Anatomie pádu

Režie : Justine Triet

Scénář: Arthur Harari, Justine Triet

Kamera: Simon Beaufils

 Od držitele Zlaté palmy člověk tak nějak čeká, že si z filmu sedne na zadek, a když sedí, tak sedí přimražený, napjatý, s pozorností až do konce.

Zde nešlo nemít očekávání, která přestože nebyla vyhajpovaná nějakou velkou a hlavně dlouhodobou PR, o to silněji mě pak zklamal celkový dojem.

Předně moji pozornost příběh nedokázal udržet. Na vztahové kriminální zápletky je mnoho lepších filmů. Pokud chcete kvalitní a hlavně dechberoucí soudní konverzační dramata - stačí sáhnout na 12 rozhněvaných mužů nebo Pár správných chlapů. Jediný PR hype, který byl vyslán k divákům bylo, že se ví, co se stalo, ovšem "velkou" otázkou je "did she or didn´t she?" 

No pro mě osobně byl výsledek jasný. Režisérka/spoluscénáristka se za mě tedy ani nesnažila na konec vypustit nějaký "cliffhanger", který by opravdu nechal diváky s otevřenou pusou a přimražené až do konce titulků. Já jsem odcházela na začátku titulků tuším podruhé, či potřetí v životě. 

Herecky film leží a běží na několika hercích, výkon hlavní herečky stojí za uznání. Scénáristicky byl příběh v pár momentech zajímavý svými prostřihy ale 2.5 hodiny je stopáž, která filmu spíše zoufale ublíží. 

Za mě hodnocení: 💥💥💥