The United States vs. Billy Holiday

Virtual Screening

Herecké obsazení:

Andra Day – Billy Holiday

Trevante Rhodes - Jimmy Fletcher

Tyler James Williams - Lester Young

Evan Ross - agent Williams

 Režie: Lee Daniels

 

Další z virtuálního promítání se týkal ambiciózního filmu popisující nelehký život americké zpěvačky/herečky Billy Holiday a její boj za lidská práva, problémy s americkou vládou, jež podněcovala především zpěvem konkrétní písně „Strange fruit“, která se dotýká lynčování.

Režisér filmu miloval muzikály už od dětství, po zhlédnutí biografického filmu o Billy Holliday z 80. let věděl, že chce režírovat. Zde se mu podařilo dát dohromady herecké obsazení a štáb, který žil a dýchal filmem, chtěli, aby posloužili Billy. A také jakoby chtěli dokázat, že jim náleží místo v týmu. Scénář k filmu vyšel z pera spisovatelky Suzan-Lori Parks, první afro-americké ženy, která kdy byla oceněna Pulitzerovou cenou.

Andra Day byla volba pro roli hlavní představitelky především pro svůj perfekcionismus, který sdílela s Billy. Režisér Lee Daniels znal její píseň, která zněla v rámci jeho show Star, kde se objevil i představitel agenta Williamse, Evan Ross, ostatně jeho příjmení vám může být povědomé – ano, jedná se o syna Diany Ross, která si zahrála postavu Billy Holiday ve snímku z roku 1972 – Lady sings the blues. A v roli Lestera Younga, skvělého jazzového saxofonisty, připadla Tylerovi Jamesovi Williamsovi, kterého jsem měla tu čest poznat osobně při natáčení seriálu Whiskey Cavalier, který se natáčel převážně v České republice. Ten si získal režiséra při castingu mimo jiné i tím, že přišel natolik připravený, že nad castingem přemýšlel do všech detailů včetně oblečení, kdy se nesnažil sehnat historický kostým, ovšem měl na sobě moderní styl, ve kterém působil adekvátně té době.

Režisér se především snažil poukázat na rozdíl mezi černochem tmavé pleti a černochem světlé pleti. Film se dotýká i tématu feminismu. Ovšem hodně materiálu zůstalo na zemi ve střižně, jelikož hlavním zaměřením byl samozřejmě boj, který proti Billy vedla americká vláda. Popisuje jak lidé chtěli tuto krásnou, silnou ženu černé pleti ovládat. A dle slov tvůrců se spíše než o biografický film jedná o politický špionážní milostný příběh. 

Jedná se o první hereckou (a rovnou hlavní) roli americké zpěvačky Andry Day. Když zmiňuji fakt, že Andra je spíše světu známá jako zpěvačka, písně zde hrají také jednu z hlavních rolí, a v panelové diskuzi se tvůrci dotkli toho, že písně sice byly natočeny mnohdy naživo a poté ještě jednou v postprodukci ovšem obzvláště v případě již zmíněné Strange fruit, kvůli které se Billy dostávala do velkých problémů, do finálního střihu byla vybrána živá verze pro svou syrovost a způsob, jakým slova písně posluchače chytnou a nutí jej opravdu vnímat jejich smysl a naléhavost. Dle slov tvůrců živá verze totiž měla zcela jiný náboj i s odkazem na to, jak byli svědky toho, jak se Andra postupně víc a víc přetransformovávala do role jedné z největších jazzových zpěvaček. S velikou a zodpovědnou rolí se popasovala se ctí, a určitě ji neminou ocenění. Všechny herecké role byly adekvátně kvalitně obsazeny. Ocenila jsem i elegantní střih a kameramanský um obzvlášť ve chvílích, kdy jsou postavy pod vlivem drog.

Jeden z filmů, který si určitě v budoucnu kvůli příběhu, hereckým výkonům, hudbě a zpěvu velmi ráda uvidím, a snad i na velkém plátně, které Andře a odkazu Billy Holiday bude určitě  slušet. 

EDIT: v noci z 28.02.2021 na 1.3.2021 získala Andra Day ocenění Zlatý glób za herečku v hlavní roli ve filmu - žánru drama. 

  🌟🌟🌟🌟🌟

 BORAT SUBSEQUENT MOVIEFILM

Virtual Screening

Herecké obsazení:

Sacha Baron Cohen  – Borat Sagdiyev

Maria Bakalova – Tutar Sagdiyev

Režie: Jason Woliner

Sacha Baron Cohen se podruhé převtělil do postavy Borata, Kazacha, který cestuje do USA s určitou misí a na cestě jej doprovází jeho dcera. Cílem této satirické politické komedie podle tvůrců bylo vytvořit vtipný film, a ukázat, kam až by věci mohly zajít, kdyby byl Donald Trump opět zvolen americkým prezidentem.

 

Během natáčení zažil štáb horké chvilky, byli atakováni stoupenci, z nichž někteří později vtrhli do Kapitolu. Několik členů štábu vyfotili a jejich fotky se objevily na sociálních sítích a následně se je lidé snažili vystopovat. V jedné scéně kvůli utajení byl režisér nucen komunikovat s dvanácti kameramany skrze SMS zprávy, šepot. Scény se daly natáčet velmi málokrát, většinou šlo o „první dobrou“, a tak se muselo jednat o velice vypracovaný, dobře fungující mechanismus. I tak se stalo, že ačkoliv se snažili myslet na vše, tak například Sacha v jednom momentě, schovaný v improvizované skříni, zjistil, že má v mobilu pouze 2% baterky.

Když jsem zmínila styl práce, scénáristé měli ke spolupráci, dle jejich slov, prostředí, kde mohli tvořit svobodně, kreativně, nebojácně.

Ve střižně se snažili vybrat s několika hodinových záběrů začátek, pointu a rozuzlení tak, aby to nebylo pásmo skečů a aby scény byly emocionálně poutavé. Aby se vyhnuli stereotypu, divák musí vědět, kam míří. Dle vlastních slov scénáristky měli k vytvoření nemožného filmu k dispozici neuvěřitelný tým. Nespokojili se s dobrým výsledkem, aspirovali vytvořit dílo, které by bylo uvěřitelné pro diváky.

Naposledy se vrátím k týmu tvůrců, popisovali skvělý „field team“, který byl schopen najít herce/osoby, které neznaly Sachu, ukázat laskavé lidi, a zároveň je přimět být před kamerou přirození a opravdoví.  

Osobně jsem prvního Borata viděla na „nátlak“ blízké osoby a styl humoru mi byl vzdálen, podruhé film vidět nemusím. U pokračování je zřejmá vážnost a zodpovědnost, se kterou k projektu tvůrci přistupovali, témata, na které, se Sasha rozhodl poukázat jsou bezpochyby vážná, kouzlo překvapení se ovšem nekonalo. „Fórky“ může někdo označit jako záchodové, ovšem člověka napadne, jestli se člověk může věcem, které tvůrci obnažují, vlastně smát. Odvaha, nasazení, inteligence, kreativita a herecký um Sashi je unikátní. Zde musím zmínit jeho ženský herecký protipól, mladičkou bulharskou herečku, Mariu Bakalovou, která za roli dcery sbírá chválu a nominace. Její herecký styl je příjemný, autentický a jsem zvědavá, jak se vypořádá s takovým extrémním vystavením pozornosti veřejnosti a jaké budou její další herecké kroky.

Říkám si, že málo kdo by dokázal před autentickými lidmi 5  dnů, 24/7, předstírat své alter-ego, hrát si s nimi, opíjet se s nimi, a přitom neprozradit svou identitu. V panelové diskuzi bezprostředně po virtuální projekci filmu informace neproběhla, ovšem z posledních indicií na filmových serverech Sacha tímto pověsil postavu Borata na hřebíček. No, ale jelikož znám kreativce, už teď jsem zvědavá, jaké alter-ego si na nás připraví příště.

EDIT: v noci z 28.02.2021 na 1.3.2021 získal film ocenění Zlatý glób za nejlepší film, muzikál či komedii a Sacha Baron Cohen zvítězil v kategorii herce v hlavní roli ve filmu, muzikálu či komedii. 

 🌟🌟🌟🌟

 SOUND OF METAL

Virtual Screening

Herecké obsazení:

Riz Ahmed – Ruben

Olivia Cooke – Lou

Paul Raci - Joe

 

Režie: Darius Marder

 

Dalším v pořadí z virtuálního promítání byl film Zvuk kovu (Sound of Metal). Režisér Darius Marder se inspiroval nedokončeným dokumentem Metalhead o osudech metalové skupiny, kterou tvořili životní partneři, jež žili kočovným životem a v obytném voze putovali po Spojených státech do míst, kde odehráli koncerty. Bubeníkovi kapely však v rámci jednoho z nich prasknou ušní bubínky a Ruben je postaven do situace, jež jej zachytila zcela nepřipraveného, kdy byl vystaven novým podmínkám a byl nucen zastavit se, přehodnotit svůj dosavadní život a zamyslet se co cítí, a jak se k dané situaci postaví a jak se zachová.

 

Režisér v následné besedě popisoval například fakt, kdy se Riz s představitelem jedné z důležitých postav, která postavu Rubena na jeho cestě ovlivní, do společného natáčecího dne nepotkal, aby bylo setkání autentické. Jednalo se a o postavu Joea, kterou ztvárnil Pau Raci, sám dítě hluchých rodičů, veterán, věřící člověk, který hraje také důležitou roli v komunitě neslyšících. A ten měl například pro Rize připraveny motivační karty, a každý den mu vždy kartu s novým moudrem podstrčil a Riz ji nosil v kapse kalhot. Stejně jako hlavní postava Ruben i Riz je perfekcionista a stejně jako postava Rubena i Riz se byl nucen přimět se k odevzdání, netlačit na pilu, naslouchat postavám a naslouchat srdci.

Je nutno podotknout, že zvuk představoval jednu z dalších hlavních rolí filmu. Režisér, kameraman a zvukař dokonce navštívili odhlučenou komoru, strávili cca týden na „bootcampu“, kde společně řešili roli zvuku a jakým způsobem s ním budou pracovat, aby působil organicky a nenuceně.  Protože jedním z cílů bylo šokovat diváky zvukem, případně jeho absencí či křehkostí.

Režisér také zajímavě rozebíral název filmu, kdy vlastně představuje tříaktovou hru, kdy každé slovo „sound /zvuk“ i „metal/kov“ ostatně i předložka „of" = vztah mezi částí a celkem“ představuje jednotlivé kapitoly. Nechám na divákovi, aby tyto kapitoly postupně rozkrýval J

 🌟🌟🌟🌟🌟

 THE MAURITANIAN

Virtual Screening

Panelisté

                                Kevin                         Jodie                   Tahar

                                Macdonald                 Foster                 Rahim

 

 

Herecké obsazení:

Jodie Foster - Nancy Hollander

Tahar Rahim  - Mohamedou Ould Slahi

Benedict Cumberbatch - Stuart Couch

Shailene Woodley - Teri Duncan

Zachary Levi - Neil Buckland 

 

Režie: Kevin Macdonald

 

Díky virtuálnímu promítání jsem měla příležitost sledovat film, který měl ve Spojených státech premiéru 12.2. 2021. Následně po zhlédnutí filmu následovala panelová diskuze s hlavními představiteli a režisérem filmu. Přestože screening probíhal v naší časové zóně mezi 02:00 a 05:00 ranní, narušení spánkového režimu rozhodně nelituji.

 

Příběh popisuje osud reálné postavy, Mohamedou Ould Salahiho (Tahar Rahim), který byl od roku 2002 až do 17. října 2016 zadržován v detenčním centru Guantanamo, aniž by byl z čehokoliv obviněn, přestože byl na základě nařčení americké vlády zadržen již v listopadu 2001 na základě podezření, že by jako člen Al Kaidy spolustrůjcem 9/11 ataků. Jodie Foster představuje advokátku Nancy Hollander, která zastupuje Mohamedoua v procesu proti Spojeným americkým státům, kdy se snaží dokázat, že nemají dostatečné důkazy, pro to, aby jej na Guantanamu měli právo zadržovat. Nancy přitom musela čelit neskutečným přítěžím, kdy ji sice byly například vydány spisy s cca 22000 stranami, které ovšem byly všechny začerněné a zcenzurované.

Scénář vychází z Mohamedouových zápisků, které sepsal na základě svých zkušeností. Mimo jiné popisoval, jakým praktikám byl vystaven než byl donucen vydat prohlášení, ve kterém se přiznává. Kniha Guantanamský deník (Guantánamo Diary), kterou napsal v anglickém jazyce, jemuž se naučil právě během svého zadržení v detenčním centru, mu vyšla v lednu 2015, tedy ještě během pobytu v detenčním zařízení. Autority tehdy zabránily tomu, aby obdržel výtisk.

17. října 2016 byl Mohamedou propuštěn a navrácen do Mauretánie. I přes přislíbení mu doposud nebyl vrácen pas. V současné době žije odděleně od partnerky i dítěte. Ti v současnosti žijí v Berlíně. Podle slov Tahara Rahima by strašně rád cestoval a sám Tahar vynakládá snahu, aby mu bylo povoleno setkání s rodinou, jelikož prozatím si vládní autority stojí za tím, že představuje hrozbu.

V průběhu filmu jsem sledovala herecký koncert hlavních představitelů. Již v dřívějších panelových diskuzích, které jsem si nenechala ujít, se herci zmiňovali o svém přístupu k uchopení postav, ať již se jednalo o rozhodnutí Jodie hrát hlavní představitelku drsnějším způsobem nebo rozhodnutí Tahara nenutit Mohamedou prožívat to stejné utrpení znova tím, že by mu například osobně přiblížil své zážitky. Dle svých slov spíše pozoroval Mohamedouvo chování. Oba nicméně brali role zodpovědně a před setkáním s reálnými postavami strávili nějaký čas rešeršemi a studiemi dostupných materiálů.

Tahara Rahima jsem měla tu čest v roce 2009 vidět osobně, když přijel do Prahy na závěr Festivalu francouzského filmu uvést svůj tehdejší film Un Prophète (Prorok), drama z vězení, kde už tehdy prokázal své herecké kvality představit divákům postavu ve své syrové nezabalené, autentické podobě. Bylo hezké jej takto, byť virtuálně, opět vidět. Vlastně když nad tím přemýšlím, po celou dobu filmu jsem jej nevnímala jako Tahara Rahima, ale jako Mohamedoua Ould Slahiho. A když nad tím tak přemýšlím, to je jedna z věcí, která pro mě představuje kvalitní filmařskou práci – když nevidím reálné herce, ale sleduji příběh a dané postavy, které mě jsou schopny strhnout s sebou.

Pro Jodie Fosterovou postava Nancy představovala teprve druhou postavu, jež byla na základě reálné předlohy (první byla role Anny v Anna a král), zde se navíc jednalo o první reálnou postavu stále žijící. Jodie funguje ve filmovém průmyslu již 55 let a tudíž není pochyb o jejích kvalitách a přiznám se, že bych ji ráda zažila na place jako režisérku J

Postava Zachara Leviho byla pro mě překvapením. Do té chvíle jsem, přiznám se, nestudovala informace, týkající se obsazení, podrobně a vidět jej ve vážné poloze bylo milým potvrzením jeho herecké variability.

Shailene Woodley z dřívější filmografie dokázala, že je schopna udržet film jako hlavní představitelka a neztratila se ani v této „vedlejší“ roli.

Benedict Cumberbatch tento film mimo jiné i spoluprodukoval. U něj už jsem zvyklá na standardně vynikající výkon, kdy mu postavu věřím a i zde jsem pozorovala cestu, při které se jeho postava postupně měnila. Ale více neprozradím. Snad jen, že i při osobním setkání je to naprostý profesionál a milý člověk, ale o tom až jindy ;o)

The Mauritanian (2021) - IMDb

EDIT: v noci z 28.02.2021 na 1.3.2021 získala Jodie Foster ocenění Zlatý glób za herečku ve vedlejší roli 

 🌟🌟🌟🌟🌟