Květnové recenze
Biják: Jak se dělá velkofilm
Tom Hanks
*****
424stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Po
knize povídek je tu Tom Hanks s románovým příběhem o tvorbě filmu. Na
pozadí několika hlavních postav má čtenář možnost nahlédnout pod pokličku toho,
jak se od příběhu na pozadí člověk přes námět dostane přes peklo vývoje,
přípravu, casting, výrobu a postprodukci k finálnímu výsledku a přitom
spousta životů a osudů zůstane navždy změněna a to vše na pozadí tří časových
linií.
Musím říci, že synchronicitou se ke mně dostala kniha
v době, kdy jsem řešila osobní dilema, jestli sama z filmového
průmyslu mám odejít, ale to je jiná pohádka. Každopádně na mě celé dílo
působilo velmi silně a hlavně nostalgicky. Jako člověk, který je na takový
proces zvyklý jsem se jen usmívala, přitakávala a tak moc jsem rozuměla.
Otázkou je, pokud to čte člověk filmovým průmyslem nepolíbený, jestli je to
poučné, záživné a alespoň pomůže čtenáři udělat si obrázek o tom, co takové
pozlátko ve výsledku znamená, kolik potu, dřiny, odříkání, krve a slz tvoří na
pozadí to, co potom na posvátném stříbrném plátně dokáže v tom nejlepším
případě uhranout, nadchnout, a divák se jen užasle dívá.
Přeji čtenářům, aby je přečtení Bijáku obohatilo, dostali
další optiku, skrze kterou se na filmovou branži dívat. K tomu, věřím,
dopomůže styl Toma Hankse, na který jsem se, přiznám se, musela chvilku
zvyknout, ale postupně si člověka příběh spolu popisovanými s osudy natolik
získal, že se nechal unášet popisovanými skutečnostmi, jako by se pohybovaly
před očima jako běžící filmový kotouč.
Vražedná naděje
Wendy Dranfield
*****
368 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Čtvrtý
díl ze série o detektivovi Madison Harperové poskytuje opět poutavý detektivně-
-kriminální případ z oblastí Lost Creek před Dnem díkuvzdání, který
rozpoutá úmrtí jedné oblíbené místní pečovatelky. Čtenář opět s netrpělivostí
sleduje, jak Madison Harperová neúnavně vyšetřuje, sleduje, vyhodnocuje,
přehodnocuje, dává si indicie dohromady, musí se vyrovnat se ztrátou ve
vlastních řadách a pořád má pocit, že jí potenciální pachatelé unikají.
Opět krásná sonda do psychologie vyšetřování a detailní
rešerše kroků k dopadení pachatele. Jelikož jde o čtvrtý díl, autorka
počítá i s variantou, že se bude příběh číst individuálně a proto je kniha
prošpikovaná vysvětlujícími dovětky v rámci jedné věty, které tak
propojují s prvními případy. Je zde hodně postav, ale jejich dějové linky
jsou velmi dobře zapojeny a propleteny, což dodává pocit hutného obsahu, kde se
pořád něco děje a čtenář může mít nějaký soukromý podvědomý tip, ovšem výsledek
dává smysl, jakmile k němu dojdete.
Doporučuji jako velmi povedené a čtivé pokračování, kdy autorka neslevuje ze svých kvalit, i jako jednotlivý příběh, který drží pohromadě a udrží celou dobu čtenáře napnutého.
Noční dům
Jo Nesbø
****
240 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Tuto
novinku jsem brala do rukou s velmým zájmem a očekáváním. Nejnovější počin
známého severského autora detektivních příběhů se tentokrát vymyká tím, že se
jedná o hororový příběh. Konstrukce příběhu je velmi nečekaná, nicméně ve své
podstatě velmi zajímavá. Hlavní postavou je 14tiletý Richard žijící u tety a
strýce. Je to takový samorost. Když se mu přihodí velmi podivné zážitky, při
jejich popisu mu následně nikdo nevěří, že to, co viděl na vlastní oči, by
mohla být pravda a jako nezletilý je poslán do nápravného zařízení. A je na
něm, aby absurdní záhady vysvětlil, aby tomu všemu dal smysl, protože v daný
moment na něj všichni ukazují prstem jako na někoho, kdo je do záležitostí
zapletený.
Příběh, jako takový, je ve výsledku velmi zajímavý, a je
dobré vydržet do konce. Zpočátku jsem měla obavy, jestli jej vůbec dočtu. Hodně
to ovlivnilo i mé osobní rozpoložení, kdy jsem váhala, zda mám na takovou
tématiku v tu chvíli „žaludek“. Ale po první čtvrtině jsem se od scén
odosobnila a soustředila jsem se na styl psaní, na to, kam příběh autor vlastně
směřuje a jak to vše nakonec dopadne. Nutno poznemanat, že kvalitní řemeslo
pana Nesbø je zárukou, že nemusíte litovat. Knížka není nějak přemrštěně
obsažná co do počtu stránek, čte se dobře, rychle a je to takové osvěživé
odskočení od případů Harryho Holea.
Nicméně jelikož horory nijak nevyhledávám, poněvadž zastávám názor, že v životě je hororů v současnosti více než dost, abych je musela dostávat ať již v písemné či filmové podobě, dávám o jednu hvězdu méně a přemýšlím, jak by si třeba autor poradil s YA, fantasy, romantasy, romantickým, komediálním nebo třeba historickým příběhem.
