PREDÁTOR: BADLANDS

                     Režie : Dan Trachtenberg

       Scénář: Patrick Aison, 

                        Dan Trachtenberg

V tomto případě se považuji za silně kritického člověka, protože se jedná o další už nevím kolikátou nadstavbu kultovního filmu z roku 1987, který stál na Schwarzeneggerovi. Nikdy nezapomenu, jak mě jako nezletilou vytáhl tatínek tehdy na tajnočku do letňáku prý "na pohádku"..... doteď si pamatuju na první dobrou zklamání, že vlastně žádná pohádka nebude, pak uvědomění si, že sice jako bych to ještě neměla vidět, ale už se hranice stírala a mozek to byl schopen pobrat a odnést si zážitek na celý život. 

Druhé pokračování jsem asi viděla, ale všeobecně se bere jako propadák, což by i odpovídalo to, že se mi z hlavy vypařil. Další mě dalekosáhle míjely a tak jsem neměla žádná očekávání, ba naopak. O to větší bylo překvapení, že jsem vcelku visela na obrazovce jako malé děcko. Vizuál pěkný, zvukový doprovod klasický predátoří, který se vtíral pod kůži. Dramaturgicky nebylo nic prvoplánovité, tvůrcům se podařil i pěkný twist, dějová linka smyslupná a co víc - dobře odsejpala, takže win-win. Někdo psal něco v tom smyslu jaktože může syntetický android moralizovat.... no.... jestli vono se nepodařilo tvůrcům zabrnkat na strunu a jestli v někom takový pocit film vyvolá, říká to hodně o něm. Jak vidno, tak může a má k tomu plné právo. Navíc se není co divit- lidstvo leniví, dementní a přestává používat takové důležité komodity, jako mozek a vstřícnost a sounáležitost, tak se to pak takhle paradoxně vrací, a nejenom na plátně!

Dostatečně vizuálně zajímavé a zábavné a co na tom, že nás devadesátkové tvůrci nepřekvapí a neukojí protože původní Predátor bude vždy topový a zůstane navždy kultovní. 

#ČSFDprojekce

 Za mě hodnocení:  🌟🌟🌟🌟

 

Srpnové recenze

Lékařem jste i vy

Kristina Höschlová

*****

256 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jednou za čas mám potřebu protknout četbu beletrie knihou, která má člověku nastavit zrcadlo, zastavit jej, otevřít oči, pomoci pochopit naše fungování, v tomto případě autorčiny třetí knihy tedy fungování našeho těla a nalezení správné cesty k udržení fyzické, mentální a duševní složky zdraví. Zároveň věřím, že je to ten tip knihy, který pokud ke čtenáři „přijde“, tak se objeví ve správnou chvíli.

Autorka má velmi zajímavé zkušenosti jako lékařka, záchranářka, pracovnice trauma centra a i jako jedna z Lékařů bez hranic v Afghánistánu. Je tedy bezpečné říci, že má bohaté zkušenosti podpořené reálnými situacemi, a troufám si tvrdit i zkušenostmi ve vypjatých a nebezpečných situacích.

Netradiční formát knihy ji sice dělá trochu manipulačně náročnější, ovšem obsah knihy není na jedno přečtení. Čtenář se zde může bohatě inspirovat. Je potřeba mít ovšem otevřenou mysl a oči. Kniha je rozdělena podle měsíců v roce. V každém se autorka zaměřuje na určitý vjem, okolní přírodu, vnitřní nastavení kopírující roční období. Zaměřuje se jednak na teploty, barvy, (čemuž odpovídá i obálka), zvuk, neopomíjí ani jednu z klíčových složek lidského života – dech. Nejenom, že zmiňuje různá dechová cvičení, soustředí se na různé cvičební praktiky a v neposlední řadě meditace.

Každopádně stěží lze škatulkovat, protože co se, mám pocit, snaží autorka přenést na čtenáře je fakt, že fungujeme v systému a vzájemném propojení s přírodou, naše fyzické procesy jsou vzájemně propojeny a ve výsledku vše souvisí se vším a zaměřením se na jednu část můžeme spustit postupný lavinový efekt, připomínající tvar a strukturu listu, tvořící výraznou složku obálky. A čtenář si může být jistý, že se k pasážím bude chtít vracet, a rád.  

 

Počkejte s mým pohřbem

Karel Hvížďala

*****

232 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Karel Hvížďala je novinář, spisovatel a esejista, autor více než třiceti knih rozhovorů, pěti próz a přes dvacet rozhlasových her. Jeho nová kniha má podtitul „Velké rondo o psaní, lásce a válce z roku 2023“. Na člověka dýchne velice osobní, autobiografický, autentický a otevřený styl psaní deníkového formátu. Kniha je rozdělena do dvanácti měsíců roku 2023, jimž předchází Preludium a je ukončena kapitolou „Finale.Presto“.

Nenechme se mýlit, na čtenáře ze stránek dýchnou i celoživotní autorova témata prózy, proběhlých interview, proměny světa, vyrovnávání se s „odcházením“, lidská vzplanutí a dle autora se může čtenář těšit na „kolotoč imaginace nad záhadou psaní a lásky v době dvou blízkých válek.“

Hodně ve mně zarezonovala myšlenka, že „literatura je opečovávání vlastního já,“ anebo že „psaní je konfrontace hlav… nejen uvnitř, ale i zvenku, zvlášť když člověku vymění v oku čočku….“.

Příběh pěkně plyne, fejetonový styl ladí očím. Vážná společenská témata, která autor zmiňuje, sice nemáme šanci ovlivnit, zvrátit, ale zároveň k nim nemůžeme být apatičtí. Našich životů se začínají totiž nebezpečně dotýkat. Nutno podotknout, že jsem si hned objednala jednu autorovu knihu rozhovorů.

Ryby nepláčou

Adam Chromý

****

248 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Do rukou se mi dostal příběh dvou žen. Magdy, vdovy a rozvádějící se Zuzany. Pozorujeme jejich cesty, na kterých se obě svým způsobem vyrovnávají s ranami osudu a hledají ať už smysl života, nebo tu trochu toho štěstíčka. A co si budeme, jako ryby ve vodě tedy určitě plavat nebudou. Je to mé první seznámení s autorem a na to, že jde o muže, popral se ženskými postavami velmi dobře. Autor nás postupně a nenápadně seznamuje se situací hlavních postav, jejich okolí, s jejich touhami, jejich bolístkami, a bojem s tím, že toto přeci nemůže být vše, co od života mohou očekávat. Zpočátku jsem se musela smát, protože jejich popisné myšlenkové pochody plynuly lehce, jemně sarkasticky až vlastně příliš realisticky. Ale jak už to tak bývá, život jim dá pořádnou lekci. A úsměv postupně tuhnul. Kromě tedy dané situace, že Magda je vdova, „nikdo neumře“, avšak aktivity obou protagonistek je dostanou do velmi nepříjemných situací, které se až zas tak výjimečně, bohužel, nedějí. Autor tímto zvedá pomyslný varovný prst. Ne každý se v kyber prostoru jeví tak, jak se zdá, a s čím větším využíváním elektronických vymožeností si musí člověk uvědomit, že obezřetnost je zde na místě ještě s větší intenzitou.

Autor píše er-formou, příběhy, byť se různým způsobem střídají, svou posloupnost udržují, koncepce dává smysl, dá se ve všem vyznat a čtenáře nechává mrazivě sledovat, jak hrdinky budou nuceny vypít pohár reality až do dna.

 

Broken Love

Lucy Harris & Tessa Carter/ Lucie Štulerová, Terezie Zajíčková

*****

440 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Dvě české autorky, vydávající pod jmény Lucy Harris a Tessa Carter nám otvírají poetický svět nejvyšší baletní sféry, konkrétně pařížská prkna. Hlavní scénu obsáhnou Mélanie a Dylan. A co si budeme povídat, nevypadá to na úplně hřejivou taneční kooperaci. Za tím, co se navenek jeví, jako poetické, je ve skutečnosti spousta potu, bolesti, krve, disciplíny, vytrvalosti, odříkání a pečlivé přípravy. Proto za tím, co oba chtějí dosáhnout, jdou po hlavě. Přes vzájemnou nedůvěru, oťukávání nakonec jsou schopni nějak v souboru fungovat, jenomže oba mají své démony, které se vynořují v nejnevhodnější dobu. Podaří se oběma uklidnit své démony, zaléčit své rány a najít spokojenost, lásku, důvěru, harmonii, bezpečí a výšky, které si plánují?

Nejen pozlátková obálka, i celý příběh se leskne jako zrcadlový sál. Jde cítit, že autorky hodně přemýšlely nad plot-twisty, touhami postav, jejich backgroundem, čeho chtějí dosáhnout, co jim v tom překáží a co jsou ochotni pro to, aby toho dosáhli, udělat. Člověk jakoby byl s hrdiny v tanečním sále, bolel ho každý sval spolu s tanečníky, cítil tlak na výkon spolu s představiteli a cítil tíhu rozhodnutí a zklamání spolu s aktéry. A po celou dobu jim drží pěsti, aby vše dopadlo dobře.

 

Zářijové recenze

Ptáčátko

Søren Sveistrup

*****

496 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí reading copy.

Autor seriálového hitu Zločin se pustil do série o vyšetřovatelce Naie Thulinové. První případ Kaštánek mě prozatím minul, bylo to na mě příliš mrazivé. Druhý díl Ptáčátko jsem si již nenechala ujít a v ruce držím reading copy. Mrazivý příběh stalkování, rozvrácených rodin, dětského výletu, kdy děti naleznou části těla, kyberšikanu, hru na schovávanou a říkanku, na kterou nebudete mít již nikdy stejný pohled.

Naia Thulinová se opět, byť nedobrovolně, dostává do týmu s agentem Europolu, Markem Hessem. Rozehrává se hra na schovávanou, indicie se po letech stěží hledají či klubou na povrch. Vyšetřovatelka chce začít znova, ovšem případ se jí neustále nabourává do života a hází (spolku s pachatelem) klacky pod nohy. Mark má své vlastní problémy a důvody, proč neustat ve zřejmých kolejích. Odpočítávání začíná a kukačka opět dostojí své pověsti.

Velice napínavý thriller, čtivý, zpočátku se čtenář, pokud stejně, jako já, nečetl první díl, postupně seznamuje se stylem autora, s postavami, a spolu s vyšetřujícími odkrývá minulost a postupně skládá mozaiku dřívějších událostí, návazností a propojených vztahů. Tempo zpočátku pozvolné, aby se s postupujícím časem zvyšovala naléhavost a intenzita, čas ubíhá aby v závěrečné rovince čtenář nebyl schopen knihu odložit a se zatajených dechem sleduje doslova boj o život. A to tak, že si Kaštánka budete chtít přečíst okamžitě. Prozatím můžete vzít za vděk seriálovým zpracováním

 

Barman z hotelu Ritz

Philippe Collin

****

368 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Příběh se odehrává v Paříži, v hotelu Ritz. Ústřední postavou je Frank Meier, rakouský emigrant a hlavní barman. Vše by bylo v naprostém pořádku, kdyby ovšem nepropukla 2. Světová válka a Frank neskrýval, že je Žid. Jedná se o román s velice reálnými postavami a případná hluchá místa si autor dovolil nahradit fikcí, jak jen román dovoluje. Šlo mu totiž o přiblížení atmosféry temného období a přiblížení pohnutek jakých se postavy dopustily a z jakého důvodu. Ponořte se tedy do Paříže, v letech 1943 až 1944, konkrétně hotelu Ritz, kde se setkávala ta nejvybranější smetánka a kdy do Paříže vtrhli nacisté a nikdy už nic nebylo jako dříve. Nastal boj o přežití, člověk nemohl důvěřovat jen tak někomu, rodiny byly schopny zradit. A i tehdy, nebo právě proto, se člověk mohl zachránit, přežít nebo jej stejně tak mohl postihnout krutý osud. Důležité bylo zachovat chladnou hlavu, dvakrát měřit, neunáhlovat se a hlavně nic neprozrazovat.

Kniha je rozdělena na sedm částí, autor píše er-formou a velice uvěřitelně a poutavě. Události jsou protkány úryvky z Meierova deníku. Čtenář nasává atmosféru, cítí nebezpečí, kdy linie mezi životem a smrtí je tenká jako pavučina a charaktery se odhalují.

___________________________________________________________________________________

Dívka v rysích drápech

Karin Smirnoff

***

416 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Další pokračování Milénia, druhé z pera Karin Smirnoff. Po Dívce v orlích spárech zde máme dívku v rysích drápech. Z předchozího dílu jsem ještě byla nadšená, ovšem tady už bohužel mé nadšení silně opadlo. Akce se lehce rozjede až na konci příběhu a to je na udržení čtenáře moc málo. Opět se setkáváme s postavou Lisbeth Salanderová, do děje zasahuje malou měrou i Mikael Bomkvist. Kdo nečetl předchozí díly, bude mít v postavách velký zmatek, natož ten, kdo díl předchozí četl, stejně jako já. Téma se točí kolem ekologie, důležitou postavu napříč celým příběhem tvoří čtrnáctiletá Svala, neteř Lisbeth. Karty míchá a do hry se vrací důležitá postava, velký záporák a podle zakončení tohoto dílu (byť jsem se, upřímně, modlila, aby bylo zakončení finální), bude viditelně tvořit zápornou linku dalšího příběhu opět.

Karin Smirnoff je etablovaná švédská autorka, známá například svou trilogií Můj bratr, Naše matka, Návrat domů – snažila jsem se začíst do druhého dílu (ano, i tak se to někdy stane, že nastupuji v půlce), ovšem nebyl problém v seznámení s trilogií od druhého dílu. Naprosto mi vadil styl autorky, kdy používá jen krátké zkratkovité až útržkovité věty, a přímou řeč nepoužívá taktéž. A i když jsem se snažila opravdu moc, neskutečně mě to dokázalo jako čtenáře iritovat a nedokázala jsem dočíst ani kapitolu. Třeba to bude po zkratkovitou, útržkovitou tiktokovou generaci, která je schopna udržet pozornost pouze nějakých slabých třicet vteřin. Ale já bohužel tento styl vynechám. A obávám se, že vynechám i případné další pokračování Milénia. Škoda.

Vzato suma sumárum – dočetla jsem to, ale tak silnou storyline a její potenciál, jako měly hlavní tři díly Milénia a předchozí díl Karin, bohužel jako čtenář nevidím a paralely se zvířaty jaksi postrádají svoji funkčnost.

___________________________________________________________________________________

Krev a ocel                 

Helen Scheuerer

*****

504 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jestli mě paměť a zápisky nepletou, k autorce se dostávám poprvé. Zaujala mě obálka a anotace, a tak jsem se vrhla na další z YA příběhů.

Romantasy, ve které se hlavní postava – Althea Zoltaire učí alchymii, ale v hloubi duše se chce stát štítonoškou, která má ochraňovat pět království Středoříše. Do cesty se jí zaplete válečník, berserk, „Ruka Smrti“ – Wilder Hawthorne, respektive ji má dovést, provést, zavést, nabízí se, i mentorovat. Ale celá cesta učednice, stejně jako reálné setkání tváří tvář se Smrtonoši pořádně zatřese nejen jejich osudy, ale také zhodnocením toho, pro co se v životě rozhodli, kam směřují, co chtějí od života, svého partnera, svých kolegů, svých nadřízených a hlavně poznají cenu přátelství. To vše ještě před zasvěcovací zkouškou. Z prvotní nenávisti se vztah postupně přetváří na následné hate to love aby se při konečném cliffhangeru, kdy nakonec cechmistr rozhodne přetrhat veškeré, byť jen tenké, linky pravděpodobnosti, které byly schopny alespoň určitou měrou zaručit společnou budoucnost, a jejich společná cesta naráží na nepřekonatelné útesy.

Nejedná se zrovna o tenkou knihu, ale nemusíte mít obavy, čte se velmi dobře, a hlavně rychle a nepustí vás ani ve 2 hodiny ráno, dokud nedočtete. Byla jsem nadšená z toho, jak autorka vykreslila postavy, sestavila příběh, a jaký svět vytvořila. Píše sice er-formou, avšak velmi dobře čtenář vnímá dilemata hlavních postav. Těm osud klade do cesty pěkně velké klády, mají pro co bojovat, a když si myslí, že dosáhnout toho, po čem tak toužili, jiná věc, bez které nemohou dýchat, jim nutně uniká. Jedná se o plánovanou sérii. Trochu mám obavy, aby podobně jako u Čtvrtého křídla, nebyla další pokračování již kontraproduktivní. Určitě by příběhu neublížilo, kdyby měl uzavřený konec. Ovšem chápu přípravu půdy pro pokračování. Přála bych autorce, aby bylo stejně dynamické, akční a pohlcující. 

 

Červencové recenze

Severní svítání

Karen Swan

****

408 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Podzim/zima 1929 až druhá polovina roku 1930. Sledujeme pokračování ságy obyvatel skotského souostroví Sv. Kildy. V prvním díle jsme prožívali osud společně s Effie, ve druhém díle jsme sledovali, jak se s osudem popere Mhairi a nyní o své místo na světě, o svou lásku, osud, pověst musí bojovat Flora. Osud ji do cesty přivede Edwarda a Jamese a oba ovlivní osud Flořina života, avšak každý jiným způsobem. Přesídlení Kilďanů nabere konkrétní obrys, krátký, zato intenzivní spojení Flory s Jamesem nabere závratné obrátky, slíbí, že po splnění pracovního závazku z ní udělá počestnou manželku, jenomže řekněte Bohu své plány, a on se vám vysměje.

Proto nebylo zbytí a když došlo k další tragédii, už nebylo pochyb, že přesun se uskuteční co nejdříve. Přemístili se do Lochaline. Flora musela čelit již dalšímu z řad dramatických rozhodnutí, při kterém ji do života jako vítr vběhl George Pepperly, kabaretní producent, který otevřel dveře Floře do hvězdných výšin rovnou na pařížská prkna. Avšak kde existuje hranice, kdy si člověk ještě kupuje svobodu, a kdy se zaprodává, a je vůbec někdy svoboden? A podaří se Floře nespadnout do pomyslné propasti, která je smrtelnější, než když Flora lezla po skalách a lovila vajíčka a buřňáky. To bylo prostředí, kde se cítila svá a nebojácná a že má vše pod kontrolou.

Třetí díl ze série Divoký ostrov (mimochodem datující se z roku 2019) nekončí úplným uzavřením. Ovšem podle toho, že v letošním roce vyšel díl čtvrtý, dle anotace zaměřující se na další ostrovní postavu, můžeme se domýšlet, kam se příběh Flory posunul. Autorka píše standardně čtivě, popisuje události er-formou, zakomponovává postavy z prvních dvou dílů. V půlce jsem měla trochu pocit, že příběh tak nějak „padl na zadní část“, ovšem v druhé polovině začaly události nabírat na obrátkách a takových zvratů, které se čtenář dočte, vynahradilo rozplizlejší tempo v půlce. Jestli autorka nemínila pokračovat v dané lini i v dalším díle, ráda bych se bývala jako čtenář dočkala nějakého ukotvení a zakončení, které se tady nekonalo. Proto jsem ubrala jednu hvězdičku. Ovšem příběh je to napínavý, zapeklitý, prožíváte tvrdé osudy ostrovních obyvatel intenzivně s nimi. Příběh chcete dokončit, což není problém díky jeho čtivosti.

     

 

Ovečky a vlci

Tereza Herzogová

 

*****

328 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Pro mě příjemné překvapení v tom našem českém rybníčku. Kniha je sice třetím dílem ze série Schovávaná (Schovávaná, 2022; Tichá pošta, 2024; Ovečky a vlci, 2025), ovšem zakončení příběhu Šárky se dá číst i samostatně. Sice z recenzí vyznívá, jako díl nejslabší, ovšem u mě vyvolávala to, co za mě dobrá kniha má. A to, že nepouštím knihu, a když, tak nerada, vyvolává spoustu emocí, snadno se sžijeme nejenom s hlavní hrdinkou, ale i s ostatními postavami.

Hlavní hrdinka Šárka se po smrti partnera se svou dcerkou Amálkou a psem Benem snaží poskládat roztříštěné střípky života, na který doposud byly zvyklé a cesta je zavede na šumavskou samotu u česko-německých hranic. Spolu s  místním farářem, kamarádkou Bety, pedagogem Chroustem, který řeší své existenční a existencionální drama, nově nabytým sousedským rančerem Romanem, místním provozovatelem bistra – Vlčákem, místí cikánskou čarodějkou Ramonou snaží sžít s prostředím, balancovat s novou situací, novými překážkami, intenzivními a reálnými starostmi, kdy může jít a jde o život. A ano, je konkrétní scéna, kterou nedoporučuji číst v MHD, pokud nechcete zavdat příčinu k otázkám, proč vám tečou slzy, a co se vlastně stalo.

Po dlouhé době psaní v er-formě nic neubralo na intenzitě, vnímání postav a pocitu, že se to může stát každému a tím pádem tedy zlidštění a zreálnění příběhu. Stavba vyprávění je příjemná na čtení, i přes neznalosti předchozích dílů zde není hluchého místa ani přehršel zbytečného připomínání a odkazování právě na dřívější dějové linky. Což neubírá na faktu, že si je nyní, jako čtenář, chci najít a přečíst!

Suma sumárum: velice ryzí, syrové, lidské a vřele lze doporučit.

Král pýchy

Ana Huang

****

416 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Druhý díl ze série Králové hříchu. Nevím, jak v prvním (zatím jsem nečetla), ale minimálně zde se o žádnou toxicitu nejedná. Příběh psaný ich-formou, vypráví střídavě pohled Isabelly a Kaie. Oba z různých sociálních vrstev, Isabella pracuje jako barmanka v exkluzivním klubu a ve svém volnu se snaží napsat román. Členem klubu je také miliardářský dědic Kai Young a už jen ten fakt znamená, že jsou si zakázaní.

Ale jak už to bývá, protiklady se přitahují. Autorka nám dává nahlédnout do mysli obou hlavních postav, dává nám nahlédnout do jejich nejhlubšího nitra, do situace, ze které pocházejí, a pohnutek, které jsou důvodem pro jejich rozhodnutí. Čtenář si příjemně odpočine při tomto příběhu, který je sestaven na základě klasického a vždy fungujícího mustru. Dvě navenek odlišné poloviny se našly, ale než se z nich stane ustálený celek, projdou si obě strany bojem jednak o daný vztah, jednak bojem s vlastními „démony“. A dokud tyto démony neporazí, nemá společná budoucnost šanci. Cítíme v příběhu smysl pro cit, spravedlnost, něhu, krásu umění, která spojuje a v neposlední řadě důvěru a že když se opravdu pro něco rozhodnete, nic vás nezastaví. Ano, snadno se to řekne/napíše, hůř je to už s provedením do praxe. Proto je nalezení útočiště v takovýchto a jiných příbězích tak potřebné a důležité.

 

Červnové recenze

Procházky Karlovými Vary

Barbora Schwarzová

****

160 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Dalším počinem nakladatelství nastole v edici Procházky nás Barbora Scharzová provede tentokrát lázeňskými Karlovými Vary.

Město, které není známé „jen“ mezinárodním filmovým festivalem. Mapky, fotky, obrázky či příjemné dávkování zajímavostí. V první části nám autorka představí město jakožto největší salón pod širým nebem, a to tím, že představí městskou zeleň, říčku Teplou, poštu, období, kdy ve městě pobývalo vojsko, provede vřídelní či lázeňskou ulicí, se svými kolonádní prameny.

Ve druhé části se zastavuje u místních významných architektonických perel, a slavných návštěvníků, včetně naučné stezky.

Další části čtenáři nastíní karlovarské pohledy, výhledy, zabrousí i do vod terapeutického odpočinku a v neposlední řadě představí i karlovarský „WestEnd“.  Zakončeno jest tipy, které se do Procházek nevešly. Nutno podotknout, že skladba tvoří příjemné zmapování a vyobrazení krás tohoto výjimečného lázeňského města a byť jsem jej měla možnost navštívit už několikrát, tento „manuál“ poskytne rozhodně další tipy, které by návštěvník neměl přehlédnout a kde stojí za to se zastavit a třeba beze spěchu rozjímat.

 

 

Začínám psát Rychlé šípy

Výbor z deníků 1938-1941

Jaroslav Foglar,

Editor: Jan Šulc

Úvodní slovo: Roman Šantora

 

*****

600 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Nostalgickou cestičkou po denících Jestřába. Nevím jak dnešní čerstvé generace, ovšem já jsem měla ještě to štěstí, že jsem na „foglarovkách“ vyrostla. První díl. Končící rokem 1937, mě nějak minul, v tomto druhém sborníku jsou zmapovány deníky Jaroslava Foglara z let 1938-41. Dovětek „začínám psát Rychlé šípy je vše říkající. Kromě autentických zápisků, skic či vzácných fotografií máme tedy jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku skautství, schůzek, táborů, ale díky válečným letům i stručný zápisek ze 4.11.1940 Junáctví zrušeno, a také 16.5. 1941 Zrušen Hlasatel.

Sledujeme období, kdy je pan Jaroslav Foglar redaktorem Mladého hlasatele, napíše Po d junáckou vlajkou spolu s dalšími 4 knihami. S úctou člověk prochází zápisy po zápisech, které jsou více méně zkratkovité, jednovětné, případně jen něco málo vět. Stručně, výstižně. O co stručný pan Foglar byl, o to vášnivější a zapáleněji tvořil a psal příběhy, které se stanou po několik generací motem, modelovým jednáním, pomocnou linkou pro ztracené duše, měřítkem férovosti, boje dobra se zlem, sportovní fair-play, charakterem, lakmusovým papírkem charakterových prvků hodných bobříků.

Doporučuji všem, kdo mají přečteno, pro nostalgiické navrácení doby, kdy bylo dobro a zlo tak zřetelně od sebe odděleno. A  kdo nepoznal a neměl tu čest a nečetl jeho již kultovní romány a díla, aby jim alespoň tento soubor deníkových zápisků přiblížili fenomén a navedli je do knihoven rodičů a prarodičů či městských knihoven a knihkupectví a seznámili se s pokladem, který nám Jestřáb svým přístupem a láskou, kterou vložil do svých děl, zde zanechal a aby měli to štěstí, že na ně duch skautství a vůbec Jestřábova charakteru dýchl a přenesli se do dob táboráků, kluboven, bobříků a nechali se inspirovat. Protože věřte, je čím.

 

 

Květnové recenze

Důvod věřit

Rebecca Yarros

*****

424 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Příběh Knoxe a Harper z coloradského městečka Legacy je dalším intenzivním příběhem autorky, který se odehrává mimo veškerý svět fantasy a draků, ale naopak je silně přítomný, skutečný, divoký, upřímný a srdceryvný jako je život sám. Autorka vypráví příběh ich-formou převážně z Harpeřina pohledu, Knox zde má však také své kapitoly. Je z roku 2022 a k nám se dostává s tří-letým zpožděním a jako první díl předznamenává sérii příběhu ze světa městečka Legacy, na kterou se čtenáři a milovníci stylu příběhů Robeccy Yarros mohou těšit.

Školní láska, nedorozumění, dva různé světy, které se v jeden krutý okamžik neodvratně propojí. Harper – majitelka školky a učitelka tamtéž a Knoxville, lamač dívčích srdcí, který se po letech vrací domů, aby byl součástí obnovy hasičského sboru. Stanou se přechodnými opatrovníky dvou chlapců, hrají si na rodinku. Oba tak bojují s různými typy ohňů. Harper s ohněm vášně, zalíbení a chtíče a Knoxville s pomyslným ultimátem od Harpeřina bratra a s doslovnými ohni, kdy tým bojuje o opětovné zařazení týmu do sboru prvního stupně a tím pádem i první linie v případech požárů.

Oba si projdou peklem, posunou se zkušenostmi, věkem, musí bojovat s odevzdáním důvěry. A víra, odhodlání, důvěra, opora tomu druhému může být něco, co dokáže buďto vztah zničit, nebo naopak pevného neochvějného a nezničitelného vztahu, který je pro oba osudový.

Čtenáři zvyklí na styl Rebeccy Yarros nebudou zklamáni. Autorka vnáší v tomto díle spoustu postav, které se čtenáři ovšem díky bohu nepletou. Ohlášen je příběh první lásky Sebastiana „Bashe“ Vargase.

 

Pod hladinou lží

Wendy Dranfield

*****

400 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Šestý díl se série o detektivu Madison Harperové a malém městečku Lost Creek. Klid městečka naruší brutální vražda mladého páru čerstvě přistěhovanému a zároveň dvou malých chlapců. A indicie naznačuje, že se pohřešuje ještě třetí dítě, malá holčička. A nastává boj s časem. Madison pročesává okolí, vyhodnocuje stopy, analyzuje další možné kroky, scénáře, aby nebylo na záchranu pozdě. Ćtenář také nahlédne do časové linie cca 15 let nazpět, která rozvíjí příběhovou linku, aby se postupně před diváky otevřelo propojení a příběh vyústil v překvapivý konec.

Čtenář si užije příběh jako „stand alone“, ale samozřejmě předešlé díly dávají detailněji nahlédnout do dynamiky páru Madison a soukromého vyšetřovatele Nate Monroea, městečka Lost Creek a jejich obyvatel.

Autorka již v předešlých dílech prokázala cit pro zápletku, rytmiku, napětí. Čtenáři je opět podáno několik variant možných scénářů toho, co se stalo, respektive kdo mohl mít s činem co dočinění a kdo hlavně měl nejdůvodnější motiv. Autorka píše v ich-formě a způsobem, kdy je čtenář vtáhnut do centra dění, do víru emocí, stylu vyšetřování, vyhodnocování, identifikování správných a scestných stop, což z příběhu činí velké dobrodružství s napětím, které s koncem graduje a vyústí v překvapivý konec, který si budete muset přečíst, protože nebudete moct knihu pustit z ruky.

 

Emma

Jean Reno

****

288 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Máme tady debut pana Jeana Reno, ano TOHO pana herce. K českému čtenáři se tak dostává příběh mladé francouzské fyzioterapeutky, která dostane příležitost zaškolit personál luxusního wellness centra v Ománu. Exotická země, exotický, velmi zasnoubený, šéf, který je zároveň synem ministra – to je třaskavá kombinace. Stejně třaskavá, jako síla, proudící skrze zázračné, vyškolené a citlivé ruce Emmy. Emma dostane předloženu nabídku, jež se ve skutečnosti tváří jako ultimátum. Vedle zodpovědnosti za zaškolení několika velmi odlišných studentů se Emma musí rozhodnout, komu bude důvěřovat. Nakonec stejně zjistí, že jediná jistota je ona sama, její příprava, její důvtip, důvěra v její intuici a její schopnost adaptability. Toho si jsou ovšem vědomi i ti, kteří pro ni představují nebezpečí.

Příběh se četl jedním dechem. Měla jsem nejprve obavy, když jsem narazila na celkem rozsáhlé popisné pasáže a relativně málo dialogů. Ale čtenář nemusí mít obavy. Musí se připsat k dobru autorovi, že jako herec jedna z podmínek fungování je velká představivost a schopnost tvořit svět svých postav včetně imaginárních situací. A to vše za pomocí všech vjemů, tedy zraku, sluchu, čichu, chuti a v neposlední řadě doteku, který v tomto případě hraje velmi důležitou roli. Čtenář se tak má šanci dotknout alespoň části hereckého světa. Styl psaní Jean Rena totiž čtenáře pohltí a přemístí do exotických krajů, dotýkáme se textur spolu s hlavní hrdinkou, vnímáme vůně, látky, chutě, energie, to vše nás přenese do přítomného okamžiku.

Příběh uzavírá, dá se říci, „full-circle“ moment a zároveň se spolu s hlavní hrdinkou přeneseme o kapitolu dál, jak už to v životě bývá.

 

Dubnové recenze

Onyxová bouře

Rebecca Yarros

***

632 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Na třetí pokračování jsme čtenáři série Empyreum čekali jak na smilování. Velká očekávání, velké zahřívací akce, PR pěkně zmáknuté.

Jenomže se musím, bohužel přidat k zástupu čtenářů, kteří zatím poslední díl série nehodnotí s takovým nadšením, jaká byla očekávání. A nemyslím si, že to způsobila opět roční pauza. Knížku jsem měla rozečtenou neskutečně dlouho, žádné dychtivé otáčení stránek s tím, co se na nich skrývá, se nekonalo.

Autorka si udržuje nastínění a vykreslení světa Basgiathu. Stále sledujeme hlavní hrdinku, Violet, jak se vyrovnává s nástrahami, které ji válečné podmínky na kontinentu padají pod nohy, respektive do letek draků. S Xaidenem, svým partnerem, je povinnosti tentokráte rozdělují více, než spojují, ve smyslu vzdálenosti. Oddaní jsou si stejně silně. A to je asi jediná konstanta. Různé bojůvky, cestování z místa na místo, spousta postav, které se opět vynořují, avšak jelikož se skrze příběh nebylo možno s nimi citově navázat, čtenář je jen čistě akceptuje. Závěrečný cliffhanger by byl potencionálním tahákem pro pokračování, ovšem díky celkovému dojmu z třetího dílu vyjde tak nějak do prázdna.

Více než vztah mezi hlavními hrdiny se autorka věnuje pozadí Violet, jejímu odhodlání, přesvědčování, odvaze čelit nepříjemnostem, řešit spoustu vnitřních démonů. Nevím, jestli autorka zamýšlela toto jako výplň. Jak jsem se někde dočetla, další díl nechává uzrát a uvidíme, jestli se autorka rozhodne na závěr nastavit hlavním postavám nějaký smysluplnou linku, kterou by se série pěkně uzavřela. Přeci jen stále je poplatné v nejlepším skončit.

 

Tíha vody

Ava Reid

****

344 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Neukotvený čas, neukotvené místo, kdesi u jezera Bala studentka architektury, Euphemie „Effy“ Sayerová prožívá svá studentská muka a přihlásí se do soutěže o návrh k restaurování sídla Hiraeth poblíž Saltney v Jižním cípu. Bydlí zde syn autora Effinina oblíbeného díla- Angharad. Je to pardox, protože ze všeho nejvíce by si Effy přála studovat literaturu, jenže žije v době, kdy žádná dívka fakultu nevystudovala.

Na místě se seznámí se studentem literatury, Prestonem Héloury, který ji vnukne myšlenku, týkající se právě jejího oblíbeného díla Angharad. Rozhodnou se, přes různé pohledy na věc, spolupracovat a Effy přislíbí pomoci Prestonovi zjistit pravdu. Čím více se pravdě blížili, tím nebezpečnějším se jejich pobyt na bohem zapomenutém místě stává. Na cestě za poznáním také zjistí, jestli Král víl je pouze výplodem mozku, nebo opravdu existuje a na hlavní hrdiny tak opravdu působí.

Většinou se stane, že u děl určití autoři používají (až nadužívají), určité fráze a zde takovou bylo zvolání „Světci“….

Autorka krásně vystaví a čtenáři představí nehostinný jih, mokrý, vlhký, bažinatý, slizký, pokrytý mechovím, a hlavně chladný. Přestože autorka píše Er-formou, postavy jsou krásně vykresleny, čtenář soucítí z minulostí Effy, rozumí důvodům Prestona, chápe jejich uchvácení autorem Angharad. Potřeba rozuzlení, přijití věci na kloub, je, řekla bych, v lidském DNA, proto bylo číst knihu záživné, dobrodružné, překvapivé. Autorka umně vedla čtenáře až do finále, které jsem si osobně užila.

 

Lingus

Mariana Zapata

****

352 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Mariana Zapata stále udržuje svůj slow-burn styl, tentokrát se ovšem pouští na pole erotiky a porno průmyslu.

Kat, učitelka, žije svůj život v úzkém kruhu pár kamarádů na život a na smrt. Začínají prázdniny a kamarádka, partu přesvědčí, aby se šly podívat na erotický veletrh. Tam se nečekaně protnou cesty Kat se smyslným Tristanem. Postupné první sympatie přerostou v něco silnějšího a Kat stojí na křižovatce rozhodování, jestli stojí za to obětovat kamarádství, riskovat srdce, a vůbec důvěřovat.

Kniha opět čtivá, dialogy vtipné, situace prekérní. Postavy jsou vykresleny specificky, přirostou čtenáři k srdci, a i když příběh vidíme z pohledu Kat, soucítíme se všemi postavami. Líbilo se mi spojení kamarádů na první pohled různých vlastností, ovšem dohromady vlastně tvořily kompaktní a fungující celek. Všechny tvoří v příběhu smysluplnou mozaiku a pěkně se doplňují. Ostatně život není jen o černé či bílé, ale je pestrobarevný. V popisovaném prostředí jsem nikdy osobně nebyla a nepohybuji se a pohybovat se nemíním, takže nakolik bylo věrné, nedokážu až tak posoudit. Ovšem odhaduji, že i zde se u představitelů jedná o lidi se svými osudy, problémy a různými důvody proč se rozhodli právě pro tuto cestu. A určitě se každý ocitl na pomyslné křižovatce, ať už řešil cokoliv, tudíž si dovolím tvrdit, že s příběhem dokáže čtenář svým způsobem souznít.

Doporučuji jako oddechovou letní četbu a ostatně i při dlouhých zimních večerech.

 

Král

Jø Nesbo

*****

432 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Volné pokračování bestselleru Království je tady. Opět sledujeme trnitou cestu Roye a jeho bratra Carla Opgardových. Jejich nelehká a temná minulost se jim vrací jako bumerang. V horské vesničce Os se jim podařilo postavit wellness resort, Roy je majitelem místní benzinové pumpy. Plánovaný dálniční obchvat by znamenal odsun návštevnosti městečka. Co by mohlo zajistit neustálý příval turistů je velkolepá atrakce v rámci zábavního parku, a tak naplánují stavbu největší horské dráhy“ jaká spatřila světlo světa.

Jenže to by se nesměl uskutečnit plánovaný obchvat. Navíc bratrům jde po krku místní policejní náčelník, který slepě nevěří tomu, jak se uskutečnila smrt jeho otce, má jasný cíl, a to usvědčit pachatele stůj co stůj. Jen čeká na jeho chybu.

Tato část příběhu si drží vysokou laťku. Jø Nesbo opět nezklamal. Čtenář se všechny aktivity dozvídá opět z pohledu Roye. Sledujeme hru kočku a myš, ve které kdo si přeje zvítězit, lépe řečeno zachránit si život, musí být předvídavější a chytřejší a mít tři kroky náskok před protihráčem. Čtenář pochopí souvislosti z předchozího dílu, aniž by jej četl, ovšem doporučuji si jej přečíst pro větší intenzitu a uvědomění si dopadu všech předchozích události. Čtenář se každopádně dostane do situace, kdy nemůže zůstat nestranný, drží pěsti zločinci a přemýšlí, jestli je to dobře, nebo je to zvrácené. Na konci jsme konfrontováni s poznatkem, zda člověk může otočit list a pokračovat v životě jinak, lépe, jestli si zaslouží svou dávku radosti za veškerá utrpení a příkoří a nebezpečí. A jestli společně sdílená starost je poloviční starost, a jestli může existovat spojení doslova na život a na smrt.

Tuto lahůdku doporučuji všem nadšencům do autora a seversky mrazivých příběhů.

 

Březnové recenze

Hladový hrob

Robert Galbraith

*****

1056 stran        

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Do rukou se mi dostal 7. příběh Cormorana Strikea a jeho kolegyně, Robin Ellacottové. Předchůdce -Černočerné srdce jsem měla slupnutou jako malinu, ve stejné době jsem shlédla 6 minisérií ztvárněné BBC pod názvem C.B. Strike. Troufám si očekávat, že i tento sedmý díl bude přetvořen do seriálové podoby. Nemohla jsem si odpustit vidět hlavní postavy, jako ty zfilmované, ale nijak mi to vyloženě nevadilo. Tentokrát se vyšetřovací kancelář pustí do příběhu sekty, vymývání mozků, nebezpečných praktik sahajících, jak jinak, hrubě za hranice jednak morálních, ale také legálních.

Během tohoto čtení bude čtenářem prostupovat strach, naštvání, nevěřícnost, obezřetnost, tápání, odhodlání, odevzdání, naděje, víra, ztráta víry, touha mít všech pět pohromadě, být, o jeden krok napřed. Toho všeho se do 1000 stránek vejde bohatě. Pravdou je, že autorka v případu představuje spoustu postav, a i když mi z počátku zrovna dvakrát neutkvívaly v paměti, což bude tím, že mi nepřirostly k srdci ať už pozitivně, negativně, či jakýmkoliv přídavkem, jak šel čas vyšetřování a šlo čím dál víc o stále větší nebezpečí, postavy, jejich konání a vzájemné konexe autorka postupně zintenzovňovala a rozkrývala a vše do sebe, jak jinak, krásně zapadalo. Zde víme, kdo je padouch, jen nevíme, kdo všechno a jakou měrou se na zločinech podílí. Ten boj o to, zda se podaří dohnat zodpovědné osoby k odpovědnosti a boj o holý život zaručí, že budete chtít dočíst co nejdříve, avšak nemusím nalhávat, že za večer je toto dílo přečteno. Sice to nějakou dobu trvá, ale stojí to za to.

Perlička na závěr: zrovna v době čtení jsem paralelně na odlehčení sledovala nejnovější díl 3. Série Willa Trenta, kde naprosto J.K. Rowlingovou a hlavní linku tohoto příběhu „vykradli“, až na to, že zaměnili pohlaví. Zajímalo by mě, co na to kreativci v BBC a ostatně samotná autorka. Nicméně to nic nezmění na tom, že se těším ať už na televizní podobu, nebo s velkým nadšením očekávám (mrk -mrk) následný případ, protože to, jak se věci zkomplikují na konci tohoto dílu nenechá žádného nadšence Cormorana a Robin chladným. Ale co si budeme nalhávat, vše má svůj čas. Když si vezmeme, že tento příběh se rodil v době, kdy jednala Velká Británie v referendu o vystoupení z EU, můžeme jen doufat, že případný překlad případného nového případu na sebe nenechá dlouho čekat.

 

Letní slunovrat

Michaela Klevisová

*****

384 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Bylo milé autorku poznat osobně také na nedávné autogramiádě.

Jedná se o mé první seznámení s autorkou a jejím dílem a doufám, že ne poslední. Jsem ráda, že jejím zájmem není vyžívání v krvi, či nějakém psychoteroru, ale old-school Agata-Christie rozkrývání pravdy, hledání indicií a taky trošku psychologický rozbor postav, související s dílčím vyšetřováním.

Hlavní postava, vyšetřovatelka Tereza Fabiánová se svým kolegou Davidem v malé jihočeské vesničce vyšetřují smrt místní mladé ženy, jež se udála během nejkratší noci. Ta je, jak známo opředena různými legendami a rituály. Ústřední má být mladá dvojice, která se do vesnice čerstvě nastěhuje s určitými ideály, očekáváními, otázkou je, jsou-li společná. A do toho přichází Letní slunovrat a věci se dají do pohybu. Tereza musí našlapovat opatrně, přitom striktně, u někoho nekompromisně, zdrženlivě, nebo naopak rychle. A to vše když sama bojuje s osobní zprávou, která ji velmi zasáhne.

Autorka píše er-formou, a to tak, že kapitoly různě, podle potřeby věnuje úhlu pohledu konkrétním zúčastněným a tím skládá sklíčko ke sklíčku do celkové mozaiky. Autorka píše velmi milou, čtivou formou, při popisech domů, věcí, atmosféry velmi poeticky a názorně, že se čtenáři samovolně rozebíhají obrázky, dialogy, jako na filmovém plátně. Dokáže krásně přenést pocity postav, jejich jednání, a to tak, že autenticky zasáhnou člověka. Přestože se jedná o malou vesnici, v příběhu figuruje postav spousta, jejich role v příběhu autorka postupně rozkrývá, aby v závěru přesně v Poirotově stylu Tereza spolu s týmem došli ke kýženému závěru.

 

Kostitepci

Nicki Pau Preto

****

384 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Tady jsem vyšla z komfortní zóny, protože v knihovně moc temných fantazy ze světa mrtvých nemám. Vlastně žádnou. A jsem ráda, že jsem se odhodlala v tomto případě změnit názor. Hlavní hrdinka, kostitepkyně Wren z Kostěného rodu musí projít velkou zkoušou, aby dosáhla ctěného postavení Valkýry. Bohužel dojde ke zradě a je vyhnána za hraniční zeď. Skamarádí se s princem Leem, a je svědkyní jeho únosu. Po cestě za jeho záchranou narazí na Juliana z nepřátelského Železného rodu. Rozhodně je pro ni jednodušší, aby si šli po krku, jenže čeká ji cesta mezi nemrtvými a tak uzavřou spojenectví a vydají se za záchranou prince Lea společně.

Na své cestě projdou zkouškami, budou muset spoléhat jeden na druhého, během veškerých útrap bude testováno jejich spojenectví, odvaha, síla, odhodlání. Bude to možná nejtěžší zkouška, jakou Wren bude muset podstoupit. A ani jeden na jejím konci z bojů nevyjdou stejní. Každý prozře svým způsobem, v každém případě bolestným. A jako by to nestačilo, čeká Wren ještě jedna zatěžkávací zkouška. Ale to se čtenář dozví až v pokračování, na které si budeme muset počkat.

Autorka svět, který mi je cizí, umí přiblížit. Je vidět, že nad vykreslením všech anomalit a nekro- věcí přemýšlela koncepčně. Seznámení se se všemi jinotaji Kostitepců, Železotepců a Duchotepců nějakou dobu trvalo, ovšem putování za cílem cesty a zvraty, které se hrdinům dějí, drží čtenáře na krajích židlí a nutí jej hltat stránku po stránce až do vypjatého konce.

______________________________________________________________________________

Veklsačka

Scarlett Wilková

*****

320 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Příběh Almy Hálkové a jí blízkých osob, jejichž cesty se střetly a tím osudově ovlivnily a propletly. Časová osa života od cca jejích 13ti až do, no … až do konce. Největší část časové linky se odehrávala v těžce komunistickém 90kovém Československu.

Jde o román, a to výpravně popisný, zachycující niterné pocity, bez příkras, bez . Člověk, který dobu nezažil, asi bude jen nevěřícně zírat, ale autorka popisuje věrně a přesně dobu, atmosféru, nátlaky, potřeby, ztráty, zdrcení, křižovatky cest, kdy se dotyčný musel rozhodnout, na kterou stranu se dá, pokud chce přežít? Přežívat? Je jen figurka na šachovnici nebo je ten, kdo práská bičem a drží otěže? Na člověka, který zažit tu dobu, atmosféra, kterou autorka skvěle vykreslila, dokáže dopadat a zahalit jej neprodyšnou peřinou, stejně tak jako tehdy byla naše země hermeticky uzavřena a lidé byli násilně potlačování a umlčováni až k zalknutí.

Příběh je rozdělen do několika tematických časových úseků. Hodně popisnou část hlavní hrdinky Almy s postupujícím časem doplňuje pohled jí nejbližšího a troufnu si tvrdit nejdražšího člověka.

Autorka používá mnohdy zajímavé příměry, dokáže měnit intenzitu vyprávění až do melodického konce. Doporučuji všem „nováčkům“ dané doby, a těm, co dobu zažili, aby si ji připomněli, protože historie se musí neustále připomínat, aby se nezapomnělo, aby lidstvo neudělalo stejnou chybu a nedopustilo, aby se historie opakovala. Moc děkuji za procházku po aleji vzpomínek, do zákoutí, na které člověk téměř zapomněl, a připomínku obrazů, vůní, látek na omak, chutí, a v neposlední řadě hudebního soundtracku, který chtě nechtě někde na pozadí při čtení sem tam naskočil.

 

Asistentka zloducha

Hannah Nicole Maehrer

*****

416 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

v    Evangelina „Evie“ Sageová

v    Lyssa Sageová

v    Griffin Sage

v    Trystan - Zloduch

v    Kingsley – žabák

v    Rebecca „Becky“ Erringová

v    Blade – krotitel draků

v    Taťána - léčitelka

v    Král Benedikt

Vítejte v království za devatero horami, devatero řekami, vlastně na okraji Ořechovského lesa.

Hlavní hrdinka Evie se stará o nemocného otce a svou mladší sestřičku. Jednoho dne se zkříží její cesty s neznámým tajemným, který ji má navždy otočit svět vzhůru nohama. Nechá se zaměstnat u tajemné osoby, která má sídlo na kraji Ořechovského lesa, kam se normální smrtelník neodváží vejít. Evie pomaličku zjišťuje, jak je schopná, jak se dokáže otáčet kolem domácnosti, a v práci zvládat nabroušenou Becky a ještě více nepřístupného šéfa. A žabák, který s nimi obývá kancelář, to určitě neulehčuje, což dokazuje vtipnou komunikací skrze cedulky.

Evie nejenom, že musí využít veškerý důvtip a um, aby se vše naučila a byla užitečná, ale taky se musí smířit s tím, že ji zaměstnává samotný Zloduch. Ale jak víme, vše má dvě strany mince. A vzájemnou spoluprací a interakcí se odlupují pomalu vrstvy zkamenělých okvětních lístků kolem Zloduchova srdce. Což je ovšem nebezpečné. Že je nebezpečný král Benedikt, to je jasné, Ovšem musí všichni vynaložit a spojit své síly, aby zjistili, kdo je nepřítel jim na blízku a jakým způsobem se snaží protistrana o Zloduchův život.

Slow–burn romantická fantasy, ano, pro young adults, ovšem užije si ji každý, kdo si přeje oddychovou četbu, kde je něco fantasy, něco romantiky, pár draků, trochu spolupráce, nějaká kudla do zad, vtipné myšlenky rozverné a odvážné Evie, rozpustilé interakce mezi Evie a Zloduchem, důvěra, zrada, a to vše úhledně zabalené do čtivé mašle příběhu, na jehož konci jsme teprve na začátku. A věřte, velmi rádi budete fandit Zloduchovi.

Autorka používala, respektive v překladu mě zaujalo použití zvolání „probohy“, které ale tak nějak vlastně sedělo do celého rozverného ladění příběhu.

Hádanka z Bletchley

Ruta Sepetys

*****

360 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Válečný rok 1940, britský Bletchley Park, místo, které je tajné, ovšem k němuž se v přeneseném smyslu slova upíná celá Evropa a potažmo celý svět. Zde jste tak mohli potkat takové historické velikány, jakým bezesporu byl Alan Turing, nebo právě hlavní hrdiny příběhu Hádanky z Bletchley - Jacoba a Lizzie Novisových. Jejich otec byl kryptoanalytik, Jacob – luští šifry, Lizzie – je velmi dobrá v luštění hádanek a pátrání, a proto není divu, že jejím hlavním motivem pátrání je přijít na kloub tomu, co se stalo s jejich matkou, Willou.

Toto výbušné sourozenecké combo skýtá spoustu dobrodružství v nebezpečné době, kdy byl svět uprostřed druhé světové války.  A všechny možné chytré mozky se snažily rozluštit Enigmu a prolomit tak směr války a dopomoci poražení nacistů. Člověk musel být opatrný, dávat pozor, co říká, a hlavně komu to případně říká. Babička v Americe očekává Lizziin příjezd lodí, jenomže ta přechytračí člověka, pověřeného babičkou, že zaručí její odjezd z Evropy. Jenomže Lizzie má toho spoustu k zamyšlení, odcestuje za bratrem. Po několika letech odloučení si mají co řídi, jen k sobě opatrně zase hledají cestu zpět. K tomu, co je zaměstnává, jim pomáhají jejich kamarádi/spolupracovníci. Protože na tuhle bitvu nemůžou zůstat sami. Bitva o Británii se blíží a Hitler se chystá každou chvíli zaútočit.

Ruta Sepetys se v tomto případě historického dobrodružného románu spojila se Stevem Sheinkinem. Vytvořili zajímavý pohled do zákulisí druhé světové války, válečné Británie, mozků, které se vší silou snažili prolomit nejdůvtipnější kód a doslova tak zachránit tak svět. Dobrodružnou cestou na pozadí fiktivní zápletky se přesto seznamujeme s pravdivými fakty. Autoři vytvořili zajímavé propojení, díky kterému se čtou stránky jedna radost. Hrdinům fandíme, rozumíme jejich pohledu, čemuž dopomáhá průběžné střídání pohledu obou sourozenců. Cesty, po kterých se hrdinové rozhodnou jít, se mohou zdát naivnější a slovní roztržky roztomile dětské, ovšem to vyvažuje tíhu tématu a vážnost situace, ve které se tehdy nacházel svět a hlavně evropský kontinent.

Svatební košile

Tereza Bartošová

*****

320 stran          

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Děj se odehrává ve středočeských Smoleticích v průběhu týdne. Vše odstartuje svatba, na které se události zvrhnou do tragického konce. Jak se ale dozvídáme, jedná se o teprve začátek. Vyšetřovatelé Tomáš a Honza budou mít dlouhé dny a případ, který se na první dobrou jevil velice jednoduše, ve skutečnosti jednoduchý není ani trochu. A sahá do historie malé vesnice a obyvatel v ní.

Rozehrává se hra o život, je potřeba rozkrýt, kdo lže, proč lže, proč lže, když nemá důvod. Autorka rozkrývá realistický popis hry kočky s myší, hry zákona, který, když se hodí, je nad zákonem samým. Kriminální příběh je rozdělen na šest dnů, ve kterých čtenář kapitolu po kapitole dostává obrázek vztahů, života na vesnici, mimo ni, způsoby jednání při vyšetřování. Ke slovu se dostanou všechny zúčastněné postavy, jejichž příběhové linky autorka píše v er-formě. Nad závěrem, ke kterému příběh směřuje, budete kroutit krkem. Ostatně posuďte sami.

Příběh to je bezesporu temný, autorka přisuzuje hrdinům barevnou paletu charakterních vlastností. Nic není černo-bílé. Potěšilo mě, že sleduje postavy detailním, až inspekčním pohledem, rozebírá to, co se děje hlavním postavám v hlavě a čtenář vidí, jak se řítí do spirály a nemůže s tím nic udělat. Čtení jsem si užila, jen jsem následně potřebovala odlehčený žánr.