Zářijové recenze

Ptáčátko

Søren Sveistrup

*****

496 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí reading copy.

Autor seriálového hitu Zločin se pustil do série o vyšetřovatelce Naie Thulinové. První případ Kaštánek mě prozatím minul, bylo to na mě příliš mrazivé. Druhý díl Ptáčátko jsem si již nenechala ujít a v ruce držím reading copy. Mrazivý příběh stalkování, rozvrácených rodin, dětského výletu, kdy děti naleznou části těla, kyberšikanu, hru na schovávanou a říkanku, na kterou nebudete mít již nikdy stejný pohled.

Naia Thulinová se opět, byť nedobrovolně, dostává do týmu s agentem Europolu, Markem Hessem. Rozehrává se hra na schovávanou, indicie se po letech stěží hledají či klubou na povrch. Vyšetřovatelka chce začít znova, ovšem případ se jí neustále nabourává do života a hází (spolku s pachatelem) klacky pod nohy. Mark má své vlastní problémy a důvody, proč neustat ve zřejmých kolejích. Odpočítávání začíná a kukačka opět dostojí své pověsti.

Velice napínavý thriller, čtivý, zpočátku se čtenář, pokud stejně, jako já, nečetl první díl, postupně seznamuje se stylem autora, s postavami, a spolu s vyšetřujícími odkrývá minulost a postupně skládá mozaiku dřívějších událostí, návazností a propojených vztahů. Tempo zpočátku pozvolné, aby se s postupujícím časem zvyšovala naléhavost a intenzita, čas ubíhá aby v závěrečné rovince čtenář nebyl schopen knihu odložit a se zatajených dechem sleduje doslova boj o život. A to tak, že si Kaštánka budete chtít přečíst okamžitě. Prozatím můžete vzít za vděk seriálovým zpracováním

 

Barman z hotelu Ritz

Philippe Collin

****

368 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Příběh se odehrává v Paříži, v hotelu Ritz. Ústřední postavou je Frank Meier, rakouský emigrant a hlavní barman. Vše by bylo v naprostém pořádku, kdyby ovšem nepropukla 2. Světová válka a Frank neskrýval, že je Žid. Jedná se o román s velice reálnými postavami a případná hluchá místa si autor dovolil nahradit fikcí, jak jen román dovoluje. Šlo mu totiž o přiblížení atmosféry temného období a přiblížení pohnutek jakých se postavy dopustily a z jakého důvodu. Ponořte se tedy do Paříže, v letech 1943 až 1944, konkrétně hotelu Ritz, kde se setkávala ta nejvybranější smetánka a kdy do Paříže vtrhli nacisté a nikdy už nic nebylo jako dříve. Nastal boj o přežití, člověk nemohl důvěřovat jen tak někomu, rodiny byly schopny zradit. A i tehdy, nebo právě proto, se člověk mohl zachránit, přežít nebo jej stejně tak mohl postihnout krutý osud. Důležité bylo zachovat chladnou hlavu, dvakrát měřit, neunáhlovat se a hlavně nic neprozrazovat.

Kniha je rozdělena na sedm částí, autor píše er-formou a velice uvěřitelně a poutavě. Události jsou protkány úryvky z Meierova deníku. Čtenář nasává atmosféru, cítí nebezpečí, kdy linie mezi životem a smrtí je tenká jako pavučina a charaktery se odhalují.

___________________________________________________________________________________

Dívka v rysích drápech

Karin Smirnoff

***

416 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Další pokračování Milénia, druhé z pera Karin Smirnoff. Po Dívce v orlích spárech zde máme dívku v rysích drápech. Z předchozího dílu jsem ještě byla nadšená, ovšem tady už bohužel mé nadšení silně opadlo. Akce se lehce rozjede až na konci příběhu a to je na udržení čtenáře moc málo. Opět se setkáváme s postavou Lisbeth Salanderová, do děje zasahuje malou měrou i Mikael Bomkvist. Kdo nečetl předchozí díly, bude mít v postavách velký zmatek, natož ten, kdo díl předchozí četl, stejně jako já. Téma se točí kolem ekologie, důležitou postavu napříč celým příběhem tvoří čtrnáctiletá Svala, neteř Lisbeth. Karty míchá a do hry se vrací důležitá postava, velký záporák a podle zakončení tohoto dílu (byť jsem se, upřímně, modlila, aby bylo zakončení finální), bude viditelně tvořit zápornou linku dalšího příběhu opět.

Karin Smirnoff je etablovaná švédská autorka, známá například svou trilogií Můj bratr, Naše matka, Návrat domů – snažila jsem se začíst do druhého dílu (ano, i tak se to někdy stane, že nastupuji v půlce), ovšem nebyl problém v seznámení s trilogií od druhého dílu. Naprosto mi vadil styl autorky, kdy používá jen krátké zkratkovité až útržkovité věty, a přímou řeč nepoužívá taktéž. A i když jsem se snažila opravdu moc, neskutečně mě to dokázalo jako čtenáře iritovat a nedokázala jsem dočíst ani kapitolu. Třeba to bude po zkratkovitou, útržkovitou tiktokovou generaci, která je schopna udržet pozornost pouze nějakých slabých třicet vteřin. Ale já bohužel tento styl vynechám. A obávám se, že vynechám i případné další pokračování Milénia. Škoda.

Vzato suma sumárum – dočetla jsem to, ale tak silnou storyline a její potenciál, jako měly hlavní tři díly Milénia a předchozí díl Karin, bohužel jako čtenář nevidím a paralely se zvířaty jaksi postrádají svoji funkčnost.

___________________________________________________________________________________

Krev a ocel                 

Helen Scheuerer

*****

504 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jestli mě paměť a zápisky nepletou, k autorce se dostávám poprvé. Zaujala mě obálka a anotace, a tak jsem se vrhla na další z YA příběhů.

Romantasy, ve které se hlavní postava – Althea Zoltaire učí alchymii, ale v hloubi duše se chce stát štítonoškou, která má ochraňovat pět království Středoříše. Do cesty se jí zaplete válečník, berserk, „Ruka Smrti“ – Wilder Hawthorne, respektive ji má dovést, provést, zavést, nabízí se, i mentorovat. Ale celá cesta učednice, stejně jako reálné setkání tváří tvář se Smrtonoši pořádně zatřese nejen jejich osudy, ale také zhodnocením toho, pro co se v životě rozhodli, kam směřují, co chtějí od života, svého partnera, svých kolegů, svých nadřízených a hlavně poznají cenu přátelství. To vše ještě před zasvěcovací zkouškou. Z prvotní nenávisti se vztah postupně přetváří na následné hate to love aby se při konečném cliffhangeru, kdy nakonec cechmistr rozhodne přetrhat veškeré, byť jen tenké, linky pravděpodobnosti, které byly schopny alespoň určitou měrou zaručit společnou budoucnost, a jejich společná cesta naráží na nepřekonatelné útesy.

Nejedná se zrovna o tenkou knihu, ale nemusíte mít obavy, čte se velmi dobře, a hlavně rychle a nepustí vás ani ve 2 hodiny ráno, dokud nedočtete. Byla jsem nadšená z toho, jak autorka vykreslila postavy, sestavila příběh, a jaký svět vytvořila. Píše sice er-formou, avšak velmi dobře čtenář vnímá dilemata hlavních postav. Těm osud klade do cesty pěkně velké klády, mají pro co bojovat, a když si myslí, že dosáhnout toho, po čem tak toužili, jiná věc, bez které nemohou dýchat, jim nutně uniká. Jedná se o plánovanou sérii. Trochu mám obavy, aby podobně jako u Čtvrtého křídla, nebyla další pokračování již kontraproduktivní. Určitě by příběhu neublížilo, kdyby měl uzavřený konec. Ovšem chápu přípravu půdy pro pokračování. Přála bych autorce, aby bylo stejně dynamické, akční a pohlcující.