Prosincové recenze
Theatro vagamundos: Vandráci na ostrově
lidojedů
Hynek Bernard, Pavel Liška, Jan Révai
*****
336 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Jan
Révai, Pavel Liška a Hynek Bernard se po cestě do Střední Ameriky vydávají do
Papui Nové Guiney. Uskutečnit výlet opět na motorkách trvalo 5 let, jelikož
kovid a jiné prekérnosti. V rukách má čtenář knihu, plnou fotek, ilustrací
Josefa Sodomky, několik vysvětlujících okének a hlavně zážitků formou dá se
říci deníkových zápisků střídavě Honzy, Pavla, Hynka, někdy Hynka, Pavla,
Honzy, a někdy Honzy, Hynka, Pavla. Formu deníku ještě podtrhuje papír
v barvě časem osmahnutého zažloutlého, původně bílého, papíru, kterým
prostupují jemné linky zdánlivé prošpikované kroužkovým blokem. Simulace je
dotvořena k dokonalosti, když se mi ne zrovna málokrát zdá, že jsou na
papíře jakoby mastné skvrnky a mám tendence je přejet prstem a pokaždé
zkontrolovat, protože na čistotu ve spojení s knihami jsem já pes. Každopádně
se navzájem krásně autorští dobrodruzi doplňovali a propojovali, přestože při
prvních stranách jsem měla strach, že se budou informace dost často opakovat ze
všech tří pohledů. Ono což o to, tři různé pohledy jsou naprosto na místě,
ovšem jde o opakování. Ale není se čeho bát, on si formát zřejmě musel sednout
a pak už jde vše hladce jako po másle. Vyprávění pánové vykopnou „naloděním“ na
cestu tam a kruh se uzavírá *spoiler alert* odletem domů.
Velkou
část vyprávění tvoří plánování, včetně technického rázu s ohledem ať již
na cestovní prostředky či filmovou dokumentaci, dále pak trable, překážky
očekávané i neočekávané, situace roztomilé, prekérní, úsměvné, útrapné,
nebezpečné, barvité i melancholické. Vše je doplňováno velmi citlivými i mnohdy
velmi otevřenými výjevy. Celou cestu nad „vandráky“ drží ochrannou ruku pan
JUDr. PhDr. Miloslav Stingl, a to i doslova. Formou divadla Theatro vagamundos
chtějí autoři vzdát hold člověku, který PNG nade vše miloval. Zároveň tak také
„vandráci“ chtějí poděkovat místním a s vědomím, že si tito tři
„whitemani“ něco od místních berou, chtějí také místním i něco zanechat.
Dalším
vlastně takovým hráčem a platným členem výpravy je samozřejmě fotografická a
filmová dokumentace, která ještě více dokáže přiblížit místní barvy, chutě,
vůně, podnebí a interakce s místními. V knize u čtenáře
k fotografickému zdokumentování funguje ještě smyslová představivost. Do
kin vstupuje zároveň film z natočeného materiálu, který přiblíží místa
těžko dostupná a kulturu velmi odlišnou a různorodou.
Když
držíte knihu v ruce, na první dobrou vás upoutají jiskřivé barvy přebalu.
Druhá velmi pocitová věc je tíha knihy, protože ji tvoří 3mm tlustý laminovaný
obal. Mám takové podezření, že nás autoři nechtěli ochudit o zážitek, když se
trmáceli džunglí a kopci s 20kg batohy, a tak čtenář při čtení vnímá
nepatrným zlomkem obtížnost a také váhu celého výletu, protože co si budeme, nejedná
se o ostrov lidojedů pro nic za nic! ;o)
Jedním tahem pera: Ztracené povídky
Terry Pratchett
****
264 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Do ruky
se mi dostala sbírka krátkých povídek, které v 70.-80. letech minulého
století pod pseudonymem vydával Terry Pratchett, známý to autor Zeměplochy.
Z předmluvy Neila Gaimana a úvodu doktora Colina Smythe se dozvídáme o štěstí,
díky kterému se konečně dlouho utajované (i když z pohledu samotného
autora je „pečlivě ukryl a na které zcela záměrně zapomněl) dostaly mezi širší
publikum. Že takový jeden výstřižek z novin a fakt, že u něj chybělo
datum, zapříčinili nutkání dopátrat se původních textů. Knihu velmi až
pohádkově doplňují ilustrace Micaely Alcaino.
A právě
výsledek jsem si mohla přečíst a vůbec poprvé se tak seznámit s autorem.
Ano, patřím mezi Ty Zeměplochou nepolíbené. V prvním momentu jsem knihu
opomenula s tím, že mám příliš velký respekt k takovému autorovi a že
bych nejspíš měla nejprve přečíst nějakou z jeho proslavených knih. Když
se ale nějakým osudem ke mně dostala kniha podruhé, již jsem neváhala a
považovala jsem to za znamení, že teď je ten pravý čas. A nelitovala jsem.
Kniha může velmi dobře fungovat jako seznámení s autorem a je na čtenáři,
jestli si prohloubí znalosti a do světa Zeměplochy dopluje.
Každopádně
kniha skýtá 20 krátkých povídek. Čtenáře pohltí až téměř fantaskní svět s postavami
pohádkovými, někdy bizarními, skřítky, draky, čaroději, Santa Clausi, a vůbec postavami
někdy evokující chování současných bytostí. Hodně je jich lokalizováno do
městečka Blackbury a okolí. Autor umí vzít například velmi základní věc, či
událost a díky bezbřehé fantazii nebo nebo naopak doslovným zobrazením, které
dokáže rozehrát jako Rubikovu kostku, přičemž jednotlivé dílky vytvoří
neobvyklý obrazec. Přichází na barvité, neobvyklé, bizarní, veselé, vtipné,
zadostiučiněné vyústění příběhů.
Jediná
věc, která mě upřímně a naprosto iritovala, byly poznámky pod čarou. Byly
dvojího druhu. Které překladatel přejal a kde ještě přidal překladatel svou
poznámku. U toho prvního mi není známo, zda-li jsou autory Pat a Jan Harkinovi,
kteří mají rešerše a sbírku z velké části na svědomí, případně
nakladatelství, či samotného autora.
U
poznámek překladatele se mi každičká jediná zdála velmi zbytečná a až jsem se u
každé podivila, jestli si opravdu o čtenářích myslí, že neumí do pěti počítat.
Proto hodnocení snižuji o jednu hvězdu. Ale abych zakončila pozitivně, za co
překladateli tleskám, tak to jsou do češtiny překlopená roztodivná vtipná jména
postav, kdy oceňuji hru s českým jazykem, která mě mnohdy pobavila.
Láska mezi vločkami
Tonia Krüger
****
344 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Shakespeare meets vývojáře počítačových her a aplikací
meets in Londýn cross Oxford meets na Vánoce meets zlomené srdce meets Zatím co
jsi spal.
Velice dobře se knížka četla, přečteno za dva dny. Příběh
Febe, mladé studentky anglické literatury, a mimo jiné znalkyně Shakespeara
sledujeme z jejího pohledu. Předvánoční čas je velmi intenzivní období,
které si vybírá těžkou emocionální daň obzvláště, když člověk – Febe, nemá už
z rodiny nikoho, je odkázaná na sebe. Aby mohla odjet s kamarádkou na
lyžařský pobyt, ze zoufalství souhlasí, že bude hrát novou přítelkyni kamaráda
manžela Febeiny nejlepší kamarádky. Liam chce totiž získat svou bývalou
Charlotte, a jeho plán je, že kvůli žárlivosti prozří a pochopí, co v něm
ztratila a výsledkem bude, že se k němu vrátí. Ale jak už to tak bývá,
řekněte Bohu své plány, a on se vám vysměje.
Velmi pozitivně jsem, jako čtenář, vnímala poetický popis
lokací, člověk měl totiž pocit, že se octnul na místě s postavami.
Charakter Febe byl postaven na silných základech, včetně prožívaných pocitů.
Čtenář tak z informací o životě a minulosti Febe s postavou naprosto
soucítí a chápe, proč se chová tak jak se chová. Hra push & pull dobře
funguje, charaktery jsou popsány a rozehrány velmi specificky, až bych řekla
klasicky. V některých momentech jsem ovšem měla pocit, že sleduji určité
scény z filmu Zatím, co jsi spal. A
stejně jako tam, i zde byť velice chytrý, inteligentní mladý muž nevidí, co se
mu odvíjí přímo před očima a za určité jednání by ho člověk nejraději
pořádně chytl za ramena a zatřásl s ním. Ale jak to tak už bývá,
proplesknutí od života samého nenechá na sebe dlouho čekat.
Oceňuji taky napasování ne zrovna lehkých citátů z děl Shakespeara v určitých momentech. Vždy padly jako rukavice na ruku a autorka jimi naštěstí šetřila jako šafránu. Co bylo unikátní a co se musí autorce nechat, je propojení právě literatury, konkrétně Shakespearových děl, a světa tak odlišného, jakými jsou herní konzole. Když si dítě hraje, neustále rozpíná svůj individuální svět fantazie. A co jiného, než navštívení světa fantazie, vlastně taková četba je? Byla by škoda, kdyby si člověk přestal hrát jenom proto, že už není dítě. A stejně tak by neměl zanedbávat čtení. A proto čtěte, vážení čtenáři.
Vánoce každý den
Karen Schaler
*****
240 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Takový
druh knihy, který se k vám prostě má dostat přesně v pravou chvíli.
Autorka scénářů úspěšných filmů pro Hallmark, Lifetime nebo Netflix tuto knihu
napsala podle svého scénáře ke stejnojmennému filmu. Na stránkách se
rozebíhá vánoční příběh úspěšné podnikatelky a workoholičky Alexis, která od
jednoho vánočního dne odmítá jakékoliv náznaky či připomínky o nich kolem sebe.
Tvrdě pracuje a odevzdává práci celý svůj čas a energii a očekává to a
vyžaduje i od všech kolem sebe, a to tvrdě. Co se týká partnerů, většinou se s nimi
právě s příchozími Vánoci rozejde.
Co se ovšem stane, když má Alexis možnost nahlédnout do
minulosti i budoucnosti? Na čtenáře, a věřte mi i ty, kdo na Vánoce
nevěří, dýchne kouzlo Vánoc, teplo hřejivého punče, vůně skořice, máty, jehličí
a kouzlo Vánoc. Teda když se jím necháte pohltit, protože kdy jindy, než na Vánoce
se přeci mají plnit přání ;)
Ať již kniha, či scénář splňuje koktejl všeho, co má
takový příběh pro výše jmenované streamovací kanály obsahovat a který zaručeně jako
celek funguje. Jakkoliv je knížka relativně tenká, čtenář si k postavám velmi
lehce naváže vztah a má pocit, že obsahuje více, než prvoplánovou jednu hlavní
příběhovou linku. Stránky budete otáčet, dokud nedojdete k cíli. Jazyk je
poetický, jasný, poselství přímočaré. Osobně bych při závěru ještě viděla příležitost
ke zhutnění atmosféry a o to většímu klimaxu. Na obranu hlavní představitelky
ale by to třeba byla právě ta jedna malá kapka, kdy by pohár přetekl, anebo by
to byl už jiný osud.
S chutí se tedy ponořte se do příběhu o Vánocích, kouzlech,
přáních, bolesti, tužbách, odhodlání, odříkání, smíření, odpuštění a hlavně
LÁSCE.
