Zářijové recenze

Ani ne pět minut

Hana Radulićová

****

232 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia. V tomto příběhu se snoubí "roadmovie", touha po pravdě, poznatek, že to, že někoho známe celý život, nemusí nutně znamenat, že je „známe-známe“.

Lukáš, rozvedený otec od rodiny, po smrti matky Anny zjišťuje informace, které mu nedají spát. Stůj co stůj jim musí přijít na kloub, a tak se rozhodne vzít svou dceru na dovolenou a odjede s ní do Chorvatska, kam jej zavádí stopy pátrání.

Je to velmi čtivý a hlavně citlivý příběh, umně stylizovaný, strukturovaný, vyprávěný z pohledu hlavního hrdiny. Občas je jeho vyprávění přerušeno retrospektivami jeho matky, kdy nám pomalu skládačka začíná do sebe zapadat. Autorka nechává čtenáře rozmotávat klubko událostí spolu s pátráním hlavního hrdiny a stejně tak spolu s hlavními hrdiny cítíme bolest, překvapení, pocit zrady, trápení, smutek, lásku, odpuštění, zamyslíme se nad cestou, kterou se člověk ubírá a v neposlední řadě provádíme rekapitulaci a evaluaci priorit. Rozhodně však nenechá čtenáře chladným.

 

Deník farářky

Martina Viktorie Kopecká

*****

264 stran

Mladá, krásná, otevřená, neohroženě neomluvná, svá, ženská, laskavá farářka. Prvně jsem ji zaznamenala v taneční soutěži. Ta směsice ladnosti, krásy, síly a křehkosti se nedá jen tak přejít. A co si budeme… rudé rty a sladěný lak na nehty na první dobrou asi těžko koresponduje s představou farářky.

Svou první knihu pokrývají období od Adventu k dalšímu Adventu. V kapitolách záživně protkává vtipné historky ze života i praxe, z cest, poznání, životních setkání nejen s Papežem. Využívá k tomu své zkušenosti ze svého blogu, rozhovorů do televize, rádia, časopisů, kázání.

Věřím, že knížka Martiny Viktorie Kopecké k člověku přijde tehdy, kdy ji potřebuje, aniž by to třeba věděl. Nutí k přemýšlení, zamyšlení, zastavení, zklidnění, širšímu pohledu, či snad někdy až k jinému pohledu. Autorka své poznatky doplňuje fotografiemi a i graficky zajímavými a reader-friendly grafikami, čte se velmi pěkně, celkem rychle, i když občas myšlenky musí člověk nechat dopadnout a takzvaně „nechat je činit své.“

Už se těším, jak za pár dnů budu držet autorčin druhý počin – Zpověď farářky, která je popisována jako tentokrát ještě niternější.

A rozhodně doporučuji tuto nádhernou, naoko křehkou, avšak vnitřně silnou, bytost a její energii zažít tzv. „naživo“.

 

Zpověď farářky

Martina Viktorie Kopecká

*****

264 stran

Na Deník farářky volně navazuje Zpověď farářky. Jak avizováno, oproti předešlé knize je tato o hodně intimnější s hlubším zaměřením (nejen) na víru. Jádrem knihy je rozhovor, který postupně vedla Martina Viktorie Kopecká s Tomášem Novotným v průběhu roku. Kniha je doplněna ilustracemi Moniky Pavlovičové a esenci Martiny umně zachycuje a dokumentuje oko fotoaparátu Lukáše Bíby.

V osmi kapitolách se přirozeně protíná rozhovor plný otázek „na tělo“ v tom nejkřejčejším slova smyslu, a pasáže, kdy se Martina zamýšlí a rozepisuje na téma, které má potřebu rozvést. A tak se dotýká různých náboženství, různých druhů modliteb, duchovní práce s klienty, ženství, nalezení všeobecné lidské identity, vlastního směru, poslání, odpuštění a jak na to vše mít v sobě sílu.

Stejně jako Deník je kniha plná otázek, kladení si odpovědí, nalézání cest, člověk má při čtení velmi hřejivý pocit, přestože se zároveň člověku ubírají myšlenky do vlastního nitra, což nebývá vždy cesta jednoduchá, rychlá, bezbolestná a samozřejmá. Kniha je čtivá, ovšem přestože ji nechcete odložit, stejně mám pocit, že přirozeně člověk po určitých pasážích, otázkách, odpovědích….. má potřebu knihu zavřít a zamyslet se, rekapitulovat, zpytovat, souznít, a až pak si dovolí pokračovat. Toto není „materiál“, který by se hltal množstevně. Tedy ono by to upřímně šlo, ovšem nemělo by to ten správný účinek a ani si nemyslím, že by to autorka takto zamýšlela. Slova jsou jako struny, které hrají nádhernou melodii, tak si ji užijte.

 

3 v 1: Rok jako korálek (Demotivační diář 2024)

Veronika Arichteva

Martina Pártlová

Nikol Leitgeb

****

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

V tomto případě je trošku ošemetné provádět recenzi ještě před tím, než s diářem budeme fyzicky pracovat.

V tomto případě jsem se to rozhodla vzít čistě prakticky a pocitově:

Hvězdička za vtip, nápaditost & hravost!

Hvězdička za přiložené samolepky!

Hvězdička za barevnost zpracování!

O jedné hvězdičce bych debatovala a to z důvodu využití prostoru na většině stránek. Pokud má diář plnit i funkci praktickou kromě zábavné, trošku bych si možná představila většího rozložení (rozuměj využití) místa u dnů. Takto jsem měla u 90% stránek pocit, že na vybraný formát zrovna u kalendářních dnů nebylo využito prostoru naplno. A v neposlední řadě bych zmínila povrch, který je sice na dotek příjemný, ovšem obávám se, že používáním na něm časem budou zanechány „stopy“. A musím se taky přiznat, že bych zrovna u tohoto knižního vydání diáře ocenila vlepenou šňůrku jako záložku.

Ale jinak poznámky, návody, nápady, připomínky, poznámky jsou správně frackovitě demotivační a já se už těším, až jej budu naplno používat.