Dubnové recenze
Odvaha
Markéta Lukášková
*****
280 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Ráda jsem se seznámila s další českou autorkou, kterou nemám načtenou.
Hlavní hrdinkou je mladá židovka Ada. Poté, co se s matkou vrátily
z koncentračního tábora, je v době komunismu opět čeká postavení na
okraj společnosti, tentokrát se k tomu přidala třídní příslušnost,
respektive fakt, že rodina nevstoupila do KSČM. Nyní již bez tatínka, jehož
připravili o život nacisti, se Ada musí postarat o maminku, která má tělo i
mysl zchřadlou válečnými útrapami. Adě není dovoleno dostudovat medicínu a
stojí na životní křižovatce. Je postavena před rozhodnutí, které, ať už padne
jakékoliv, ovlivní život její, jako i její matky a potažmo blízkých přátel
a bude mít své následky. Jak se ovšem rozhodne, záleží jen a jen na ní.
Autorka o osudu Ady píše v er-formě, čtenář je i tak vtažen do děje. Příběh sestrojila tak, aby se před čtenářem rozvinul příběh oběma směry. Vidíme, jak se Adin svět mění v závislosti na daném rozhodnutí. Autorka píše svižně, skvěle vykresluje charaktery postav a navíc se čtenáři nevyhnou introspekci. Malý ďáblík vyskakující někde z hloubi duše nedá pokoj, nakukuje přes rameno a našeptává: „Jak byste se asi zachovali vy?“ A co je vlastně odvážné? Říci ano, či říci ne? Moc jsem ocenila, že v záchytných bodech časové linky jsou obě rozhodnutí propojena, což poukazovalo na propracovanost. Stejně tak zasazení do historického kontextu, který je nutno neustále připomínat sobě i následujícím generacím.
Josefův osud
Josef Lewkowicz
Michael Calvin
*****
368 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Kniha vypráví příběh Josefa Lewkowicze, který jako mladistvý prošel šesti
koncentračními tábory:
§ Liszki - krakovské ghetto a tábor
nucených prací;
§ Krakow-Płaszów - tábor nucených prací, následně
koncentrační tábor;
§ Mielec;
§ Osvětim-Březinka;
§ Mauthausen – tábor III. stupně; včetně
přidružených táborů Melk, Almstetten, Ebensee)
aby přežil a svými osobními pamětmi se zasloužil mimo
jiné o to, že se mnozí vykonavatelé zvěrstev zpovídali před tribunálem a byli
usvědčeni a odsouzeni.
Za mých školních let jsme šli hromadně do kina na filmové
zpracování Schindlerova seznamu. Stejně tak současná generace studentů by měla
takovéto historické záznamy pamětníků číst v rámci školního kurikula.
Nebude to snadné čtení. Samozřejmě při něm zažijete
smutek, možná i slzy, hlavně ale obavy, strach, frustraci, chvilkové oddychnutí
a pak vše nanovo. Garantuji, že vámi při tom bude celým tělem vibrovat bezmoc,
spousta otázek, nevěřícně budete kroutit hlavou a nebudete s to pochopit,
jak se může jeden zástupce druhu homo sapiens chovat k jinému členu druhu
homo sapiens natolik zrůdným a cíleně destruktivním způsobem. A právě
zde je na místě, s ohledem na to, jaké události vidíme v současné
době kolem sebe, a vlastně po celém světě, opět zopakovat to známé: „Nepoučili
jsme se z historie? Pak jsme nuceni si ji zopakovat!“
Kniha se nevěnuje pouze letům zajetí, konci války,
osvobození, stíhání nacistů. I Oskar Schindler zde má své místo. Ve druhé části
knihy autor popisuje, jaké krkolomné cesty jej čekaly poté, co opět nabyl svobodu.
Popisuje, jak, byť svobodný, nadále musel bojovat o své místo na zemi. Popisuje
cestu k opětovné důvěře, a čemu vlastě svůj nově nabytý život zasvětil a
čemu se věnuje. Jak jsem měla možnost nahlédnout do života Josefa Lewkowicze,
nabyla jsem dojmu, že jestliže o kočkách se říká, že mají devět životů, u něj
se musí jednat nejméně o dvojnásobek, a to jsem si vědoma, že pomyslné číslo
hrubě podhodnocuji.
Těm, kdo něco takového nezažili na vlastní kůži, jsou
takovéto zážitky nepřenosné. Místo klasické květnaté recenze si tentokrát
neodpustím zanechání zmínky v online éteru v podobě několika
vypůjčených úryvků. Nechám je bez komentáře, aby si k tomu každý udělal
svůj obrázek. A ze všeho nejvíc doporučuji, aby si každý takto silné příběhy
zapsané a zdokumentované v tomto případě Josefem Lewkowiczem a Michaelem Calvinem
přečetl.
***
„Nejhoršími dozorci
byli ukrajinští esesáci.“
„Nemusíte mít
uniformu. Nemusíte po nikom střílet, nikoho bičovat nebo mlátit obuškem, dokud
nepadne k zemi, a přesto můžete být tyran. Stačí nedělat nic, neposkytnout
bližnímu pomoc.“
„Zeptejte se sami
sebe: co byste dělali, kdyby vám zničeho nic sebrali všechno, na čem vám
záleží?“
„Říká se, že na
penězích nezáleží. Na chuti do života však ano, a když ji ztratíte, ztratili
jste všechno.“
„…nikdy jsem nebyl tak
rád, že měřím pouhý metr šedesát.“ (Tady přeci jen poznámka: Sama měřím těch 160 cm a ať
se na místě propadnu, jestli si ještě někdy budu na tento fakt stěžovat.)
„Člověk byl míň než
nic.“
„PAMATUJTE NA JEJICH UTRPENÍ!“
Simon Wiesenthal: „Naděje žije tam, kde lidé
nezapomínají“.
„Svoboda není dar z nebes, musíme si jí zasloužit
dennodenním úsilím.“
„Vzdělání je nesmírně
důležité, protože zlo opět zvedá hlavu.“
„Vyber si život. Vyber
si dobro.“
***
Lásky čas
Adéla Rosípalová
Alena Štraubová
*****
312 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud
se rozhodnete trávit čas touto velmi příjemnou knihou, která vznikla spoluprací
dvou autorek, čeká vás jarní queer romance, příběh od lásky k nenávisti,
kafe, kafe a ještě jednou hodně kafe a důležitou roli bude hrát kocour.
Teo se z rodinou přestěhuje z Prahy do
moravského městečka, aby po smrti tety převzali její kavárnu. Jenomže
s druhou kavárnou si nejenom budou konkurovat, syn tamních provozovatelů –
Vilém (pro kamarády Villy), jak se zdá, nemůže nového obyvatele vystát, a to se
musí vídat ve škole. Brigády v kavárnách, učení na zkoušky, maturita
sourozence, spoluhráči z volejbalu a důležitý zápas, coming outem,
v jiném případě „vyoutováním“, to vše zaměstnává Tea s Villym na
cestě za křehkým poznáním, vyrovnáváním se s vlastní identitou, předchozími
zážitky a nesmím zapomenout na starost o a souznění s
„Tuňákem/Hubertem“.
Tento příjemně čtivý, dojemný příběh se čtenáři odvíjí
v kapitolách střídavě pohledem obou hlavních hrdinů. Autorky velmi citlivým
způsobem dotýkají složitostí dospívání, role prostředí a okolí, ve kterém
člověk vyrůstá. Poukážou mimo jiné na důležitost důvěry, možnosti mít se o koho
opřít, léčivého doteku času, naslouchání šestému smyslu (jinak řečeno
instinktu). Příběh nám připomene, že pokud je to jen trochu možné, neuškodí nahlížet
na věci s lehkostí, nadhledem aniž bychom zapomněli na konejšivý účinek
humoru. Ovšem zároveň by člověk neměl upozadit bezpečnost a opatrnost.
Království
Jo Nesbø
*****
597 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Přiznám
se, že JN nemám zas tak moc načteného. První seznámení bylo skrze filmovou verzi
Sněhuláka a oproti recenzím se mi osobně filmové zpracování líbilo už jen
proto, že tam jednu roli ztvárnil Jakob Oftebro, se kterým jsem měla tu čest
v Čechách pracovat už na pěti projektech. Ale zpět k JN. Jako první
se ke mně dostala minulý rok kniha Zatmění, což byl v řadě už 13. případ
Harryho Holea. A HH nemůžeme nemilovat. Bez jakýchkoliv obav jsem se začetla do
Království, což je kniha z roku 2020. Ovšem zde se jedná o zcela jinak
postavený příběh. Sledujeme osudy dvou bratrů – Roye a Carla Opgardových, a to
pohledem staršího z nich – Roye. Příběh se převážně odehrává na malé
zapadlé vsi Os v norských horách. Během sedmi částí, na které je kniha
rozdělena, nahlédneme do křehkých vztahů a drastických osudů, boji o přežití, neodvratných
zvratů, propletených a komplikovaných vztahů, kde nechybí pudové chování a boj
o moc.
Centrálními postavami jsou dva bratři, kteří jsou po
smrti rodičů nuceni spoléhat jeden na druhého. Roy, je úspěšný provozovatel
místní benzinové pumpy, který taky po strýčkovi zcela převzal starost o dílnu
jako velmi schopný automechanik, a jeho bratr Carl, který odjel studovat
do Ameriky a po letech vrací s jasným plánem. Ovšem to by nesměl být Carl,
aby opět nepotřeboval s něčím pomoci. Bude se situace opakovat, nebo se
Roy vydá jinou cestou vstříc svému osudu, ať už to znamená, že daná cesta může
být jakkoliv krátká?
Hned od prvních stránek, kde autor konfrontuje čtenáře
s neskutečně emotivní scénou, je příběh syrový, jako už jsme ostatně u severských
kriminálních a detektivních příběhů zvyklí. JN mistrně rozehrává scény tak
naturalisticky, přitom velmi plynule přechází do situací z minulosti, ke
kterým se současný příběh váže a čtenář jen nestačí lapat po dechu a pomaličku
se mu skládají naservírované události a zkušenosti jako puzzle a postupně
tak hlavní postavy dostávají konkrétnější obrysy a příběh tak komplexnější a
hutnější náboj. Nutno podotknout, že skrze anotaci jsem (moje hloupost)
očekávala na první dobrou zcela odlišný směr příběhu. Proto asi způsob, jakým
se autor nebojí jít na dřeň, bravurní naservírování osudů jedné rodiny, spoluobyvatel
malé vesničky a toho, jak si každý to své místečko na zemi buduje po svém,
fungovalo jako pomyslná, a velmi dobře mířená, rána na solar plexus. Well
played, Mr. Nesbø! Well
played!
Dívky na kopci
Alison Belshamová
*****
376 stran
Děkuji
Albatros Media za poskytnutí reading copy ještě před uvedením na trh. Bylo to
mé první seznámení s autorkou a neměla jsem žádná očekávání, navíc jsem
byla zrovna v časoprostoru, kdy jsem se chtěla vyhnout thrilleru, ovšem
zakousla jsem se a nelitovala jsem. Knížka mě nepustila až do poslední strany.
Jedná se o první díl se záměrem o pokračování. Ocenila jsem, že čtenáře nečeká
na konci cliffhanger abychom zůstali tzv. viset. Autorka poutavě uvede do
příběhu, hezky vykresluje každou postavu, kterou hlavní hrdince – inspektorce
Lexi Bennettové, pátrání po vrazích dvou dívek přivede do cesty. Spousta
možností, pochybností, chybějících indicií, nebo naopak indicií, které na první
dobrou nedávají smysl a přitom času je tak málo…. Jak zmiňuji, příběh udrží
čtenářovu pozornost napnutou jako tětivu.
Autorka píše poutavě, strategicky rozehrává psychologickou hru a nechává čtenářům nahlédnout pod pokličku místa činu, vyšetřování, sběru důkazů, myšlenkových pochodů vyšetřovatelů a také skládání střípků k následnému vygenerování profilu zločince. Podle výčtu děkování je vidět, jakou práci si autorka s příběhem dala. Velmi působivý námět i zpracování a už teď se těším, kam inspektorku zavedou další kroky.
