neděle 12. dubna 2015

STEPHEN AMELL - STRÁŽCE DOBRA


Už jsem vyrostla z doby, kdy bych mohla být ječící fanynka nějakého zpěváka, kapely nebo herce. Vlastně ani tehdy by to nebyl můj styl. Herectví je obor mému srdci blízký. Proto mě osobně překvapil a vlastně ani nepřekvapil fakt, že jsem před třemi lety zaznamenala jednoho herce, jehož jako jedinou celebritu sleduji na sociální síti. Snažím se z jeho lidského chování učit, nechávám se inspirovat jeho osobností a nesporným talentem včetně toho pro marketing a PR. A pokud mohu a je to v mých silách malou měrou přispět k dobru, které se snaží plodit, tak se nebojím připojit. Vezměme to ale postupně.


Stephen Amell je kanadský herec, který se narodil 8.5. 1981 v Torontě. Herectví se rozhodl věnovat od svých -nácti. Jeho vizáž zajisté neublížila a byla jednou z jeho deviz a vlastně jej předurčovala k tomu, že se jednou dostane před kamery. Začínal malými televizními rolemi například jako instruktor spinningu, objevil se taktéž v Upířích denících. Od roku 2012 jej svět DC komiksů zná jako představitele Green Arrow v seriálu Arrow. 31.3.2015 oficiálně oznámil, že se objeví v chystaném pokračování Ninja želv (postava Casey Jones), což bude jeho první počin na stříbrném plátně!

Pojďme se podívat na jeho profily na sociálních sítích. Vím, že má profil jak na Facebooku, tak na Twitteru. Již několikrát rázně sdělil, že Twitter mu nevyhovuje jednak kvůli znakovému omezení a taktéž kvůli většímu nebezpečí anonymity a „trollingu“ osob sledujících jeho profil. V poslední době dokonce požádal provozovatele, aby zrušil zbytečné účty jeho následovatelů, které nebyly dlouho aktivní, což všichni kvitovali s povděkem. Já osobně Twitter nepoužívám, takže nemůžu sdělit bližší informace. Stephen to fanouškům bohatě vynahrazuje na Facebooku, kde si užívá platformu, kde může nahrávat videa nebo organizovat Q&A. I když pravda, při prvních Q&A tehdy takzvaně rozbil Facebook a musel to řešit přímo se společností. Od té doby raději nechává nejprve fanoušky pokládat otázky a pak v nahraném videu ty nejvíce ohodnocené, případně ty, které mu padnou do oka, zodpoví.

Marketing a PR jde ruku v ruce, a obojí jako by měl Stephen přirozeně v krvi. Už velkou výhrou je to, že si svůj profil spravuje zcela sám. A to má na účtu přes 3.5 milionů „přátel“. V určité dny má pravidelné sekce (MemeMonday, FunArtFriday, LightsaberSaturday), takže fanoušci vědí, co mohou očekávat, ale to by nebyl Stephen, kdyby to nebylo vždy ojedinělé. Ti obdaření talentem se tak mohou připravit dopředu a pak své výtvory sdílejí. Statusy dávkuje s přesnou mírou. Informace o seriálu pečlivě sděluje v pravou chvíli. Zároveň bezchybně dávkuje míru hloubky informací. Musí si dávat velký pozor, aby se někde neprořekl, což by mělo vážně následky. Obdivuji jej konec konců vždy při setkáních s obecenstvem na různých veřejných akcích, kdy musí hovořit bez přípravy, otázky na něj padají neplánovaně. Vždy vychází s čistým štítem. Nikdy nepustí málo, ale ne zas tak moc, tudíž většinou následuje vlna konspiračních teorií a vizuálně si představuji, jak se při tom Stephen náramně baví. A to je asi základní přísada všeho. Kdyby jej to nebavilo, tak určitě takovouto interakci se svými fanoušky nemá. Z jeho práce jde i vidět, že si to i ve vyčerpávajících momentech užívá, na roli se připravuje pečlivě (hlavně tedy fyzicky, kdy se až tají dech při jeho parkourových videích). Před své fanoušky se nebojí virtuálně předstoupit ještě z pásu po odběhnutí sedmi kilometrů, unavený po dlouhém natáčení nebo s neodlíčeným make-upem, který z něj mimochodem dělá miloučkého mývala. Fanoušci na oplátku nikdy nezneužijí jeho ochoty poodhalit soukromí.

Je odsouhlasená 4. série seriálu. Úspešnost závisí chtě nechtě i na faktu, jak jsou mezi sebou napojeni herci hlavních postav. A zde jde vidět kladná lidská stránka Stephena, který, jelikož má o hodně větší fanouškovskou základnu, šíří informace v rámci své sítě a pomáhá tak svým kolegům dostávat se do povědomí fanoušků. A to nejenom v rámci Arrow, ale i kolegů jiných seriálů. Důkazem je například to, že jeden kolega čerstvě oznámil, že v jeho snaze podpořit tvorbu filmu oslavující ženský americký fotbal, ženskou sílu a sílu komunity způsobem crowdfundingu se s ním spojí i Stephen a projekt podpoří prostřednictvím svého profilu.

Musím říci, že když Arrow/Oliver Queen pochybuje v třetí sérii o tom, čeho vlastně ve svém úsilí dosáhl, mám pocit, že se se zde promítá i osobní přístup Stephena, který jakoby sám měl potřebu zanechat za sebou na tomto světě stopu, pozitivní a užitečný odkaz, který zde zbude pro další generace a díky čemuž na něj jeho dcera, rodina, přátelé, kolegové a fanoušci mohou být hrdi. 

Jedním z velkých počinů minulého roku je kampaň Fxck Cancer. Vše mělo přirozený spád. Iniciální nápad kampaně vizuálně odstartoval Stephenův profilový obrázek, kdy má na čele post-it s informací, že je na Facebooku. Ostatně tuto formu sdělení čas od času s obměnou používá jako status k aktuálnímu tématu. Následně z něj fanoušek utvořil uměleckou kresbu a to dalo vznik obrázku na tričko, jehož koupě poslouží výzkumu na podporu boje proti rakovině. Setkalo se to s takovým úspěchem, že se Stephen rozhodl dvakrát tuto kampaň obnovit. Jako výsledek bylo pro boj s rakovinou vybráno přes 1 000 000 amerických dolarů. Společnost ani Stephen ale neustávají s aktivitami. Organizace nedávno uspořádala akci, kdy vstupenkou bylo tematicky laděné tričko. Stephen akci zaštiťoval jako moderátor.

U tohoto samozřejmě nechtěl zůstat. Další kampaň Sinceriously stojí opět na bázi koupě různých druhů a barevných variací oblečení a předmětů s vytvořeným nápisem, který opět vznikl ve spolupráci s fanoušky. Stephen začal razit dost hlasitě „nové“ slovo „sinceriously“, jež tvoří kombinace slova „sincere“ = upřímný a „seriously“= vážně, opravdu. Jedním z jeho cílů je toto slovo oficiálně dostat do Oxfordského slovníku. Což má určitá pravidla, kromě jiného se slovo musí používat v psané formě v určitém množství a po určitou dobu. Jelikož na světě je tuším přes 50 000 kousků oblečení s tímto slovem, jsem přesvědčena, že se to zajisté díky tomuto až téměř hnutí podaří. Má to ještě jeden, a dovolím si tvrdit pro Stephena a pro lidstvo důležitější efekt, a to, že vybrané peníze poslouží dvěma organizacím: „Paws and Stripes“ a „Stand for the Silent“. První pomáhá veteránům s posttraumatickým syndromem a druhá se zaměřuje na šikanu.

Kromě kampaní podporujícím organizace v jejich snažení není Stephen lhostejný k lidským osudům a zejména dva mu zasáhly srdce jako otci. Peníze vybrané díky němu poslouží (nebo již posloužily) při léčbě těžce nemocných holčiček Sophii Isabelly Ryan a Kiary Grindrod. Zorganizoval loterie, při nichž kdokoliv může přispět byť jen pěti dolary a vylosovaní výherci obdrží různé dary s Arrow tématikou. Nově dal Stephen pro tyto účely prostor umělci, který se zviditelnil při jeho uměleckém pátečním statusu, a vylosovaný bude moci obdržet jeho originální dílo.

To už plynule přecházím k pozitivní karmě, kterou Stephen prostřednictvím svým a svých fanoušků šíří, což mi dává dost dobrý důvod jej doporučovat jako vhodný příklad toho, jak se taková opravdová známá osobnost chová a využívá svých možností, aby to, co od světa a života dostala, předávala dál. Takové „pošli to dál“, které se mu opět bude kladně vracet - ostatně v tom je to kouzlo. Zde neplatí naše známé „za dobrotu na žebrotu“. Dobrá karma opravdu funguje a dala bych to do rovnítka s tím, co si člověk přeje a jak se daná věc vyplní. Stephen se nebojí odkrýt osobní cíle a zveřejnit je ve statusech. Jestli počítám dobře, od začátku roku minimálně dvou dosáhl. Chtěl jít jako host do jedné americké talk show. Fanoušci jako správní zastánci nelenili a bombardovali stránky talk show tak moc, až se to dostalo do podvědomí na správných místech a asi za měsíc se Stephen talk show zúčastnil. Další z jeho přání jako fanouška wrestlingu je moderovat pondělní pořad WWE Monday Night Raw. Podobným způsobem se to již dostalo do podvědomí tvůrců pořadu a soudě podle indicií na sociální síti se již termín dojednává. Musím říci, že obdivuji náladu, jaká panuje na jeho profilu. Celý je veden v přátelském duchu, lidé si pomáhají, doporučují si vzájemně statusy, aby se dostaly do zorného pole Stephena. Případní trollové nemají dlouho šanci a je dobré vidět, že i Stephen svou sílou osobnosti byť přísně, ale vždy asertivně a zřetelně dá najevo, že takto se daný člověk na jeho profilu chovat nebude. Ale vážnoupřímně, takových případů bylo minimálně.

Stephen má kromě herectví i další záliby, spolu s obchodním partnerem se zajímá o víno, navštěvují vinice, víno produkují skrze jejich společnost Nocking Point Wines,. Brzy vyjde do světa prostřednictvím YouTube a Google Play jejich cestopisně-informační pořad o víně Dudes Being Dudes in Wine Country. Kromě toho pravidelně organizuje po Spojených státech různé ochutnávky, většinou je má logicky a logisticky spojené s termínem a místem promo akcí v rámci různých komiksových konferencí. Mezi „drobnosti“, které stíhá na sociální síti při svém nabitém programu, patří občasné spontánní interakce s diskutujícím, ať už jde o krátké pozdravení, vyjádření podpory, vysvětlení, poděkování a navrch pomůže například jedné dvanáctileté dívce prožít ty nejkrásnější narozeniny v životě. To když se jedna maminka odhodlá, a Stephena na jeho profilu poprosí, jestli by přijel na oslavu dceřiných narozenin. Komunita se spojí a status se dostane k očím Stephena, a ten, jelikož mu to termín natáčení nedovolí, pošle alespoň videonahrávku s pozdravem, kdy to totálně zabije, když nahrávku končí parafrází na slavnou repliku Arrowa Nezklam tohle město! a změní opět dalšímu člověku život.
 

A o tom to je. Rozprostírejme prosím kolem sebe pozitivní karmu, nechme se inspirovat, buďme těmi, kdo inspirují, neberme nic v našem životě automaticky, a pokud je to v našich silách a máme tu možnost, to dobré světu vracejme.
STEPHEN:
KAMPANĚ:
JINÉ:
 
 

Jízda Dragounů - 31.3.2015


Žádné obavy, v tomto fejetonku nejde v žádném případě o to rozklíčovat proč, jak, kde, kdo z koho, politické rozhodování, souhlas či nesouhlas. To by totiž bylo na debatu ve stylu: „Co bylo dříve – kuře nebo vejce?“. Naopak, jelikož tato záležitost na mě zanechala na dlouhou dobu vřelý pocit v srdci, a to i přes vichr, čtyřikrát promočení, blátivé cesty, davy lidu, zacpanou dopravu, přeplněné MHD, úsměv mi nejde a ani si jej nechci odlepovat z obličeje, a to už je co říci. V hlavě mám tolik myšlenkových pochodů, že to berme jako formu terapie a proto kdo chce a komu by to přiblížilo alespoň zlomek nepřenositelného – prosím, následujte mě J



V poslední době asi nebyl člověk v České republice, komu by při medializaci uniklo, že v době od 29.3. do 1.4. 2015 se naším územím pozemními komunikacemi projela tzv. jízda dragounů, konkrétně 3rd Squadron „Wolfpacks“, 2nd Cavalry Regiment a část 2nd Cavalry Regiment, prostřednictvím kterých  Spojené státy demonstrovaly nápomoc členským státům NATO. Při takovéto jízdě najelo cca 500 členů armády a 118 vozidel od pobaltských států přes Českou republiku zpět na jejich základnu v Německu přibližně 1770 km.

31.3.2015 byl otevřen prostor ruzyňských kasáren s částí vozového parku, kde se veřejnost mohla osobně setkat s těmito americkými vojáky, osahat si Stryker, vyzkoušet si prostor v či si vyskočit na obrněný transportér, a to vše od 10:00 do 18:00. Dle prvních odhadů návštěvnost mohla dosáhnout až 20 000 občanů. Můj původní záměr strávit zde přibližně hodinku byl skrz naskrz, jak se říká, mimo mísu. Nakonec jsme někteří odjížděli po pěti hodinách, a to ještě jen z důvodu dalšího osobního programu. Díky tomu jsme měli možnost zažit areál v normálním počtu zájemců o tento nevšední zážitek, stejně jako velice exponovanou odpolední hodinu.

Američtí vojáci tam byli k dispozici bouřka nebouřka, vichr nevichr, jejich krásné bělostné úsměvy dokázali rozdávat kolem sebe. Trpělivě odpovídali na všetečné dotazy. V jejich očích bylo vidět, že cesta a jejich program je velice vyčerpávající, z jejich strany neskrývali překvapení a srdečnou radost z vřelého přijetí. Některé momenty jsem nestihla zdokumentovat, protože jsem se jen neschopna pohybu dívala. To když člen vojenské policie daroval malému klučíkovi snímatelnou náramenní výšivku, nebo když se kluci culili jako „malí Jardové“, když přebírali od jedné maminky upečené buchty. To jsou momenty, kdy opětovně po malém krůčku začínám věřit v lidské dobro, ochotu a solidaritu. Jen mě mrzí, že to bývá k vidění pouze v podobných výjimečných případech. Český národ to určitě má v sobě! Proč to tedy většinou zašlapáváme, místo abychom tyto naše kladné vlastnosti nechali přirozeně vyplynout při běžných lidských interakcích?

Musím přiznat, že překvapením bylo, jak vysocí vojáci jsou. Když jsme ale měli možnost vidět prostory v autech, bylo nám jasné, proč tomu tak ve velké většině je. Dále pak každý jediný měl nádherné zuby. Velká většina byla velmi mladého věku. Osobně jsem viděla 3 vojandy J Obecně vzato měli výdrž a trpělivost, ochotu sdělovat své pocity, místo odkud pochází (ať už to byl Michigan, Kalifornie nebo Tennessee, což byli, pro mě překvapivě velmi rychle, schopni definovat). Na otázku odkud pochází, totiž nemusí být pro Američana tak jednoduchá odpověď, zatímco u nás jsme zvyklí převážně na možnost tří míst (narození, studium, práce), a to v různých kombinacích. Mrazilo mě v zádech, když popisovali, kolik jim zbývá při jejich umístění, někdy to bylo 1 rok, někdy 2, ale byl tam i muž, který měl před sebou 10 let. Několik vojáků se stihlo i v tak vymezeném čase vydat poznat základní krásy Prahy (Karlův most, Pražský hrad). T.R., velice milý řidič Strykeru, se kterým jsme měli klid hovořit delší dobu, litoval, že nemá zrovna u sebe fotky domoviny, jinak že by nám je ukázal. Odhaduji, že je má s sebou v srdci, a fyzicky na základně v Německu. Byla jsem svědkem výměny „civilních“ emailových kontaktů. Přirozený lidský networking v celé své kráse. A jestli se pánové a dámy cítily jako rokové hvězdy, jsem velice ráda, že jsem tomu trošku přispěla. Proč rokové hvězdy? Svorně totiž oznamovali, že na koncerty, které jsou pro ně zorganizované, již půjdou v civilu. Odpoledne totiž začal před vstupní bránou přirozeně zorganizovaný Koncert pro Konvoj, který ještě umocňoval pohodovou atmosféru tak, že i já jsem po blátivé cestě již ven z kasáren nahlas zpívala s Davidem Kollerem „OHEŇ, OHEŇ…“, a že se budu muset celá vyprat mě vůbec, ale vůbec netrápilo. Část jich poté večer zamířilo na další koncert v La Fabrice. Doufám, že si to pořádně užili. Ostatně takovou nálož piv, kterou byli obdarováni, si myslím budou užívat ještě hodně, hodně dlouho J


Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Já jen vím, že musíme mít na paměti, že se jedná o lidské bytosti z masa a kostí, s jejich konkrétními zkušenostmi, zážitky, starostmi; vojáky, kteří jsou ochotni nasadit své životy, kteří jsou daleko od své rodiny, kterou nevidí mnohdy celou věčnost. Já jsem byla nejdéle bez fyzického kontaktu s rodinou jeden rok a můžu říci, člověk již poté není nikdy stejný. Já se naopak modlím a přeji si, aby naše setkávání v budoucnu probíhala v takové atmosféře, jakou jsem zažila 31.3.2015 v prostorech vojenských kasáren v Ruzyni a mohli jsme se i nadále při setkávání fotit, smát se, vyměňovat si dary, volně se pohybovat a vůbec si předávat mírovou a pozitivní energií. V neposlední řadě přeji všem takovýmto vojákům, aby prožili svůj život co možná nejuspokojivěji, dlouze, zdravě, vesele, s převažujícími úsměvnými zážitky a s co možná nejvíce bezpečným a bezproblémovým návratem do klasického civilního života. Věřte nebo ne, poslední dobou se mi potvrzuje, že co si člověk přeje, to se splní!