Michael

 

Režie : Antonie Fuga

            Scénář: John Logan

            Kamera: Dion Beebe

 

Není snad nikdo z naší generace, komu by se musel tento inovátor a hudebn, vizuální a performerský génius nějakým způsobem představovat. Filmařsky skvěle odvedená práce. Synovec doslova vplul do strýcových bot, což určitě nemohlo být nic jednoduchého a popral se s tím se ctí. Nejmladší představitel Michaela byl vybrán taky naprosto skvěle, jeho esenci ve své desetileté nevinnosti vyskytl bravurně. Exekutivními producenty byla rozsáhlá maestrova rodina, jen Janet chyběla... Ostatně ve filmu měla taky velmi málo screentimu. A přesouvám se k jádru pudla. Proč vlastně film vznikl? Režisér má velké zkušenosti, i s videoklipy, proto tak taky skvěle sekvence z koncertů vynikly. Údajně bylo natočeno více materiálu, což ovšem zcenzurovaly rodiny protistran (IYKYK). A byť jsem si užívala hudební čísla neskonale, trochu jsem nesměle doufala, že se podaří zaplout do vod hodně medializovaných záležitostí obestřívajících tohoto nesporného krále popu. Protože bez přidané hodnoty, pokud byla potřeba opět po "obnově" generace dostat Michaela do podvědomí stejně tak jako například bobinka Sabinka Carpenterovic objevuje Ameriku eee, tedy Madonnu, šlo to udělat čistě remasterovaným vydáním nějakého jeho koncertu - hej, proč troškařit - sestřihem napříč jeho koncerty (Ale zase aby to nebyl další This is it aj. )- účel by to splnilo stejný. Každopádně při odchodu z projekce spousta otazníků, dotazů, zkoumání, hloubání. Což je vlastně ale pozitivní. Byla by škoda, kdyby se film rozplizl do ztracena a bez zájmu. A tak člověku nezbude než zabrouzdat do Finding Neverland, Entering Neverland, Dark side of the 90´s; Fatal addiction; nebo Michael Jackson: Ungloved aj. .... Při vědomí toho, že King odešel vlastně v mém věku si pustím do uší jeho hity a půjdu se projít a zavzpomínat po Zbraslavi, kterou při koncertování v Praze navštívil a budu přemýšlet nad tím, jak vlastně sám žádné dětství nezažil, father figure byla veskrze negativní, ovšem dosáhl by všeho toho úspěchu, kdyby byl otec jiný?

Za mě hodnocení:  🌟🌟🌟🌟🌟 

 

 

Kill Bill: The Whole Bloody Affair

                      Režie : Quentin Tarantino 

                      Scénář: Quentin Tarantino 

 

Co k tomu dodat? Pure cinema. 270 minut a člověk se ani jednou nezanudí. Viděla jsem to snad před dvaceti lety, abych zcela docenila "režisérský střih", bývala bych se musela podívat na oba díly před projekcí. A na to jsem neměla kapacitu. Ale s jistotou mohu tvrdit, že tehdy jsem se na scény dívala jinak. Po dvaceti letech u filmu jsem zahlédla jiné věci, než tehdy. V celku a na velkém plátně a určité scény v barvě si divák doslova užívá. Quentin má dar chytnout divákovu pozornost a nepustit. A to jakýmikoliv prostředky. Mix akčně-gore scén, emočních dojezdů, kontrastu ticha Shishi-odoshi (bambusové páky) a drsného skalpování, použití zvuku ve slavné scéně boje s 88kou, které předchází myšlenky Bxxxx Kiddo a divák zároveň vidí hrát kapelu, jenže zvuk kapely pronikne až po určité chvíli. Drsnější první polovina, zadumanější a komornější druhá část. A další a další. U prodloužené anime scény odehrávající se v Japonsku jsem opět ocenila, že autor dal přednost tomuto ztvárnění než hranému. Jedině snad potitulková scéna zanechá diváka lehce rozpačitého. Ovšem nic to nezmění na jedinečném zážitku vidět tento kultovní příběh tak, jak jej Quentin původně zamýšlel. 

Za mě hodnocení:  🌟🌟🌟🌟🌟

 

Lednové recenze

Teorie snění

Ava Reid

***

360 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Pokračování příběhu ze snového světa dark academia fantasy. Hlavní postavy – Effy a Preston pokračují po bádání o národní pohádce Angharad. Effy jako první žena přestoupí na literární fakultu, Preston vypomáhá jako asistent profesora. Zatímco Effy bojuje s předsudky a vehementně se pustí do pátrání, Prestona zahalí snové vize, které mu narušují i bdělý stav. A nevypadá to, že by jim přestaly přistávat klacky pod nohy v jejich snahách.

První část mě zaujala světem, vyprávěním i postavami, ke kterým si čtenář lehce našel cestu. V tomto pokračování ovšem musím konstatovat, že mě autorka ztrácela. Příběh mě již neuchvátil, nezachytil a přála jsem si, ať již knihu dočtu, k čemuž jsem se musela nutit. Určitě oceňuji vystavění příběhu kolem Angharad, autorka určitě přemýšlela nad „díly v díle“, dala si práci s úvodními pasážemi u každé kapitoly, ovšem obávám se, že to bylo na úkor stavby příběhu. A je ostatně možné, že jako takový již pro pokračování neobsahoval materiál či potenciál. Naštěstí, jak to vypadá, autorka neaspiruje v příběhu pokračovat.