Březnové recenze

Hladový hrob

Robert Galbraith

*****

1056 stran        

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Do rukou se mi dostal 7. příběh Cormorana Strikea a jeho kolegyně, Robin Ellacottové. Předchůdce -Černočerné srdce jsem měla slupnutou jako malinu, ve stejné době jsem shlédla 6 minisérií ztvárněné BBC pod názvem C.B. Strike. Troufám si očekávat, že i tento sedmý díl bude přetvořen do seriálové podoby. Nemohla jsem si odpustit vidět hlavní postavy, jako ty zfilmované, ale nijak mi to vyloženě nevadilo. Tentokrát se vyšetřovací kancelář pustí do příběhu sekty, vymývání mozků, nebezpečných praktik sahajících, jak jinak, hrubě za hranice jednak morálních, ale také legálních.

Během tohoto čtení bude čtenářem prostupovat strach, naštvání, nevěřícnost, obezřetnost, tápání, odhodlání, odevzdání, naděje, víra, ztráta víry, touha mít všech pět pohromadě, být, o jeden krok napřed. Toho všeho se do 1000 stránek vejde bohatě. Pravdou je, že autorka v případu představuje spoustu postav, a i když mi z počátku zrovna dvakrát neutkvívaly v paměti, což bude tím, že mi nepřirostly k srdci ať už pozitivně, negativně, či jakýmkoliv přídavkem, jak šel čas vyšetřování a šlo čím dál víc o stále větší nebezpečí, postavy, jejich konání a vzájemné konexe autorka postupně zintenzovňovala a rozkrývala a vše do sebe, jak jinak, krásně zapadalo. Zde víme, kdo je padouch, jen nevíme, kdo všechno a jakou měrou se na zločinech podílí. Ten boj o to, zda se podaří dohnat zodpovědné osoby k odpovědnosti a boj o holý život zaručí, že budete chtít dočíst co nejdříve, avšak nemusím nalhávat, že za večer je toto dílo přečteno. Sice to nějakou dobu trvá, ale stojí to za to.

Perlička na závěr: zrovna v době čtení jsem paralelně na odlehčení sledovala nejnovější díl 3. Série Willa Trenta, kde naprosto J.K. Rowlingovou a hlavní linku tohoto příběhu „vykradli“, až na to, že zaměnili pohlaví. Zajímalo by mě, co na to kreativci v BBC a ostatně samotná autorka. Nicméně to nic nezmění na tom, že se těším ať už na televizní podobu, nebo s velkým nadšením očekávám (mrk -mrk) následný případ, protože to, jak se věci zkomplikují na konci tohoto dílu nenechá žádného nadšence Cormorana a Robin chladným. Ale co si budeme nalhávat, vše má svůj čas. Když si vezmeme, že tento příběh se rodil v době, kdy jednala Velká Británie v referendu o vystoupení z EU, můžeme jen doufat, že případný překlad případného nového případu na sebe nenechá dlouho čekat.

 

Letní slunovrat

Michaela Klevisová

*****

384 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Bylo milé autorku poznat osobně také na nedávné autogramiádě.

Jedná se o mé první seznámení s autorkou a jejím dílem a doufám, že ne poslední. Jsem ráda, že jejím zájmem není vyžívání v krvi, či nějakém psychoteroru, ale old-school Agata-Christie rozkrývání pravdy, hledání indicií a taky trošku psychologický rozbor postav, související s dílčím vyšetřováním.

Hlavní postava, vyšetřovatelka Tereza Fabiánová se svým kolegou Davidem v malé jihočeské vesničce vyšetřují smrt místní mladé ženy, jež se udála během nejkratší noci. Ta je, jak známo opředena různými legendami a rituály. Ústřední má být mladá dvojice, která se do vesnice čerstvě nastěhuje s určitými ideály, očekáváními, otázkou je, jsou-li společná. A do toho přichází Letní slunovrat a věci se dají do pohybu. Tereza musí našlapovat opatrně, přitom striktně, u někoho nekompromisně, zdrženlivě, nebo naopak rychle. A to vše když sama bojuje s osobní zprávou, která ji velmi zasáhne.

Autorka píše er-formou, a to tak, že kapitoly různě, podle potřeby věnuje úhlu pohledu konkrétním zúčastněným a tím skládá sklíčko ke sklíčku do celkové mozaiky. Autorka píše velmi milou, čtivou formou, při popisech domů, věcí, atmosféry velmi poeticky a názorně, že se čtenáři samovolně rozebíhají obrázky, dialogy, jako na filmovém plátně. Dokáže krásně přenést pocity postav, jejich jednání, a to tak, že autenticky zasáhnou člověka. Přestože se jedná o malou vesnici, v příběhu figuruje postav spousta, jejich role v příběhu autorka postupně rozkrývá, aby v závěru přesně v Poirotově stylu Tereza spolu s týmem došli ke kýženému závěru.

 

Kostitepci

Nicki Pau Preto

****

384 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Tady jsem vyšla z komfortní zóny, protože v knihovně moc temných fantazy ze světa mrtvých nemám. Vlastně žádnou. A jsem ráda, že jsem se odhodlala v tomto případě změnit názor. Hlavní hrdinka, kostitepkyně Wren z Kostěného rodu musí projít velkou zkoušou, aby dosáhla ctěného postavení Valkýry. Bohužel dojde ke zradě a je vyhnána za hraniční zeď. Skamarádí se s princem Leem, a je svědkyní jeho únosu. Po cestě za jeho záchranou narazí na Juliana z nepřátelského Železného rodu. Rozhodně je pro ni jednodušší, aby si šli po krku, jenže čeká ji cesta mezi nemrtvými a tak uzavřou spojenectví a vydají se za záchranou prince Lea společně.

Na své cestě projdou zkouškami, budou muset spoléhat jeden na druhého, během veškerých útrap bude testováno jejich spojenectví, odvaha, síla, odhodlání. Bude to možná nejtěžší zkouška, jakou Wren bude muset podstoupit. A ani jeden na jejím konci z bojů nevyjdou stejní. Každý prozře svým způsobem, v každém případě bolestným. A jako by to nestačilo, čeká Wren ještě jedna zatěžkávací zkouška. Ale to se čtenář dozví až v pokračování, na které si budeme muset počkat.

Autorka svět, který mi je cizí, umí přiblížit. Je vidět, že nad vykreslením všech anomalit a nekro- věcí přemýšlela koncepčně. Seznámení se se všemi jinotaji Kostitepců, Železotepců a Duchotepců nějakou dobu trvalo, ovšem putování za cílem cesty a zvraty, které se hrdinům dějí, drží čtenáře na krajích židlí a nutí jej hltat stránku po stránce až do vypjatého konce.

______________________________________________________________________________

Veklsačka

Scarlett Wilková

*****

320 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Příběh Almy Hálkové a jí blízkých osob, jejichž cesty se střetly a tím osudově ovlivnily a propletly. Časová osa života od cca jejích 13ti až do, no … až do konce. Největší část časové linky se odehrávala v těžce komunistickém 90kovém Československu.

Jde o román, a to výpravně popisný, zachycující niterné pocity, bez příkras, bez . Člověk, který dobu nezažil, asi bude jen nevěřícně zírat, ale autorka popisuje věrně a přesně dobu, atmosféru, nátlaky, potřeby, ztráty, zdrcení, křižovatky cest, kdy se dotyčný musel rozhodnout, na kterou stranu se dá, pokud chce přežít? Přežívat? Je jen figurka na šachovnici nebo je ten, kdo práská bičem a drží otěže? Na člověka, který zažit tu dobu, atmosféra, kterou autorka skvěle vykreslila, dokáže dopadat a zahalit jej neprodyšnou peřinou, stejně tak jako tehdy byla naše země hermeticky uzavřena a lidé byli násilně potlačování a umlčováni až k zalknutí.

Příběh je rozdělen do několika tematických časových úseků. Hodně popisnou část hlavní hrdinky Almy s postupujícím časem doplňuje pohled jí nejbližšího a troufnu si tvrdit nejdražšího člověka.

Autorka používá mnohdy zajímavé příměry, dokáže měnit intenzitu vyprávění až do melodického konce. Doporučuji všem „nováčkům“ dané doby, a těm, co dobu zažili, aby si ji připomněli, protože historie se musí neustále připomínat, aby se nezapomnělo, aby lidstvo neudělalo stejnou chybu a nedopustilo, aby se historie opakovala. Moc děkuji za procházku po aleji vzpomínek, do zákoutí, na které člověk téměř zapomněl, a připomínku obrazů, vůní, látek na omak, chutí, a v neposlední řadě hudebního soundtracku, který chtě nechtě někde na pozadí při čtení sem tam naskočil.

 

Asistentka zloducha

Hannah Nicole Maehrer

*****

416 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

v    Evangelina „Evie“ Sageová

v    Lyssa Sageová

v    Griffin Sage

v    Trystan - Zloduch

v    Kingsley – žabák

v    Rebecca „Becky“ Erringová

v    Blade – krotitel draků

v    Taťána - léčitelka

v    Král Benedikt

Vítejte v království za devatero horami, devatero řekami, vlastně na okraji Ořechovského lesa.

Hlavní hrdinka Evie se stará o nemocného otce a svou mladší sestřičku. Jednoho dne se zkříží její cesty s neznámým tajemným, který ji má navždy otočit svět vzhůru nohama. Nechá se zaměstnat u tajemné osoby, která má sídlo na kraji Ořechovského lesa, kam se normální smrtelník neodváží vejít. Evie pomaličku zjišťuje, jak je schopná, jak se dokáže otáčet kolem domácnosti, a v práci zvládat nabroušenou Becky a ještě více nepřístupného šéfa. A žabák, který s nimi obývá kancelář, to určitě neulehčuje, což dokazuje vtipnou komunikací skrze cedulky.

Evie nejenom, že musí využít veškerý důvtip a um, aby se vše naučila a byla užitečná, ale taky se musí smířit s tím, že ji zaměstnává samotný Zloduch. Ale jak víme, vše má dvě strany mince. A vzájemnou spoluprací a interakcí se odlupují pomalu vrstvy zkamenělých okvětních lístků kolem Zloduchova srdce. Což je ovšem nebezpečné. Že je nebezpečný král Benedikt, to je jasné, Ovšem musí všichni vynaložit a spojit své síly, aby zjistili, kdo je nepřítel jim na blízku a jakým způsobem se snaží protistrana o Zloduchův život.

Slow–burn romantická fantasy, ano, pro young adults, ovšem užije si ji každý, kdo si přeje oddychovou četbu, kde je něco fantasy, něco romantiky, pár draků, trochu spolupráce, nějaká kudla do zad, vtipné myšlenky rozverné a odvážné Evie, rozpustilé interakce mezi Evie a Zloduchem, důvěra, zrada, a to vše úhledně zabalené do čtivé mašle příběhu, na jehož konci jsme teprve na začátku. A věřte, velmi rádi budete fandit Zloduchovi.

Autorka používala, respektive v překladu mě zaujalo použití zvolání „probohy“, které ale tak nějak vlastně sedělo do celého rozverného ladění příběhu.

Hádanka z Bletchley

Ruta Sepetys

*****

360 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Válečný rok 1940, britský Bletchley Park, místo, které je tajné, ovšem k němuž se v přeneseném smyslu slova upíná celá Evropa a potažmo celý svět. Zde jste tak mohli potkat takové historické velikány, jakým bezesporu byl Alan Turing, nebo právě hlavní hrdiny příběhu Hádanky z Bletchley - Jacoba a Lizzie Novisových. Jejich otec byl kryptoanalytik, Jacob – luští šifry, Lizzie – je velmi dobrá v luštění hádanek a pátrání, a proto není divu, že jejím hlavním motivem pátrání je přijít na kloub tomu, co se stalo s jejich matkou, Willou.

Toto výbušné sourozenecké combo skýtá spoustu dobrodružství v nebezpečné době, kdy byl svět uprostřed druhé světové války.  A všechny možné chytré mozky se snažily rozluštit Enigmu a prolomit tak směr války a dopomoci poražení nacistů. Člověk musel být opatrný, dávat pozor, co říká, a hlavně komu to případně říká. Babička v Americe očekává Lizziin příjezd lodí, jenomže ta přechytračí člověka, pověřeného babičkou, že zaručí její odjezd z Evropy. Jenomže Lizzie má toho spoustu k zamyšlení, odcestuje za bratrem. Po několika letech odloučení si mají co řídi, jen k sobě opatrně zase hledají cestu zpět. K tomu, co je zaměstnává, jim pomáhají jejich kamarádi/spolupracovníci. Protože na tuhle bitvu nemůžou zůstat sami. Bitva o Británii se blíží a Hitler se chystá každou chvíli zaútočit.

Ruta Sepetys se v tomto případě historického dobrodružného románu spojila se Stevem Sheinkinem. Vytvořili zajímavý pohled do zákulisí druhé světové války, válečné Británie, mozků, které se vší silou snažili prolomit nejdůvtipnější kód a doslova tak zachránit tak svět. Dobrodružnou cestou na pozadí fiktivní zápletky se přesto seznamujeme s pravdivými fakty. Autoři vytvořili zajímavé propojení, díky kterému se čtou stránky jedna radost. Hrdinům fandíme, rozumíme jejich pohledu, čemuž dopomáhá průběžné střídání pohledu obou sourozenců. Cesty, po kterých se hrdinové rozhodnou jít, se mohou zdát naivnější a slovní roztržky roztomile dětské, ovšem to vyvažuje tíhu tématu a vážnost situace, ve které se tehdy nacházel svět a hlavně evropský kontinent.

Svatební košile

Tereza Bartošová

*****

320 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Děj se odehrává ve středočeských Smoleticích v průběhu týdne. Vše odstartuje svatba, na které se události zvrhnou do tragického konce. Jak se ale dozvídáme, jedná se o teprve začátek. Vyšetřovatelé Tomáš a Honza budou mít dlouhé dny a případ, který se na první dobrou jevil velice jednoduše, ve skutečnosti jednoduchý není ani trochu. A sahá do historie malé vesnice a obyvatel v ní.

Rozehrává se hra o život, je potřeba rozkrýt, kdo lže, proč lže, proč lže, když nemá důvod. Autorka rozkrývá realistický popis hry kočky s myší, hry zákona, který, když se hodí, je nad zákonem samým. Kriminální příběh je rozdělen na šest dnů, ve kterých čtenář kapitolu po kapitole dostává obrázek vztahů, života na vesnici, mimo ni, způsoby jednání při vyšetřování. Ke slovu se dostanou všechny zúčastněné postavy, jejichž příběhové linky autorka píše v er-formě. Nad závěrem, ke kterému příběh směřuje, budete kroutit krkem. Ostatně posuďte sami.

Příběh to je bezesporu temný, autorka přisuzuje hrdinům barevnou paletu charakterních vlastností. Nic není černo-bílé. Potěšilo mě, že sleduje postavy detailním, až inspekčním pohledem, rozebírá to, co se děje hlavním postavám v hlavě a čtenář vidí, jak se řítí do spirály a nemůže s tím nic udělat. Čtení jsem si užila, jen jsem následně potřebovala odlehčený žánr.

 

Únorové recenze

Blízcí

Veronika González

*****

304 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

K čtenáři se dostává příběh Báry, ženy z velkoměsta, která se přestěhuje k partnerovi Igorovi na vesnici. Jednak je konfrontována s jiným životním stylem, faktem, že se nemůže vyhnout Igorově první partnerce Petře, která s novým partnerem, Igorovým bratrem Štěpánem, vychovává 2 děti, Igorově čerstvé bývalce Elišce, která musela ustoupit a kterou by Igorova matka Jarka nejraději viděla na místě Báry. Postupné rozpoznávání rodinné dynamiky, chápání potřeb všech kolem a hlavně svých, čím dál větší komplikace a rozeznávání faktů, které se nejprve jeví nějakým způsobem, a až na druhý, třetí pohled se rozmotává hluboce zakořeněná historie traumatických zážitků, které postupně vygradují. S tím vším je Bára konfrontována a spolu s novou informací, kterou sama nejprve musí zpracovat, musí vymyslet plán, jak pomoci těm, kterým je ubližováno nejvíce. A kdo ví, třeba ze všech těch kostlivců, kteří vypadávají ze skříně, a předložených traumat se nakonec vyklube i něco pozitivního. Ale jestli tomu tak bude, k tomu všemu čtenářům doporučuji se pročíst až do konce.

Jedna z knih, které se nečtou snadno kvůli tématům, které navíc pro někoho můžou být spouštěčem traumatizujících vzpomínek. V příběhu, který je skvěle napsán, autorka rozehrává dějové linky pěkně od základů, které postupně buduje a kousek po kousku odkrývá celou stavbu, až na čtenáře na konci čeká po dramatickém rozuzlení zápletky pohled na horizont skýtající také rekapitulující ptačí perspektivu celého příběhu jakoby za odměnu adekvátní zážitku po výstupu na veliký kopec s dech beroucím výhledem.

Autorka rozděluje děj knihy do kapitol z pohledu Báry a Petry. Proč ne Báry a Igora, ptáte se? I to pochopíte postupně při čtení a věřte, má to své opodstatnění. Nicméně věřím, že i pohled Igora by býval zajímavý, ale ne ten nejdůležitější při této stavbě příběhu. Když nad tím s lehkým odstupem přemýšlím, co to vytváří je pocit čtenáře, že by jej býval zajímal i tento pohled, jelikož se jedná o jednu z integrálních postav, ale dokážu chápat, proč si prostor „nezasloužil“.

 

Dokud rostou citronovníky

Zoulfa Katouh

*****

424 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Ponořte se do příběhu z válkou zmítané Sýrie, konkrétně městě Honsu. Hlavní představitelka, mladá farmaceutička Salama je nucena zapojit se v nemocnici jako regulérní lékařka, protože čas je neúprosný a je potřeba každé kapacity. Sledujeme několikaměsíční boje o životy, přežití, strach, nuzné podmínky, ve kterých jsou obyvatelé nucení přežívat, pokud tedy mají to štěstí, že přežijí. Mezi únavou, vyčerpáním, směnami, ztrátou rodinných příslušníků, starostí o těhotnou švagrovou, prožíváme spolu s hlavní hrdinkou všechny tyto pocity, stejně jako radost ze zachráněných životů, zoufalství nad ztracenými životy, halucinace, chvíle radosti, které si je schopna Salema ukradnout ve všem tom zmaru po boku Kenana. Při seznámení s ním se nejenom kruh jakoby uzavře, ale setkání nutí Salamu bilancovat na hraně mezi slibem, který dala a mezi stávající a stále se zhoršující situací, ve které se jako země nachází. Její odvaha, důvtip, znalosti, šestý smysl, naslouchání imaginární postavě Khwafa, který se ji zjevuje po jednom zranění, odhodlání, láska k vlasti, srdce rozervané vpůli mezi věrnost k vlasti a pud (sebe)záchovy -díky tomu všem doposud Salama byla schopna přežít. To, motlitby a velká míra štěstí může být rozhodující faktor v každé minutě, sekundě, kterou zůstanou v zemi.

Kniha obsahuje varování, že součástí jsou pasáže včetně psychického, fyzického a sexuálního násilí, které mohou být stresující. Autorka si nebere servítky, jde zřejmé, že její předlohou jsou skutečné události Arabského jara. Románový debut této mladičké kanadské spisovatelky se syrskými kořeny je velmi naturalistický, ovšem je vyvážen velmi citlivými pasážemi, kdy čtenář žasne nad poetickými spojeními, které o to více vystoupí ve spojení s popisovanými krutými situacemi válečného konfliktu. Zoulfa Katouh, sama vystudovaná farmaceutička, lehce integruje do díla své nabyté zkušenosti inspiraci animovaných pořadů studia Ghibli, zaujetí oblohou, horami či jezery, což se v této její románové prvotině promítá. Velmi doporučuji, byť to není nic oddechového, příběh je poutavý, čtenáře pohltí, citově zatáhne do děje a čtenář byť by nejradši odvracel oči, nespustí popisované hrůzy ze zřetele a dlouho po přečtení zůstane v mysli. A hlavně dává na zřetel, jak křehký je život a co je při otázce života a smrti skutečně důležité.

Netvor

L. J. Shen

****

424 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

3. díl ze série Boston Belles se koncentruje kolem Aisling Fitzpatrickové a Sama Brennana.

V rámci prologu se podíváme na život Sama v jeho 9 letech, život Sama (26) a Aisling (18), kdy se jejich cesty protnou. Hlavní zápletka se projeví, když je Aisling 27 a Samovi 35. Boston, podsvětí, nejvyhlášenější noční klub Badlands, který Sam vlastní. Svět je natolik malý, a osudy obou tak propletené, že je téměř nemožné, aby tito dva na sebe nemohli narazit. Navíc když mají společné známé / rodinné příslušníky.

Líbilo se mi, že tady nejde o prvoplánovou powerplay – sexy zláč a životem zkroušená, utlačovaná květinka, která potřebuje zachránit. Od začátku je dynamika jasná – Aisling není žádná chudinka. I přes určité rodinné strasti ví, co chce, kam směřuje, a o to víc jí děsí, že ten, po kterém 10 let touží, je někdo, komu by se měla vyhýbat. Sam, naopak, je ten, který využívá svých odstrašovacích manýrů a vystavěných nepropustných zdí, aby se Aisling vyhýbal. Což nebude zas tak snadné, protože Aisling se nevzdává, navíc má svou agendu. Mezitím Sam řeší záležitosti moci nad Bostonským podsvětím a boji s ruskou mafií, čtenář se postupně dozvídá, stejně tak jako se Sam s Aisling navzájem svěřují a odkrývají své životní cesty a pohnutky. A zjistí, že v téhle hře není jen jeden netvor. Jak se říká, tuhle hru můžou hrát dva, aneb k tangu jsou zapotřebí dva. Jen aby nedošlo k překročení hranic, ze kterých není návratu.

Autorka píše poutavě, děj je poskládaný tak, aby čtenář postupně získával k postavám určitý vztah s tím, jak čtenář získává více a více indicií a souvislostí. Kapitoly jsou střídavě psány z pohledů Sama a Aisling. Na rychlé odpočinkové čtení doporučuji. Knížka funguje jako stand-alone, ale určitě když bude příležitost, přečtu si předchozí dva díly, abych se koukla víc na zoubek postavám, které jsou vedlejšími v tomto příběhu.

 

 

Půl duše

Olivia Atwater

****

288 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Děj se odehrává z části v Anglii, ale čtenář se dostane i do Faerie. A opravdu smíchává svět fantazie s velice vděčným pohledem na vůbec celý společenský kolotoč dob Jane Austinové a v současnosti s velice poutavým světem Bridgertonových.

Theodora, respektive Dora je sirotek a dostává se do společenských kruhů díky tetiččině rodině. Sestřenice Vanessa je centrem uvedení do společnosti a Dora by se měla snažit jí to nepřekazit. Je totiž jiná od doby, co ji Fae vysála polovinu duše. Stává se taky případem zkoumání lorda Čaroděje, neboli Eliase Wildera, dvorního kouzelníka a anglického lorda. Stará Anglie, plesy, šaty, dvořané, služebnictvo, společenské mravy, tance, dvoření. To vše je protknuté kouzly, ale také lidským utrpením, které představují chudobince, což se nese ruku v ruce s tehdejšími nákazami.

A na jednu takovou musí lord Čaroděj přijít. Jeho přítel z války – Albert, jeho bratr Edward, Vanessa, komorná, slečna Jeninngsová, ti všichni jsou součástí boje o místo na slunci, své štěstí, boje s bezprávím, boje o čest i boje s kouzly.

Autorka vytvořila zajímavou feel-good kombinaci, příběh má přirozený spád, zápletku, rozuzlení. Velmi dobře se čte, čtenář se velmi lehce přenese do doby staré Anglie a dýchne na něj poetika doby, kdy bylo běžné si vykat a řídit se určitými společenskými a etickými normami a díky fantaskním kouzlům se snaží přiblížit pohádce, která mnohdy v reálném životě schází.

 

 

Pád zkázy a hněvu

Jennifer L. Armentroutová

****

520 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

V prvním díle této plánované fantasy série sledujeme začátek cesty Calisty, která jako kurtizána barona z Archwoodu má určité postavení. Její původ, o kterém moc neví, a zrození jí zaručuje nadpřirozenou schopnost. Při všem, co se kolem jejich města děje, zvládá pomoci princi, který se ocitne v nebezpečné situaci. Ale má to svůj háček. Calista je rozpolcená mezi nabytými zkušenostmi, svou intuicí, která ji před určitými věcmi varuje, vztahem ke svým přátelům a poutem, které ji z určitého důvodu táhne k bohorozenci. A tak čtenář proplouvá městy Caelumského království, otvírá se před ním fantazijní svět, kde spolu bojují lidé, bohorozenci, princové, lordové, baroni a smrtící krvelačné bytosti. Bohorozenec, Princ Thorne, musí odjet vyřešit určitou záležitost a toho bude zneužito, a ve městě vypukne krvelačný boj o přežití, ze kterého Calista nemusí vyjít živa.

Mé první seznámení s autorkou. Vzhledem k tomu, kolik toho autorka již stihla napsat, zajímalo by mě, jestli se při tolika sériích stíhá opakovat. Příběh je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky, Calisty. Dozvídáme se její motivace, důvody k rozhodnutí, která musí učinit, zapojení smyslů, včetně intuice, pro přizpůsobení novým situacím, kterým je vystavena. I když Calistiny životní cesty nejsou vystlány růžemi, je to silná postava, která je nucena dokázat se postavit nejen za sebe, ale i za své blízké přátele. Příběh měl spád i přes celkem rozsáhlý počet stran, určitá formulace se pravda, až nesnesitelně a zbytečně opakovala, ale i tak každý charakter měl v příběhu své místo a celkem se těším na pokračování, hlavně kvůli velice chytře otevřenému konci.

Vražedný koláček

H. Y. Hanna

****

344 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Gemma se po vyčerpávající práci vysoké manažerky v australském Sydney tuto práci opouští a vrací se do rodného Oxfordu respektive jejího předměstí Meadowford nad Smythem, aby otevřela čajovnu. Spolu s kuchařem Fletcherem a kamarádkou Cassie se snaží v tudorovské budově bývalému podniku navrátit jeho dřívější slávu. Měla teprve tři týdny od otevření své Čajovny u Koníka, a už se o ní psalo v místním studentském časopise jako o místě, kam určitě vzít své rodiče. Ale pak jedno ráno objevila před čajovnou jejich předešlého klienta, bohužel po smrti, jak se zdálo udušením jejich koláčkem. Gemma stojí před těžkou situací, kdy klientela její podnik zcela opustila. Měla několik týdnů na vyřešení, jak se k nastalé situaci postaví. Nepomáhá ani fakt, že se vyšetřování ujímá detektiv Devlin O´Connor, její bývalá láska. Do toho se Fletcherovi ztratí jeho kočičí přítel Müsli a kroužek místních dam se stará o každé šptinutí. Gemma se rozhodne využít kontakty z bývalého studia na místní univerzitě, a jelikož stejně v čajovně není koho obsluhovat, snaží se tak přijít na kloub záhadě, kterou údajný americký turista představuje.

Autorka je velmi rychle a bez nějakých okolků schopna nastavit situaci, dostat čtenáře do nálady lokálního městečka, jeho obyvatel, nálady cukrárny, osobní rodinné situace Gemmy a získá opravdový zájem o to, co, a hlavně kdo za záhadným úmrtím stojí. Gemma bude muset vynaložit svůj důvtip, um, zkušenosti a selský rozum, aby detektivovi pomohla, a přitom neztratila své srdce. Styl autorky je příjemný, čte se snadno, rychle, postavy jsou pěkně vykresleny. Netroufala jsem si ani odhadovat, kdo může být vrahem, a tak se překvapení na konec konalo. Příjemné oddychové čtení.

 

 

Tvář lásky

Katherine Center

*****

328 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Zajisté velmi netradiční pojetí příběhu týkajícího se prosopagnozie. Sledujeme příběh Sadie, žijící v Houstonu, mladé malířky, která si pronajala u manželů Kimových loftový ateliér s přístupem na střechu. Zrovna se dozvěděla, že z 2000 soutěžících se dostala do výběru 10 finalistů, kteří budou právě v Houstonu soutěžit o vítězství, čítající 10 000 dolarů. Její drahá kamarádka Sue (dcera manželů Kimových) se rozhodne zorganizovat v Sadiině obydlí oslavu. Při přípravách a nákupech na nenadálou akci ovšem Sadie utrpí nehodu, po které nerozeznává obličeje. Rozhodující vernisáž soutěže se blíží, Sadie nemá namalovaný potřebný portrét, navíc ji do života zapletou nejmenovaný „Joe“, který bydlí ve stejném domě, a veterinář Oliver, který se stará o Sadiina psího dítěte, Buráka. A tak se díky ich-formě a Sadiině vyprávění seznamujeme s okolím Sadie, jejím předchozím životem, rodinnými problémy, vztahem s otcem, macechou, nevlastní sestrou, vzpomínkami na již zemřelou maminku. Čtenář vydává na cestu za poznáním, rozhodování, zkoumání, zkoušení, přesvědčování, léčbě nejenom fyzických ran, ale i ran psychických.

Od autorky jsem již četla předchozí Bodyguardku, zde oceňuji rešerši týkající se prosopagnozie. Krásně rozložený příběh pěkně čtenáři odkrývá nejenom na první pohled viditelné znaky, vztahy, ale také sondu do křehké lidské psyché, křehkých mezilidských vztahů. Autorčino motto: „Tragédie jsou dané, ale radost je volba“ je hnacím motorem k psaní a k tomu, aby čtenář věřil v lásku a tím pádem věřil v naději.

 

 

Nemravné lži

Jodi Ellen Malpasová

****

480 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

V této hříšné romanci sledujeme Eleanor Coleovou, která přijme práci pro známou londýnskou společnost Hunt Corporation, která je předním obchodníkem na poli starožitností. Přes několik problematických shod nešťastných událostí nakonec přeci jen, i když se zpožděním, sedí před kllíčovou postavou v rezidenci Haven – paní Potterovou. Ta jí pak zavede za majitelem společnosti, panem H. Ale až druhý den, kdy prochází ohromena knihovnou, narazí na Beckera Hunta, člověka, který právě byl součástí jejích nešťastných situací po cestě na interview.

Eleanor bylo jasné, že je tento mladý muž no-go area. Už proto, že je jasné, že se u něj ženy střídají astronomickou rychlostí a hlavně, že z něj vyzařuje nebezpečí. Jenže jelikož Becker v rezidenci bydlel, a byl nedílnou součástí rodinného podniku, nebylo jejich setkáním vyhnutí. Eleanor je ponořena do práce, která ji nesmírně baví a naplňuje. V podniku Hunt Corporation se viditelně má co přiučit a taky jí přirostli k srdci jak paní Potterová, pravá ruka pana H. (Donalda Huntera), tak také pan majitel, pan H. Jenže i přes varování jich obou, kdy nevyhnutelně tuší, k čemu se schyluje, ani ona není schopna předejít tomu, co jí očekává. S opatrností, ale jistou dávkou zvědavosti Eleanor souhlasí s pracovním výletem mimo Londýn, kdy se s Beckerem Huntem má zúčastnit jedné dražební aukce. Zároveň také se jí začíná dvořit jeden úhlavní protihráč Beckera Hunta, Brent Wilson, který se Eleanor neúnavně dvoří a zve ji na večeře. Eleanor je mladá, inteligentní, zdravě ambiciózní žena, která je nyní mezi mlýnskými kameny ve smyslu kdo je k ní upřímný, kdo to s ní myslí vážně a kdo si s ní jen hraje jako kočka s myší a kdo ji jen využívá? Zdá se však, že nad ní Becker má určitou, nebezpečnou moc a to tím víc, čím víc jej má šanci poznat. I když, opravdu poznat? Autorka nás na konci nechává s velkým cliffhangerem, čímž nás připravuje na pokračování.

J. E. Malpasová je známá autorka hříšných, spalujících romancí. Ani zde nezklame. Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu Eleanor, přesně dostáváme vykreslenou náladu, chování postav, samozřejmě se špetkou záhady tam, kde je třeba. Čtenář získává informace a indicie tak, jak je získává Eleanor, čímž dává autorka čtenáři pocit, že se vydává na cestu poznání spolu s hlavní hrdinkou. Čtenář je zainvestovaný do příběhu, autorka rozhodně udržuje pozornost a zájem o rozuzlení. Určitě si nenechám ujít následné pokračování.

 

 

Brutalist

                      Režie : Brady Corbet 

                      Scénář: Brady Corbet

                                         Mona Fastvold 

Rozjíždí se nám tu takový nešvar..... Režiséři nejsou schopni regulace a tak se tvoří 3.5 hodinové opusy... A novinka - tentokráte s oznámeným a režisérem plánovaným 15ti minutovým intermezzem.

Jak bych to jen vystihla:

• opus / opulentní
• mindfuck
• nemilé překvapení
• hvězdičku tvoří hned několik složek

Ale od začátku. Bohužel člověk nemůže nemít vysoká očekávání - Adrien Brody, podobnou roli hned napoprvé zúročil Oskarem. Respekt. Proč by měl opakovat to samé? To ví jen on sám. Nečetla jsem nic kolem filmu, takže mě čekalo velké překvapení, a bohužel ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Nebudu prozrazovat, to nechám na diváky po shlédnutí, stačí jen googlit. 

Musí být film tak dlouhý? Hell no. Myšlenka by šla sdělit v rozmezí 120 minut. 

Kamera - v některých sekvencích jsem ji ocenila, z 90% ovšem nikoliv. 

Jemné hudební doprovody, pokud byly, tak nerušily, ocenila jsem ticho v sále. Při pozorování kolik jídla si to na těch 210 minut diváci nosí, až jsem byla překvapená, že to ticho bylo. 

Pár slovních vtípků režisér použil pro odlehčení a alespoň u evropských diváků fungovaly.

Herecké výkony nekolísavé a skvělé, bohužel nepřebily celkový koncept. Otázkou za milion je, pro koho vlastně autoři film tvořili. Máme obavy, že primárně kvůli "Oskarům", ale takhle to prostě nefunguje.

Je mi líto. Jednu jedinou osamocenou hvězdičku dohromady tvoří a velkolepě svítí na cestu filmovým tvůrcům:

1. herecký ansámbl, v čele s mým oblíbeným Adrienem. se kterým jsem měla tu čest být na place, vidět jeho přípravu na vypjaté scény, komunikaci mezi záběry, je to velmi pohodový a milý člověk a moc bych mu přála role, při kterých si rozšiřuje svůj herecký rejstřík a režiséra, který v něm objeví i něco jiného, než jen židovského přeživšího Holocaust.
2. pár kamerových záběrů
3. Twist, který jsem teda nečekala
4. Twist tvůrců, kteří si hrají s diváky způsobem, který jako divák rozhodně neoceňuji, ale nebudu prozrazovat.
5. To, že jsme kolem filmu měli živou a skvělou debatu ještě hodinu po odchodu z kina
6. Vizuálně chytlavé titulky

No, jsem ráda že jsem film viděla? Hell yeah!

Chci jej vidět ještě jednou, někdy, opakovaně? Hell no!

Zaslouží si takový Oscar buzz s 10 nominacemi? I do not think so!

A ještě si jako angličtinářka a překladatelka neodpustím. To zděšení, kdy autorka mnoha titulků, věhlasná Anna Kareninová dopustí, aby například z výrazu "restorations" se staly "restaurace".... Tak ve mě hlodá takový červík - že by překlad AI? Common, you can do better!

Za mě hodnocení:  🌟

 

Lednové recenze

Čarodějky

Karin Krajčo Babinská

*****

336 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

První seznámení s dílem Karin Krajčo Babinské a hned taková nálož. Jestli si podle názvu představujete „witchy shit“, tak máte naprostou pravdu a představujete si to zcela správně. S těmi, kdo jsou na takovéto věci napojeni/ny, bude kniha velice souznít. A Ti, pro které to je něco vzdáleného a nesmyslného – doporučuji vyjít z komfortní zóny, přečíst si knížku a kdo ví, třeba si taky povšimnete silné energie, která vás při čtení chtě nechtě obklopí, nebo poukáže na věci vědomí skryté.

Centrální postavou jsou sestry Táňa a Debora. Každá je jiná, stejně jako noc a den. Jsou vychovávány po generace se táhnoucí čarodějnou silou věšteb, čtení z karet, rituálů, sbírání bylinek, vyrábění tinktur a léčivých schopností.

Táňa je úspěšná zpěvačka, která dělala vše proto, aby se vyprostila z rodinných vazeb a prostého života v chalupě na malé vesničce blízko přírody a dala přednost životu velkoměsta.

Debora žije s Májou, dcerkou, v chaloupce, kde dojde jednoho dne k neštěstí. Debora se probere v nemocnici a pro čtenáře se začíná rozplétat osudná síť Hermíny, Eleny, Alexe, Jakuba, Debory, Táni, Máji.

Příběh autorka postupně vykresluje ve třech časových linkách:

- 1989-1995

- 2007

- 2019-2020

Člověk si musel zvyknout na spoustu postav a jmen, ale časové přeskoky by neměly činit čtenáři potíže.

Ponořte se do věcí mezi nebem a zemí. Silných energií, ženské intuice, čarodějné magie, že to, co člověk do světa vyšle, tak se mu vrátí. Že skrytá traumata se můžou projevit v různých podobách, že není krev jako krev. Že je velký rozdíl mezi čarodějnictvím a čarodějstvím.

Familiár

Leigh Bardugo

****^*

400 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Autorku neznám, tudíž logicky její dílo Šest vran neznám. K četbě jsem přistupovala bez nějakých očekávání, předsudků, se zájmem o rozšíření si obzorů.

Příběh se odehrává ve Španělsku  15. století v období inkvizicí a krutých honů na čarodějnice.

Hlavní hrdinka, mladá slečna Lucia již rodiče nemá a ochrannou ruku nad ní drží její teta, a jejichž pravé rodinné konexe před venkovním světem pečlivě skrývají. Lucia pracuje v domácnosti bohaté a po moci toužící manželů dona Víctora a doni Valentiny.

Všimli si daru, kterým je Luzia obdařena, a tak zosnovali plán, jak s její pomocí dosáhnout bohatství, kontaktů s nejmocnějšími a s tím související moci. Povolali si na to nejpovolanějšího – Familiára, Guilléna Santangela.

Nejenom, že jí od něj všichni odrazují, jde z něj strach, ale jeho poselstvím má být ji vyškolit a připravit ji na největší zkoušku jejího života, kdy jí o život opravdu půjde, pokud zklame. Postpuně odhaluje své silné stránky, začíná poznávat svou sílu a schopnost jí ovládat a namířit správným směrem, tedy tím, který se po ní vyžaduje. S tím ovšem poznává Familiára čím dál víc a dostává se pod pevnou slupku, kterou si z bezpečnostních a praktických důvodů Santangel kolem sebe a v sobě vytvořil.

Postupně se navzájem obohacují, jsou nuceni si důvěřovat, a ostatně důvěru a důvtip bude mít Luzia několikrát příležitost si prověřit. Přes všechnu poctivou a těžkou přípravu se dostanou jak Santangel, ale hlavně Luzia do slepé uličky a budou muset učinit nemyslitelnou Sofiinu volbu.

Dokáže se Luzia postavit inkvizici, ustát lži, přetvářku, rozeznat komu může důvěřovat, aby neskončila na hranici, aby vůbec to, co mezi ní a Familárem vzniklo, mohlo dál klíčit a vzkvétat? Dožijí se vůbec oba dalšího rozbřesku? To už se budete muset sami ponořit do příběhu boje o život a lásku, o touze žít lepší, zasloužený spokojený život, o síle dědičných vlastností, schopností a vlastní síly.

Autorka píše poutavě, v er-formě. Popisné pasáže jsou poetické, avšak vůbec ne zdlouhavé. Osudové linky hlavních představitelů jsou poskládány velmi přesvědčivě a natolik poutavě, že čtenář je schopen vytvořit si k postavám emočně nabitý názor.

Dívka v orlích spárech

Karin Smirnoff

****

448 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Asi nikomu neunikla série věhlasného spisovatele Stiega Larssona. Jeho sedmé pokračování je z pera autorky Karin Smirnoff. Opět mě neznámé autorky, o to víc důvod se do knihy vrhnout, navíc posilněna o dojmy z klasické trilogie Milénium. Opět se setkáváme s postavami, které čtenáři přirozeně přirostli k srdci, Mikaelem Blomkvistem a Lisbeth Salanderovou. Jejich vztah má po letech zcela jinou dynamiku, aniž by kdokoliv z nich změnil své postupy a jednání, pro které je čtenář má tak rád. Oba se stanou součástí případu, který oběma zasáhne chtě nechtě do života, a proto spolu opět spojí síly. Kola osudu spustí na začátku jedna zmizelá osoba a jejich počet postupem času roste. Svatba Mikaelovy dcery, lobbying za stavbu větrné elektrárny na severu Švédska je přiměje odcestovat do Laponska a pídit se po tom, co se ve vzdáleném městečku děje a kdo v tom má prsty. V sázce jsou životy a čas odtikává.

Autorka píše zajímavě. Určitě je vidět, že se snaží respektovat a držet náladu a napětí původní série. Velká spousta postav, jejichž osudy jsou propojeny či navzájem ovlivněny určitě dalo zabrat ze scénáristického hlediska autorce, ale také čtenáři není radno nedávat pozor. Hodně často autorka zakomponovává k postavám věty, myšlenky kurzívou, které mají někdy reprezentovat vnitřní monolog, někdy věty naskakují, když postava vzpomíná na minulé setkání, střetnutí, utkání a ne notně vždy to spolu souvisí, spíše jsem měla pocit, že to je pro čtenářův efekt.

Postavy, jejich jednání a motivace jsou srozumitelné a zřetelné a odkrývání má dobré načasování. Děj má spád i gradaci. Z tohoto pohledu nemůžu nic autorce vyčíst. Jen tam schází nějaký ten neuchopitelný zářící stmelující faktor, který uměl jen pan Larsson. Nechť je mu země lehká.

 

Prosincové recenze

Theatro vagamundos: Vandráci na ostrově lidojedů

Hynek Bernard, Pavel Liška, Jan Révai

*****

336 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jan Révai, Pavel Liška a Hynek Bernard se po cestě do Střední Ameriky vydávají do Papui Nové Guiney. Uskutečnit výlet opět na motorkách trvalo 5 let, jelikož kovid a jiné prekérnosti. V rukách má čtenář knihu, plnou fotek, ilustrací Josefa Sodomky, několik vysvětlujících okének a hlavně zážitků formou dá se říci deníkových zápisků střídavě Honzy, Pavla, Hynka, někdy Hynka, Pavla, Honzy, a někdy Honzy, Hynka, Pavla. Formu deníku ještě podtrhuje papír v barvě časem osmahnutého zažloutlého, původně bílého, papíru, kterým prostupují jemné linky zdánlivé prošpikované kroužkovým blokem. Simulace je dotvořena k dokonalosti, když se mi ne zrovna málokrát zdá, že jsou na papíře jakoby mastné skvrnky a mám tendence je přejet prstem a pokaždé zkontrolovat, protože na čistotu ve spojení s knihami jsem já pes. Každopádně se navzájem krásně autorští dobrodruzi doplňovali a propojovali, přestože při prvních stranách jsem měla strach, že se budou informace dost často opakovat ze všech tří pohledů. Ono což o to, tři různé pohledy jsou naprosto na místě, ovšem jde o opakování. Ale není se čeho bát, on si formát zřejmě musel sednout a pak už jde vše hladce jako po másle. Vyprávění pánové vykopnou „naloděním“ na cestu tam a kruh se uzavírá *spoiler alert* odletem domů.

Velkou část vyprávění tvoří plánování, včetně technického rázu s ohledem ať již na cestovní prostředky či filmovou dokumentaci, dále pak trable, překážky očekávané i neočekávané, situace roztomilé, prekérní, úsměvné, útrapné, nebezpečné, barvité i melancholické. Vše je doplňováno velmi citlivými i mnohdy velmi otevřenými výjevy. Celou cestu nad „vandráky“ drží ochrannou ruku pan JUDr. PhDr. Miloslav Stingl, a to i doslova. Formou divadla Theatro vagamundos chtějí autoři vzdát hold člověku, který PNG nade vše miloval. Zároveň tak také „vandráci“ chtějí poděkovat místním a s vědomím, že si tito tři „whitemani“ něco od místních berou, chtějí také místním i něco zanechat.

Dalším vlastně takovým hráčem a platným členem výpravy je samozřejmě fotografická a filmová dokumentace, která ještě více dokáže přiblížit místní barvy, chutě, vůně, podnebí a interakce s místními. V knize u čtenáře k fotografickému zdokumentování funguje ještě smyslová představivost. Do kin vstupuje zároveň film z natočeného materiálu, který přiblíží místa těžko dostupná a kulturu velmi odlišnou a různorodou.

Když držíte knihu v ruce, na první dobrou vás upoutají jiskřivé barvy přebalu. Druhá velmi pocitová věc je tíha knihy, protože ji tvoří 3mm tlustý laminovaný obal. Mám takové podezření, že nás autoři nechtěli ochudit o zážitek, když se trmáceli džunglí a kopci s 20kg batohy, a tak čtenář při čtení vnímá nepatrným zlomkem obtížnost a také váhu celého výletu, protože co si budeme, nejedná se o ostrov lidojedů pro nic za nic! ;o)

 

Jedním tahem pera: Ztracené povídky

Terry Pratchett

****

264 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Do ruky se mi dostala sbírka krátkých povídek, které v 70.-80. letech minulého století pod pseudonymem vydával Terry Pratchett, známý to autor Zeměplochy. Z předmluvy Neila Gaimana a úvodu doktora Colina Smythe se dozvídáme o štěstí, díky kterému se konečně dlouho utajované (i když z pohledu samotného autora je „pečlivě ukryl a na které zcela záměrně zapomněl) dostaly mezi širší publikum. Že takový jeden výstřižek z novin a fakt, že u něj chybělo datum, zapříčinili nutkání dopátrat se původních textů. Knihu velmi až pohádkově doplňují ilustrace Micaely Alcaino.

A právě výsledek jsem si mohla přečíst a vůbec poprvé se tak seznámit s autorem. Ano, patřím mezi Ty Zeměplochou nepolíbené. V prvním momentu jsem knihu opomenula s tím, že mám příliš velký respekt k takovému autorovi a že bych nejspíš měla nejprve přečíst nějakou z jeho proslavených knih. Když se ale nějakým osudem ke mně dostala kniha podruhé, již jsem neváhala a považovala jsem to za znamení, že teď je ten pravý čas. A nelitovala jsem. Kniha může velmi dobře fungovat jako seznámení s autorem a je na čtenáři, jestli si prohloubí znalosti a do světa Zeměplochy dopluje.

Každopádně kniha skýtá 20 krátkých povídek. Čtenáře pohltí až téměř fantaskní svět s postavami pohádkovými, někdy bizarními, skřítky, draky, čaroději, Santa Clausi, a vůbec postavami někdy evokující chování současných bytostí. Hodně je jich lokalizováno do městečka Blackbury a okolí. Autor umí vzít například velmi základní věc, či událost a díky bezbřehé fantazii nebo nebo naopak doslovným zobrazením, které dokáže rozehrát jako Rubikovu kostku, přičemž jednotlivé dílky vytvoří neobvyklý obrazec. Přichází na barvité, neobvyklé, bizarní, veselé, vtipné, zadostiučiněné vyústění příběhů.

Jediná věc, která mě upřímně a naprosto iritovala, byly poznámky pod čarou. Byly dvojího druhu. Které překladatel přejal a kde ještě přidal překladatel svou poznámku. U toho prvního mi není známo, zda-li jsou autory Pat a Jan Harkinovi, kteří mají rešerše a sbírku z velké části na svědomí, případně nakladatelství, či samotného autora.

U poznámek překladatele se mi každičká jediná zdála velmi zbytečná a až jsem se u každé podivila, jestli si opravdu o čtenářích myslí, že neumí do pěti počítat. Proto hodnocení snižuji o jednu hvězdu. Ale abych zakončila pozitivně, za co překladateli tleskám, tak to jsou do češtiny překlopená roztodivná vtipná jména postav, kdy oceňuji hru s českým jazykem, která mě mnohdy pobavila.

 

Láska mezi vločkami

Tonia Krüger

****

344 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Shakespeare meets vývojáře počítačových her a aplikací meets in Londýn cross Oxford meets na Vánoce meets zlomené srdce meets Zatím co jsi spal.

Velice dobře se knížka četla, přečteno za dva dny. Příběh Febe, mladé studentky anglické literatury, a mimo jiné znalkyně Shakespeara sledujeme z jejího pohledu. Předvánoční čas je velmi intenzivní období, které si vybírá těžkou emocionální daň obzvláště, když člověk – Febe, nemá už z rodiny nikoho, je odkázaná na sebe. Aby mohla odjet s kamarádkou na lyžařský pobyt, ze zoufalství souhlasí, že bude hrát novou přítelkyni kamaráda manžela Febeiny nejlepší kamarádky. Liam chce totiž získat svou bývalou Charlotte, a jeho plán je, že kvůli žárlivosti prozří a pochopí, co v něm ztratila a výsledkem bude, že se k němu vrátí. Ale jak už to tak bývá, řekněte Bohu své plány, a on se vám vysměje.

Velmi pozitivně jsem, jako čtenář, vnímala poetický popis lokací, člověk měl totiž pocit, že se octnul na místě s postavami. Charakter Febe byl postaven na silných základech, včetně prožívaných pocitů. Čtenář tak z informací o životě a minulosti Febe s postavou naprosto soucítí a chápe, proč se chová tak jak se chová. Hra push & pull dobře funguje, charaktery jsou popsány a rozehrány velmi specificky, až bych řekla klasicky. V některých momentech jsem ovšem měla pocit, že sleduji určité scény z filmu Zatím, co jsi spal.  A stejně jako tam, i zde byť velice chytrý, inteligentní mladý muž nevidí, co se mu odvíjí přímo před očima a za určité jednání by ho člověk nejraději pořádně chytl za ramena a zatřásl s ním. Ale jak to tak už bývá, proplesknutí od života samého nenechá na sebe dlouho čekat.

Oceňuji taky napasování ne zrovna lehkých citátů z děl Shakespeara v určitých momentech. Vždy padly jako rukavice na ruku a autorka jimi naštěstí šetřila jako šafránu. Co bylo unikátní a co se musí autorce nechat, je propojení právě literatury, konkrétně Shakespearových děl, a světa tak odlišného, jakými jsou herní konzole. Když si dítě hraje, neustále rozpíná svůj individuální svět fantazie. A co jiného, než navštívení světa fantazie, vlastně taková četba je? Byla by škoda, kdyby si člověk přestal hrát jenom proto, že už není dítě. A stejně tak by neměl zanedbávat čtení. A proto čtěte, vážení čtenáři.

 

 

Vánoce každý den

Karen Schaler

*****

240 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Takový druh knihy, který se k vám prostě má dostat přesně v pravou chvíli. Autorka scénářů úspěšných filmů pro Hallmark, Lifetime nebo Netflix tuto knihu napsala podle svého scénáře ke stejnojmennému filmu. Na stránkách se rozebíhá vánoční příběh úspěšné podnikatelky a workoholičky Alexis, která od jednoho vánočního dne odmítá jakékoliv náznaky či připomínky o nich kolem sebe. Tvrdě pracuje a odevzdává práci celý svůj čas a energii a očekává to a vyžaduje i od všech kolem sebe, a to tvrdě. Co se týká partnerů, většinou se s nimi právě s příchozími Vánoci rozejde.

Co se ovšem stane, když má Alexis možnost nahlédnout do minulosti i budoucnosti? Na čtenáře, a věřte mi i ty, kdo na Vánoce nevěří, dýchne kouzlo Vánoc, teplo hřejivého punče, vůně skořice, máty, jehličí a kouzlo Vánoc. Teda když se jím necháte pohltit, protože kdy jindy, než na Vánoce se přeci mají plnit přání ;)

Ať již kniha, či scénář splňuje koktejl všeho, co má takový příběh pro výše jmenované streamovací kanály obsahovat a který zaručeně jako celek funguje. Jakkoliv je knížka relativně tenká, čtenář si k postavám velmi lehce naváže vztah a má pocit, že obsahuje více, než prvoplánovou jednu hlavní příběhovou linku. Stránky budete otáčet, dokud nedojdete k cíli. Jazyk je poetický, jasný, poselství přímočaré. Osobně bych při závěru ještě viděla příležitost ke zhutnění atmosféry a o to většímu klimaxu. Na obranu hlavní představitelky ale by to třeba byla právě ta jedna malá kapka, kdy by pohár přetekl, anebo by to byl už jiný osud.

S chutí se tedy ponořte se do příběhu o Vánocích, kouzlech, přáních, bolesti, tužbách, odhodlání, odříkání, smíření, odpuštění a hlavně LÁSCE.