ARGYLLE:TAJNÝ AGENT

Režie : Matthew Vaughn

Scénář: Jason Fuchs

Kamera: George Richmond

Hudba: Lorne Balfe

Nevím proč to PR tlačí jako "dalšího Kingsmana", ovšem bylo milé překvapení, že až na jednu referenci a na viditelnou udičku na pokračování (mimochodem, neodcházejte hned po začátku titulků) si film rozhodně na Kingsmana nehraje.  Nebudu popisovat děj, ten je na první dobrou v popisu. 

Napíšu, proč přeci jen dám plný počet hvězdiček. Scénář je velice kompaktní s tolika zvraty, že divák je v neustálém napětí co bude dál. Je tam tolik milých překvapení a směrů, kam se tvůrci nebáli vydat, což zase nemůžu popsat kvůli spoilerům, nicméně bavila jsem se dobře a to celé dvě hodiny. Sam hraje stejně skvěle, jako v Králíčkovi Jojovi, ženské představitelky (jejich postavy) nejsou, co se zdají a hlavně Bryce mě mile překvapila herecky. Stunt double Chrise Hemswortha konečně prezentuje "sebe", své kaskadérské schopnosti a můžeme si na záblesk užít i jeho tvář. No a Henry .... :-D :-D :-D uvidíte sami.... 

Kdo nemá rád kočky, část fórků vás mine, ale já jsem se smála po celý film dost a dost. A že je přímo režisér slouha kočičímu představiteli - získal si mě o to víc.

CGI a SFX je zřetelné a úsměvné, ovšem když zbytečně nešťouráte a neočekáváte další Schindler´s list, odbouráte venkovní svět, uvolníte se, posadíte se a opřete, film si rozhodně užijete. A to má IMHO celou dobu  duo režisér/scénárista na paměti. Proto si film plný počet zaslouží.  

 

BASTARD/ BASTARDEN / 

THE PROMISED LAND

Režie : Nikolaj Arcel

Scénář: Anders Thomas Jensen, Nikolaj Arcel

Kamera: Rasmus Videbæk 

Hudba: Dan Romer

 

Filmově zpracovaný příběh na základě románu, ovšem týkající se historicky reálné postavy kapitána Ludviga Kahlena v období roku 1755. Herecký koncert Madse Mikkelsena, který ovšem nezastiňoval další důležité postavy příběhu. Nikdo nebyl slabým článkem ansámblu. Nemůžeme si odpustit srovnání s Královskou aférou, která se taky částečně natáčela u nás. Morten Hee Andersen a hlavně Soren Malling jsou zde, dá se říci, pečení vaření. O to víc mě mrzí, že se do koprodukce nedostane Česká republika ani zmínkou. Je to smutné, že jsme sice naprosto bezkonkurenční dříči, ovšem stále jsme optikou zahraničí bráni jako levná manuální pracovní síla. Mám sto chutí za to dát hvězdu dolů, ale nedám. To pohlcení příběhem, s napětím očekávání co se bude dít dál, souznění ať již s jakoukoliv postavou, to a ještě další věci, které vnímá jen filmař - jestli to jako divák dostanu vše v balíčku zabalené sice zmrzlou, zakrvavenou, zablácenou mašlí, zaslouží si to plný počet.

Film má paradoxně (na dnešní fenomén) "jen" dvě hodiny stopáže, ovšem alespoň pro mě byl pocitově všemi těmi událostmi tak ke třem hodinám. Ale rozhodně to nemyslím ve smyslu, že jsem odpočítávala hodiny a nemohla se dočkat konce. Právě že naopak. Oceňuji kameru, malebné záběry, a hlavně intenzivní pocity u scén při absenci hudby. Hudba pouze doprovázela dynamické scény a u těch citlivých jsem akorát měla obavy, aby nebyl slyšet můj kručící hladový žaludek. Po celou dobu jsem seděla jak přikovaná, a jestli jsem ještě dalším smyslem měla kapacitu vnímat okolí, tak v sále to působilo stejně. Velká gratulace všem zúčastněným, kolegům, co se natáčení účastnili. Skvělá práce. Můžete být hrdí a spokojení. A teď pojďme tu naši zemičku posunout na honosné a důstojné (nejen) filmařské místo ať nepůsobíme jen jako "montovna".

 

 

Prosincové recenze

Notting Hill pod sněhem

Jules Wake

*****

363 stran

Autorka Jules Wake vydává knihy taktéž pod jménem Julie Caplinová. Tento romantický vánoční příběh se odehrává v zimním Londýně kolem violistky Metropolitní opery Violy Smithové. Ta jednou náhodou po cestě vlakem do práce narazí na sympatického pána, aby se následně na to dozvěděla, že převezme odpovědnost vypomáhat s vánoční besídkou na místní škole, kde shodou náhod chodí dcerka právě onoho muže, Nate Williamse, který jí do života vletěl jako blesk s čistého nebe. Že si ji jeho dcerka Grace neskutečně získá, a že bude mít ochranné tendence nejenom vůči ní, neplánovala už vůbec.

Samozřejmě, je to Viola, hodná, poslušná, empatická osoba, která nikdy neřekne ne a všem se chce zavděčit, všem chce pomoci a už v žádném případě by neudělala něco, co by Grace mohlo ublížit. Ale řekněte Bohu svůj záměr a on se vám vysměje. Každopádně nejenom Viola prožije turbulentní konec roku. A čtenář si musí počkat až do konce, jestli to skončí jedním nebo dokonce více zlomenými srdci.

Je to mé první seznámení s autorkou a určitě budu mít chuť pokračovat v další její tvorbě. Píše poutavě, čtivě, dává si záležet, aby čtenáři popisovala místa, chutě, vůně, pocity. Alespoň v této knize to bylo pro mě na hraně, kdy už je popisných pasáží přespříliš, anebo kdy jsou už popisné pasáže až příliš dlouhé, ale vynahrazuje to pěkná stavba příběhu, postav, zápletky a toho, jak se s klacky, které jim život hází pod nohy, hlavní postavy popasují. Dále jsem ocenila i to, že se autorka nesnaží o prvoplánový příběh. Nebojí se totiž dotýkat se celkem vážných situací a velice reálných zapeklitostí života a přesto nezapomíná dát čtenáři naději. Pěkné čtení nejen pro dlouhé zimní večery.

Sváteční vražda

Ada Moncrieffová

***

248 stran

Moc jsem se na tento detektivní příběh těšila. Ovšem vizuál a anotace nabízí něco, co sice je hezkou původní myšlenkou, ovšem byť jako pocta detektivním případům Agathy Christie případně navodit diváky série Na nože (Kives Out) je ovšem nad síly autorky Ady Monchrieffové a nabízí pouze verzi „z Wishe“.

Na šlechtické sídlo Lady a Lorda Wesburyových se sejde společnost k oslavám vánočních svátků, následného honu, k několika dnům pohody, dostatku jídla, pití, dárků a vybrané společnosti. Ovšem nálezem jednoho zúčastněného v brzkých ranních hodinách na Boží hod celou situaci změní a sledujeme, jak ústřední postava Hugh vynakládá své zkušenosti z laboratoře do přímo laboratorního zkoumání okolností a pitvání jednotlivých účastníků a jejich života a případných kostlivců ve skříni, kteří při procesu vyplavou na povrch.

Musím říci, že oceňuji odlehčenou, zrychlenou a zjednodušenou formu vyprávění. Konečné rozuzlení se četlo rychle. Ovšem musím přiznat, že jsem se jinak po celou dobu těžce vyprávěním prodírala. Postavy jsou představeny ve velmi rychlém sledu okamžitě od první stránky a já měla pocit, že se v nich ztrácím a tak nějak jsem tušila proč – nedokázala jsem si k nim vytvořit jako čtenář žádné pouto. Postupné rozkrývání příběhu bylo zábavné, ovšem ani jsem neměla chuť si vytipovat podezřelou osobu. Už to nereálné prvotní ošetření konstábla, kdy se velmi rychle nechalo sídlo a místo činu zamořit stopami neospravedlní ani velice tenká linka vysvětlení, že byly svátky. Na tom to bylo postavené velmi chabě, vágně a nerealisticky.

Příběh je vyprávěn er-formou, přičemž se autorka obrací, respektive zmiňuje čtenáře, což je asi částečně zmíněná pocta stylu A.CH. Ovšem na mě to působí nekonzistentně a pozornost to odvádí. Ale pravda, nejsem zarytým fanouškem A.CH. tak to může být situace, kdy nejsem koncovým publikem.

A ke slohové složce mi po celou dobu vyskakovaly malé vykřičníky: opravdu by se v meziválečné šlechtické anglické společnosti vyskytl výraz: „házet do něčeho vidle…“ ? Opravdu by si úzká společnost (a nemyslím rodinné příslušníky) dovolila oslovovat majitelé šlechtického sídla „Lady W.“ a „Lorde W.“ ? 

Ostrov tajemství

Patricia Wilsonová

*****

416 stran

Toto bylo velké překvapení, knihu jsem dočetla až v novém roce, a tak jsem zvědavá, jestli mě něco v roce 2024 tak překvapí alespoň stejně jako tato historická romance. Bylo mi jasné, že téma války nebude úplně jednoduché, proto naprosto tleskám rozhodnutí dát knize tak poetický přebal s romanticky laděným zabarvením, protože takovou emocionální nálož jsem opravdu nečekala.

U románu se mi snad ještě nestalo, že bych musela odkládat knihu po pár stránkách, protože jsem víc v ten moment prostě emočně nezvládala.

Autorka se naprosto bravurně popasovala s nelehkou příběhovou osou, kdy sledujeme osudy tří generací žen v rodině, čtenář sleduje, jak žádost nejmladší z generace odstartuje velkou řadu tajemství, otevírání ran, retrospektiv, pátrání, zamýšlení, pochopení, vysvětlování a odpouštění.

Hlavní linka vnučky Angie je vyprávěna v er-formě, povídání babičky Marie, kdy se dostáváme do válečných 40. a 60. let 20. století na Krétě, je v ich-formě. Maminka Poppy zapadá do konceptu adekvátně.

Autorka bez problémů proplouvá ze současnosti do historických vzpomínek natolik citlivě, aniž by čtenář byl zmatený. Dále oceňuji, jak příběh rozplétá v průběhu dokonale zamotané historické události ústřední rodiny, a toto postupné rozkrývání pátrání autorka dávkuje s mikro-minimialistickou přesností a načasováním. A když už si čtenář říká, že další zvrat snad nezvládne, poslední čtvrtinu příběhu nestačí otáčet stránky, aby se dobral konečného rozuzlení. Kéž by každé čtení byl takový silný zážitek, takové postupné rozbalování dárku.

Kam se ztrácí Alice Sun

Ann Liang

****

312 stran

Velice příjemný a svižný YA příběh s prvky fantasy, detektivky a romance s přesahem sociální sondy do společnosti. Hlavní hrdinka Alice Sun je premiantka školy Airingtonu, spolu s Henrym Li jsou dlouholetí rivalové, dalo by se říci, že jsou to nepřátelé. Z důvodu sociální situace v rodině Alice bohužel hrozí, že bude muset změnit školu.

V jednom momentě Alice zjistí, že má schopnost zneviditelnění. Neví jak, ani co to ovlivňuje nebo spouští, ovšem dokáže vyhodnotit opakující se vzorec, a taky jak se cítí fyzicky, když takový stav přichází. A jelikož zoufalé situace vyžadují zoufalé činy, rozhodne se spojit síly se svým rivalem a snaží se co nejvíce zpeněžit tento svůj „dar“, aby mohla zůstat na škole, věnovat se tomu, v čem exceluje, rozvíjet své znalosti a žít tak, aby na ni rodiče mohli být hrdi.

Jenomže v rámci aktivit, na které je najímána, se dostane do situace, kdy musí vyhodnotit, jaké jsou morální důsledky takového jednoho činu. Čtenář sleduje, jakou cestu si vybere, a zda se jí podaří vybrat zatáčku nebo nenávratně spadne na dno propasti.