Červnové recenze

Zvrácený

Jodi Ellen Malpas

****

544 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Mé první setkání s tvorbou JDM proběhlo při její trilogii This man a autorka si rozhodně nehraje na to, že by měla jiné ambice než kopírovat náladu 50 shades. V edici Tajemný hříšník je po Podmanivém na řadě Zvrácený.

Zde se setkáváme s bývalou policistkou Beau a mafiánským „bad boyem“ Jamesem, u něhož poslední, co by potřeboval, je se zamilovat. A možná si myslí, že si to nezaslouží, nebo že toho už není schopen. Beau má za sebou traumatický zážitek a jediné co chce je dokázat, že smrt matky nebyla náhoda a skvělá policistka v ní chce přijít na vraha a postavit jej před spravedlnost.

Kniha je obsažná, každá kapitola je na střídačku psána z pohledu hlavních protagonistů.

Charaktery jsou popsány skvěle, žhavější scény neiritují a jsou napsány tak, jak je to v daném případě pro hlavní postavy charakteristické z hlediska vývoje jejich postav.

Scénář pěkně plyne, napětí autorka dávkuje tak, že je lehké číst dál a dál a pokud přeci jen plánujete přerušit čtení, kapitoly mají příjemnou délku. Zápletka je dostatečně zauzlovaná a při tom není překombinovaná.

Doporučuji, když potřebuje člověk vypnout, styl psaní autorky je příjemný a paradoxně oddychový i přes drastické téma.

__________________________________________________________________________________

Kde jsi, když nejsi

Radka Třeštíková

*****

400 stran

Mé první setkání s tvorbou Radky Třeštíkové. Jelikož autorka viditelně rozpolcuje čtenářskou komunitu, byla jsem na její styl zvědavá. Hlavně kvůli rozporuplným recenzím. Ale jak už to tak bývá, když něco rozvibrovává strunu a nenechává to čtenáře klidným, tak to o něčem svědčí.

Jsem mile překvapena, Radka má velice příjemný čtivý styl psaní. Má velký dar práce se slovy. V této knize navíc velmi zajímavě pojala děj scénáristicky. V případě, že je zvykem skákat v časové lince, většinou známe kapitoly označené daty. Zde Radka překvapivě zaujala taktiku „zpřeházených“ kapitol. Nejprve jsem se zamýšlela, zda chce čtenáře vyvést z klasického čtení od začátku do konce, aby byl nucen jít a hledat kapitoly po kapitolách, aby se trošku vytrhl z klasického formátu. A tuto verzi jsem, přiznám se, nezkoušela, takže pokud to někdo takto pojme, ráda bych věděla, co na to říká. Osobně jsem i po přečtení recenzí jela od začátku do konce a opravdu čtenář se nemusí bát. Radka pěkně navazuje, udržuje si dějovou linku, a jelikož je nám záhy jasné, co se stalo, hypnoticky čteme kapitoly a s velkým nekomfortním pocitem a napětím sledujeme, jak se věci vlastně udály.

Čtení je to těžké, ve smyslu téma není vůbec odlehčené, jedná se o téma rozvodu, kdy jsou toho bohužel součástí děti. Tím, že je román psán v ICH formě, mám pocit, že je to ještě intenzivnější. Musím souhlasit s několika recenzentkami, podle kterých s příběhem může „souznít“ osoby až v určitém věku. A když píši souznít, tak tím myslím, že čtenář/ka dokáže hlavní hrdinku chápat, mít pochopení pro její stavy, chování, rozhodování v daných situacích, důvody…

Hodně recenzentek se zlobilo, že je knížka „sprostá“. Radka píše velmi spisovně. Pravda, s některými věcmi si v postavě hlavní hrdinky nedělá servítky, ovšem ano, mužské postavy hovoří sprostě a vyjadřují se vulgárně. Ovšem dělat, že to stejné neslyšíme od náctiletých na zastávkách, před školou, u hřišť či v MHD by bylo hodně pokrytecké. Hovoří totiž stejně, a ne že ne!

Takže suma sumárum, opravdu mě rozpolcenost recenzí původně odrazovala, ovšem jsem moc ráda, že jsem se nedala a přečetla na vlastní oči. A rozhodně mám v plánu si přečíst předešlá Radčina díla.