Srpnové recenze

Lékařem jste i vy

Kristina Höschlová

*****

256 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jednou za čas mám potřebu protknout četbu beletrie knihou, která má člověku nastavit zrcadlo, zastavit jej, otevřít oči, pomoci pochopit naše fungování, v tomto případě autorčiny třetí knihy tedy fungování našeho těla a nalezení správné cesty k udržení fyzické, mentální a duševní složky zdraví. Zároveň věřím, že je to ten tip knihy, který pokud ke čtenáři „přijde“, tak se objeví ve správnou chvíli.

Autorka má velmi zajímavé zkušenosti jako lékařka, záchranářka, pracovnice trauma centra a i jako jedna z Lékařů bez hranic v Afghánistánu. Je tedy bezpečné říci, že má bohaté zkušenosti podpořené reálnými situacemi, a troufám si tvrdit i zkušenostmi ve vypjatých a nebezpečných situacích.

Netradiční formát knihy ji sice dělá trochu manipulačně náročnější, ovšem obsah knihy není na jedno přečtení. Čtenář se zde může bohatě inspirovat. Je potřeba mít ovšem otevřenou mysl a oči. Kniha je rozdělena podle měsíců v roce. V každém se autorka zaměřuje na určitý vjem, okolní přírodu, vnitřní nastavení kopírující roční období. Zaměřuje se jednak na teploty, barvy, (čemuž odpovídá i obálka), zvuk, neopomíjí ani jednu z klíčových složek lidského života – dech. Nejenom, že zmiňuje různá dechová cvičení, soustředí se na různé cvičební praktiky a v neposlední řadě meditace.

Každopádně stěží lze škatulkovat, protože co se, mám pocit, snaží autorka přenést na čtenáře je fakt, že fungujeme v systému a vzájemném propojení s přírodou, naše fyzické procesy jsou vzájemně propojeny a ve výsledku vše souvisí se vším a zaměřením se na jednu část můžeme spustit postupný lavinový efekt, připomínající tvar a strukturu listu, tvořící výraznou složku obálky. A čtenář si může být jistý, že se k pasážím bude chtít vracet, a rád.  

 

Počkejte s mým pohřbem

Karel Hvížďala

*****

232 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Karel Hvížďala je novinář, spisovatel a esejista, autor více než třiceti knih rozhovorů, pěti próz a přes dvacet rozhlasových her. Jeho nová kniha má podtitul „Velké rondo o psaní, lásce a válce z roku 2023“. Na člověka dýchne velice osobní, autobiografický, autentický a otevřený styl psaní deníkového formátu. Kniha je rozdělena do dvanácti měsíců roku 2023, jimž předchází Preludium a je ukončena kapitolou „Finale.Presto“.

Nenechme se mýlit, na čtenáře ze stránek dýchnou i celoživotní autorova témata prózy, proběhlých interview, proměny světa, vyrovnávání se s „odcházením“, lidská vzplanutí a dle autora se může čtenář těšit na „kolotoč imaginace nad záhadou psaní a lásky v době dvou blízkých válek.“

Hodně ve mně zarezonovala myšlenka, že „literatura je opečovávání vlastního já,“ anebo že „psaní je konfrontace hlav… nejen uvnitř, ale i zvenku, zvlášť když člověku vymění v oku čočku….“.

Příběh pěkně plyne, fejetonový styl ladí očím. Vážná společenská témata, která autor zmiňuje, sice nemáme šanci ovlivnit, zvrátit, ale zároveň k nim nemůžeme být apatičtí. Našich životů se začínají totiž nebezpečně dotýkat. Nutno podotknout, že jsem si hned objednala jednu autorovu knihu rozhovorů.

Ryby nepláčou

Adam Chromý

****

248 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Do rukou se mi dostal příběh dvou žen. Magdy, vdovy a rozvádějící se Zuzany. Pozorujeme jejich cesty, na kterých se obě svým způsobem vyrovnávají s ranami osudu a hledají ať už smysl života, nebo tu trochu toho štěstíčka. A co si budeme, jako ryby ve vodě tedy určitě plavat nebudou. Je to mé první seznámení s autorem a na to, že jde o muže, popral se ženskými postavami velmi dobře. Autor nás postupně a nenápadně seznamuje se situací hlavních postav, jejich okolí, s jejich touhami, jejich bolístkami, a bojem s tím, že toto přeci nemůže být vše, co od života mohou očekávat. Zpočátku jsem se musela smát, protože jejich popisné myšlenkové pochody plynuly lehce, jemně sarkasticky až vlastně příliš realisticky. Ale jak už to tak bývá, život jim dá pořádnou lekci. A úsměv postupně tuhnul. Kromě tedy dané situace, že Magda je vdova, „nikdo neumře“, avšak aktivity obou protagonistek je dostanou do velmi nepříjemných situací, které se až zas tak výjimečně, bohužel, nedějí. Autor tímto zvedá pomyslný varovný prst. Ne každý se v kyber prostoru jeví tak, jak se zdá, a s čím větším využíváním elektronických vymožeností si musí člověk uvědomit, že obezřetnost je zde na místě ještě s větší intenzitou.

Autor píše er-formou, příběhy, byť se různým způsobem střídají, svou posloupnost udržují, koncepce dává smysl, dá se ve všem vyznat a čtenáře nechává mrazivě sledovat, jak hrdinky budou nuceny vypít pohár reality až do dna.

 

Broken Love

Lucy Harris & Tessa Carter/ Lucie Štulerová, Terezie Zajíčková

*****

440 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Dvě české autorky, vydávající pod jmény Lucy Harris a Tessa Carter nám otvírají poetický svět nejvyšší baletní sféry, konkrétně pařížská prkna. Hlavní scénu obsáhnou Mélanie a Dylan. A co si budeme povídat, nevypadá to na úplně hřejivou taneční kooperaci. Za tím, co se navenek jeví, jako poetické, je ve skutečnosti spousta potu, bolesti, krve, disciplíny, vytrvalosti, odříkání a pečlivé přípravy. Proto za tím, co oba chtějí dosáhnout, jdou po hlavě. Přes vzájemnou nedůvěru, oťukávání nakonec jsou schopni nějak v souboru fungovat, jenomže oba mají své démony, které se vynořují v nejnevhodnější dobu. Podaří se oběma uklidnit své démony, zaléčit své rány a najít spokojenost, lásku, důvěru, harmonii, bezpečí a výšky, které si plánují?

Nejen pozlátková obálka, i celý příběh se leskne jako zrcadlový sál. Jde cítit, že autorky hodně přemýšlely nad plot-twisty, touhami postav, jejich backgroundem, čeho chtějí dosáhnout, co jim v tom překáží a co jsou ochotni pro to, aby toho dosáhli, udělat. Člověk jakoby byl s hrdiny v tanečním sále, bolel ho každý sval spolu s tanečníky, cítil tlak na výkon spolu s představiteli a cítil tíhu rozhodnutí a zklamání spolu s aktéry. A po celou dobu jim drží pěsti, aby vše dopadlo dobře.

 

Zářijové recenze

Ptáčátko

Søren Sveistrup

*****

496 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí reading copy.

Autor seriálového hitu Zločin se pustil do série o vyšetřovatelce Naie Thulinové. První případ Kaštánek mě prozatím minul, bylo to na mě příliš mrazivé. Druhý díl Ptáčátko jsem si již nenechala ujít a v ruce držím reading copy. Mrazivý příběh stalkování, rozvrácených rodin, dětského výletu, kdy děti naleznou části těla, kyberšikanu, hru na schovávanou a říkanku, na kterou nebudete mít již nikdy stejný pohled.

Naia Thulinová se opět, byť nedobrovolně, dostává do týmu s agentem Europolu, Markem Hessem. Rozehrává se hra na schovávanou, indicie se po letech stěží hledají či klubou na povrch. Vyšetřovatelka chce začít znova, ovšem případ se jí neustále nabourává do života a hází (spolku s pachatelem) klacky pod nohy. Mark má své vlastní problémy a důvody, proč neustat ve zřejmých kolejích. Odpočítávání začíná a kukačka opět dostojí své pověsti.

Velice napínavý thriller, čtivý, zpočátku se čtenář, pokud stejně, jako já, nečetl první díl, postupně seznamuje se stylem autora, s postavami, a spolu s vyšetřujícími odkrývá minulost a postupně skládá mozaiku dřívějších událostí, návazností a propojených vztahů. Tempo zpočátku pozvolné, aby se s postupujícím časem zvyšovala naléhavost a intenzita, čas ubíhá aby v závěrečné rovince čtenář nebyl schopen knihu odložit a se zatajených dechem sleduje doslova boj o život. A to tak, že si Kaštánka budete chtít přečíst okamžitě. Prozatím můžete vzít za vděk seriálovým zpracováním

 

Barman z hotelu Ritz

Philippe Collin

****

368 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Příběh se odehrává v Paříži, v hotelu Ritz. Ústřední postavou je Frank Meier, rakouský emigrant a hlavní barman. Vše by bylo v naprostém pořádku, kdyby ovšem nepropukla 2. Světová válka a Frank neskrýval, že je Žid. Jedná se o román s velice reálnými postavami a případná hluchá místa si autor dovolil nahradit fikcí, jak jen román dovoluje. Šlo mu totiž o přiblížení atmosféry temného období a přiblížení pohnutek jakých se postavy dopustily a z jakého důvodu. Ponořte se tedy do Paříže, v letech 1943 až 1944, konkrétně hotelu Ritz, kde se setkávala ta nejvybranější smetánka a kdy do Paříže vtrhli nacisté a nikdy už nic nebylo jako dříve. Nastal boj o přežití, člověk nemohl důvěřovat jen tak někomu, rodiny byly schopny zradit. A i tehdy, nebo právě proto, se člověk mohl zachránit, přežít nebo jej stejně tak mohl postihnout krutý osud. Důležité bylo zachovat chladnou hlavu, dvakrát měřit, neunáhlovat se a hlavně nic neprozrazovat.

Kniha je rozdělena na sedm částí, autor píše er-formou a velice uvěřitelně a poutavě. Události jsou protkány úryvky z Meierova deníku. Čtenář nasává atmosféru, cítí nebezpečí, kdy linie mezi životem a smrtí je tenká jako pavučina a charaktery se odhalují.

___________________________________________________________________________________

Dívka v rysích drápech

Karin Smirnoff

***

416 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Další pokračování Milénia, druhé z pera Karin Smirnoff. Po Dívce v orlích spárech zde máme dívku v rysích drápech. Z předchozího dílu jsem ještě byla nadšená, ovšem tady už bohužel mé nadšení silně opadlo. Akce se lehce rozjede až na konci příběhu a to je na udržení čtenáře moc málo. Opět se setkáváme s postavou Lisbeth Salanderová, do děje zasahuje malou měrou i Mikael Bomkvist. Kdo nečetl předchozí díly, bude mít v postavách velký zmatek, natož ten, kdo díl předchozí četl, stejně jako já. Téma se točí kolem ekologie, důležitou postavu napříč celým příběhem tvoří čtrnáctiletá Svala, neteř Lisbeth. Karty míchá a do hry se vrací důležitá postava, velký záporák a podle zakončení tohoto dílu (byť jsem se, upřímně, modlila, aby bylo zakončení finální), bude viditelně tvořit zápornou linku dalšího příběhu opět.

Karin Smirnoff je etablovaná švédská autorka, známá například svou trilogií Můj bratr, Naše matka, Návrat domů – snažila jsem se začíst do druhého dílu (ano, i tak se to někdy stane, že nastupuji v půlce), ovšem nebyl problém v seznámení s trilogií od druhého dílu. Naprosto mi vadil styl autorky, kdy používá jen krátké zkratkovité až útržkovité věty, a přímou řeč nepoužívá taktéž. A i když jsem se snažila opravdu moc, neskutečně mě to dokázalo jako čtenáře iritovat a nedokázala jsem dočíst ani kapitolu. Třeba to bude po zkratkovitou, útržkovitou tiktokovou generaci, která je schopna udržet pozornost pouze nějakých slabých třicet vteřin. Ale já bohužel tento styl vynechám. A obávám se, že vynechám i případné další pokračování Milénia. Škoda.

Vzato suma sumárum – dočetla jsem to, ale tak silnou storyline a její potenciál, jako měly hlavní tři díly Milénia a předchozí díl Karin, bohužel jako čtenář nevidím a paralely se zvířaty jaksi postrádají svoji funkčnost.

___________________________________________________________________________________

Krev a ocel                 

Helen Scheuerer

*****

504 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jestli mě paměť a zápisky nepletou, k autorce se dostávám poprvé. Zaujala mě obálka a anotace, a tak jsem se vrhla na další z YA příběhů.

Romantasy, ve které se hlavní postava – Althea Zoltaire učí alchymii, ale v hloubi duše se chce stát štítonoškou, která má ochraňovat pět království Středoříše. Do cesty se jí zaplete válečník, berserk, „Ruka Smrti“ – Wilder Hawthorne, respektive ji má dovést, provést, zavést, nabízí se, i mentorovat. Ale celá cesta učednice, stejně jako reálné setkání tváří tvář se Smrtonoši pořádně zatřese nejen jejich osudy, ale také zhodnocením toho, pro co se v životě rozhodli, kam směřují, co chtějí od života, svého partnera, svých kolegů, svých nadřízených a hlavně poznají cenu přátelství. To vše ještě před zasvěcovací zkouškou. Z prvotní nenávisti se vztah postupně přetváří na následné hate to love aby se při konečném cliffhangeru, kdy nakonec cechmistr rozhodne přetrhat veškeré, byť jen tenké, linky pravděpodobnosti, které byly schopny alespoň určitou měrou zaručit společnou budoucnost, a jejich společná cesta naráží na nepřekonatelné útesy.

Nejedná se zrovna o tenkou knihu, ale nemusíte mít obavy, čte se velmi dobře, a hlavně rychle a nepustí vás ani ve 2 hodiny ráno, dokud nedočtete. Byla jsem nadšená z toho, jak autorka vykreslila postavy, sestavila příběh, a jaký svět vytvořila. Píše sice er-formou, avšak velmi dobře čtenář vnímá dilemata hlavních postav. Těm osud klade do cesty pěkně velké klády, mají pro co bojovat, a když si myslí, že dosáhnout toho, po čem tak toužili, jiná věc, bez které nemohou dýchat, jim nutně uniká. Jedná se o plánovanou sérii. Trochu mám obavy, aby podobně jako u Čtvrtého křídla, nebyla další pokračování již kontraproduktivní. Určitě by příběhu neublížilo, kdyby měl uzavřený konec. Ovšem chápu přípravu půdy pro pokračování. Přála bych autorce, aby bylo stejně dynamické, akční a pohlcující.