LOVEC KRAVEN

                     Režie : J.C. Chandor 

       Scénář: Richard Wenk, 

                     Matt Holloway,         

                     Art Marcum

Viděno v rámci ČSFD projekce 11.12.2024 v předpremiéře, jedné z mála, která je ještě dřívější, než za oceánem.

Všeobecně jsou recenze na film a vnímání vůbec negativní. Ale jak už to tak bývá, nenechávám se ovlivnit, jdu se přesvědčit na vlastní oči, jelikož to většinou vnímám přesně naopak. Hned na začátek přiznám, že na ty "univerzy" moc nejsem, nějak neřeším svět DC vs. Marvel. Film mě musí bavit, musí mít hlavu, patu, musí diváka vtáhnout, postavy musí mít oblouk, vývoj. Ideálně je, když se divák s některou z postav ztotožní, o některou se bojí, některou nenávidí, za některou stojí, s některou soucítí, některou chápe ale každopádně něco v divákovi výsledný film zažhne.

Divačky nemusí mít obavy, kvůli Kravenovi půjde žhnutí samo. až na Russela Crowa více-méně neokoukané tváře hrají uvěřitelně. Russelův ruský akcent je takový prvoplánovitý, a člověk, který jej zažil v prvním Gladiátorovi a letos se mu podařilo jej vidět živě s jeho hudebním vystoupením jen nostalgicky vzdychne, a tu svou roli si nutno říci užívá. 

Někdo může mít problém kvůli CGI, musím říci, že natáčet před klíčovacím plátnem je úplně jiný oddíl, každopádně při nějakých drastičtějších záběrech jsem až citelně zapadala do sedačky a stahovala jsem břišní svaly "před údery" a cítila bolest postav. Takže za mě splněno.

Za 127 minut jsem neměla pocit, že by nějaká scéna padala na zadek, někde se režisér bál nechat materiál ve střižně. A co je nejdůležitější, takovým spolehlivým klasickým lakmusovým papírkem na příčce baví/nebaví, případně líbí/nelíbí, který zákonitě funguje je, jestli kopou/nekopou nohy. Za celý film ani jednou.... Rozmýšlela jsem, mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale kvůli všemu výše zmíněnému sečteno a podtrženo čtyřmi hvězdičkami.