Únorové recenze

Černočerné srdce

Robert Galbraith

*****

1152 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Wow, wow, wow….. Podíváme se na šestý případ soukromých detektivů Cormorana Strika a Robin Ellcattové. Mnozí vědí, že J.K. Rowlingová píše pod pseudonymem a jednou ze série jsou právě detektivní případy Cormorana Strika. Jsem z generace, která ujížděla na J.R.R. Tolkienovi a příběhy Harryho Pottera jsem zažila jen z filmového plátna. Byla jsem tedy velmi zvědavá na styl Rowlingové v písemné formě.

První dojmy z knihy byly ohromující. Už jen pro objem přes 1000 stran, z čehož je člověk na jednu stranu nadšen a zároveň má obavy, jestli se vůbec bude příběh číst snadno a rychle. Člověk může tuto knihu opravdu použít jako zbraň a všichni víme, že sečtělá žena může být velmi nebezpečná. Mohlo by to jít dvěma směry. Kniha může obsahovat spoustu výplně anebo naopak je využitý její potenciál. Už tady vás mohu ujistit, že zde nemusíte mít obavy. Rowlingová je velmi zkušená a je to z díla cítit. Celou dobu čtení jsem měla na mysli, že bych strašně ráda viděla její „story board“. Budu mít určitě tendenci přečíst si i další díly, abych viděla, zda se dá použít stejný či podobný mustr s odchylkami. V tomto případě rozhodně funguje. Kniha zaujme od začátku. Velmi snadno čtenář zapluje do příběhu, kde se mimochodem setkáme s velkým počtem postav. Průběžně se čtenáři odkrývají možní pachatelé, spolu s detektivy se dozvídá, kteří pravděpodobné pachatelé mohou být vyloučeni, aby se pátrání ke konci zamotalo. Čím víc příběh spěje ke svému konci, tím více se stránky hltají doslova samy. Pro pěkné zjemnění autorka použila u každé kapitoly krátké a výstižné pasáže monologového typu z různých děl, a tyto odkazovaly k tématu řešenému v dané kapitole. Jejich citlivý výběr velmi oceňuji.

V tomto příběhu autorka poukazuje na nebezpečí online her a kybernetického zločinu. V pasážích, kdy jsme svědky konverzace uvnitř her, si člověk uvědomuje, jak schizofrenicky může náš styl života působit. Například, kdy má člověk otevřeno více oken konverzace a naskytnou se problémy s tím související, jaké se staly snad každému z nás i v reálném životě. Je na člověku, jakým stylem vlákna čte, já osobně jsem vždy zvažovala, zda číst horizontálně, či vertikálně, nakonec člověk zvolí instinktivně svůj vlastní postup s ohledem na obsah (pochopíte při četbě).

Neodpustím si malé rýpnutí do korektury. V tom množství je celkem nasnadě, že se nějaké překlepy nevychytají, ovšem zde je to v abnormálním množství. A ne, nemyslím pasáže chatů, kde je to úmyslně zaneseno tak, jako v živém provozu, včetně očekávaných překlepů.

Twisted lies: Lži na ostří nože

Ana Huang

****

616 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí této #baronetky. Jedná se o další díl ze série Twisted Love, Twisted Game a Twisted Hate, jejíž postavy budou doplňovat hlavní příběh Christiana Harpera, majitele bezpečnostní agentury a influencerky Stelly Alonsové, kteří „uzavřou obchod“, který má být oboustranně výhodný. Pohybujeme se v oblasti influencerů, módy, luxusu, nebezpečí a kybernetické ochrany a tvrdého obchodního boje. Je to mé první seznámení s autorkou.

Obdržela jsem to, co jsem od knihy očekávala. Obsažnou knihu jsem přečetla za chvíli. Čte se velmi dobře, styl autorky je příjemný. Neměla jsem pocit, že by i při 616 stránkách něco přebývalo a kniha udrží pozornost čtenáře po celou dobu. Příběh sledujeme střídavě pohledy obou hlavních představitelů, před očima se nám odvíjí jejich postupné sbližování i konfliktní situace, které zamávají světy obou postav. Příběh logicky graduje a míra nebezpečí přibývá a důvody včetně historického pozadí hlavně u Christianovy postavy se divák dozvídá po částech zároveň s postavou Stelly. Zápletka byla hodnověrná a rozuzlení takové, jaké si u baronetek přejeme.

Jediný důvod, proč nedám plný počet je (abych nespoilerovala) temnější než temná stránka. Chápu, že svět není jen černo-bílý, ovšem nemyslím si, že by se určité chování a výstupy měly romanticizovat, aniž by zůstaly bez potrestání. Můžeme si sebevíc uvědomovat, že je to „jen literatura“, ovšem v dnešním světě, kdy lidé nemají problém jednat bez přemýšlení doslova podle návodu z Chat GPT, toto představuje tenkou a nebezpečnou hranici.

 

Sestry pod vycházejícím sluncem

Heather Morris

*****

336 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí reading copy. Autorka Tatéra z Osvětimi se ve své novince věnuje osudu centrální skupiny žen, které prošly japonskými zajateckými tábory ve válečném konfliktu mezi lety 1942 až do osvobození v roce 1945. Jak sama autorka tvrdí, nezpracovala tyto příběhy proto, aby se na zúčastněné nezapomnělo, ale aby se o nich svět dozvěděl.

Z mnoha a mnoha příběhů pro účely knižního zpracování se zaměřila převážně na příběh Nory Chambersové a zdravotní sestry Nesty Jamesové a jejich souputnic. Měla tu čest hovořit s rodinnými příslušníky. Spolu s dějem odehrávajícím se před očima sledujeme srdceryvné rozdělování rodin, nalodění na loď, ztroskotání, zajetí, pospolitosti, péči, rozdělování povinností, zaměstnávání, fungování v táborech, několikeré stěhování, boj o lidskou důstojnost, boje o život, odhodlání, morální sílu, lidskost, kreativitu, houževnatost, povznesení, které uskupení přináší samotná hudba, potíže se systémem, urputnost při jednání s vedoucím zajateckého tábora.

Následně autorka umně zprostředkovává nepopsatelné pocity, které provází osvobození a návrat, který mohl bohužel zažít již jen zlomek zúčastněných. Nehledě na to, že takové lidské selhání by se již nemělo opakovat a nikdo by si neměl projít tím, čím tito hrdinové a jim podobní. Nutno podotknout, že bohužel neustále po celém světě lidský faktor selhává a obávám se, že jelikož se z minulosti nedokáže lidstvo ponaučit, bude se historie opakovat.

Hezky je popsána historie centrálních hrdinek a při čtení seznamu všech dam, které ve skupině byly, nemůže člověk než jen s úctou a obdivem si ta jména říkat nahlas. Ať je jim země lehká.

Dokonalé městečko

Kateřina Karolová

****

248 stran

Za možnost přečíst si román v předstihu děkuji Albatros Media, které poskytlo reading copy. Od autorky jsem již četla její druhý román, a jelikož byl čtivý, dlouho jsem se nerozmýšlela a její čtvrtou knihu jsem otevírala s natěšeným očekáváním.

Autorka si drží styl, který je stejně čtivý. Kapitoly jsou kratší, příběh odsýpá a čtenář se nedočkavě pročítá k rozuzlení. Nutno podotknout, že zasazení příběhu opět do českých reálií je mi velmi sympatické. Zakomponovat do příběhu náznaky systému Stepfordských paniček, přičemž si udržuje svou jedinečnost, považuji za pozitivní stránky románu. Osobně bych jej nenazvala hororovým. Příběh velmi dobře spustí jeden zoufalý čin, který nastartuje koloběh, ze kterého nejde vystoupit. Každá charakterová linka je pěkně popsána, příběh se postupně velmi dobře proplétá a čím dál více rozkrývá život v jednom takovém „dokonalém městečku“, ve kterém jsou cestičky dobrých skutků dlážděny špatnými úmysly. Jak jsem četla, asi nebudu jediná, která má výhrady trošku ke konci. Ten by si býval klidně zasloužil větší hloubku. Takto zakončení působilo velmi zbrkle a jakoby ušité horkou jehlou. Čtenář zůstává po poslední stránce tzv. viset nad propastí (a bohužel ne ve smyslu „cliffhangeru“, jak známe u pokračování) a s mnoha otazníky.

 

LUX AWARDS 2024

 

• 20 000 SPECIES OF BEES
• FALLEN LEAVES
• ON THE ADAMANT
• SMOKE SAUNA SISTERHOOD
• THE TEACHER´S LOUNGE 

 

20 000 SPECIES OF BEES

Bohužel jsem neviděla, ovšem film se španělskou náladou, vřelým přístupem, paralelou s včelami a včelím seskupením, mladá duše hledající vlastní identitu a laskavý přístup generace prarodičů dává tušit laskavému filmu. Rozhodně si v budoucnu nenechám ujít. 

FALLEN LEAVES

Kuolleet lehdet / Karaoke blues - finsko-německý počin Akiho Kaurismäkiho se možná dá popsat, ovšem zážitek není přenosný, Akiho musíte zažít. Příběh dvou zbloudilých duší, které k sobě hledají cestu a život jim do cesty klade spoustu překážek, a nemyslím tím jen externí vlivy, hlavně u hlavního hrdiny divák sleduje jeho vnitřní boj a čeká, jak a jestli vyjde jako vítěz. Snímek doplňuje skvělý jemný soundtrack a speciálně jedna píseň z "karaoke baru" ve vás bude rezonovat ještě dlouho po shlédnutí. Filmem provází vesměs minimalistické hraní ovšem tam, kde to hlavně v hlavním hrdinovi vře, je herec schopen vše vyjádřit v pohledem a kameraman to je schopen zachytit. Minimalistický pohyb a mnohdy až statické záběry ostatních aktérů, někdy až teatrální herectví vedlejšího herce doplňují vtipné hlášky pronášené s finskou suchostí a kamennou tváří, a na diváky působí a nikdy se neminou účinkem. A zasmějete se i v momentě, kdy Aki vložil scénáristicky vtipný střih a divák až na druhou dobrou si uvědomí, že humor fórku je hodně černý. Kudos! Někdo měj dojem otevřeného konce, za mě to mělo celkem "uzavřený směr" a v člověku se rozlila vlna klidu. Film dostal ocenění poroty v Cannes a probojoval se do užšího výběru v boji o cenu Akademie v sekci neanglický film.

ON THE ADAMANT

Francouzsko-japonský dokument odehrávající se v srdci Paříže, na lodi Adamant, což je denní stacionář. Divák sleduje životní příběhy a denní překážky návštěvníků s různými druhy a stupni duševní poruchy. Byla jsem mírně řečeno v šoku, jak dokáží popsat své pocity, co se v nich odehrává, a jejich popis dává naprosto smysl a sedí jako p***l na hrnec. 

SMOKE SAUNA SISTERHOOD

Toto je dokument v koprodukci Estonska, Francie a Islandu. Hlavními aktérkami jsou ženy. Nahlédneme na první pohled do rituálů severského saunování. Ovšem během vyprávění nahlédneme pod pokličku takových témat, jako dick picky, situace kdy se smějeme, abychom následně poslouchali otevřené zpovědi o coming outu, porodu mrtvého dítěte, znásilnění, vztazích s rodinou. Dokument na první pohled nenávazná témata, případně udírnu propojuje, intimními zpověďmi, rituály očištění, a to v průběhu všech ročních období, a zdůrazňuje ženskou pospolitost, důležitost psychického očištění, sdílení, neignoraci, protože takové příběhy se mohou týkat kohokoliv v našem okolí. Navíc mě potěšilo, aniž bych chtěla jakkoliv diferenciovat, kolik mužů se projekce zúčastnilo.

THE TEACHER´S LOUNGE

Německý příběh ze základní školy, kdy hlavní postava učitelky je nucena řešit případy opakovaných krádeží, kdy je nucena potajmu natočit, co se děje, aby zjistila, že věc se má zcela jinak. Pak dilema, jak s danou osobou naložit. Film poukazuje na stigmatizaci, nebezpečí pomluv, sílu davové psychózy, moc moderního/ virálního světa, sílu spolupráce a pospolitosti dynamiku ve společnosti/kolektivu. A co mě, jako bývalou pedagožku, potěšilo, nástrahy a nebezpečí a problematika, jakým jsou dnešní pedagogové a školní kolektiv vystaveni. Film bude letos bojovat o Oskara v sekci cizojazyčných filmů.

 

ZÓNA ZÁJMU

Režie : Jonathan Glazer

Scénář: Jason Fuchs

Kamera: Ƚukasz Żal

Hudba: Mica Levi

 

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych film strávila. To je asi hlavní dojem. Další dojem je - nohy mě sice kopaly, ale nebylo to z důvodu, že by mě film nebavil. Spíše to byl odraz takového znepokojení, což ostatně téma filmu předesílá. Bylo vidět, že zhruba do poloviny filmu celý sál na sebe bezhlesně a bezelstně nechává film působit, a v určitém momentě bylo naprosto viditelné, že se všichni začali znepokojeně vrtět. Bingo! Tvůrci udeřili hřebíček na hlavičku. 

Existuje knižní předloha filmu od autora Martina Amise. Sledujeme rodinu nacistického vrchního představitele Rudolfa Hösse, který s celou rodinou žije ve vile sousedící se zdmi osvětimského tábora. Film byl uchopen až dokumentárním způsobem. V domě byly instalovány kamery, herci přitom mnohdy nevěděli, kde jsou. To byla jedna z věcí, která mě práskla do očí. Člověk je zvyklý na záběry do tváří postav. Kromě jiného právě z nich divák čerpá emoce postav a sleduje, co se jim odehrává "v hlavě". Zde do tváří postav vidíme stěží. Neznamená to však, že nepocítíme tíhu slov, které slyšíme, případně věcí, co se odehrávají mimo naše zorné pole. A jak známe z hororů, to, co mnohdy nevidíme, na nás působí 100násobně více. A tak se divákovi před očima odehrává "banální" život nacistické rodiny, kdy hodují u stolu, rybaří, přijímají návštěvy, "oslavují" milníky na honosných party. Během toho prožívají každodenní dynamiku rodinného vzorce, přičemž jakoby nevnímali zvuky, které (k nim) k divákovi doléhají zpoza stěn. Nářky, občasná střelba, výkřiky, všudy přítomná oblaka kouře..... To všechno, včetně křiku, výstřelu a následného ticha poté, co slyšitelně jeden z nešťastníků ukradl jablko, hnojení na zahradě honosné vily "popelem"...... to vše ve vás probouzí pocity nenávisti k hlavním hrdinům.  Ve filmu zazní občasné, zato nervy-drásající zvuky zaznamenávající změnu vizuální, jakoby negativní perspektivy filmu. Slova a věty, které hlavní hrdinové pronášejí jen tak s lehkostí, které ovšem pro opačnou stranu mají nedozírné následky prosté jakékoliv lehkosti, ten mix negativních vjemů, které doprovází či jdou zcela proti tomu, co se odehrává před očima, to vše zanechá v divákovi hodně silný a hluboký emoční zážitek. Neskutečně působivé konečné střihové propojení mě utvrdilo v tom, že byť beru jako povinnost jednou v životě Osvětim navštívit, jak jsem zjistila, nejsem na to ještě psychicky připravena. Hudební podkres při závěrečných titulcích je pekelný, tak nepříjemné snad není ani dílo Wagnera. Jen taková perlička k titulkům - byly drobné a já na první pohled měla pocit, že byly psány švabachem. Nebyly, ovšem kdyby byly bývaly, bývalo by to to mělo přímo ďábelský efekt na druhou. 

Shrnuto a podtrženo, film je právem nominovaný v letošním boji o Oskary. Poukazuje na historii uměleckým a trochu jiným, o to neméně působivým způsobem. A opět platí známé: "Kdo zapomene na historii, je nucen si ji opakovat!"

 

Lednové recenze

Pravdu neumlčíš

Jane Isaacová

*****

304 stran

Druhý díl, ve kterém hlavní postava detektiv šéfinspektorky Heleny Laveryové spolu s týmem pátrá po vrahovi Naomi. Společně se rozvíjí linka Evy, Naominy kamarádky, která byla poslední, kromě vraha, kdo viděl Evu živou. Jenomže po ní se slehla zem.

Čtenář se postupně seznamuje s příběhem Naomi, Evy, a jelikož jsem nečetla první díl, i s postupy a myšlenkovými pochody Helen. Ani Helen není ušetřena životních těžkostí. Pátrání po pachateli ji zasáhne hned v několika rovinách. Autorka netahá čtenáře za nos, od určité chvíle se pachatel dá odhadnout, ovšem to na dynamice a čtivosti nic nezmění. A o překvapení rozhodně není čtenář ochuzen.

Autorka píše poutavě, storyline je velmi čtivá. Velmi se mi líbilo, jak se příběh čtenáři postupně s každou stránkou více a více rozbaluje. Autorka píše obě příběhové linky v er-formě. Velmi snadno se orientuje v pasážích, které sahají do minulosti, aby pak na konci příběh vygraduje a všechny střípky skládačky do sebe zapadají. Nechcete knihu odložit, dokud se nedostanete na konec. Rozhodně si nenechám ujít zpětně i první díl.  

 

Bodyguardka

Katherine Center

*****

336 stran

Děkuji @albatrosmedia, že jsem mohla přečíst tento příběh v předstihu. Hanna Brooksová pracuje jako bodyguardka, základnu má v texaském Houstonu. Zrovna pochovala maminku, a aby se z toho nezbláznila, chce se okamžitě vrhnout do práce, aby zaměstnala mysl. Co čert nechtěl, je jí přiřazen nový klient – známá herecká celebrita, Jack Stapleton. Ten přijíždí na texaský ranč za rodinou. Původně na dobu, než se jeho mamince zdravotně uleví, nakonec se pobyt prodlouží na 4 týdnu až do Dne díkuvzdání.

Jediná viditelná hrozba je od fanynky/stalkerky, kterou ovšem mají v zorném poli. Navíc veřejnost neví, kde se zrovna Jack pohybuje, a mají v plánu, aby to tak zůstalo. Hanna se ovšem bude muset vyrovnávat nejen se svými osobními problémy, s osobními problémy Jacka, ale také bojuje s tím, aby nepodlehla Jackovu kouzlu, zatímco před Jackovou rodinou hraje jeho přítelkyni, nehledě na nutnost srovnat se s jeho „oficiální“ přítelkyní. Oba ani netuší, jak jim jejich seznámení převrátí život na ruby.

Autorka pohodových romancí dostála svému stylu. Je to oddychové a velmi čtivé a samozřejmě nechybí romantická linka. Jsou splněna kritéria vyprávění příběhu. Máme tam překážky, zklamání, rozčarování, hate-to-love, zápletku, a když už si čtenář myslí, že se příběh uzavírá, autorka hodí do cesty hlavní hrdinky twist a hlavní představitelé se musí s osudem poprat, jako už poněkolikáté.

Příběh je ve finále milým výletem do srdcí a temných zákoutí osudů. Líbilo se mi, že autorka dává lidem, až by se chtělo říci, návod a také naději. Navíc jsem docenila i to, jaké všechny rešerše pro sestavení příběhu autorka musela podstoupit, a proto jsem dala při hodnocení nakonec plný počet hvězdiček.