Prosincové recenze

Notting Hill pod sněhem

Jules Wake

*****

363 stran

Autorka Jules Wake vydává knihy taktéž pod jménem Julie Caplinová. Tento romantický vánoční příběh se odehrává v zimním Londýně kolem violistky Metropolitní opery Violy Smithové. Ta jednou náhodou po cestě vlakem do práce narazí na sympatického pána, aby se následně na to dozvěděla, že převezme odpovědnost vypomáhat s vánoční besídkou na místní škole, kde shodou náhod chodí dcerka právě onoho muže, Nate Williamse, který jí do života vletěl jako blesk s čistého nebe. Že si ji jeho dcerka Grace neskutečně získá, a že bude mít ochranné tendence nejenom vůči ní, neplánovala už vůbec.

Samozřejmě, je to Viola, hodná, poslušná, empatická osoba, která nikdy neřekne ne a všem se chce zavděčit, všem chce pomoci a už v žádném případě by neudělala něco, co by Grace mohlo ublížit. Ale řekněte Bohu svůj záměr a on se vám vysměje. Každopádně nejenom Viola prožije turbulentní konec roku. A čtenář si musí počkat až do konce, jestli to skončí jedním nebo dokonce více zlomenými srdci.

Je to mé první seznámení s autorkou a určitě budu mít chuť pokračovat v další její tvorbě. Píše poutavě, čtivě, dává si záležet, aby čtenáři popisovala místa, chutě, vůně, pocity. Alespoň v této knize to bylo pro mě na hraně, kdy už je popisných pasáží přespříliš, anebo kdy jsou už popisné pasáže až příliš dlouhé, ale vynahrazuje to pěkná stavba příběhu, postav, zápletky a toho, jak se s klacky, které jim život hází pod nohy, hlavní postavy popasují. Dále jsem ocenila i to, že se autorka nesnaží o prvoplánový příběh. Nebojí se totiž dotýkat se celkem vážných situací a velice reálných zapeklitostí života a přesto nezapomíná dát čtenáři naději. Pěkné čtení nejen pro dlouhé zimní večery.

Sváteční vražda

Ada Moncrieffová

***

248 stran

Moc jsem se na tento detektivní příběh těšila. Ovšem vizuál a anotace nabízí něco, co sice je hezkou původní myšlenkou, ovšem byť jako pocta detektivním případům Agathy Christie případně navodit diváky série Na nože (Kives Out) je ovšem nad síly autorky Ady Monchrieffové a nabízí pouze verzi „z Wishe“.

Na šlechtické sídlo Lady a Lorda Wesburyových se sejde společnost k oslavám vánočních svátků, následného honu, k několika dnům pohody, dostatku jídla, pití, dárků a vybrané společnosti. Ovšem nálezem jednoho zúčastněného v brzkých ranních hodinách na Boží hod celou situaci změní a sledujeme, jak ústřední postava Hugh vynakládá své zkušenosti z laboratoře do přímo laboratorního zkoumání okolností a pitvání jednotlivých účastníků a jejich života a případných kostlivců ve skříni, kteří při procesu vyplavou na povrch.

Musím říci, že oceňuji odlehčenou, zrychlenou a zjednodušenou formu vyprávění. Konečné rozuzlení se četlo rychle. Ovšem musím přiznat, že jsem se jinak po celou dobu těžce vyprávěním prodírala. Postavy jsou představeny ve velmi rychlém sledu okamžitě od první stránky a já měla pocit, že se v nich ztrácím a tak nějak jsem tušila proč – nedokázala jsem si k nim vytvořit jako čtenář žádné pouto. Postupné rozkrývání příběhu bylo zábavné, ovšem ani jsem neměla chuť si vytipovat podezřelou osobu. Už to nereálné prvotní ošetření konstábla, kdy se velmi rychle nechalo sídlo a místo činu zamořit stopami neospravedlní ani velice tenká linka vysvětlení, že byly svátky. Na tom to bylo postavené velmi chabě, vágně a nerealisticky.

Příběh je vyprávěn er-formou, přičemž se autorka obrací, respektive zmiňuje čtenáře, což je asi částečně zmíněná pocta stylu A.CH. Ovšem na mě to působí nekonzistentně a pozornost to odvádí. Ale pravda, nejsem zarytým fanouškem A.CH. tak to může být situace, kdy nejsem koncovým publikem.

A ke slohové složce mi po celou dobu vyskakovaly malé vykřičníky: opravdu by se v meziválečné šlechtické anglické společnosti vyskytl výraz: „házet do něčeho vidle…“ ? Opravdu by si úzká společnost (a nemyslím rodinné příslušníky) dovolila oslovovat majitelé šlechtického sídla „Lady W.“ a „Lorde W.“ ? 

Ostrov tajemství

Patricia Wilsonová

*****

416 stran

Toto bylo velké překvapení, knihu jsem dočetla až v novém roce, a tak jsem zvědavá, jestli mě něco v roce 2024 tak překvapí alespoň stejně jako tato historická romance. Bylo mi jasné, že téma války nebude úplně jednoduché, proto naprosto tleskám rozhodnutí dát knize tak poetický přebal s romanticky laděným zabarvením, protože takovou emocionální nálož jsem opravdu nečekala.

U románu se mi snad ještě nestalo, že bych musela odkládat knihu po pár stránkách, protože jsem víc v ten moment prostě emočně nezvládala.

Autorka se naprosto bravurně popasovala s nelehkou příběhovou osou, kdy sledujeme osudy tří generací žen v rodině, čtenář sleduje, jak žádost nejmladší z generace odstartuje velkou řadu tajemství, otevírání ran, retrospektiv, pátrání, zamýšlení, pochopení, vysvětlování a odpouštění.

Hlavní linka vnučky Angie je vyprávěna v er-formě, povídání babičky Marie, kdy se dostáváme do válečných 40. a 60. let 20. století na Krétě, je v ich-formě. Maminka Poppy zapadá do konceptu adekvátně.

Autorka bez problémů proplouvá ze současnosti do historických vzpomínek natolik citlivě, aniž by čtenář byl zmatený. Dále oceňuji, jak příběh rozplétá v průběhu dokonale zamotané historické události ústřední rodiny, a toto postupné rozkrývání pátrání autorka dávkuje s mikro-minimialistickou přesností a načasováním. A když už si čtenář říká, že další zvrat snad nezvládne, poslední čtvrtinu příběhu nestačí otáčet stránky, aby se dobral konečného rozuzlení. Kéž by každé čtení byl takový silný zážitek, takové postupné rozbalování dárku.

Kam se ztrácí Alice Sun

Ann Liang

****

312 stran

Velice příjemný a svižný YA příběh s prvky fantasy, detektivky a romance s přesahem sociální sondy do společnosti. Hlavní hrdinka Alice Sun je premiantka školy Airingtonu, spolu s Henrym Li jsou dlouholetí rivalové, dalo by se říci, že jsou to nepřátelé. Z důvodu sociální situace v rodině Alice bohužel hrozí, že bude muset změnit školu.

V jednom momentě Alice zjistí, že má schopnost zneviditelnění. Neví jak, ani co to ovlivňuje nebo spouští, ovšem dokáže vyhodnotit opakující se vzorec, a taky jak se cítí fyzicky, když takový stav přichází. A jelikož zoufalé situace vyžadují zoufalé činy, rozhodne se spojit síly se svým rivalem a snaží se co nejvíce zpeněžit tento svůj „dar“, aby mohla zůstat na škole, věnovat se tomu, v čem exceluje, rozvíjet své znalosti a žít tak, aby na ni rodiče mohli být hrdi.

Jenomže v rámci aktivit, na které je najímána, se dostane do situace, kdy musí vyhodnotit, jaké jsou morální důsledky takového jednoho činu. Čtenář sleduje, jakou cestu si vybere, a zda se jí podaří vybrat zatáčku nebo nenávratně spadne na dno propasti.