|
sobota 20. června 2015
neděle 12. dubna 2015
STEPHEN AMELL - STRÁŽCE DOBRA
Už jsem vyrostla z doby, kdy
bych mohla být ječící fanynka nějakého zpěváka, kapely nebo herce. Vlastně ani
tehdy by to nebyl můj styl. Herectví je obor mému srdci blízký. Proto mě osobně
překvapil a vlastně ani nepřekvapil fakt, že jsem před třemi lety zaznamenala jednoho
herce, jehož jako jedinou celebritu sleduji na sociální síti. Snažím se
z jeho lidského chování učit, nechávám se inspirovat jeho osobností a nesporným
talentem včetně toho pro marketing a PR. A pokud mohu a je to v mých
silách malou měrou přispět k dobru, které se snaží plodit, tak se nebojím připojit.
Vezměme to ale postupně.
Stephen Amell je kanadský herec,
který se narodil 8.5. 1981 v Torontě. Herectví se rozhodl věnovat od svých
-nácti. Jeho vizáž zajisté neublížila a byla jednou z jeho deviz a vlastně
jej předurčovala k tomu, že se jednou dostane před kamery. Začínal malými
televizními rolemi například jako instruktor spinningu, objevil se taktéž
v Upířích denících. Od roku 2012 jej svět DC komiksů zná jako
představitele Green Arrow v seriálu Arrow. 31.3.2015 oficiálně oznámil, že
se objeví v chystaném pokračování Ninja želv (postava Casey Jones), což
bude jeho první počin na stříbrném plátně!
Pojďme se podívat na jeho profily
na sociálních sítích. Vím, že má profil jak na Facebooku, tak na Twitteru. Již
několikrát rázně sdělil, že Twitter mu nevyhovuje jednak kvůli znakovému
omezení a taktéž kvůli většímu nebezpečí anonymity a „trollingu“ osob
sledujících jeho profil. V poslední době dokonce požádal provozovatele,
aby zrušil zbytečné účty jeho následovatelů, které nebyly dlouho aktivní, což
všichni kvitovali s povděkem. Já osobně Twitter nepoužívám, takže nemůžu
sdělit bližší informace. Stephen to fanouškům bohatě vynahrazuje na Facebooku,
kde si užívá platformu, kde může nahrávat videa nebo organizovat Q&A. I
když pravda, při prvních Q&A tehdy takzvaně rozbil Facebook a musel to
řešit přímo se společností. Od té doby raději nechává nejprve fanoušky pokládat
otázky a pak v nahraném videu ty nejvíce ohodnocené, případně ty, které mu
padnou do oka, zodpoví.
Marketing a PR jde ruku
v ruce, a obojí jako by měl Stephen přirozeně v krvi. Už velkou
výhrou je to, že si svůj profil spravuje zcela sám. A to má na účtu přes 3.5
milionů „přátel“. V určité dny má pravidelné sekce (MemeMonday,
FunArtFriday, LightsaberSaturday), takže fanoušci vědí, co mohou očekávat, ale
to by nebyl Stephen, kdyby to nebylo vždy ojedinělé. Ti obdaření talentem se tak
mohou připravit dopředu a pak své výtvory sdílejí. Statusy dávkuje
s přesnou mírou. Informace o seriálu pečlivě sděluje v pravou chvíli.
Zároveň bezchybně dávkuje míru hloubky informací. Musí si dávat velký pozor,
aby se někde neprořekl, což by mělo vážně následky. Obdivuji jej konec konců
vždy při setkáních s obecenstvem na různých veřejných akcích, kdy musí
hovořit bez přípravy, otázky na něj padají neplánovaně. Vždy vychází
s čistým štítem. Nikdy nepustí málo, ale ne zas tak moc, tudíž většinou následuje
vlna konspiračních teorií a vizuálně si představuji, jak se při tom Stephen
náramně baví. A to je asi základní přísada všeho. Kdyby jej to nebavilo, tak
určitě takovouto interakci se svými fanoušky nemá. Z jeho práce jde i
vidět, že si to i ve vyčerpávajících momentech užívá, na roli se připravuje
pečlivě (hlavně tedy fyzicky, kdy se až tají dech při jeho parkourových
videích). Před své fanoušky se nebojí virtuálně předstoupit ještě z pásu
po odběhnutí sedmi kilometrů, unavený po dlouhém natáčení nebo
s neodlíčeným make-upem, který z něj mimochodem dělá miloučkého
mývala. Fanoušci na oplátku nikdy nezneužijí jeho ochoty poodhalit soukromí.
Je odsouhlasená 4. série seriálu.
Úspešnost závisí chtě nechtě i na faktu, jak jsou mezi sebou napojeni herci
hlavních postav. A zde jde vidět kladná lidská stránka Stephena, který, jelikož
má o hodně větší fanouškovskou základnu, šíří informace v rámci své sítě a
pomáhá tak svým kolegům dostávat se do povědomí fanoušků. A to nejenom
v rámci Arrow, ale i kolegů jiných seriálů. Důkazem je například to, že jeden
kolega čerstvě oznámil, že v jeho snaze podpořit tvorbu filmu oslavující ženský
americký fotbal, ženskou sílu a sílu komunity způsobem crowdfundingu se
s ním spojí i Stephen a projekt podpoří prostřednictvím svého profilu.
Musím říci, že když Arrow/Oliver
Queen pochybuje v třetí sérii o tom, čeho vlastně ve svém úsilí dosáhl, mám
pocit, že se se zde promítá i osobní přístup Stephena, který jakoby sám měl
potřebu zanechat za sebou na tomto světě stopu, pozitivní a užitečný odkaz, který
zde zbude pro další generace a díky čemuž na něj jeho dcera, rodina, přátelé, kolegové
a fanoušci mohou být hrdi.
Jedním z velkých počinů minulého
roku je kampaň Fxck Cancer. Vše mělo
přirozený spád. Iniciální nápad kampaně vizuálně odstartoval Stephenův profilový
obrázek, kdy má na čele post-it s informací, že je na Facebooku. Ostatně tuto
formu sdělení čas od času s obměnou používá jako status k aktuálnímu
tématu. Následně z něj fanoušek utvořil uměleckou kresbu a to dalo vznik obrázku
na tričko, jehož koupě poslouží výzkumu na podporu boje proti rakovině. Setkalo
se to s takovým úspěchem, že se Stephen rozhodl dvakrát tuto kampaň obnovit. Jako
výsledek bylo pro boj s rakovinou vybráno přes 1 000 000
amerických dolarů. Společnost ani Stephen ale neustávají s aktivitami. Organizace
nedávno uspořádala akci, kdy vstupenkou bylo tematicky laděné tričko. Stephen akci
zaštiťoval jako moderátor.
U tohoto samozřejmě nechtěl
zůstat. Další kampaň Sinceriously stojí
opět na bázi koupě různých druhů a barevných variací oblečení a předmětů s vytvořeným
nápisem, který opět vznikl ve spolupráci s fanoušky. Stephen začal razit
dost hlasitě „nové“ slovo „sinceriously“,
jež tvoří kombinace slova „sincere“ =
upřímný a „seriously“= vážně, opravdu.
Jedním z jeho cílů je toto slovo oficiálně dostat do Oxfordského slovníku.
Což má určitá pravidla, kromě jiného se slovo musí používat v psané formě
v určitém množství a po určitou dobu. Jelikož na světě je tuším přes 50
000 kousků oblečení s tímto slovem, jsem přesvědčena, že se to zajisté díky
tomuto až téměř hnutí podaří. Má to ještě jeden, a dovolím si tvrdit pro
Stephena a pro lidstvo důležitější efekt, a to, že vybrané peníze poslouží
dvěma organizacím: „Paws and Stripes“
a „Stand for the Silent“. První
pomáhá veteránům s posttraumatickým syndromem a druhá se zaměřuje na
šikanu.
Kromě kampaní podporujícím
organizace v jejich snažení není Stephen lhostejný k lidským osudům a
zejména dva mu zasáhly srdce jako otci. Peníze vybrané díky němu poslouží (nebo
již posloužily) při léčbě těžce nemocných holčiček Sophii Isabelly Ryan a Kiary
Grindrod. Zorganizoval loterie, při nichž kdokoliv může přispět byť jen pěti
dolary a vylosovaní výherci obdrží různé dary s Arrow tématikou. Nově dal
Stephen pro tyto účely prostor umělci, který se zviditelnil při jeho uměleckém
pátečním statusu, a vylosovaný bude moci obdržet jeho originální dílo.
To už plynule přecházím
k pozitivní karmě, kterou Stephen prostřednictvím svým a svých fanoušků
šíří, což mi dává dost dobrý důvod jej doporučovat jako vhodný příklad toho,
jak se taková opravdová známá osobnost chová a využívá svých možností, aby to,
co od světa a života dostala, předávala dál. Takové „pošli to dál“, které se mu
opět bude kladně vracet - ostatně v tom je to kouzlo. Zde neplatí naše
známé „za dobrotu na žebrotu“. Dobrá karma opravdu funguje a dala bych to do
rovnítka s tím, co si člověk přeje a jak se daná věc vyplní. Stephen se nebojí
odkrýt osobní cíle a zveřejnit je ve statusech. Jestli počítám dobře, od
začátku roku minimálně dvou dosáhl. Chtěl jít jako host do jedné americké talk
show. Fanoušci jako správní zastánci nelenili a bombardovali stránky talk show tak
moc, až se to dostalo do podvědomí na správných místech a asi za měsíc se Stephen
talk show zúčastnil. Další z jeho přání jako fanouška wrestlingu je moderovat
pondělní pořad WWE Monday Night Raw.
Podobným způsobem se to již dostalo do podvědomí tvůrců pořadu a soudě podle indicií
na sociální síti se již termín dojednává. Musím říci, že obdivuji náladu, jaká
panuje na jeho profilu. Celý je veden v přátelském duchu, lidé si
pomáhají, doporučují si vzájemně statusy, aby se dostaly do zorného pole
Stephena. Případní trollové nemají dlouho šanci a je dobré vidět, že i Stephen
svou sílou osobnosti byť přísně, ale vždy asertivně a zřetelně dá najevo, že
takto se daný člověk na jeho profilu chovat nebude. Ale vážnoupřímně, takových
případů bylo minimálně.
Stephen má kromě herectví i další
záliby, spolu s obchodním partnerem se zajímá o víno, navštěvují vinice, víno
produkují skrze jejich společnost Nocking
Point Wines,. Brzy vyjde do světa prostřednictvím YouTube a Google Play jejich
cestopisně-informační pořad o víně Dudes
Being Dudes in Wine Country. Kromě toho pravidelně organizuje po Spojených
státech různé ochutnávky, většinou je má logicky a logisticky spojené
s termínem a místem promo akcí v rámci různých komiksových konferencí. Mezi
„drobnosti“, které stíhá na sociální síti při svém nabitém programu, patří
občasné spontánní interakce s diskutujícím, ať už jde o krátké pozdravení,
vyjádření podpory, vysvětlení, poděkování a navrch pomůže například jedné
dvanáctileté dívce prožít ty nejkrásnější narozeniny v životě. To když se jedna
maminka odhodlá, a Stephena na jeho profilu poprosí, jestli by přijel na oslavu
dceřiných narozenin. Komunita se spojí a status se dostane k očím
Stephena, a ten, jelikož mu to termín natáčení nedovolí, pošle alespoň
videonahrávku s pozdravem, kdy to totálně zabije, když nahrávku končí
parafrází na slavnou repliku Arrowa „Nezklam tohle město!“ a změní opět dalšímu člověku život.
A o tom to je. Rozprostírejme prosím kolem sebe pozitivní karmu, nechme
se inspirovat, buďme těmi, kdo inspirují, neberme nic v našem životě
automaticky, a pokud je to v našich silách a máme tu možnost, to dobré
světu vracejme.
Jízda Dragounů - 31.3.2015
Žádné obavy, v tomto fejetonku nejde v žádném případě o to rozklíčovat
proč, jak, kde, kdo z koho, politické rozhodování, souhlas či nesouhlas. To
by totiž bylo na debatu ve stylu: „Co bylo dříve – kuře nebo vejce?“. Naopak,
jelikož tato záležitost na mě zanechala na dlouhou dobu vřelý pocit v srdci,
a to i přes vichr, čtyřikrát promočení, blátivé cesty, davy lidu, zacpanou
dopravu, přeplněné MHD, úsměv mi nejde a ani si jej nechci odlepovat
z obličeje, a to už je co říci. V hlavě mám tolik myšlenkových
pochodů, že to berme jako formu terapie a proto kdo chce a komu by to
přiblížilo alespoň zlomek nepřenositelného – prosím, následujte mě J
V poslední době asi nebyl
člověk v České republice, komu by při medializaci uniklo, že v době
od 29.3. do 1.4. 2015 se naším územím pozemními komunikacemi projela tzv. jízda
dragounů, konkrétně 3rd Squadron
„Wolfpacks“, 2nd Cavalry Regiment a část 2nd Cavalry Regiment, prostřednictvím
kterých Spojené státy demonstrovaly nápomoc
členským státům NATO. Při takovéto jízdě najelo cca 500 členů armády a 118
vozidel od pobaltských států přes Českou republiku zpět na jejich základnu
v Německu přibližně 1770 km.
31.3.2015 byl otevřen prostor
ruzyňských kasáren s částí vozového parku, kde se veřejnost mohla osobně
setkat s těmito americkými vojáky, osahat si Stryker, vyzkoušet si prostor
v či si vyskočit na obrněný transportér, a to vše od 10:00 do 18:00. Dle
prvních odhadů návštěvnost mohla dosáhnout až 20 000 občanů. Můj původní
záměr strávit zde přibližně hodinku byl skrz naskrz, jak se říká, mimo mísu.
Nakonec jsme někteří odjížděli po pěti hodinách, a to ještě jen z důvodu
dalšího osobního programu. Díky tomu jsme měli možnost zažit areál
v normálním počtu zájemců o tento nevšední zážitek, stejně jako velice exponovanou
odpolední hodinu.
Američtí vojáci tam byli k dispozici
bouřka nebouřka, vichr nevichr, jejich krásné bělostné úsměvy dokázali rozdávat
kolem sebe. Trpělivě odpovídali na všetečné dotazy. V jejich očích bylo
vidět, že cesta a jejich program je velice vyčerpávající, z jejich strany
neskrývali překvapení a srdečnou radost z vřelého přijetí. Některé momenty
jsem nestihla zdokumentovat, protože jsem se jen neschopna pohybu dívala. To
když člen vojenské policie daroval malému klučíkovi snímatelnou náramenní
výšivku, nebo když se kluci culili jako „malí Jardové“, když přebírali od jedné
maminky upečené buchty. To jsou momenty, kdy opětovně po malém krůčku začínám
věřit v lidské dobro, ochotu a solidaritu. Jen mě mrzí, že to bývá
k vidění pouze v podobných výjimečných případech. Český národ to
určitě má v sobě! Proč to tedy většinou zašlapáváme, místo abychom tyto
naše kladné vlastnosti nechali přirozeně vyplynout při běžných lidských
interakcích?
Musím přiznat, že překvapením
bylo, jak vysocí vojáci jsou. Když jsme ale měli možnost vidět prostory
v autech, bylo nám jasné, proč tomu tak ve velké většině je. Dále pak
každý jediný měl nádherné zuby. Velká většina byla velmi mladého věku. Osobně
jsem viděla 3 vojandy J
Obecně vzato měli výdrž a trpělivost, ochotu sdělovat své pocity, místo odkud
pochází (ať už to byl Michigan, Kalifornie nebo Tennessee, což byli, pro mě
překvapivě velmi rychle, schopni definovat). Na otázku odkud pochází, totiž
nemusí být pro Američana tak jednoduchá odpověď, zatímco u nás jsme zvyklí
převážně na možnost tří míst (narození, studium, práce), a to v různých
kombinacích. Mrazilo mě v zádech, když popisovali, kolik jim zbývá při
jejich umístění, někdy to bylo 1 rok, někdy 2, ale byl tam i muž, který měl
před sebou 10 let. Několik vojáků se stihlo i v tak vymezeném čase vydat poznat
základní krásy Prahy (Karlův most, Pražský hrad). T.R., velice milý řidič Strykeru,
se kterým jsme měli klid hovořit delší dobu, litoval, že nemá zrovna u sebe
fotky domoviny, jinak že by nám je ukázal. Odhaduji, že je má s sebou
v srdci, a fyzicky na základně v Německu. Byla jsem svědkem výměny
„civilních“ emailových kontaktů. Přirozený lidský networking v celé své
kráse. A jestli se pánové a dámy cítily jako rokové hvězdy, jsem velice ráda,
že jsem tomu trošku přispěla. Proč rokové hvězdy? Svorně totiž oznamovali, že
na koncerty, které jsou pro ně zorganizované, již půjdou v civilu. Odpoledne
totiž začal před vstupní bránou přirozeně zorganizovaný Koncert pro Konvoj,
který ještě umocňoval pohodovou atmosféru tak, že i já jsem po blátivé cestě
již ven z kasáren nahlas zpívala s Davidem Kollerem „OHEŇ, OHEŇ…“, a
že se budu muset celá vyprat mě vůbec, ale vůbec netrápilo. Část jich poté
večer zamířilo na další koncert v La Fabrice. Doufám, že si to pořádně
užili. Ostatně takovou nálož piv, kterou byli obdarováni, si myslím budou
užívat ještě hodně, hodně dlouho J
Může se nám to nelíbit, můžeme
s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Já
jen vím, že musíme mít na paměti, že se jedná o lidské bytosti z masa a
kostí, s jejich konkrétními zkušenostmi, zážitky, starostmi; vojáky, kteří jsou
ochotni nasadit své životy, kteří jsou daleko od své rodiny, kterou nevidí
mnohdy celou věčnost. Já jsem byla nejdéle bez fyzického kontaktu
s rodinou jeden rok a můžu říci, člověk již poté není nikdy stejný. Já se
naopak modlím a přeji si, aby naše setkávání v budoucnu probíhala
v takové atmosféře, jakou jsem zažila 31.3.2015 v prostorech
vojenských kasáren v Ruzyni a mohli jsme se i nadále při setkávání fotit,
smát se, vyměňovat si dary, volně se pohybovat a vůbec si předávat mírovou a
pozitivní energií. V neposlední řadě přeji všem takovýmto vojákům, aby
prožili svůj život co možná nejuspokojivěji, dlouze, zdravě, vesele,
s převažujícími úsměvnými zážitky a s co možná nejvíce bezpečným a
bezproblémovým návratem do klasického civilního života. Věřte nebo ne, poslední
dobou se mi potvrzuje, že co si člověk přeje, to se splní!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)