Srpnové recenze
Chmýří pampelišky
Monika Fišerová
****
272 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Autorka
zasadila hrdiny své knížky do oblasti Pálavských vrchů. Sledujeme příběhy
Heleny, Roberta, Vladimíra, Terezy, Tomáše a také trochu Violy. Z převážné
většiny se po kapitolách příběhy Heleny a Terezy střídají. Zatímco Helenin
příběh je psán er-formou, příběh Terezy vnímá čtenář jejíma očima.
Autorka píše velice poeticky, popis pocitů, míst či věcí
je tak vždy velmi barvitý a čtenář má jakoby pocit, že se mu události zhmotňují
před očima. Na druhou stranu to občas vede k tomu, že čtenář ulétne do
výšin a ztratí se. Nepomáhá tomu ani to, že do příběhu zasahují dvě časové
roviny, které jsou zakomponovány bohužel zmatečným způsobem. Navíc se nebavíme
o časově výrazném generačním rozdílu, a proto se zřejmě chtěné návaznosti
nepropisují ze stránek dál. Trochu jsem doufala, že se životy všech aktérů
propojí v chytrém zakončujícím kruhu, ovšem toto očekávání těsně před
koncem kleslo, aby na posledních dvou stranách dokázala autorka doslova
roztříštit srdce. Za malebný nádech vyprávění a za ten nečekaný konec nakonec
zvyšuji hodnocení 4/5*
Šarlatový závoj
Shelby Mahurin
***
568 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. V tomto
případě jsem se chtěla seznámit s autorkou, jelikož její předchozí série
Holubice a had byla, dle Hoombokového měřítka, bestseller.
V tomto případě jsem byla ovlivněna nejenom vizuální
stránkou knihy, včetně nádherné ořízky, ale i počtem stránek a moc jsem se
na čtení těšila. Bohužel výsledné nadšení nemohu sdílet. Příběh vyprávěný Célií,
která se na vlastní pěst snaží vyřešit vraždy v místě zvaném Belterra, je
rozdělen do čtyř tematických a časových kapitol. Na jednu stranu se četl lehce.
Nutno však podotknout, že postavy, které se prolínají příběhem, mě bohužel
nechaly chladnou. Nedokázala jsem si k nim nalézt pouto. U některých byly
dokonce jejich motivace tak rozmazané, nejasně pojaté a nečitelné, což pak
čtenáře zanechá zmateného a nezúčastněného.
Nevím,
jestli by člověk potřeboval se s postavami více sžít tím, že si nejprve přečte
původní sérii, osobně ale pokračování netrpělivě vyhlížet nebudu. Je mi líto.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
*****
272 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí reading copy novinky
Scarlett Wilkové, která vychází 5.9.2024
Je to už mé třetí setkání s touto redaktorkou a
spisovatelkou a musím říci, že mě opět příběh chytnul a nepustil o něco
silněji, než předešlý. Možná s tím souvisí fakt, že hlavní zápletku
autorka zasadila do Beskyd, odkud sama pocházím. Jelikož paní Wilková spolupracuje
s organizací Post Bellum, dějové linky hlavních postav velmi často zasahují
do válečné doby 20. století. Ani zde neudělala autorka výjimku. V každém
případě byla má očekávání překonána.
Na relativně menším počtu stran zde paní Wilková
rozehrává příběh s mnoha kříženími, zákrutami a bohatým obsahem. Er-formou
popisuje postavy, místa, prostory, náladu, pocity tak dokonale, že čtenář má
pocit, jakoby byl účasten. Mnohdy mu až tuhne krev v žilách, protože
nemůže zasáhnout, varovat a jen se zatajeným dechem sleduje, jak Osud
(konkrétně paní autorka) rozehrává kostky, hází je do vzduchu. Jako na trní
čeká, jak dopadnou, protože ony dopadnou a my tomu nezabráníme.
V románu se čtenář seznamuje s osudy několika
hlavních hrdinů. Začínají jakoby nezávisle na sobě, aby se kousek po kousku,
událost po události, tajemství po tajemství zaplétaly stránku od stránky o něco
více. Autorka se nebojí dějově skočit i do minulosti, a činí tak velmi
zkušeně, aniž by to narušilo strukturu vyprávění. Sledujeme příběh strastí,
zrad, bolesti a ztrát, osudových chyb, ale i lidské obětavosti, lásky a
dobroty.
Na závěr si neodpustím, když už jsme u té dobroty ve smyslu
„dobroty“. Rodiče mnohdy dělají rozhodnutí tzv. „pro dobro dětí“… ale ona to
totiž někdy může být cesta do pekel. Ostatně neříká se snad, že cesta do pekla
bývá dlážděna dobrými úmysly….?
Bez hranic
Jørn
Lier Horst
****
368 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Od
autora jsem minulý rok přečetla dvě jeho knihy. V dalším případě detektiva
Williama Wistinga se aktivity vyšetřovatelů pohybují jak v Norsku, tak
také ve Španělsku. Po zavraždění australské baťůžkářky jedna Norka založí internetové
diskuzní fórum, ve kterém se formou crowdsolvingu snaží dostat na kobylku
případu. V momentě, kdy na něco viditelně narazí, se ovšem odmlčí. Případu
se ujme William Wisting.
Čtenář tak nakoukne pod pokličku vyšetřování v Norsku
i ve Španělsku, sleduje neúnavnou píli a systematičnost při shromažďování
informací, spolupráci s novináři a pohyb na tenkém ledě, co se týče jaké
informace v jakou dobu a komu předat. Citelně vnímá dynamiku, která strana
přichází jako první s průlomovými informacemi, že to není nikdy o jedné
malé kostičce v mozaice, díky které dojde k průlomu případu. Člověk
si uvědomí, jaké stopy po sobě zanecháváme a hlavně, jak je důležité přiznat si
pravdu, byť nemusí být vždycky příjemná. A že každý kromě pracovních věcí
řešíme své další osobní záležitosti. A opět staré známé pravidlo o tom, jaký
nedozírný a hrůzostrašný dopad může mít „láska“ rodiče.
Oproti předešlým příběhům jsem tentokrát intenzivně
vnímala styl, který byl bez emocí, popisný, nezaujatý, věty krátké, úderné, bez
zbytečných obalů, stejně jako hlavní vyšetřovatel. Obávám se, že to byl důvod,
proč jsem si nedokázala k osobám najít bližší vztah. Navíc téma skrývalo
další příběhové linie, které, přestože byly propojené, byly už na hraně překombinovanosti.
Nicméně příběh udržel pozornost a napětí až do konce.
