Únorové recenze
Černočerné srdce
Robert Galbraith
*****
1152 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Wow, wow, wow….. Podíváme se na šestý případ soukromých detektivů Cormorana
Strika a Robin Ellcattové. Mnozí vědí, že J.K. Rowlingová píše pod pseudonymem
a jednou ze série jsou právě detektivní případy Cormorana Strika. Jsem
z generace, která ujížděla na J.R.R. Tolkienovi a příběhy Harryho Pottera
jsem zažila jen z filmového plátna. Byla jsem tedy velmi zvědavá na styl
Rowlingové v písemné formě.
První dojmy z knihy byly ohromující. Už jen pro
objem přes 1000 stran, z čehož je člověk na jednu stranu nadšen a zároveň
má obavy, jestli se vůbec bude příběh číst snadno a rychle. Člověk může tuto
knihu opravdu použít jako zbraň a všichni víme, že sečtělá žena může být velmi
nebezpečná. Mohlo by to jít dvěma směry. Kniha může obsahovat spoustu výplně
anebo naopak je využitý její potenciál. Už tady vás mohu ujistit, že zde
nemusíte mít obavy. Rowlingová je velmi zkušená a je to z díla cítit. Celou
dobu čtení jsem měla na mysli, že bych strašně ráda viděla její „story board“. Budu
mít určitě tendenci přečíst si i další díly, abych viděla, zda se dá použít
stejný či podobný mustr s odchylkami. V tomto případě rozhodně
funguje. Kniha zaujme od začátku. Velmi snadno čtenář zapluje do příběhu, kde
se mimochodem setkáme s velkým počtem postav. Průběžně se čtenáři
odkrývají možní pachatelé, spolu s detektivy se dozvídá, kteří
pravděpodobné pachatelé mohou být vyloučeni, aby se pátrání ke konci zamotalo.
Čím víc příběh spěje ke svému konci, tím více se stránky hltají doslova samy.
V tomto příběhu autorka poukazuje na nebezpečí
online her a kybernetického zločinu. V pasážích, kdy jsme svědky
konverzace uvnitř her, si člověk uvědomuje, jak schizofrenicky může náš styl života
působit. Například, kdy má člověk otevřeno více oken konverzace a naskytnou se
problémy s tím související, jaké se staly snad každému z nás i
v reálném životě. Je na člověku, jakým stylem vlákna čte, já osobně jsem
vždy zvažovala, zda číst horizontálně, či vertikálně, nakonec člověk zvolí instinktivně
svůj vlastní postup s ohledem na obsah (pochopíte při četbě).
Neodpustím si malé rýpnutí do korektury. V tom
množství je celkem nasnadě, že se nějaké překlepy nevychytají, ovšem zde je to
v abnormálním množství. A ne, nemyslím pasáže chatů, kde je to úmyslně zaneseno
tak, jako v živém provozu, včetně očekávaných překlepů.
Twisted lies: Lži na ostří nože
Ana Huang
****
616 stran
Děkuji Albatros Media za poskytnutí této #baronetky. Jedná
se o další díl ze série Twisted Love, Twisted Game a Twisted Hate, jejíž
postavy budou doplňovat hlavní příběh Christiana Harpera, majitele bezpečnostní
agentury a influencerky Stelly Alonsové, kteří „uzavřou obchod“, který má být
oboustranně výhodný. Pohybujeme se v oblasti influencerů, módy, luxusu,
nebezpečí a kybernetické ochrany a tvrdého obchodního boje. Je to mé první
seznámení s autorkou.
Obdržela jsem to, co jsem od knihy očekávala. Obsažnou
knihu jsem přečetla za chvíli. Čte se velmi dobře, styl autorky je příjemný. Neměla
jsem pocit, že by i při 616 stránkách něco přebývalo a kniha udrží pozornost
čtenáře po celou dobu. Příběh sledujeme střídavě pohledy obou hlavních
představitelů, před očima se nám odvíjí jejich postupné sbližování i konfliktní
situace, které zamávají světy obou postav. Příběh logicky graduje a míra
nebezpečí přibývá a důvody včetně historického pozadí hlavně u Christianovy
postavy se divák dozvídá po částech zároveň s postavou Stelly. Zápletka
byla hodnověrná a rozuzlení takové, jaké si u baronetek přejeme.
Jediný důvod, proč nedám plný počet je (abych
nespoilerovala) temnější než temná stránka. Chápu, že svět není jen černo-bílý,
ovšem nemyslím si, že by se určité chování a výstupy měly romanticizovat, aniž
by zůstaly bez potrestání. Můžeme si sebevíc uvědomovat, že je to „jen
literatura“, ovšem v dnešním světě, kdy lidé nemají problém jednat bez
přemýšlení doslova podle návodu z Chat GPT, toto představuje tenkou a
nebezpečnou hranici.
Sestry pod vycházejícím sluncem
Heather Morris
*****
336 stran
Děkuji
Albatros Media za poskytnutí reading copy. Autorka Tatéra z Osvětimi se ve
své novince věnuje osudu centrální skupiny žen, které prošly japonskými
zajateckými tábory ve válečném konfliktu mezi lety 1942 až do osvobození
v roce 1945. Jak sama autorka tvrdí, nezpracovala tyto příběhy proto, aby
se na zúčastněné nezapomnělo, ale aby se o nich svět dozvěděl.
Z mnoha
a mnoha příběhů pro účely knižního zpracování se zaměřila převážně na příběh
Nory Chambersové a zdravotní sestry Nesty Jamesové a jejich souputnic. Měla tu
čest hovořit s rodinnými příslušníky. Spolu s dějem odehrávajícím se
před očima sledujeme srdceryvné rozdělování rodin, nalodění na loď,
ztroskotání, zajetí, pospolitosti, péči, rozdělování povinností, zaměstnávání,
fungování v táborech, několikeré stěhování, boj o lidskou důstojnost, boje
o život, odhodlání, morální sílu, lidskost, kreativitu, houževnatost,
povznesení, které uskupení přináší samotná hudba, potíže se systémem, urputnost
při jednání s vedoucím zajateckého tábora.
Následně
autorka umně zprostředkovává nepopsatelné pocity, které provází osvobození a
návrat, který mohl bohužel zažít již jen zlomek zúčastněných. Nehledě na to, že
takové lidské selhání by se již nemělo opakovat a nikdo by si neměl projít tím,
čím tito hrdinové a jim podobní. Nutno podotknout, že bohužel neustále po celém
světě lidský faktor selhává a obávám se, že jelikož se z minulosti
nedokáže lidstvo ponaučit, bude se historie opakovat.
Hezky je popsána historie centrálních hrdinek a při čtení seznamu všech dam, které ve skupině byly, nemůže člověk než jen s úctou a obdivem si ta jména říkat nahlas. Ať je jim země lehká.
Dokonalé městečko
Kateřina Karolová
****
248 stran
Za možnost přečíst si román v předstihu děkuji
Albatros Media, které poskytlo reading copy. Od autorky jsem již četla její
druhý román, a jelikož byl čtivý, dlouho jsem se nerozmýšlela a její čtvrtou
knihu jsem otevírala s natěšeným očekáváním.
Autorka si drží styl, který je stejně čtivý. Kapitoly
jsou kratší, příběh odsýpá a čtenář se nedočkavě pročítá k rozuzlení. Nutno
podotknout, že zasazení příběhu opět do českých reálií je mi velmi sympatické.
Zakomponovat do příběhu náznaky systému Stepfordských paniček, přičemž si
udržuje svou jedinečnost, považuji za pozitivní stránky románu. Osobně bych jej
nenazvala hororovým. Příběh velmi dobře spustí jeden zoufalý čin, který nastartuje
koloběh, ze kterého nejde vystoupit. Každá charakterová linka je pěkně popsána,
příběh se postupně velmi dobře proplétá a čím dál více rozkrývá život v jednom
takovém „dokonalém městečku“, ve kterém jsou cestičky dobrých skutků dlážděny
špatnými úmysly. Jak jsem četla, asi nebudu jediná, která má výhrady trošku ke
konci. Ten by si býval klidně zasloužil větší hloubku. Takto zakončení působilo
velmi zbrkle a jakoby ušité horkou jehlou. Čtenář zůstává po poslední stránce tzv.
viset nad propastí (a bohužel ne ve smyslu „cliffhangeru“, jak známe u pokračování)
a s mnoha otazníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat