Červencové recenze

Severní svítání

Karen Swan

****

408 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Podzim/zima 1929 až druhá polovina roku 1930. Sledujeme pokračování ságy obyvatel skotského souostroví Sv. Kildy. V prvním díle jsme prožívali osud společně s Effie, ve druhém díle jsme sledovali, jak se s osudem popere Mhairi a nyní o své místo na světě, o svou lásku, osud, pověst musí bojovat Flora. Osud ji do cesty přivede Edwarda a Jamese a oba ovlivní osud Flořina života, avšak každý jiným způsobem. Přesídlení Kilďanů nabere konkrétní obrys, krátký, zato intenzivní spojení Flory s Jamesem nabere závratné obrátky, slíbí, že po splnění pracovního závazku z ní udělá počestnou manželku, jenomže řekněte Bohu své plány, a on se vám vysměje.

Proto nebylo zbytí a když došlo k další tragédii, už nebylo pochyb, že přesun se uskuteční co nejdříve. Přemístili se do Lochaline. Flora musela čelit již dalšímu z řad dramatických rozhodnutí, při kterém ji do života jako vítr vběhl George Pepperly, kabaretní producent, který otevřel dveře Floře do hvězdných výšin rovnou na pařížská prkna. Avšak kde existuje hranice, kdy si člověk ještě kupuje svobodu, a kdy se zaprodává, a je vůbec někdy svoboden? A podaří se Floře nespadnout do pomyslné propasti, která je smrtelnější, než když Flora lezla po skalách a lovila vajíčka a buřňáky. To bylo prostředí, kde se cítila svá a nebojácná a že má vše pod kontrolou.

Třetí díl ze série Divoký ostrov (mimochodem datující se z roku 2019) nekončí úplným uzavřením. Ovšem podle toho, že v letošním roce vyšel díl čtvrtý, dle anotace zaměřující se na další ostrovní postavu, můžeme se domýšlet, kam se příběh Flory posunul. Autorka píše standardně čtivě, popisuje události er-formou, zakomponovává postavy z prvních dvou dílů. V půlce jsem měla trochu pocit, že příběh tak nějak „padl na zadní část“, ovšem v druhé polovině začaly události nabírat na obrátkách a takových zvratů, které se čtenář dočte, vynahradilo rozplizlejší tempo v půlce. Jestli autorka nemínila pokračovat v dané lini i v dalším díle, ráda bych se bývala jako čtenář dočkala nějakého ukotvení a zakončení, které se tady nekonalo. Proto jsem ubrala jednu hvězdičku. Ovšem příběh je to napínavý, zapeklitý, prožíváte tvrdé osudy ostrovních obyvatel intenzivně s nimi. Příběh chcete dokončit, což není problém díky jeho čtivosti.

     

 

Ovečky a vlci

Tereza Herzogová

 

*****

328 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Pro mě příjemné překvapení v tom našem českém rybníčku. Kniha je sice třetím dílem ze série Schovávaná (Schovávaná, 2022; Tichá pošta, 2024; Ovečky a vlci, 2025), ovšem zakončení příběhu Šárky se dá číst i samostatně. Sice z recenzí vyznívá, jako díl nejslabší, ovšem u mě vyvolávala to, co za mě dobrá kniha má. A to, že nepouštím knihu, a když, tak nerada, vyvolává spoustu emocí, snadno se sžijeme nejenom s hlavní hrdinkou, ale i s ostatními postavami.

Hlavní hrdinka Šárka se po smrti partnera se svou dcerkou Amálkou a psem Benem snaží poskládat roztříštěné střípky života, na který doposud byly zvyklé a cesta je zavede na šumavskou samotu u česko-německých hranic. Spolu s  místním farářem, kamarádkou Bety, pedagogem Chroustem, který řeší své existenční a existencionální drama, nově nabytým sousedským rančerem Romanem, místním provozovatelem bistra – Vlčákem, místí cikánskou čarodějkou Ramonou snaží sžít s prostředím, balancovat s novou situací, novými překážkami, intenzivními a reálnými starostmi, kdy může jít a jde o život. A ano, je konkrétní scéna, kterou nedoporučuji číst v MHD, pokud nechcete zavdat příčinu k otázkám, proč vám tečou slzy, a co se vlastně stalo.

Po dlouhé době psaní v er-formě nic neubralo na intenzitě, vnímání postav a pocitu, že se to může stát každému a tím pádem tedy zlidštění a zreálnění příběhu. Stavba vyprávění je příjemná na čtení, i přes neznalosti předchozích dílů zde není hluchého místa ani přehršel zbytečného připomínání a odkazování právě na dřívější dějové linky. Což neubírá na faktu, že si je nyní, jako čtenář, chci najít a přečíst!

Suma sumárum: velice ryzí, syrové, lidské a vřele lze doporučit.

Král pýchy

Ana Huang

****

416 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Druhý díl ze série Králové hříchu. Nevím, jak v prvním (zatím jsem nečetla), ale minimálně zde se o žádnou toxicitu nejedná. Příběh psaný ich-formou, vypráví střídavě pohled Isabelly a Kaie. Oba z různých sociálních vrstev, Isabella pracuje jako barmanka v exkluzivním klubu a ve svém volnu se snaží napsat román. Členem klubu je také miliardářský dědic Kai Young a už jen ten fakt znamená, že jsou si zakázaní.

Ale jak už to bývá, protiklady se přitahují. Autorka nám dává nahlédnout do mysli obou hlavních postav, dává nám nahlédnout do jejich nejhlubšího nitra, do situace, ze které pocházejí, a pohnutek, které jsou důvodem pro jejich rozhodnutí. Čtenář si příjemně odpočine při tomto příběhu, který je sestaven na základě klasického a vždy fungujícího mustru. Dvě navenek odlišné poloviny se našly, ale než se z nich stane ustálený celek, projdou si obě strany bojem jednak o daný vztah, jednak bojem s vlastními „démony“. A dokud tyto démony neporazí, nemá společná budoucnost šanci. Cítíme v příběhu smysl pro cit, spravedlnost, něhu, krásu umění, která spojuje a v neposlední řadě důvěru a že když se opravdu pro něco rozhodnete, nic vás nezastaví. Ano, snadno se to řekne/napíše, hůř je to už s provedením do praxe. Proto je nalezení útočiště v takovýchto a jiných příbězích tak potřebné a důležité.