Květnové recenze

Vražedná naděje

Wendy Dranfield

*****

368 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Čtvrtý díl ze série o detektivovi Madison Harperové poskytuje opět poutavý detektivně- -kriminální případ z oblastí Lost Creek před Dnem díkuvzdání, který rozpoutá úmrtí jedné oblíbené místní pečovatelky. Čtenář opět s netrpělivostí sleduje, jak Madison Harperová neúnavně vyšetřuje, sleduje, vyhodnocuje, přehodnocuje, dává si indicie dohromady, musí se vyrovnat se ztrátou ve vlastních řadách a pořád má pocit, že jí potenciální pachatelé unikají.

Opět krásná sonda do psychologie vyšetřování a detailní rešerše kroků k dopadení pachatele. Jelikož jde o čtvrtý díl, autorka počítá i s variantou, že se bude příběh číst individuálně a proto je kniha prošpikovaná vysvětlujícími dovětky v rámci jedné věty, které tak propojují s prvními případy. Je zde hodně postav, ale jejich dějové linky jsou velmi dobře zapojeny a propleteny, což dodává pocit hutného obsahu, kde se pořád něco děje a čtenář může mít nějaký soukromý podvědomý tip, ovšem výsledek dává smysl, jakmile k němu dojdete.

Doporučuji jako velmi povedené a čtivé pokračování, kdy autorka neslevuje ze svých kvalit, i jako jednotlivý příběh, který drží pohromadě a udrží celou dobu čtenáře napnutého.

Noční dům

Jo Nesbø

****

240 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Tuto novinku jsem brala do rukou s velmým zájmem a očekáváním. Nejnovější počin známého severského autora detektivních příběhů se tentokrát vymyká tím, že se jedná o hororový příběh. Konstrukce příběhu je velmi nečekaná, nicméně ve své podstatě velmi zajímavá. Hlavní postavou je 14tiletý Richard žijící u tety a strýce. Je to takový samorost. Když se mu přihodí velmi podivné zážitky, při jejich popisu mu následně nikdo nevěří, že to, co viděl na vlastní oči, by mohla být pravda a jako nezletilý je poslán do nápravného zařízení. A je na něm, aby absurdní záhady vysvětlil, aby tomu všemu dal smysl, protože v daný moment na něj všichni ukazují prstem jako na někoho, kdo je do záležitostí zapletený.

Příběh, jako takový, je ve výsledku velmi zajímavý, a je dobré vydržet do konce. Zpočátku jsem měla obavy, jestli jej vůbec dočtu. Hodně to ovlivnilo i mé osobní rozpoložení, kdy jsem váhala, zda mám na takovou tématiku v tu chvíli „žaludek“. Ale po první čtvrtině jsem se od scén odosobnila a soustředila jsem se na styl psaní, na to, kam příběh autor vlastně směřuje a jak to vše nakonec dopadne. Nutno poznemanat, že kvalitní řemeslo pana Nesbø je zárukou, že nemusíte litovat. Knížka není nějak přemrštěně obsažná co do počtu stránek, čte se dobře, rychle a je to takové osvěživé odskočení od případů Harryho Holea.

Nicméně jelikož horory nijak nevyhledávám, poněvadž zastávám názor, že v životě je hororů v současnosti více než dost, abych je musela dostávat ať již v písemné či filmové podobě, dávám o jednu hvězdu méně a přemýšlím, jak by si třeba autor poradil s YA, fantasy, romantasy, romantickým, komediálním nebo třeba historickým příběhem.