Festival Akcent

Hotel Europa: Postkoloniální lásky (POST-COLONIAL LOVES)

Divadlo Archa

27.+28.10. 2019

V průběhu října, listopadu a prosince probíhá již 9. ročník Festivalu Akcent, festival zaměřený na dokumentární divadlo.  Ve dnech 27. a 28.10.2019 se publiku představila umělecká skupina Hotel Europe, založená Andréem Amáliem (PT) a Terezou Havlíčkovou (CZ). Jak nám na začátku večera prozradil pan Ondřej Hrab, ředidel Divadla Archa, skupina má v repertoáru i představení dlouhé 13 hodin!

Publiku po dva večery předvedli své představení Postkoloniální lásky. Představení probíhá v portugalštině a diváci mají k dispozici anglické a české titulky. V průběhu cca 1.5 hodiny nám 6 herců (3 dámy a 3 pánové) reprodukují vyslechnuté a zdokumentované příběhy z období portugalského kolonialismu a koloniálních válek, a to formou verbatim divadla. Herci používají v určitých momentech sluchátka, ve kterých jim zní záznamy rozhovorů, které poté nám divákům reprodukují. Záměrně říkám v určitých momentech. Je pár chvil, kdy zvukový záznam slyší diváci reálně a herci mají možnost vyjádřit se pohybem. V ten moment mě, jako člověka nehovořícího portugalsky, velmi mrzelo, že jsem byla roztříštěná mezi potřebou číst titulky a zároveň jsem se bála, abych nepřišla o dění na jevišti. Musím zde zmínit skutečnost, že představení je dramaturgicky velmi chytře vymyšleno, aby se divák nenudil. Herci se střídají, výměny probíhají na pozadí tak, aby divák vnímal to, co se děje následně a nic jej nerušilo.

Původně jsem myslela, že se zaměřím pouze na divadelní stránku. V představení byly bezesporu zahrnuté divadelní prvky – to když reprodukující na sebe vzal energii toho kterého účastníka rozhovoru a divák hned vycítí, zda-li byla osoba vážná, smutná, zamilovaná, nad věcí, rozverná, živočišná apod. Byly zde však zahrnuty i prvky hudební (jeden z představitelů doprovázel ať již přesuny, či reprodukované rozhovory na elektrickou kytaru), pěvecké (hlavně ženské postavy měly příležitost pěveckého vyžití, avšak i společně to všem hlasům ladilo) a choreografické (silný moment byl kánonovitě provedená choreografie). Musím tedy říci, že v mém případě zaplesalo jak herecké, tak i taneční srdce.

Prostor jeviště byl využit velmi chytře i se zapojením podlahy. Barevně byl koncept velmi nenáročný, jediná výrazná barva byla v pár momentech červená, jež může evokovat krev, avšak v danou chvíli to spíš působilo teple než cokoliv negativního. Jeden z nejsilnějších momentů pro mě patřil zpěvu původní kmenové písně a evokované nálady u praní prádla, do kterého byli mimochodem zapojeni všichni herci, včetně pánů (mrk, mrk).

Z vyslechnutých 41 rozhovorů bylo v představení použito 16. Všechny to jsou vesměs smutné příběhy, když člověk bere v potaz danou dobou a její následky, se kterými se i soudobá generace velmi těžce vyrovnává. Přesto však z rozhovorů čiší nadhled, upřímnost, moudrost, někdy vtip a hlavně láska. A proto není od věci, že velký otazník, jenž nad námi visí, je, zda je vůbec ještě v postkoloniálním světě místo pro lásku?

☆☆☆☆☆ out of ☆☆☆☆☆

AKCENT FESTIVAL

The Umbilical Brothers

Poprvé mě na toto duo komiků upozornil můj bývalý student někdy v roce 2004.

Toto australské duo komiků, Davida Collinse a Shane Dundase, je spolu již od dob studií. V jejich představení se mísí vokální prvky, prvky beatboxu, fyzického divadla, stand-up comedy s notnou dávkou improvizace.

Poprvé jsem měla to štěstí je osobně vidět při jejich první návštěvě v Čechách, a to 16. 10. 2013 ve velkém sále Lucerny, kterou bez problému zaplnili. Prostor jim velmi slušel. Uvedli zde své představení Speedmouse. Hned následující den se tehdy přesunuli do brněnského Semilasa.

Na druhou návštěvu Česká republika musela čekat do 12.9. 2017, kdy se vrátili do Brna, tentokrát ale na prkna Divadla Bolka Polívky.

V roce 2014 pánové vymysleli, že své nové představení Zkoušku (Rehearsal) vydají na DVD s co nejvíce jazyčnými titulky. Na výzvu jsem se jako překladatelka přihlásila i já a po několikatýdenní práci, kdy jsme překlad prodiskutovávali přes email, šly titulky do výroby a já pak obdržela svou vlastní kopii představení na DVD. Zpětně, když si člověk uvědomí, jak se podařilo dát mimicko-fyzické divadlo na papír, jsem na výtvor patřičně hrdá. Překladatelé totiž z bezpečnostních důvodů obdržel pouze slovní přepis představení. Ale jelikož mám ráda výzvy, přijala jsem projekt  s pokorou a snažila jsem se představení představit českým divákům, kteří nehovoří anglicky, co nejlépe.

Minulý týden se duo vrátilo při svém turné do České republiky, tentokráte s vekou pompou – nejprve se představili v Trutnově, Mělníku a poté jim na dva večery poskytlo zázemí Švandovo divadlo. 18.10. se představili v rámci prvního ročníku Mime Mission spolu se zakladatelem přehlídky Radimem Vyzvárym a hosty. Druhý večer, 19.10.2019 patřilo již výhradně duu The Umbilical Brothers, kteří zde představili pásmo svých „The Best Of“. Diváci se nepřestávali smát, modří, kteří již věděli, mnohdy i nahrávali na známé skeče, někdy v upgradované verzi, a jelikož jsem zmínila i jejich brilantní schopnost improvizace, pánové se nebáli využít i nepřipravených vtípků při nenadálých situacích v publiku.

Jejich přestavení jsou vždy profesionální, a přestože Davida při tomto posledním představení jejich šňůry trošku trápil kašel, podal i tak například při zpěvu excelentní výkon, což bylo obdivuhodné. Při tak dlouhodobé spolupráci jsou na sebe David se Shanem už tak napojeni, nehledě na to, že synchronizaci vyžaduje 99% skečů, že jako živý organizmus fungují skvěle. Vždy mě překvapí, že při minimální přítomnosti rekvizit má člověk pocit, že je jeviště zaplněné dějem, davem, věcmi živými, neživými, zvěří – takovou moc má jejich schopnost vyprovokovat v naší mysli reálné zvěčnění toho, co představují tělem, ústy a hlasem. Doporučuji mít na závěr připraven oblíbený skeč (bez pomoci technologie), jelikož vždy jsou David se Shanem ochotni dopřát publiku přídavky. Už nyní se těším na slíbené příště ;o)

☆☆☆☆☆ out of ☆☆☆☆☆

💖💖💖

A tady je malá ochutnávka 😉

Body Talk