Prosincové recenze

Theatro vagamundos: Vandráci na ostrově lidojedů

Hynek Bernard, Pavel Liška, Jan Révai

*****

336 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jan Révai, Pavel Liška a Hynek Bernard se po cestě do Střední Ameriky vydávají do Papui Nové Guiney. Uskutečnit výlet opět na motorkách trvalo 5 let, jelikož kovid a jiné prekérnosti. V rukách má čtenář knihu, plnou fotek, ilustrací Josefa Sodomky, několik vysvětlujících okének a hlavně zážitků formou dá se říci deníkových zápisků střídavě Honzy, Pavla, Hynka, někdy Hynka, Pavla, Honzy, a někdy Honzy, Hynka, Pavla. Formu deníku ještě podtrhuje papír v barvě časem osmahnutého zažloutlého, původně bílého, papíru, kterým prostupují jemné linky zdánlivé prošpikované kroužkovým blokem. Simulace je dotvořena k dokonalosti, když se mi ne zrovna málokrát zdá, že jsou na papíře jakoby mastné skvrnky a mám tendence je přejet prstem a pokaždé zkontrolovat, protože na čistotu ve spojení s knihami jsem já pes. Každopádně se navzájem krásně autorští dobrodruzi doplňovali a propojovali, přestože při prvních stranách jsem měla strach, že se budou informace dost často opakovat ze všech tří pohledů. Ono což o to, tři různé pohledy jsou naprosto na místě, ovšem jde o opakování. Ale není se čeho bát, on si formát zřejmě musel sednout a pak už jde vše hladce jako po másle. Vyprávění pánové vykopnou „naloděním“ na cestu tam a kruh se uzavírá *spoiler alert* odletem domů.

Velkou část vyprávění tvoří plánování, včetně technického rázu s ohledem ať již na cestovní prostředky či filmovou dokumentaci, dále pak trable, překážky očekávané i neočekávané, situace roztomilé, prekérní, úsměvné, útrapné, nebezpečné, barvité i melancholické. Vše je doplňováno velmi citlivými i mnohdy velmi otevřenými výjevy. Celou cestu nad „vandráky“ drží ochrannou ruku pan JUDr. PhDr. Miloslav Stingl, a to i doslova. Formou divadla Theatro vagamundos chtějí autoři vzdát hold člověku, který PNG nade vše miloval. Zároveň tak také „vandráci“ chtějí poděkovat místním a s vědomím, že si tito tři „whitemani“ něco od místních berou, chtějí také místním i něco zanechat.

Dalším vlastně takovým hráčem a platným členem výpravy je samozřejmě fotografická a filmová dokumentace, která ještě více dokáže přiblížit místní barvy, chutě, vůně, podnebí a interakce s místními. V knize u čtenáře k fotografickému zdokumentování funguje ještě smyslová představivost. Do kin vstupuje zároveň film z natočeného materiálu, který přiblíží místa těžko dostupná a kulturu velmi odlišnou a různorodou.

Když držíte knihu v ruce, na první dobrou vás upoutají jiskřivé barvy přebalu. Druhá velmi pocitová věc je tíha knihy, protože ji tvoří 3mm tlustý laminovaný obal. Mám takové podezření, že nás autoři nechtěli ochudit o zážitek, když se trmáceli džunglí a kopci s 20kg batohy, a tak čtenář při čtení vnímá nepatrným zlomkem obtížnost a také váhu celého výletu, protože co si budeme, nejedná se o ostrov lidojedů pro nic za nic! ;o)

 

Jedním tahem pera: Ztracené povídky

Terry Pratchett

****

264 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Do ruky se mi dostala sbírka krátkých povídek, které v 70.-80. letech minulého století pod pseudonymem vydával Terry Pratchett, známý to autor Zeměplochy. Z předmluvy Neila Gaimana a úvodu doktora Colina Smythe se dozvídáme o štěstí, díky kterému se konečně dlouho utajované (i když z pohledu samotného autora je „pečlivě ukryl a na které zcela záměrně zapomněl) dostaly mezi širší publikum. Že takový jeden výstřižek z novin a fakt, že u něj chybělo datum, zapříčinili nutkání dopátrat se původních textů. Knihu velmi až pohádkově doplňují ilustrace Micaely Alcaino.

A právě výsledek jsem si mohla přečíst a vůbec poprvé se tak seznámit s autorem. Ano, patřím mezi Ty Zeměplochou nepolíbené. V prvním momentu jsem knihu opomenula s tím, že mám příliš velký respekt k takovému autorovi a že bych nejspíš měla nejprve přečíst nějakou z jeho proslavených knih. Když se ale nějakým osudem ke mně dostala kniha podruhé, již jsem neváhala a považovala jsem to za znamení, že teď je ten pravý čas. A nelitovala jsem. Kniha může velmi dobře fungovat jako seznámení s autorem a je na čtenáři, jestli si prohloubí znalosti a do světa Zeměplochy dopluje.

Každopádně kniha skýtá 20 krátkých povídek. Čtenáře pohltí až téměř fantaskní svět s postavami pohádkovými, někdy bizarními, skřítky, draky, čaroději, Santa Clausi, a vůbec postavami někdy evokující chování současných bytostí. Hodně je jich lokalizováno do městečka Blackbury a okolí. Autor umí vzít například velmi základní věc, či událost a díky bezbřehé fantazii nebo nebo naopak doslovným zobrazením, které dokáže rozehrát jako Rubikovu kostku, přičemž jednotlivé dílky vytvoří neobvyklý obrazec. Přichází na barvité, neobvyklé, bizarní, veselé, vtipné, zadostiučiněné vyústění příběhů.

Jediná věc, která mě upřímně a naprosto iritovala, byly poznámky pod čarou. Byly dvojího druhu. Které překladatel přejal a kde ještě přidal překladatel svou poznámku. U toho prvního mi není známo, zda-li jsou autory Pat a Jan Harkinovi, kteří mají rešerše a sbírku z velké části na svědomí, případně nakladatelství, či samotného autora.

U poznámek překladatele se mi každičká jediná zdála velmi zbytečná a až jsem se u každé podivila, jestli si opravdu o čtenářích myslí, že neumí do pěti počítat. Proto hodnocení snižuji o jednu hvězdu. Ale abych zakončila pozitivně, za co překladateli tleskám, tak to jsou do češtiny překlopená roztodivná vtipná jména postav, kdy oceňuji hru s českým jazykem, která mě mnohdy pobavila.

 

Láska mezi vločkami

Tonia Krüger

****

344 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Shakespeare meets vývojáře počítačových her a aplikací meets in Londýn cross Oxford meets na Vánoce meets zlomené srdce meets Zatím co jsi spal.

Velice dobře se knížka četla, přečteno za dva dny. Příběh Febe, mladé studentky anglické literatury, a mimo jiné znalkyně Shakespeara sledujeme z jejího pohledu. Předvánoční čas je velmi intenzivní období, které si vybírá těžkou emocionální daň obzvláště, když člověk – Febe, nemá už z rodiny nikoho, je odkázaná na sebe. Aby mohla odjet s kamarádkou na lyžařský pobyt, ze zoufalství souhlasí, že bude hrát novou přítelkyni kamaráda manžela Febeiny nejlepší kamarádky. Liam chce totiž získat svou bývalou Charlotte, a jeho plán je, že kvůli žárlivosti prozří a pochopí, co v něm ztratila a výsledkem bude, že se k němu vrátí. Ale jak už to tak bývá, řekněte Bohu své plány, a on se vám vysměje.

Velmi pozitivně jsem, jako čtenář, vnímala poetický popis lokací, člověk měl totiž pocit, že se octnul na místě s postavami. Charakter Febe byl postaven na silných základech, včetně prožívaných pocitů. Čtenář tak z informací o životě a minulosti Febe s postavou naprosto soucítí a chápe, proč se chová tak jak se chová. Hra push & pull dobře funguje, charaktery jsou popsány a rozehrány velmi specificky, až bych řekla klasicky. V některých momentech jsem ovšem měla pocit, že sleduji určité scény z filmu Zatím, co jsi spal.  A stejně jako tam, i zde byť velice chytrý, inteligentní mladý muž nevidí, co se mu odvíjí přímo před očima a za určité jednání by ho člověk nejraději pořádně chytl za ramena a zatřásl s ním. Ale jak to tak už bývá, proplesknutí od života samého nenechá na sebe dlouho čekat.

Oceňuji taky napasování ne zrovna lehkých citátů z děl Shakespeara v určitých momentech. Vždy padly jako rukavice na ruku a autorka jimi naštěstí šetřila jako šafránu. Co bylo unikátní a co se musí autorce nechat, je propojení právě literatury, konkrétně Shakespearových děl, a světa tak odlišného, jakými jsou herní konzole. Když si dítě hraje, neustále rozpíná svůj individuální svět fantazie. A co jiného, než navštívení světa fantazie, vlastně taková četba je? Byla by škoda, kdyby si člověk přestal hrát jenom proto, že už není dítě. A stejně tak by neměl zanedbávat čtení. A proto čtěte, vážení čtenáři.

 

 

Vánoce každý den

Karen Schaler

*****

240 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Takový druh knihy, který se k vám prostě má dostat přesně v pravou chvíli. Autorka scénářů úspěšných filmů pro Hallmark, Lifetime nebo Netflix tuto knihu napsala podle svého scénáře ke stejnojmennému filmu. Na stránkách se rozebíhá vánoční příběh úspěšné podnikatelky a workoholičky Alexis, která od jednoho vánočního dne odmítá jakékoliv náznaky či připomínky o nich kolem sebe. Tvrdě pracuje a odevzdává práci celý svůj čas a energii a očekává to a vyžaduje i od všech kolem sebe, a to tvrdě. Co se týká partnerů, většinou se s nimi právě s příchozími Vánoci rozejde.

Co se ovšem stane, když má Alexis možnost nahlédnout do minulosti i budoucnosti? Na čtenáře, a věřte mi i ty, kdo na Vánoce nevěří, dýchne kouzlo Vánoc, teplo hřejivého punče, vůně skořice, máty, jehličí a kouzlo Vánoc. Teda když se jím necháte pohltit, protože kdy jindy, než na Vánoce se přeci mají plnit přání ;)

Ať již kniha, či scénář splňuje koktejl všeho, co má takový příběh pro výše jmenované streamovací kanály obsahovat a který zaručeně jako celek funguje. Jakkoliv je knížka relativně tenká, čtenář si k postavám velmi lehce naváže vztah a má pocit, že obsahuje více, než prvoplánovou jednu hlavní příběhovou linku. Stránky budete otáčet, dokud nedojdete k cíli. Jazyk je poetický, jasný, poselství přímočaré. Osobně bych při závěru ještě viděla příležitost ke zhutnění atmosféry a o to většímu klimaxu. Na obranu hlavní představitelky ale by to třeba byla právě ta jedna malá kapka, kdy by pohár přetekl, anebo by to byl už jiný osud.

S chutí se tedy ponořte se do příběhu o Vánocích, kouzlech, přáních, bolesti, tužbách, odhodlání, odříkání, smíření, odpuštění a hlavně LÁSCE.