Srpnové recenze

Jako tažní ptáci

Ema Šindelářová

****

248 stran

Velice niterný a opravdový náhled do života Báry. Popisuje rodinné zázemí, které ji formovalo ještě před narozením, její mládí, všechny její partnerské vztahy. To, jak obtížné je skloubit své potřeby, potřeby těch, co jsou na ni závislí, těch, co tvoří rodinu (v jakémkoliv stádiu), stejně jako pády a znovu vzlétnutí z popela, jako ostatně fénix, což se jako téma proplétá jako nitka všemi etapami Bářina života. Člověk se může s pocity, překážkami, problémy ztotožnit, úskalí může znát z osobních zkušeností. Jelikož autorka je mimo jiné i tanečnicí tanga, můžete mít jistotu, že v myšlenkách nebude nouze o niternost, vášeň, ladnost, důvěru, soulad, oddání, nechání se vést a tenké čáře balancování na hraně, kdy se to může zvrhnout na tu nezdravou stranu. Závěr není konec ve svém smyslu slova. Čtenář si jej může interpretovat podle své fantazie.

Styl autorky je čtivý, popisný. Spíše než dialogy autorka rozehrává vnitřní monology s takovou přesností, autentičností a tak nastavuje zrcadlo. Ne každý to ustojí a bude mít ochotu vydat se na takovouto cestu. Já osobně jsem očekávala trošku jiný styl a chvíli jsem myslela, že knihu nedočtu. Ale něco mi pořád vrtalo v hlavě a nutilo mě nevzdat to a jsem tomu ráda.