingu spojily síly a pod režijním vedením Jany Svobodové a Wen Hui a v dramaturgii ředitele divadla Archa, pana Ondřeje Hraba, toto představení přivezli na prkna divadla Archa na dva večery: 15.11. a následný den v rámci večera Noci divadel. Společně do Prahy zavítali poté, co představili Obyčejné lidi francouzskému publiku v létě tohoto roku, kdy bylo představení představeno v hlavním programu 73. Ročníku Festivalu v Avignonu, týden poté, co se zúčastnili pařížské přehlídky Festival d´Automne.

Pro zpracování tématu je délka představení - 90 minut - naprosto adekvátní. Na zpracování tématu je to délka adekvátní. Herci hovoří česky a čínsky, diváci mají možnost sledovat české a anglické titulky. Během hodiny a půl mají diváci možnost nahlédnout pod pokličku „obyčejných lidí“. Jedná se o reálné příběhy herců, které je sami ztvárňují, a to kombinací dokumentárního divadla, tance, hudebního designu a videoartu. Příběhy jsou to nostalgické, melancholické, traumatické, ale i zábavné. A v každém případě odvážné, jelikož herci před publikem odkrývají své nitro, soukromí; říkejme si tomu každý, jak potřebujeme. Možná je to sudým počtem příběhů, možná je to tím, že příběhy odehráli 3 herci a 3 herečky, každopádně jsem měla pocit jin & jang sounáležitosti. S odstupem pár hodin mám podezření, že představení také velmi kladně působilo na mé feng šuej vnímání. Jelikož při představení je zapojeno hodně techniky, které zároveň tvoří scénu, probíhalo hodně přesunů. Ty byly, až na pár malých nepatrných případů, zapojeny do choreografie velmi ladně, plynule a nenuceně. Jelikož jsem zažila představení, kde nás pár herců znázorňovalo více postav včetně loutek a rekvizit, oceňuji, jak si každý zapamatoval svůj nástup, kam jít, co vzít, kdy a jak přesunout hrací rekvizitu. Jeviště přitom sdílelo celkově devět aktérů.

Při představení zazněly rétorické otázky, které musí notně v divácích rezonovat i dlouho po jeho skončení, jako například:

v  Proč máš stříbrné auto, když máš rád červenou?

v  Baví tě práce?

v  Na co myslíš, když tančíš?

Až po existencionálnější témata:

v  Jak dlouho myslíš, že budeš žít?

v  Jsi hrdý na to, co jsi vytvořil?

v  Bude někdo pokračovat v tom, co děláš?

v  Proč tady vlastně jsi?

Stejně tak silně zapůsobí videoart, kdy se příběhy účinkujících začínají odvíjet na pomyslné časové ose v souvislosti historických událostí.

Začátek byl opatrný až rozpačitý, do nálady mě dostalo až vtipné střídání pomalých a rychlých pasáží doplněné světelnými efekty u počáteční písně. Jinak hodina a půl utekla jako nic. Euforické a energické zakončení bylo krásnou tečkou a já doufám, že si to herci a aktéři užili také.

Ještě nutno dodat, že pan ředitel pozval diváky na takové soiré po divadelním představení, kde tvůrčí tým představil divákům hrubý střih videozáznamu dokumentujícího přípravu, cestu a účast aktérů na letním avignonském festivalu. Ale to už je jiná pohádka, kterou nenáleží recenzentům zprostředkovávat ;o)

✫✫✫✫✫  z  ✫✫✫✫✫

Festival Akcent: Internet věcí

INTERNET VĚCÍ

Divadlo Archa

10.11. 2019

Festival Akcent

Nedělní večer 10.11.2019 patřil v divadle Archa představení Internet věcí, jež bylo opět součástí letošního Akcent festivalu. Téma původní autorské inscenace v produkci Johan z.ú., o jehož koncept, scénář a režii se postaral Jiří Honzírek se dotýká globální sociální tématiky zahraničních pracovníků v místních továrnách. Autor avizuje, že se nejedná o dokumentární divadlo, nýbrž že reálné příběhy daly podklad uměleckému dílu. Nicméně všechny charaktery, které herci Taťána Janevová, Markéta Hausnerová a Daniel Možnar představovali, byly vykresleny tak, že se člověk ztotožnil s prostředím i příběhovými linkami, odehrávající se během 70ti minut před našima očima.

Prostor byl zaplněn střízlivě, byť herci průběžně zaplňovali celý prostor. Centrálním dějištěm byla čtvercová plocha na podlaze. Neprozradím víc než to, že tolik obalového bublinkového materiálu jsem pohromadě nikdy neviděla J Do hry několikrát vstoupila i nejnovější technologie ve formě létajícího dronu. Herci během představení použijí pouze několik pracovních pomůcek, mikrofony a pár detailů oděvních doplňků k převtělení se do jiné postavy. Je to minimalistické a zároveň velmi efektivní. Autor si v inscenaci velmi decentně a efektně pohrává se světlem a s prostorem formou vtipných choreografických přechodů. V průběhu představení se vrací tzv. „písnička na přání“, o hudební složku se postarala Eva Rohleder. V jednom momentu sehrají určitou roli i diváci, ale to nebudu prozrazovat, ať nezkazím překvapení, jen zmíním, že se není čeho bát J

K tématu si nemůžu odpustit pár myšlenek. Divák cítí cílení na české reálie, byť je to myšleno, jak je napsáno v anotaci programu, na země východního bloku. Autor se nebojí tít do živého, respektive do svých českých řad a nastavuje společnosti pomyslné zrcadlo. Jelikož já osobně mám s personálními agenturami zkušenosti celý svůj profesní život (21 let) a přestože vím, že zaměstnávání tzv. „gastarbaiterů“ je ještě záležitost odlišná, určitě bych doporučovala a budu doporučovat, aby představení zástupci takových agentur shlédli. Mám totiž pocit, že sebereflexe se v současné době moc nenosí.

✫✫✫✫✫  z  ✫✫✫✫✫

foto Vít Štajf

Festival BOOK THE FILM 2019

Ve dnech 1.-2.11. 2019 proběhl třetí ročník festivalu Book the Film. Přístřešek opět poskytla útulná, příjemná a pro prostory velmi praktická kavárna Liberál na Praze 7. Již třetím rokem se o dramaturgii festivalu postarala zakladatelka festivalu – Jaroslava Dvorská a záštitu převzala opět Městská knihovna hlavního města Prahy. Letošní nosnou linií upoutávek (trailer byl rozdělen do tří upoutávek) byla kuchyně, vaření, jednohubky s tematicky postupným odkrýváním informací.

UPOUTÁVKA 1
UPOUTÁVKA 2
UPOUTÁVKA 3

Festival je určen všem nadšeným umělcům a tvůrcům více méně bez omezení a Jaroslava Dvorská se
i tentokrát snažila vyhovět všem přijatým filmům. Při tomto ročníku bylo přijato rekordních 38 soutěžních
a 7 mimosoutěžních filmů, které byly dramaturgicky sestaveny do bloků, které se promítaly až na výjimky paralelně ve dvou sálech.

Letos díky velkému počtu přihlášených filmů došlo k větší dramaturgické změně konceptu. Třetí ročník festivalu začal již pátečním podvečerem, který diváky příjemně naladil autorským čtením a vítáním nové knihy spisovatele Jana Štolby s názvem Nezastavitelný den (nakladatelství Cherm). Po autorském čtení následovalo promítání tří krátkých filmů Tokio vykročilo (Kenž Mizoguči, 1929), Brumes d´automne (Dimitri Kirsanoff, 1929) a Arriere-saison (Dmitri Kirsanoff, 1950). Všechny tři filmy byly obohaceny doprovodem hudebního seskupení Strakova pojízdného cirkusu (Pavla Straky, pouze náhodná shoda příjmení s moderátorem festivalu). První festivalový večer se dostalo i na promítnutí toho nejlepšího z předešlých ročníků (snímky Promítač a Poklad). Večer uzavřelo promítnutí snímku Workoholka (Jaroslava Dvorská, 2019), který vznikl v produkci Městské knihovny v Praze ve spolupráci s Free cinema.

Samotný začátek soutěžního programu nastal v sobotu v 15:00 hodin, kdy vše odstartoval organizační tým festivalu spolu s představením traileru festivalu pro rok 2019. Letos opět mezi sály a programem ladně proplouval a moderátorsky zastřešil jako vždy zábavný a profesionální Josef Straka, za fotodokumentaci a kamerový záznam vděčíme Janě Kůsové a hlasy bedlivě a pečlivě spočítala Eva Žáčková, o projekci se postarali Markéta Nedvědová a  Štěpán Olivie Turek.


Zde důkaz, že filmů letos bylo na programu opravdu hodně:

Program festivalu Book the Film 2019

Vyhlášení vítězů přišlo na řadu po 22:00 a diváci rozhodli následovně:
3. Amber (režie Jindřich Mižďoch)
2. První večeře (režie Dominik Kalivoda)
1. Beyond her lens (režie Tereza Hirsch)

Všem výhercům náleží gratulace a všem zúčastněným zasloužený potlesk. Poděkování patří všem, kdo přihlásili snímky do soutěže, a hlavně divákům, bez nichž by tvorba pozbývala smyslu. Těšíme se, co pro tvůrčí tým a pro diváky přinese ročník následující, poněvadž laťka kvality filmů je s každým rokem vyšší a vyšší.

Na závěr reportáže z letošního ročníku festivalu si opět nechávám prostor pro položení několik otázek zakladatelce a vůbec celému mozku festivalu, Jaroslavě Dvorské.

1. Jarko, třetí ročník je za vámi. Měla jsi při prvotní myšlence, která stála u zrodu BTF, představu, že zažijeme třetí ročník, a to ve formě dvoudenní oslavy literatury, hudby, filmu a tvorby vůbec?

Původně jsem takovou představu vůbec neměla, až když jsme se sešli s mými spolupracovníky pár dní po konání 2. ročníku, Pepu Straku napadlo začít příště už v pátek, aby bylo vše připravené na sobotu. Minulý rok jsme totiž měli problém s kabelem k reprobednám a jen tak tak nás zachránil majitel restaurace pan Štorek, díky němuž jsme začali na minutu přesně. Pepa chytře proto vymyslel tuto možnost, kdy první den je slavnostním zahájením. I tak jsme se potýkali s menším stresem. Byl to vskutku krásný večer a velké poděkování patří panu Štolbovi, za poutavé čtení z jeho nové knihy Nezastavitelný den a celé hudební partě Strakův pojízdný cirkus. Byli naprosto senzační!  Druhý den jsme rozjeli filmový maraton v obou kulturních sálech Kavárny Liberál.

2. Poučil se tvůrčí tým z minulých ročníků? Vidíte posun a co je nejdůležitější, splnil či dokonce předčil letošní ročník očekávání, které do toho zainteresovaný tým, Městská knihovna a kavárna Liberál vkládají?

Koncepce dvou dní byla pro nás naprosto nová. Každý rok jsme zatím nemuseli sekat do živého masa a my si mohli zatím stále ještě dovolit promítat všech 38 soutěžních snímků. Tvůrci nám posílali též dokumentární filmy, a ač jsme byli omezeni kapacitou času, do programu se dali včlenit i když patřili do nesoutěžní sekce. Ještě více jsme oživili druhý sál, tzv. zrcadlový salonek, který nám posloužil také k závěrečné projekci filmového nadšence pana Jana Kořínka. Jeho filmy byly původně natočeny v 60. letech na filmovou surovinu 8mm kamery jeho tatínkem. Městská knihovna nám dala příležitost festival pořádat a jsem velmi ráda, že filmaři začínají mít o Book The Film čím dál větší zájem. Líbí se mi nadšení filmových tvůrců a pestrost žánrů přihlašovaných filmů. Filmy neleží na dně šuplat a my můžeme říct „A přece se točí“.

3. Co by sis přála, aby si diváci při vyřčení Book The Film Festival představili, či si sebou odnášeli?

S mým tvůrčím týmem si dáme za úkol více cílit na diváky, aby jich dorazilo mnohem více a mohli si užít jedinečnou atmosféru filmu a literatury v nádherném prostředí Kavárny Liberál. Stále platí, že si udělají čas až k večeru, takže z pohledu dramaturgie, budeme muset udělat malé kroky ke zlepšení. Pokaždé nám návštěvníci říkají, že se jim na akci líbilo a my máme z toho radost. Za odměnu jsme jim připravili malé pohoštění ve vinotéce dole před zrcadlovým sálem.
Veliké poděkování patří hlavním organizátorům akce: Městské knihovně v Praze, Kavárně Liberál a panu Štorkovi za poskytnutí prostor, Janu Štolbovi za autorské čtení a Strakově pojízdnému cirkusu za krásný koncert k němým filmům, Josefu Strakovi za profesionální moderování akce, Ivě Šindelkové a Evě Žáčkové za perfektní nasazení hostesek, Janě Kůsové za pořízení fotografií, divákům, kteří dorazili a našim přátelům za jejich velkou podporu!

Děkuji organizátorce Jaroslavě Dvorské za čas a vyjadřuji svůj obdiv za celkovou výdrž, odhodlání, práci, za vyhrnuté rukávy celému týmu a všem zúčastněným.
Dovolím si tvrdit, že tento ročník byl dynamicky rozdílný, už se nemůžu dočkat, co nám přinese další, tentokráte již čtvrtý ročník. Filmům a tvorbě třikrát HURÁ HURÁ HURÁ!

WEBMAGAZÍN

Městská knihovna v Praze

☆☆☆☆☆ out of ☆☆☆☆☆