pondělí 2. prosince 2024

 

Říjnové recenze




Božští rivalové

Rebecca Yarros

****

368 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Rebeccu Yarros znají čtenáři jako autorku světoznámé fantazy trilogie Empyreum (Čtvrté křídlo, pokračování Železný plamen). Asi neminula nikoho, komu je fantasy blízké, a na třetí díl všichni s napětím vyčkáváme.

Tentokrát se autorka pustila do dvojdílné fantasy-drama-romance. První díl Božských rivalů je zasazen do válečné Evropy. Dva hlavní hrdinové, Iris a Roman se setkají v londýnské redakci časopisu. Jsou to rivalové, oba bojují o nejlepší titulek, článek, možnost vést vlastní sloupek. Mezitím oba bojují své osobní bitvy, Irisin bratr odešel na frontu a Roman se má zachovat tak, jak si přeje jeho rodina a vedení se svým srdcem je nechtěné, neřku-li zakázané. Autorka do syrových reálií promítne fantazijní prvky, kdy dopisy psané na kouzelných psacích strojích doputují k dotyčným osobám přenosem magie. Tou ostatně oplývají i určité domy. Musím se přiznat, že jsem trochu rozpolcená, příběh je na plný počet hvězdiček, ovšem zpočátku jsem měla problém propojit více méně reálný válečný konflikt s fantazijními prvky. Když jsem se přes to ale přenesla, nechala jsem se unášet stránkami a samotným příběhem.

Autorka píše velmi poutavě, linie příběhu je promyšlená, pravidla sirén jasně daná, čtenář s napětím sleduje, co se bude v životech aktérů dít dál, s jakými ranami osudu se budou muset poprat. První díl obsahuje velice autentický popis doby, nálady, místa, nechává u čtenářů dojem, že jste v zákopech, cítíte špínu, žízeň, ticho, ohlučení, tlukot srdce, charakteristické zvuky psacího stroje. Vlastně dalším hlavním aktérem jsou samotné dopisy, které jsou, nutno podotknout, velmi autentické a od srdce. Až můžete nabýt nostalgického dojmu, jaké to bývaly časy, když se čekalo na poštu, když se dopisy křížily, a člověk si tak nepřečetl odpovědi na otázky, ale objevil se nový obsah. Člověk si uvědomí, o co vše je současná generace, která toto již nezažila, ochuzena. Čtenář má pocit, že čte dopisy v reálném čase, ztotožníte se s hrdiny, bojíte se o ně, fandíte jim, případně si přejete, aby nepřátelé nevyhráli a v boji mezi stranami vedené Dacrem a na druhé straně Envy zvítězilo dobro a láska.

Ale to by nebyl život, byť fantazijní, aby to bylo tak jednoduché. Na konci Božských rivalů je takový „cliffhanger“, že máte pocit, že než vyjde druhý díl, napětím a zvědavostí nevydržíte. Tak hodně štěstí při čekání, doporučuji zpříjemnit si a vyplnit dalšími literárními díly, kterých je na světě nespočet.





Dvojí život

Jana Poncarová

****

248 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jana Poncarová opět zpracovává poválečnou tématiku komunistického režimu, boje o svobodu, boje o místo v tom malém česko-slovenském rybníčku, boje mezi ideologií a ideemi, režimem a něčím tak nezachytitelným, nadpozemským, výmluvným až léčivým, jako je hudba.

Musím se přiznat, že je to má první dočtená kniha autorky. Při mém prvním seznámení s autorkou jsem totiž po pár stránkách musela jinou knihu odložit, avšak vím, že se k ní vrátím. Tato mě chytla od začátku. Autorka popisuje osud houslistky Jitky, a to ve třech časových osách. Ty se skvěle prolínají a navzájem propojují. Současně doplňují události a činnosti aktérů a hlavně dopad, jaký na jejich osud měly. Jelikož jsem zažila všechny tyto časové období (70. a 90 léta 20. století a první dekádu 21. století), působilo to na mě velmi silně. Pomohlo, že jsou události a životní strasti popisovány očima Jitky, čtenář se velmi snadno dokáže identifikovat s tím, čím hlavní hrdinové prochází. Další silný dojem, který jsem při čtení měla, který na mě dolehl, byl, že jde ve velké míře o velmi smutné, stresující a tragické příběhy, za které můžeme „poděkovat“ režimu. Pocit neklidu, diskomfortu a pomyslného utahování smyčky, který ve mně klíčil, jsem musela vždy po pár stránkách či kapitolách rozdýchávat, abych za chvíli s o to větší vervou pokračovala ve čtení a dozvěděla se, kam ten příběh hrdiny dovede.

*Svoboda stojí za veškeré úsilí*

*Dum spiro spero*

 





Vánoční vyznání

Karen Swan

****

320 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Od autorky znám její řadu Divoký ostrov. V tomto příběhu se autorka věnuje současnosti, opět se podíváme pod mikroskopem na problematiku lidských vztahů na příběhu hlavní hrdinky Natashy.

Hlavní příběh se odehrává v období listopadu a prosince roku 2022, napříč Anglií, rakouskou Vídní a nepálskými horami.

Natasha s Robem a dcerkou se vrací z exotické dovolené. Velmi křehkou rodinnou pohodu dokonale rozhodí ztráta dceřiného plyšáka, protože, jak známo, bez nich se těžko usíná. Po celou dobu jsou s Natashou její věrné kamarádky, které ji přesvědčí, aby k nalezení využila sociálních sítí. A ano, jedna velmi malá kladná věc na sociálních sítích je to, když jsou využity k něčemu blahosklonnému. Mú se tak najde, jenomže se „dostal“ do nepálských pohoří. S krátkodobě zástupným majitelem se nakonec Natashe podaří spojit a přistoupí na hru, kdy neznámý nálezce píše dopisy dcerce, dokud se neodmlčí. A to zrovna v době, kdy se Natashe hroutí svět před očima. A čtenář si moc přeje, aby vše dopadlo dobře, vždyť přeci přichází Vánoce a to se dějí zázraky.

Autorka si zachovává čtivý styl. Příběhy Natashiny rodiny, jejich kamarádek a přátel a neznámého nálezce plyšáka popisuje v er formě. Střídavě vede čtenáře skrze střídavé kapitoly osudových linií Natashy a neznámého cestovatele. Pohybujeme se ve dvou časových liniích, roku 2018 a 2022. Čtenář si postupně skládá ze střípků celou mozaiku. Sleduje situace, akce, reakce, rozpoložení postav, velmi lehce se s nimi ztotožňuje. Z pasáží v Nepálu se mi zatajoval dech a naprosto jsem vnímala intenzitu, kdy každý chybný krok je osudný a každá sekunda může být poslední. Co vím, autorka byla redaktorka módního časopisu. I v sérii Divoký ostrov se leze po výškách, ovšem toto je jiný level. Marně jsem hledala doslov běžně využívaný k autorově poděkování, které čtenáři napoví, kdo všechno se podílel na vytvoření díla a případně co všechno autor podstoupil při zkoumání podkladů. Tady věřím, že se to bez rešerše neobešlo a moc by mě zajímalo, jestli autorka Nepál navštívila, jako navštívila souostroví Sv. Kildu v rámci rešerše pro již zmíněnou sérii. Každopádně to na stránkách fungovalo. 



Žádné komentáře:

Okomentovat