Srpnové recenze

Lékařem jste i vy

Kristina Höschlová

*****

256 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jednou za čas mám potřebu protknout četbu beletrie knihou, která má člověku nastavit zrcadlo, zastavit jej, otevřít oči, pomoci pochopit naše fungování, v tomto případě autorčiny třetí knihy tedy fungování našeho těla a nalezení správné cesty k udržení fyzické, mentální a duševní složky zdraví. Zároveň věřím, že je to ten tip knihy, který pokud ke čtenáři „přijde“, tak se objeví ve správnou chvíli.

Autorka má velmi zajímavé zkušenosti jako lékařka, záchranářka, pracovnice trauma centra a i jako jedna z Lékařů bez hranic v Afghánistánu. Je tedy bezpečné říci, že má bohaté zkušenosti podpořené reálnými situacemi, a troufám si tvrdit i zkušenostmi ve vypjatých a nebezpečných situacích.

Netradiční formát knihy ji sice dělá trochu manipulačně náročnější, ovšem obsah knihy není na jedno přečtení. Čtenář se zde může bohatě inspirovat. Je potřeba mít ovšem otevřenou mysl a oči. Kniha je rozdělena podle měsíců v roce. V každém se autorka zaměřuje na určitý vjem, okolní přírodu, vnitřní nastavení kopírující roční období. Zaměřuje se jednak na teploty, barvy, (čemuž odpovídá i obálka), zvuk, neopomíjí ani jednu z klíčových složek lidského života – dech. Nejenom, že zmiňuje různá dechová cvičení, soustředí se na různé cvičební praktiky a v neposlední řadě meditace.

Každopádně stěží lze škatulkovat, protože co se, mám pocit, snaží autorka přenést na čtenáře je fakt, že fungujeme v systému a vzájemném propojení s přírodou, naše fyzické procesy jsou vzájemně propojeny a ve výsledku vše souvisí se vším a zaměřením se na jednu část můžeme spustit postupný lavinový efekt, připomínající tvar a strukturu listu, tvořící výraznou složku obálky. A čtenář si může být jistý, že se k pasážím bude chtít vracet, a rád.  

 

Počkejte s mým pohřbem

Karel Hvížďala

*****

232 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Karel Hvížďala je novinář, spisovatel a esejista, autor více než třiceti knih rozhovorů, pěti próz a přes dvacet rozhlasových her. Jeho nová kniha má podtitul „Velké rondo o psaní, lásce a válce z roku 2023“. Na člověka dýchne velice osobní, autobiografický, autentický a otevřený styl psaní deníkového formátu. Kniha je rozdělena do dvanácti měsíců roku 2023, jimž předchází Preludium a je ukončena kapitolou „Finale.Presto“.

Nenechme se mýlit, na čtenáře ze stránek dýchnou i celoživotní autorova témata prózy, proběhlých interview, proměny světa, vyrovnávání se s „odcházením“, lidská vzplanutí a dle autora se může čtenář těšit na „kolotoč imaginace nad záhadou psaní a lásky v době dvou blízkých válek.“

Hodně ve mně zarezonovala myšlenka, že „literatura je opečovávání vlastního já,“ anebo že „psaní je konfrontace hlav… nejen uvnitř, ale i zvenku, zvlášť když člověku vymění v oku čočku….“.

Příběh pěkně plyne, fejetonový styl ladí očím. Vážná společenská témata, která autor zmiňuje, sice nemáme šanci ovlivnit, zvrátit, ale zároveň k nim nemůžeme být apatičtí. Našich životů se začínají totiž nebezpečně dotýkat. Nutno podotknout, že jsem si hned objednala jednu autorovu knihu rozhovorů.

Ryby nepláčou

Adam Chromý

****

248 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Do rukou se mi dostal příběh dvou žen. Magdy, vdovy a rozvádějící se Zuzany. Pozorujeme jejich cesty, na kterých se obě svým způsobem vyrovnávají s ranami osudu a hledají ať už smysl života, nebo tu trochu toho štěstíčka. A co si budeme, jako ryby ve vodě tedy určitě plavat nebudou. Je to mé první seznámení s autorem a na to, že jde o muže, popral se ženskými postavami velmi dobře. Autor nás postupně a nenápadně seznamuje se situací hlavních postav, jejich okolí, s jejich touhami, jejich bolístkami, a bojem s tím, že toto přeci nemůže být vše, co od života mohou očekávat. Zpočátku jsem se musela smát, protože jejich popisné myšlenkové pochody plynuly lehce, jemně sarkasticky až vlastně příliš realisticky. Ale jak už to tak bývá, život jim dá pořádnou lekci. A úsměv postupně tuhnul. Kromě tedy dané situace, že Magda je vdova, „nikdo neumře“, avšak aktivity obou protagonistek je dostanou do velmi nepříjemných situací, které se až zas tak výjimečně, bohužel, nedějí. Autor tímto zvedá pomyslný varovný prst. Ne každý se v kyber prostoru jeví tak, jak se zdá, a s čím větším využíváním elektronických vymožeností si musí člověk uvědomit, že obezřetnost je zde na místě ještě s větší intenzitou.

Autor píše er-formou, příběhy, byť se různým způsobem střídají, svou posloupnost udržují, koncepce dává smysl, dá se ve všem vyznat a čtenáře nechává mrazivě sledovat, jak hrdinky budou nuceny vypít pohár reality až do dna.

 

Broken Love

Lucy Harris & Tessa Carter/ Lucie Štulerová, Terezie Zajíčková

*****

440 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Dvě české autorky, vydávající pod jmény Lucy Harris a Tessa Carter nám otvírají poetický svět nejvyšší baletní sféry, konkrétně pařížská prkna. Hlavní scénu obsáhnou Mélanie a Dylan. A co si budeme povídat, nevypadá to na úplně hřejivou taneční kooperaci. Za tím, co se navenek jeví, jako poetické, je ve skutečnosti spousta potu, bolesti, krve, disciplíny, vytrvalosti, odříkání a pečlivé přípravy. Proto za tím, co oba chtějí dosáhnout, jdou po hlavě. Přes vzájemnou nedůvěru, oťukávání nakonec jsou schopni nějak v souboru fungovat, jenomže oba mají své démony, které se vynořují v nejnevhodnější dobu. Podaří se oběma uklidnit své démony, zaléčit své rány a najít spokojenost, lásku, důvěru, harmonii, bezpečí a výšky, které si plánují?

Nejen pozlátková obálka, i celý příběh se leskne jako zrcadlový sál. Jde cítit, že autorky hodně přemýšlely nad plot-twisty, touhami postav, jejich backgroundem, čeho chtějí dosáhnout, co jim v tom překáží a co jsou ochotni pro to, aby toho dosáhli, udělat. Člověk jakoby byl s hrdiny v tanečním sále, bolel ho každý sval spolu s tanečníky, cítil tlak na výkon spolu s představiteli a cítil tíhu rozhodnutí a zklamání spolu s aktéry. A po celou dobu jim drží pěsti, aby vše dopadlo dobře.