Říjnové recenze
Božští rivalové
Rebecca Yarros
****
368 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Rebeccu
Yarros znají čtenáři jako autorku světoznámé fantazy trilogie Empyreum (Čtvrté
křídlo, pokračování Železný plamen). Asi neminula nikoho, komu je fantasy
blízké, a na třetí díl všichni s napětím vyčkáváme.
Tentokrát se autorka pustila do dvojdílné fantasy-drama-romance.
První díl Božských rivalů je zasazen do válečné Evropy. Dva hlavní hrdinové,
Iris a Roman se setkají v londýnské redakci časopisu. Jsou to rivalové,
oba bojují o nejlepší titulek, článek, možnost vést vlastní sloupek. Mezitím
oba bojují své osobní bitvy, Irisin bratr odešel na frontu a Roman se má
zachovat tak, jak si přeje jeho rodina a vedení se svým srdcem je nechtěné,
neřku-li zakázané. Autorka do syrových reálií promítne fantazijní prvky, kdy
dopisy psané na kouzelných psacích strojích doputují k dotyčným osobám
přenosem magie. Tou ostatně oplývají i určité domy. Musím se přiznat, že jsem
trochu rozpolcená, příběh je na plný počet hvězdiček, ovšem zpočátku jsem měla
problém propojit více méně reálný válečný konflikt s fantazijními prvky.
Když jsem se přes to ale přenesla, nechala jsem se unášet stránkami a samotným
příběhem.
Autorka píše velmi poutavě, linie příběhu je promyšlená,
pravidla sirén jasně daná, čtenář s napětím sleduje, co se bude
v životech aktérů dít dál, s jakými ranami osudu se budou muset
poprat. První díl obsahuje velice autentický popis doby, nálady, místa, nechává
u čtenářů dojem, že jste v zákopech, cítíte špínu, žízeň, ticho, ohlučení,
tlukot srdce, charakteristické zvuky psacího stroje. Vlastně dalším hlavním
aktérem jsou samotné dopisy, které jsou, nutno podotknout, velmi autentické a
od srdce. Až můžete nabýt nostalgického dojmu, jaké to bývaly časy, když se
čekalo na poštu, když se dopisy křížily, a člověk si tak nepřečetl odpovědi na
otázky, ale objevil se nový obsah. Člověk si uvědomí, o co vše je současná
generace, která toto již nezažila, ochuzena. Čtenář má pocit, že čte dopisy
v reálném čase, ztotožníte se s hrdiny, bojíte se o ně, fandíte jim,
případně si přejete, aby nepřátelé nevyhráli a v boji mezi stranami vedené
Dacrem a na druhé straně Envy zvítězilo dobro a láska.
Ale to by nebyl život, byť fantazijní, aby to bylo tak
jednoduché. Na konci Božských rivalů je takový „cliffhanger“, že máte pocit, že
než vyjde druhý díl, napětím a zvědavostí nevydržíte. Tak hodně štěstí při
čekání, doporučuji zpříjemnit si a vyplnit dalšími literárními díly, kterých je
na světě nespočet.
Dvojí život
Jana Poncarová
****
248 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Jana
Poncarová opět zpracovává poválečnou tématiku komunistického režimu, boje o
svobodu, boje o místo v tom malém česko-slovenském rybníčku, boje mezi ideologií a ideemi, režimem a něčím tak nezachytitelným,
nadpozemským, výmluvným až léčivým, jako je hudba.
Musím se
přiznat, že je to má první dočtená kniha autorky. Při mém prvním seznámení s
autorkou jsem totiž po pár stránkách musela jinou knihu odložit, avšak vím, že
se k ní vrátím. Tato mě chytla od začátku. Autorka popisuje osud houslistky
Jitky, a to ve třech časových osách. Ty se skvěle prolínají a navzájem
propojují. Současně doplňují události a činnosti aktérů a hlavně dopad, jaký na
jejich osud měly. Jelikož jsem zažila všechny tyto časové období (70. a 90 léta
20. století a první dekádu 21. století), působilo to na mě velmi silně. Pomohlo,
že jsou události a životní strasti popisovány očima Jitky, čtenář se velmi
snadno dokáže identifikovat s tím, čím hlavní hrdinové prochází. Další
silný dojem, který jsem při čtení měla, který na mě dolehl, byl, že jde ve
velké míře o velmi smutné, stresující a tragické příběhy, za které můžeme
„poděkovat“ režimu. Pocit neklidu, diskomfortu a pomyslného utahování
smyčky, který ve mně klíčil, jsem musela vždy po pár stránkách či kapitolách
rozdýchávat, abych za chvíli s o to větší vervou pokračovala ve čtení a
dozvěděla se, kam ten příběh hrdiny dovede.
*Svoboda
stojí za veškeré úsilí*
*Dum
spiro spero*
Vánoční vyznání
Karen Swan
****
320 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Od autorky znám její řadu Divoký ostrov. V tomto
příběhu se autorka věnuje současnosti, opět se podíváme pod mikroskopem na
problematiku lidských vztahů na příběhu hlavní hrdinky Natashy.
Hlavní příběh se odehrává v období listopadu a
prosince roku 2022, napříč Anglií, rakouskou Vídní a nepálskými horami.
Natasha s Robem a dcerkou se
vrací z exotické dovolené. Velmi křehkou rodinnou pohodu dokonale rozhodí
ztráta dceřiného plyšáka, protože, jak známo, bez nich se těžko usíná. Po celou
dobu jsou s Natashou její věrné kamarádky, které ji přesvědčí, aby k
nalezení využila sociálních sítí. A ano, jedna velmi malá kladná věc na
sociálních sítích je to, když jsou využity k něčemu blahosklonnému. Mú se
tak najde, jenomže se „dostal“ do nepálských pohoří. S krátkodobě
zástupným majitelem se nakonec Natashe podaří spojit a přistoupí na hru, kdy
neznámý nálezce píše dopisy dcerce, dokud se neodmlčí. A to zrovna v době,
kdy se Natashe hroutí svět před očima. A čtenář si moc přeje, aby vše dopadlo
dobře, vždyť přeci přichází Vánoce a to se dějí zázraky.
Autorka si zachovává čtivý styl.
Příběhy Natashiny rodiny, jejich kamarádek a přátel a neznámého nálezce plyšáka
popisuje v er formě. Střídavě vede čtenáře skrze střídavé kapitoly
osudových linií Natashy a neznámého cestovatele. Pohybujeme se ve dvou časových
liniích, roku 2018 a 2022. Čtenář si postupně skládá ze střípků celou mozaiku.
Sleduje situace, akce, reakce, rozpoložení postav, velmi lehce se s nimi
ztotožňuje. Z pasáží v Nepálu se mi zatajoval dech a naprosto jsem
vnímala intenzitu, kdy každý chybný krok je osudný a každá sekunda může být
poslední. Co vím, autorka byla redaktorka módního časopisu. I v sérii
Divoký ostrov se leze po výškách, ovšem toto je jiný level. Marně jsem hledala
doslov běžně využívaný k autorově poděkování, které čtenáři napoví, kdo všechno
se podílel na vytvoření díla a případně co všechno autor podstoupil při
zkoumání podkladů. Tady věřím, že se to bez rešerše neobešlo a moc by mě
zajímalo, jestli autorka Nepál navštívila, jako navštívila souostroví Sv. Kildu
v rámci rešerše pro již zmíněnou sérii. Každopádně to na stránkách
fungovalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat