Květnové recenze - grafické romány

Atentát

Yasmina Khandra

*****

152 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Téma Blízkého Východu, rozkolu náboženství, fanatismu, utrpení zúčastněných, akce sebevražedných atentátníků. To vše obsahuje grafický román podle románu Yasminy Khandry. Hlavní postava – doktor Amin Džaafari se dozví, že jeho manželka spáchala sebevražedný atentát a zdrcený vdovec se vydává po stopách, aby zjistil, co vlastně jeho žena dělala, když si myslel, že je na víkend u rodiny. Sám se vydává hledat Imáma, který ji měl zfanatizovat. Cestuje do Betléma, do Palestiny, několikrát bude hledět do hlavně zbraně. Stráví čas potřebný k pochopení a odpuštění u rodiny, kde se nakonec nevyhne svému osudu.

Bohužel takové příběhy nejsou ojedinělé, a byť se nám zdá, že se to děje někde „od nás“, musíme být hodně ostražití a neusnout na vavřínech nesmíme si myslet, že se nás to netýká.

Grafický román byl rozvržen velmi přehledně, kresby byly opět všeříkající, ovšem občas jsem u bublin měla problém poznat, kdo věty říká, člověk musel odhadovat z kontextu. V takových případech to se jednalo o osobu nakresleno zády k čtenáři, a jelikož druhá osoba měla zavřená ústa, šlo to vylučovací metodou. Ale opravdu to bylo v řádu jednotek a není důvod strhávat hvězdu.

__________________________________________________________________________________

Fotograf z Mauthausenu

Rubio Salva

Ilustrátor: Pedro Colombo

*****

112 stran

Opět další syrový avšak velice reálný příběh z období holocaustu o statečnosti, odvaze, odhodlání a vytrvalosti. Příběh Francisca Boixe, který je odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen, kde jakožto bývalý redaktor časopisu se takticky snaží a získá místo hlavního pomocníka nacistického velitele, pro kterého má jedinou cenu, jelikož je jako fotograf schopný a svému řemeslu rozumí, zastává pozici člověka, který vyvolává filmy, které nemá spatřit světlo světa, jsou pouze pro nacistické pohlaváry a jejich rodinné příslušníky. Nacista zaznamenává smrt jako zvrácenou formu „umění“. A Francisco se rozhodne za každou cenu uchovat kopie materiálu jako důkazný materiál.

I když pomohl při Norimberských procesech usvědčit pohlavára ze zvěrstev, bohužel brzy po návratu domů v pouhých 31 letech umírá. Z cca 20 000 negativů jich doposud 19 000 nebylo objeveno.

V roce 2018 byl příběh zfilmován.

__________________________________________________________________________________

V šedých tónech

Ruta Sepetysová

Ilustrátor: Dave Kepka

Coloring: Brann Livesayová

 

*****

160 stran

Grafický román Ruty Sepetysové. Od Rychlých Šípů jsem komiks neměla v ruce a přiznám se, zde jsem vizuálně měla někdy chvíli potřebu přemýšlet o posloupnosti. Občas byly stránky rozvrženy jinak a člověk se musel přizpůsobit a tempo a kontinuita se trochu porušila, ovšem stejně člověk občas pozastavil a přemýšlel o příběhu a nebylo to něco, proč bych měla potřebu dát o hvězdu horší hodnocení. Příběh lidského utrpení, nacistické nestvůrnosti a nelidského chování k bližnímu svému je rozdělen tematicky do tří kapitol: Zloději a šlapky; Mapy a hadi a Led a popel, podle toho, jak příběh postupoval.

Lina měla perspektivu jako talentované děvče umělecké školy. Bohužel to, že Litva byla připojena k tehdejšímu Sovětskému svazu, ji a mnoho ostatních předurčilo k vystavení všudypřítomné  smrti, nemoci, hladu, špíně, ztrátě, jaké my si ani neumíme představit. V podmínkách pracovního tábora na Sibiři zjistí, proč byla její rodina odvlečena. Snaží se spolu s bratrem a matkou přežít, její umělecké sklony ji dovedou do cesty nacistického vůdce, který je zaslepen sebeláskou a chce, aby jej kreslila. A i v těch nejtěžších chvílích měla naději a provázela ji láska. Lina si umane, že nakreslí vše, čeho byla svědkem, všechny zvěrstva konané na lidských bytostech, aby podala a zachovala svědectví pro ostatní. Je až k nepochopení, že i v současné době se najde někdo, kdo má tendence tyto příběhy zlehčovat, či snad s nedůvěrou vyvracet. A je důležité, aby se příběhy neustále dostávaly k veřejnosti, protože národy velmi snadno zapomínají a to vede k tomu, že jsou nuceni si historii opakovat!

Původní román jsem ještě nečetla, ovšem po dojmech z knihy jsem si pustila filmovou adaptaci z roku 2018 a taky vřele doporučuji.

 

Dubnové knižní recenze

 

Drahý Aarone

Mariana Zapata

****

456 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Pro mě první seznámení se stylem autorky. Sice se u nás jedná o "novinku" ovšem dílo je již z roku 2017. Autorka romantických bestsellerů se tentokrát zabývá slow burn romancí mezi Ruby, obyčejnou holkou z texaského Houstonu a Aaronem – vojákem na misi. Oba jsou zařazeni v programu, kdy si vojáci dopisují s přidělenými civilisty, což má zvednout morálku, rozptýlit vojáky při jejich těžkém povolání.

Autorka píše čtivě, na příběh se díváme optikou Ruby. Autorka se dokáže se vcítit do myšlení dospívajících a v případě Aarona a z principu jeho povolání i člověka, který musí až příliš brzy dospět. Přiznám se, že číst komunikaci bylo, jako kdybyste se někde na půdě probírali dopisy, které si vyměňovala vaše babička s dědečkem, jen se to vše děje v modernější době. A i když jsem nebyla úplně cílová skupina, užila jsem si to postupné oťukávání mladistvých pocházejících každý ze zcela odlišného domácího/ekonomického prostředí. První část se odehrává ve formě emailů, které pozvolna přejdou v chatovací konverzaci přes Skype a poté dojde po určité době i na osobní setkání. Jak bude probíhat, se už dočtete sami ;o)

Velice čtivá oddychová romantika ideální tloušťky na letní dovolenou. Završení byť tempem rychlým a obsahově krátkým epilogem čtenáře/ky určitě uspokojí.

__________________________________________________________________________________

Moje roky v Izraeli

David Borek

*****

256 stran

David Borek je stálým zpravodajem ČT na Blízkém východě. Sám se brání označování válečného zpravodaje, byť se často objevuje v situacích, kdy jde člověku o život a obklopuje jej všudypřítomná „vůně války“. Paradoxně nejvíce se o svůj život obával, když si v květnu 2000 při tamním svátku vyrazil do synagogy a dostal se do lidské tlačenice. V podobné na stejném místě, opět při oslavě svátku, v roce 2021 umírá při tlačenici 45 osob.

Pan Borek zná tamní svět velice dobře. Jako někdo, kdo na Blízký východ ani nezavítal (hlavně asi prozatím nemám potřebu), jsem byla velmi ráda za podrobný popis kultury, přiblížení tamní mentality a podrobné až rozpitvání politického rozpoložení a osobní zkušenosti autora v rozpětí let 1986 až po současnost. Získáváme tak barvité, nestranné informace a pohled skrze průzor účastníka-pozorovatele-dokumentaristy-zpravodaje.

Je to kniha, při které jsem, přiznám se, vyšla z komfortní zóny. Vůbec toho ale nelituji. Oproti například románu ovšem tuto knihu nelze číst a takzvaně nepustit ji z ruky, dokud nevíme, jak příběh skončí. Osobně jsem si ji musela kouskovat a informace vstřebávat. Pan David Borek přibližuje popisované situace, místní naturel a myšlenkové pochody velmi podrobně. Historické milníky doprovází fotografiemi ať již ze svého rodinného alba, či tzv. z místa činu. Kniha je rozdělená do etap a tematických okruhů. Ovšem i jak sám autor v určitém místě poznamená – u cigarety si utřiďuje myšlenky pro další informace. Pro mě osobně bylo obtížné udržet si pozornost i přes velmi zajímavé pohledy a rozbor. Proto to „kouskování“. Nicméně v autorově stylu oceňuji jeho sarkastický tón poznámek, či tlumočených vtipů a při daných situacích mnohdy jeho až černý humor.

Pro někoho, kdo se chce seznámit s Blízkým východem, podává autor zajisté cenné informace, jejichž dokumentování je cenné i pro další generace.

__________________________________________________________________________________

Disney – 100 pohádek

*****

104 stran

Ke 100. výročí Disney vyšla tato edice Disney 100 pohádek, kde se děti mohou setkat se známými postavami příběhů z pera Walta Disneye. Avšak v těchto 100 příbězích na hrdiny čekají různá dobrodružná setkání a zápletky a jiné zapeklité situace. Velice dobře se příběhy čtou i malým drobečkům (doporučený je věk od 4 let), jelikož délka na 1 stranu je pro případně unavené rodiče tak akorát. Dospěláci mohou, hlavně zpočátku, být překvapeni, že nečtou příběh, který už tak sami notoricky znají. Ale děti mohou na známé kreslené kamarády zažít v bezpočtu (přesně ve sto) příbězích, které tak příhodně i pro rodiče mohou skýtat příjemná překvapení a neotřelost. Asi nebude žádný velký spoiler a překvapení, že každý příběh má rozuzlení a jak se na správné pohádkové příběhy sluší a patří, je zde i skryto morální ponaučení bajkovského typu a zároveň mají příběhy vždy šťastný konec. Ostatně kdo by také před spaním chtěl číst, případně slyšet příběhy, které neskončí dobře J

A proto doporučují děti i dospěláci všemi pěti pohádkovými hvězdami