neděle 9. února 2025

 

Únorové recenze




Blízcí

Veronika González

*****

304 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

K čtenáři se dostává příběh Báry, ženy z velkoměsta, která se přestěhuje k partnerovi Igorovi na vesnici. Jednak je konfrontována s jiným životním stylem, faktem, že se nemůže vyhnout Igorově první partnerce Petře, která s novým partnerem, Igorovým bratrem Štěpánem, vychovává 2 děti, Igorově čerstvé bývalce Elišce, která musela ustoupit a kterou by Igorova matka Jarka nejraději viděla na místě Báry. Postupné rozpoznávání rodinné dynamiky, chápání potřeb všech kolem a hlavně svých, čím dál větší komplikace a rozeznávání faktů, které se nejprve jeví nějakým způsobem, a až na druhý, třetí pohled se rozmotává hluboce zakořeněná historie traumatických zážitků, které postupně vygradují. S tím vším je Bára konfrontována a spolu s novou informací, kterou sama nejprve musí zpracovat, musí vymyslet plán, jak pomoci těm, kterým je ubližováno nejvíce. A kdo ví, třeba ze všech těch kostlivců, kteří vypadávají ze skříně, a předložených traumat se nakonec vyklube i něco pozitivního. Ale jestli tomu tak bude, k tomu všemu čtenářům doporučuji se pročíst až do konce.

Jedna z knih, které se nečtou snadno kvůli tématům, které navíc pro někoho můžou být spouštěčem traumatizujících vzpomínek. V příběhu, který je skvěle napsán, autorka rozehrává dějové linky pěkně od základů, které postupně buduje a kousek po kousku odkrývá celou stavbu, až na čtenáře na konci čeká po dramatickém rozuzlení zápletky pohled na horizont skýtající také rekapitulující ptačí perspektivu celého příběhu jakoby za odměnu adekvátní zážitku po výstupu na veliký kopec s dech beroucím výhledem.

Autorka rozděluje děj knihy do kapitol z pohledu Báry a Petry. Proč ne Báry a Igora, ptáte se? I to pochopíte postupně při čtení a věřte, má to své opodstatnění. Nicméně věřím, že i pohled Igora by býval zajímavý, ale ne ten nejdůležitější při této stavbě příběhu. Když nad tím s lehkým odstupem přemýšlím, co to vytváří je pocit čtenáře, že by jej býval zajímal i tento pohled, jelikož se jedná o jednu z integrálních postav, ale dokážu chápat, proč si prostor „nezasloužil“.

 





Dokud rostou citronovníky

Zoulfa Katouh

*****

424 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Ponořte se do příběhu z válkou zmítané Sýrie, konkrétně městě Honsu. Hlavní představitelka, mladá farmaceutička Salama je nucena zapojit se v nemocnici jako regulérní lékařka, protože čas je neúprosný a je potřeba každé kapacity. Sledujeme několikaměsíční boje o životy, přežití, strach, nuzné podmínky, ve kterých jsou obyvatelé nucení přežívat, pokud tedy mají to štěstí, že přežijí. Mezi únavou, vyčerpáním, směnami, ztrátou rodinných příslušníků, starostí o těhotnou švagrovou, prožíváme spolu s hlavní hrdinkou všechny tyto pocity, stejně jako radost ze zachráněných životů, zoufalství nad ztracenými životy, halucinace, chvíle radosti, které si je schopna Salema ukradnout ve všem tom zmaru po boku Kenana. Při seznámení s ním se nejenom kruh jakoby uzavře, ale setkání nutí Salamu bilancovat na hraně mezi slibem, který dala a mezi stávající a stále se zhoršující situací, ve které se jako země nachází. Její odvaha, důvtip, znalosti, šestý smysl, naslouchání imaginární postavě Khwafa, který se ji zjevuje po jednom zranění, odhodlání, láska k vlasti, srdce rozervané vpůli mezi věrnost k vlasti a pud (sebe)záchovy -díky tomu všem doposud Salama byla schopna přežít. To, motlitby a velká míra štěstí může být rozhodující faktor v každé minutě, sekundě, kterou zůstanou v zemi.

Kniha obsahuje varování, že součástí jsou pasáže včetně psychického, fyzického a sexuálního násilí, které mohou být stresující. Autorka si nebere servítky, jde zřejmé, že její předlohou jsou skutečné události Arabského jara. Románový debut této mladičké kanadské spisovatelky se syrskými kořeny je velmi naturalistický, ovšem je vyvážen velmi citlivými pasážemi, kdy čtenář žasne nad poetickými spojeními, které o to více vystoupí ve spojení s popisovanými krutými situacemi válečného konfliktu. Zoulfa Katouh, sama vystudovaná farmaceutička, lehce integruje do díla své nabyté zkušenosti inspiraci animovaných pořadů studia Ghibli, zaujetí oblohou, horami či jezery, což se v této její románové prvotině promítá. Velmi doporučuji, byť to není nic oddechového, příběh je poutavý, čtenáře pohltí, citově zatáhne do děje a čtenář byť by nejradši odvracel oči, nespustí popisované hrůzy ze zřetele a dlouho po přečtení zůstane v mysli. A hlavně dává na zřetel, jak křehký je život a co je při otázce života a smrti skutečně důležité.





Netvor

L. J. Shen

****

424 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

3. díl ze série Boston Belles se koncentruje kolem Aisling Fitzpatrickové a Sama Brennana.

V rámci prologu se podíváme na život Sama v jeho 9 letech, život Sama (26) a Aisling (18), kdy se jejich cesty protnou. Hlavní zápletka se projeví, když je Aisling 27 a Samovi 35. Boston, podsvětí, nejvyhlášenější noční klub Badlands, který Sam vlastní. Svět je natolik malý, a osudy obou tak propletené, že je téměř nemožné, aby tito dva na sebe nemohli narazit. Navíc když mají společné známé / rodinné příslušníky.

Líbilo se mi, že tady nejde o prvoplánovou powerplay – sexy zláč a životem zkroušená, utlačovaná květinka, která potřebuje zachránit. Od začátku je dynamika jasná – Aisling není žádná chudinka. I přes určité rodinné strasti ví, co chce, kam směřuje, a o to víc jí děsí, že ten, po kterém 10 let touží, je někdo, komu by se měla vyhýbat. Sam, naopak, je ten, který využívá svých odstrašovacích manýrů a vystavěných nepropustných zdí, aby se Aisling vyhýbal. Což nebude zas tak snadné, protože Aisling se nevzdává, navíc má svou agendu. Mezitím Sam řeší záležitosti moci nad Bostonským podsvětím a boji s ruskou mafií, čtenář se postupně dozvídá, stejně tak jako se Sam s Aisling navzájem svěřují a odkrývají své životní cesty a pohnutky. A zjistí, že v téhle hře není jen jeden netvor. Jak se říká, tuhle hru můžou hrát dva, aneb k tangu jsou zapotřebí dva. Jen aby nedošlo k překročení hranic, ze kterých není návratu.

Autorka píše poutavě, děj je poskládaný tak, aby čtenář postupně získával k postavám určitý vztah s tím, jak čtenář získává více a více indicií a souvislostí. Kapitoly jsou střídavě psány z pohledů Sama a Aisling. Na rychlé odpočinkové čtení doporučuji. Knížka funguje jako stand-alone, ale určitě když bude příležitost, přečtu si předchozí dva díly, abych se koukla víc na zoubek postavám, které jsou vedlejšími v tomto příběhu.

 

 


Půl duše

Olivia Atwater

****

288 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Děj se odehrává z části v Anglii, ale čtenář se dostane i do Faerie. A opravdu smíchává svět fantazie s velice vděčným pohledem na vůbec celý společenský kolotoč dob Jane Austinové a v současnosti s velice poutavým světem Bridgertonových.

Theodora, respektive Dora je sirotek a dostává se do společenských kruhů díky tetiččině rodině. Sestřenice Vanessa je centrem uvedení do společnosti a Dora by se měla snažit jí to nepřekazit. Je totiž jiná od doby, co ji Fae vysála polovinu duše. Stává se taky případem zkoumání lorda Čaroděje, neboli Eliase Wildera, dvorního kouzelníka a anglického lorda. Stará Anglie, plesy, šaty, dvořané, služebnictvo, společenské mravy, tance, dvoření. To vše je protknuté kouzly, ale také lidským utrpením, které představují chudobince, což se nese ruku v ruce s tehdejšími nákazami.

A na jednu takovou musí lord Čaroděj přijít. Jeho přítel z války – Albert, jeho bratr Edward, Vanessa, komorná, slečna Jeninngsová, ti všichni jsou součástí boje o místo na slunci, své štěstí, boje s bezprávím, boje o čest i boje s kouzly.

Autorka vytvořila zajímavou feel-good kombinaci, příběh má přirozený spád, zápletku, rozuzlení. Velmi dobře se čte, čtenář se velmi lehce přenese do doby staré Anglie a dýchne na něj poetika doby, kdy bylo běžné si vykat a řídit se určitými společenskými a etickými normami a díky fantaskním kouzlům se snaží přiblížit pohádce, která mnohdy v reálném životě schází.

 

 




Pád zkázy a hněvu

Jennifer L. Armentroutová

****

520 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

V prvním díle této plánované fantasy série sledujeme začátek cesty Calisty, která jako kurtizána barona z Archwoodu má určité postavení. Její původ, o kterém moc neví, a zrození jí zaručuje nadpřirozenou schopnost. Při všem, co se kolem jejich města děje, zvládá pomoci princi, který se ocitne v nebezpečné situaci. Ale má to svůj háček. Calista je rozpolcená mezi nabytými zkušenostmi, svou intuicí, která ji před určitými věcmi varuje, vztahem ke svým přátelům a poutem, které ji z určitého důvodu táhne k bohorozenci. A tak čtenář proplouvá městy Caelumského království, otvírá se před ním fantazijní svět, kde spolu bojují lidé, bohorozenci, princové, lordové, baroni a smrtící krvelačné bytosti. Bohorozenec, Princ Thorne, musí odjet vyřešit určitou záležitost a toho bude zneužito, a ve městě vypukne krvelačný boj o přežití, ze kterého Calista nemusí vyjít živa.

Mé první seznámení s autorkou. Vzhledem k tomu, kolik toho autorka již stihla napsat, zajímalo by mě, jestli se při tolika sériích stíhá opakovat. Příběh je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky, Calisty. Dozvídáme se její motivace, důvody k rozhodnutí, která musí učinit, zapojení smyslů, včetně intuice, pro přizpůsobení novým situacím, kterým je vystavena. I když Calistiny životní cesty nejsou vystlány růžemi, je to silná postava, která je nucena dokázat se postavit nejen za sebe, ale i za své blízké přátele. Příběh měl spád i přes celkem rozsáhlý počet stran, určitá formulace se pravda, až nesnesitelně a zbytečně opakovala, ale i tak každý charakter měl v příběhu své místo a celkem se těším na pokračování, hlavně kvůli velice chytře otevřenému konci.



Vražedný koláček

H. Y. Hanna

****

344 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Gemma se po vyčerpávající práci vysoké manažerky v australském Sydney tuto práci opouští a vrací se do rodného Oxfordu respektive jejího předměstí Meadowford nad Smythem, aby otevřela čajovnu. Spolu s kuchařem Fletcherem a kamarádkou Cassie se snaží v tudorovské budově bývalému podniku navrátit jeho dřívější slávu. Měla teprve tři týdny od otevření své Čajovny u Koníka, a už se o ní psalo v místním studentském časopise jako o místě, kam určitě vzít své rodiče. Ale pak jedno ráno objevila před čajovnou jejich předešlého klienta, bohužel po smrti, jak se zdálo udušením jejich koláčkem. Gemma stojí před těžkou situací, kdy klientela její podnik zcela opustila. Měla několik týdnů na vyřešení, jak se k nastalé situaci postaví. Nepomáhá ani fakt, že se vyšetřování ujímá detektiv Devlin O´Connor, její bývalá láska. Do toho se Fletcherovi ztratí jeho kočičí přítel Müsli a kroužek místních dam se stará o každé šptinutí. Gemma se rozhodne využít kontakty z bývalého studia na místní univerzitě, a jelikož stejně v čajovně není koho obsluhovat, snaží se tak přijít na kloub záhadě, kterou údajný americký turista představuje.

Autorka je velmi rychle a bez nějakých okolků schopna nastavit situaci, dostat čtenáře do nálady lokálního městečka, jeho obyvatel, nálady cukrárny, osobní rodinné situace Gemmy a získá opravdový zájem o to, co, a hlavně kdo za záhadným úmrtím stojí. Gemma bude muset vynaložit svůj důvtip, um, zkušenosti a selský rozum, aby detektivovi pomohla, a přitom neztratila své srdce. Styl autorky je příjemný, čte se snadno, rychle, postavy jsou pěkně vykresleny. Netroufala jsem si ani odhadovat, kdo může být vrahem, a tak se překvapení na konec konalo. Příjemné oddychové čtení.

 

 


Tvář lásky

Katherine Center

*****

328 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Zajisté velmi netradiční pojetí příběhu týkajícího se prosopagnozie. Sledujeme příběh Sadie, žijící v Houstonu, mladé malířky, která si pronajala u manželů Kimových loftový ateliér s přístupem na střechu. Zrovna se dozvěděla, že z 2000 soutěžících se dostala do výběru 10 finalistů, kteří budou právě v Houstonu soutěžit o vítězství, čítající 10 000 dolarů. Její drahá kamarádka Sue (dcera manželů Kimových) se rozhodne zorganizovat v Sadiině obydlí oslavu. Při přípravách a nákupech na nenadálou akci ovšem Sadie utrpí nehodu, po které nerozeznává obličeje. Rozhodující vernisáž soutěže se blíží, Sadie nemá namalovaný potřebný portrét, navíc ji do života zapletou nejmenovaný „Joe“, který bydlí ve stejném domě, a veterinář Oliver, který se stará o Sadiina psího dítěte, Buráka. A tak se díky ich-formě a Sadiině vyprávění seznamujeme s okolím Sadie, jejím předchozím životem, rodinnými problémy, vztahem s otcem, macechou, nevlastní sestrou, vzpomínkami na již zemřelou maminku. Čtenář vydává na cestu za poznáním, rozhodování, zkoumání, zkoušení, přesvědčování, léčbě nejenom fyzických ran, ale i ran psychických.

Od autorky jsem již četla předchozí Bodyguardku, zde oceňuji rešerši týkající se prosopagnozie. Krásně rozložený příběh pěkně čtenáři odkrývá nejenom na první pohled viditelné znaky, vztahy, ale také sondu do křehké lidské psyché, křehkých mezilidských vztahů. Autorčino motto: „Tragédie jsou dané, ale radost je volba“ je hnacím motorem k psaní a k tomu, aby čtenář věřil v lásku a tím pádem věřil v naději.

 

 



Nemravné lži

Jodi Ellen Malpasová

****

480 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

V této hříšné romanci sledujeme Eleanor Coleovou, která přijme práci pro známou londýnskou společnost Hunt Corporation, která je předním obchodníkem na poli starožitností. Přes několik problematických shod nešťastných událostí nakonec přeci jen, i když se zpožděním, sedí před kllíčovou postavou v rezidenci Haven – paní Potterovou. Ta jí pak zavede za majitelem společnosti, panem H. Ale až druhý den, kdy prochází ohromena knihovnou, narazí na Beckera Hunta, člověka, který právě byl součástí jejích nešťastných situací po cestě na interview.

Eleanor bylo jasné, že je tento mladý muž no-go area. Už proto, že je jasné, že se u něj ženy střídají astronomickou rychlostí a hlavně, že z něj vyzařuje nebezpečí. Jenže jelikož Becker v rezidenci bydlel, a byl nedílnou součástí rodinného podniku, nebylo jejich setkáním vyhnutí. Eleanor je ponořena do práce, která ji nesmírně baví a naplňuje. V podniku Hunt Corporation se viditelně má co přiučit a taky jí přirostli k srdci jak paní Potterová, pravá ruka pana H. (Donalda Huntera), tak také pan majitel, pan H. Jenže i přes varování jich obou, kdy nevyhnutelně tuší, k čemu se schyluje, ani ona není schopna předejít tomu, co jí očekává. S opatrností, ale jistou dávkou zvědavosti Eleanor souhlasí s pracovním výletem mimo Londýn, kdy se s Beckerem Huntem má zúčastnit jedné dražební aukce. Zároveň také se jí začíná dvořit jeden úhlavní protihráč Beckera Hunta, Brent Wilson, který se Eleanor neúnavně dvoří a zve ji na večeře. Eleanor je mladá, inteligentní, zdravě ambiciózní žena, která je nyní mezi mlýnskými kameny ve smyslu kdo je k ní upřímný, kdo to s ní myslí vážně a kdo si s ní jen hraje jako kočka s myší a kdo ji jen využívá? Zdá se však, že nad ní Becker má určitou, nebezpečnou moc a to tím víc, čím víc jej má šanci poznat. I když, opravdu poznat? Autorka nás na konci nechává s velkým cliffhangerem, čímž nás připravuje na pokračování.

J. E. Malpasová je známá autorka hříšných, spalujících romancí. Ani zde nezklame. Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu Eleanor, přesně dostáváme vykreslenou náladu, chování postav, samozřejmě se špetkou záhady tam, kde je třeba. Čtenář získává informace a indicie tak, jak je získává Eleanor, čímž dává autorka čtenáři pocit, že se vydává na cestu poznání spolu s hlavní hrdinkou. Čtenář je zainvestovaný do příběhu, autorka rozhodně udržuje pozornost a zájem o rozuzlení. Určitě si nenechám ujít následné pokračování.


 


středa 5. února 2025

 

Brutalist


                      Režie : Brady Corbet 

                      Scénář: Brady Corbet

                                         Mona Fastvold 





Rozjíždí se nám tu takový nešvar..... Režiséři nejsou schopni regulace a tak se tvoří 3.5 hodinové opusy... A novinka - tentokráte s oznámeným a režisérem plánovaným 15ti minutovým intermezzem.

Jak bych to jen vystihla:

  • opus / opulentní
  • mindfuck
  • nemilé překvapení
  • hvězdičku tvoří hned několik složek

Ale od začátku. Bohužel člověk nemůže nemít vysoká očekávání - Adrien Brody, podobnou roli hned napoprvé zúročil Oskarem. Respekt. Proč by měl opakovat to samé? To ví jen on sám. Nečetla jsem nic kolem filmu, takže mě čekalo velké překvapení, a bohužel ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Nebudu prozrazovat, to nechám na diváky po shlédnutí, stačí jen googlit. 

Musí být film tak dlouhý? Hell no. Myšlenka by šla sdělit v rozmezí 120 minut. 
Kamera - v některých sekvencích jsem ji ocenila, z 90% ovšem nikoliv. 
Jemné hudební doprovody, pokud byly, tak nerušily, ocenila jsem ticho v sále. Při pozorování kolik jídla si to na těch 210 minut diváci nosí, až jsem byla překvapená, že to ticho bylo. 
Pár slovních vtípků režisér použil pro odlehčení a alespoň u evropských diváků fungovaly.
Herecké výkony nekolísavé a skvělé, bohužel nepřebily celkový koncept. Otázkou za milion je, pro koho vlastně autoři film tvořili. Máme obavy, že primárně kvůli "Oskarům", ale takhle to prostě nefunguje.

Je mi líto. Jednu jedinou osamocenou hvězdičku dohromady tvoří a velkolepě svítí na cestu filmovým tvůrcům:

  1. herecký ansámbl, v čele s mým oblíbeným Adrienem. se kterým jsem měla tu čest být na place, vidět jeho přípravu na vypjaté scény, komunikaci mezi záběry, je to velmi pohodový a milý člověk a moc bych mu přála role, při kterých si rozšiřuje svůj herecký rejstřík a režiséra, který v něm objeví i něco jiného, než jen židovského přeživšího Holocaust.
  2. pár kamerových záběrů
  3. Twist, který jsem teda nečekala
  4. Twist tvůrců, kteří si hrají s diváky způsobem, který jako divák rozhodně neoceňuji, ale nebudu prozrazovat.
  5. To, že jsme kolem filmu měli živou a skvělou debatu ještě hodinu po odchodu z kina
  6. Vizuálně chytlavé titulky
No, jsem ráda že jsem film viděla? Hell yeah!
Chci jej vidět ještě jednou, někdy, opakovaně? Hell no!
Zaslouží si takový Oscar buzz s 10 nominacemi? I do not think so!

A ještě si jako angličtinářka a překladatelka neodpustím. To zděšení, kdy autorka mnoha titulků, věhlasná Anna Kareninová dopustí, aby například z výrazu "restorations" se staly "restaurace".... Tak ve mě hlodá takový červík - že by překlad AI? Common, you can do better!

Za mě hodnocení:  🌟