RENFIELD

Režie : Chris McKay

Scénář: Ryan Ridley

          

 

Milá hororová komedie, kde vás všechny postavy baví. Každá je svým způsobem trhlá a má své skryté i neskryté bolesti.

Nicolas Cage si roli Drákuly užívá aniž by přehrával či přestával bavit. Ahhhhhh, Nick, Nick .... jemu by to slušelo i v pytli od brambor, jak se u nás říkávalo v minulém století. Není na škodu, že jej kamera má dost ráda. Jelikož mám to štěstí s ním pracovat, tak musím říci, že neztrácí své charisma ani mimo plátno. Našel si svůj archetyp a ten mu padne jako --- na hrnec.

Přála bych si, aby pouto mezi jeho a postavou Awkwafiny jiskřilo, ale o tomhle to v tomto případě rozhodně není. Zato je pěkné pozorovat jejich cestu, kdy se navzájem léčí. Příběh má zápletku, vyústění, jedno lekavé místo, dost vtipných poznámek, oproti krvavé lázní Tarantina se zde necháváte vézt na komediální vlně a jen si užíváte. Zažijete zlo, dobro, proměnu člověka, doufání v dobro, boj o dobro. Některá sdělení mohou vyznít vtipně, ovšem slyšet je určitě neublíží a rozhodně není od věci se zamyslet, zda by se určité věci nedaly aplikovat v rámci "mental well-being".

Scénář se zbytečně nenatahuje, jak bývá čím dál častějším zvykem při maratonových stopážích tří hodin. Krásně to uteče, nic neschází, nepřebývá, za mě spokojenost.

Za mě hodnocení: 💥💥💥💥

 

Únorové knižní recenze

Šťastně až navěky?

F.T. Lukens

****

328 stran

Za možnost přečíst si reading copy děkuji Albatrosmedia.

Autor, jenž používá zájmeno „oni“, se zaměřuje na YA queer fantasy a za svá díla sbírá ocenění.

Do rukou se mi dostala reading copy jejich nejnovějšího románu, jehož vydání se v České republice plánuje na 13.3. 2023

Příběh království Ere v Cizrnové říši je vyprávěn z pohledu 17tiletého Areka, který se svými přáteli (a můžeme je nazývat kamarády, stejně jako stoupenci nebo družinou) osvobodí království od dekád tyranie. Zároveň se tím však spustí odpočet času do naplnění proroctví. Všichni zúčastnění napínají své síly k tomu, aby nedošlo k tomu nejhoršímu.

Nepatřím sice mezi typickou cílovou skupinu, ale jsem ráda, že jsem vyzkoušela literaturu mně zatím neprozkoumaných vod. Byla jsem mile překvapena. Román je přirovnáván k takovým „feel-good“ literárním počinům, jako jsou třeba Heartstopper (Srdcerváči). Proto jsem ani neváhala. Srdcerváče jsem sledovala téměř na jeden zátah v seriálové podobě a byla jsem nadšená. Zatímco ovšem Srdcerváči pojednávají o současných úskalích a problémech mladé generace, F.T. Lukens vystavili dá se říci historický příběh se zapojením fantazie, magie, čar, mágů a proroctví. Autor píše poutavě. Když už čtenář očekává, kam se příběh může ubírat, autor perfektně načasuje moment, kdy čtenáře překvapí liniemi, kterými příběh dospěje do svého konce. Po celou dobu jsem měla příjemný pocit naděje, že přestože čtenář nahlédne pod pokličku fantazie, příběh mu představí problémy a hodnoty, se kterými se každý člověk setká i v reálném světě. A to hodnoty morálky, důvěry, lásky, přátelství, pospolitosti a důležitosti komunikace. Cítím to jako důležité obzvlášť v současné době, kdy pro spoustu lidí představuje nejvyšší formu úspěchu a spokojenosti vlastnit nejnovější model jakéhokoliv zboží, youtuberský profil, ideálně virální video a miliony sledujících na sociálních sítích. A proto tuto knihu mohu jen doporučit.

__________________________________________________________________________________

Deníček Camille G

Camille G

*****

192 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Do rukou se mi dostal třetí soubor příspěvků české bloggerky popisující zážitky z různých etap života. Kamila nic nepředstírá, píše tak, jak ji „zobák narost“, nedělá si servítky, úderných slov je tu „jak hnoja“. Ne že bych sama občas nepoužila ostré výrazy, ovšem vidět to takto pohromadě v písemné formě je jiné kafčo.

S některými popsanými situacemi se čtenář (někdy spíše čtenářka) dokáže ztotožnit. V pár případech nastává výbuch smíchu. V hodně případech nevěřícně kroutíte hlavou, jak toto někdo mohl přežít a v některých si dokážete představit krutou realitu tak živě, že vám obličej začne sám bezděčně ožívat různými grimasami. V jednom příspěvku sama autorka píše, že zde až zas tak nepřeháněla (parafrázuji), takže mi při čtení neustále vyskakovala otázka, kolik z toho, co vkládá autorka do příběhů, je autentického, vymyšleného, přibarveného nebo naopak odpozorováno, odposlechnuto, vypůjčeného, chcete-li převzato, říkejte tomu, jak chcete.

Osobně věřím na sílu slov, a to ať již při hovoru či psaném projevu. Při velmi častém označení sama sebe se autorka popisuje hodně negativně a já trávím již několik let tím, že si dávám velký pozor byť jen na to, jakým negativním myšlenkám či slovům dávám průchod.

Toto byla zábavná zkušenost, kdy na jednu stranu obdivuji upřímnost, otevřenost a nadhled, s jakým zvěčňuje popsané historky. Knížka je doprovázená velmi sugestivními a zdařilými kresbami Ivety Matouškové, ty jsou však, spolu s názvy kapitol, tak výrazné, že jsem si knížku otevřela při cestování jednou, zbytek jsem raději nechala na soukromí.

Osobně vidím formu psaní autorky jako určitou psychohygienu a k tomu jí držím pěsti a fandím.

__________________________________________________________________________________

Stane se zázrak

Katarína Belejová

****

32 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Příběh Zuzany Štelbaské pro ty nejmenší, kteří neumějí ještě číst, i ty děti, které se pomalu číst učí, provází pohádkové ilustrace Adriána Macha. Ty byly ostatně ceněny vysoko. Děti se seznamují se světem človíčka, který je pilný, pracovitý a činorodý avšak jednoho dne, když zjistí, že pro danou chvíli vše postavil, obhospodařil, nakrmil a obešel, zastaví se, zamyslí se, co teď a najednou se to stane – co, ptáte se? Zázrak! Zázrak se stane.

Jak to tak přijde a jestli to byla náhoda, nebo človíček na takový zázrak může narazit vícekrát, se děti dočtou či dozví v této velmi krásné čtivé, barevné a pozitivní knížce. Nejenom, že příběh v dětech podněcuje představivost, dává také čas a prostor na zamyšlení a díky obrázkům si děti mohou případně vytvořit paralelně spoustu dalších příběhů.

Rozhodně si z toho mohou odnést něco i dospěláci, obzvláště v dnešním hektickém světě. Tvůrci skvěle pracovali s vědomím, že knížku budou ve velké míře dospělí dětem předčítat, a tak jak se to mnohdy úspěšně povede u filmů z dílny Disney či Pixar, při čtení se mohou bavit jak děti, tak i dospělí a obě generace si ze zážitku odnáší to své. Podle zkušenosti dalšího dospěláka to má na něj ovšem větší dopad, zatímco u akčního předškolního dítě příběh nedokázal udržet pozornost…(PS: další hodnocení budu postupně přidávat).

Dospěláci (vizuální stránka/příběh)

*****/****

*****/****

Děti:

***

 

Lednové knižní recenze 

Alžběta & Margaret – Důvěrný svět královských sester

Andrew Morton

*****

384 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Známý a zkušený životopisec Andrew Morton v roce 2020 uzavřel svůj čas věnovaný k prozkoumání vztahu dvou královských sester, Alžběty a Margaret od jejich útlého věku až po Margaretinu smrt.

Skrze jeho vyprávění a poznatky vnímáme velmi zblízka jak královský život, status a povinnosti z toho plynoucí a život s minimálním soukromím vyvolávají úskalí a jaký dopad mají na obě sestry a jejich vzájemný vztah a pouto.

Autor si nebere servítky a občas mám pocit, že čtu červenou knihovnu. Nutno podotknout, že na hraně překročení balancuje velmi umně. Je zřejmé, že Andrew Morton si dal záležet a určitě při jeho tvorbě využíval obsáhlé zdroje. Dokládá to třístranný seznam použité literatury a 555 ozdrojovaných poznámek. Upřímně, neočekávala bych menší důslednost a důvěřovala jsem natolik, že jsem poznámky ignorovala. Otázkou je, kdo si najde čas veškeré zdroje projít. Každopádně jsou k dispozici pro ty, koho určité etapy, události a vztahy zaujmou více, aby si mohli dohledat detailnější informace.

Andrew Morton píše čtivě. Samozřejmě není to román s detektivní zápletkou, který by vás nutil číst, dokud neotočíte poslední stranu. Přeci jen je to forma jakéhosi dokumentárního počinu. Osobně jsem měla pocit, že ke konci se tempo přeci jen zrychlilo a na posledních stranách se příběh uzavřel velmi rychle. 

Ovšem zájemci a fanoušci královské rodiny nemusí truchlit, autor se poté detailněji věnuje pouze starší ze sester v publikaci Královna Alžběta II.

________________________________________________________________________________

Obřad

Carmen Mola

****

352 stran

Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia.

Příběh nás zavádí do ulic Madridu, kde je inspektorka Elena Blancová postavena před vyšetřování vraždy mladé ženy, jež zmizela po rozlučce se svobodou. Inspektorka je jak ve svém profesním, tak i osobním životě rázná, jedná instinktivně, důmyslně a živočišně. Vedle sebe má profesionální tým, na který se může spolehnout. Spolu rozmotávají síť rituálních vražd. Vyšetřování však přináší spíše více otazníků než odpovědí. Rozhovory, které potřebují podstoupit, je nutí přehodnocovat a znovu vyslýchat svědky, bývalé podezřelé a bývalé obhájce. V rámci vyšetřování je Elena nucena učinit nepříjemná rozhodnutí, zpětně prozkoumávat starý případ, který navíc čím dál více otevírá její staré rány v osobním životě. Konec pak naznačuje další potencionální linku na pokračování.

Příběh je psán velmi čtivě a poutavě. U čtenáře vyvolává přesnou míru tenze, obav a zapojení vlastní představivosti, díky níž otáčíte stránky, dokud nedospějete ke konci. Až si někdy říkám, co se musí vlastně stát, že někdo vytvoří takový scénář. Ale to je zřejmě platné u každého thrilleru. Tento by se dal popsat jako detektivní příběh s kriminální zápletkou, kde se čtenáři seznamují se špičkou ledovce problémů a „klacků pod nohama“, kterým vyšetřovatelé mnohdy musí čelit.

________________________________________________________________________________

Jiné místo

Kateřina Karolová

****

232 stran

Za možnost spolupráce a přístupu k reading copy děkuji Albatrosmedia.

České autory, přiznám se, moc nečtu, ovšem ráda dělám výjimky a zde jsem velice ráda využila příležitosti přečíst si „reading copy“. Autorka má již na kontě tři předešlé knihy. Ráda jsem si přečetla její aktuální čtvrtý počin.

Jedná se o detektivní až kriminální příběh s prvky thrilleru. Mladá dívka odjíždí se svým přítelem na opačný konec republiky, kde chtějí strávit krátkou dovolenou vyplněnou poznáním lázeňského městečka a jeho okolí při cyklistických výletech.

Vyprávění z pohledu hlavní hrdinky je velmi čtivé. Je zde minimálně přímé řeči. Vše je z velké části popisné, čehož jsem se zpočátku obávala, ovšem autorka velice umně balancuje na hraně, kapitoly nejsou zdlouhavé a přímá řeč se objeví v tu správnou chvíli, kdy to příběh potřebuje. Naopak čtenář nedokáže přestat a jako mávnutím proutku se stává součástí příběhu a vnímá okolí a popisované skutečnosti, jako by se mu odvíjely před očima.

Dávkování napětí je účinné. Zápletka je zakomponována (opět použiji to slovo) umně. Osobně musím konstatovat, že jsem tak trochu doufala ještě v zápletku tzv. „na druhou“, ovšem rozhodně to nesnižuje čtivost knihy. To, že se literatura a literární tvorba přetváří, obohacuje, doplňuje, odklání, postupuje (zde si každý může doplnit adjektivum, které pro každého může znamenat opačné protipóly) si může čtenář vyzkoušet sám. Součástí knihy je totiž QR kód, díky němuž si čtenář může zahrát hru a vydat se tak po stopách hlavních hrdinů, řešit úkoly a třeba přijít na kloub záhadě. Zkušenosti se hrou nemůžu bohužel podat. Osobně pro mě byla popisnost v knize natolik bohatá a umocněna mou představivostí, že budu potřebovat nejprve něco oddychového J Ovšem nevylučuji, že si hru zahraji a poté případně doplním recenzi. 

 

 

MUŽ JMÉNEM OTTO

Režie : Marc Forster

Scénář: David Magee

             Předloha: Fredric Backman

 

Před očima se nám odvíjí příběh postaršího osamělého muže, který je všechno, jen ne příjemný.  Postupně se seznamujeme s obyvateli tvořícími kolorit jeho sousedství na předměstí a postupně se nám odkrývá Ottův život a na scéně jsou, či přichází osoby, které jeho život ovlivní. Nebudu hovořit o detailech, to by nešlo bez spoilerů.

Scénář je napsán brilantně. Načasování všech vtípků a prolínání událostí je "spot on". Každá osoba měla svou příběhovou linku krásně rozehranou a charaktery byly pěkně vystihnuty. Herecky skvělé volby. Nevím co jsem si myslela, ale že posmrkám několik kapesníků, to jsem vážně nečekala. Připravte se na to, že se budete smát více než obyčejně, aby jste vzápětí měli zmáčknuté srdce tak, že slzy tečou tak nějak samovolně a do toho zjišťujete, že brečíte a smějete se zároveň. Vážně klobouk dolů, protože to už se hodně dlouho nepodařilo žádnému filmu.

Abychom byli spravedliví, film má knižní předlohu. Nečetla jsem, tudíž neporovnám. Film má také svou o deset minut kratší švédskou předchůdkyni. Neviděla jsem, nemohu porovnat. Ale určitě budu chtít vyzkoušet obě tyto varianty. 

Máme tady takovou neřest. Když vyšla trilogie Milénia, Američané měli potřebu vytvořit remake. Byl kvalitní, o to nic, jen vždy kroutím hlavou proč mají v krátké době (zde je to 7 let) potřebu vytvořit mainstreamově - "hollywoodskou" verzi. Pravda, v případě Stiega Larssona jsem nejprve četla knihy, pak jsem viděla filmy švédské produkce a pak až americkou verzi. Z toho důvodu to v tom případě zřejmě vnímám citelněji.  

Ovšem zde můžu říci, že nelituji ani jedné prolité slzy, film doporučuji. Je to příběh, který vás hřejivě obejme a zároveň budete mít potřebu obejmout :)

Za mě hodnocení:  🌟🌟🌟🌟🌟

 

THE BANSHEES OF INISHERIN

Režie + scénář: Martin McDonagh

 Sledujeme příběh dvou kamarádů na opuštěném irském ostrově, kdy jeden již si již přátelství dál nepřeje a druhý se snaží přijít na to, co se stalo, a snaží se se situací vyrovnat tak, jak mu kapacita jeho dosavadního života dovolí, zároveň se nevzdává, protože stále nechápe, proč by kamarád jejich vztah jen tak ze dne na den dokázal zavrhnout.

Divák si myslí, že mu tvůrce představí vtipnou konverzačku malé opuštěné vesničky. Ovšem není tomu tak. Postupně chápeme, že tento příběh není jen o vztahu mezi těmito dvěma kamarády. Do hry zasáhnou významně roztodivné charaktery, tak jak se na odlehlý, opuštěný ostrov sluší a patří. každá jednotlivá je vystavěna bravurně. 

Musím říci, že opět skvělý zážitek. Herecké výkony každičkého jednotlivého herce byly výsostné a přirozené. Colin Farrell za svou postavu jednoho z kamarádů začíná sbírat ocenění a za pár týdnů se dozvíme, jestli dosáhne na pomyslný hollywoodský Olymp. Osobně tedy vnímám, že letos je ročník a mužská herecká kategorie v hlavní roli hodně silná, ovšem nejvíce si myslím, že si to stejně zaslouží Austin za ztvárnění Elvise. Ovšem zde mě zaujal ještě jeden výkon o něco více, a to Barry Keoghan, který mi velmi připomínal stejně skvělý výkon Dicapria jako Arnie Grape ve filmu Co žere Gilberta Grapa. Tady mám pocit že, při vší úctě, jeho výkon byl o něco náročnější a nopromenit minaci na Oskara za herecký výkon ve vedlejší roli by si bez diskuze zasloužil.

Jinak chemie mezi hlavními dvěma postavami funguje, což už zajisté vyzkoušeli v jejich předchozím filmu V Brugách. Ten jsem neviděla a už jej mám na seznamu jako "domácí úkol". Hudba byť v určitých momentech hraje hlavní roli, vůbec neruší, a naopak ve slovních výměnách je vidět síla, herecký, scénáristický a režisérský um, jež je umocněn ještě naprosto tichým hledištěm.

Délka filmu za mě akurátní, Martin bravurně balancuje mezi odlehčenou komedií, aby na vás vzápětí poslal pravý hák, pak vás nechal vydýchat, a pak už jen stupňuje své napětí a vy nemůžete odhlídnou jinam, drží vás zkušeně v rohu ringu kde vám pak uštědří ránu do solar plexu a ještě vám věnuje ránu z milosti do spánku. Vám nezbyde než hledat ve svém nitru odpovědi na otázky, protože zkušeně a inteligentně zde scénáristicky nepředkládá věci prvoplánově, nepodsouvá klišé a člověk má potřebu zamýšlet se nad tím, jak to vlastně má on sám ve svém životě. 

Že to má silný dopad bylo vidět i na tom, že jak normálně lidé vybíhají okamžitě při začátku titulků, byli jsme překvapeni, jak plný sál zůstal až do rozsvícení světla.

Za mě hodnocení:

Režie:  🌟🌟🌟🌟🌟

Scénář: 🌟🌟🌟🌟🌟

Kamera: 🌟🌟🌟🌟🌟

Herecké výkony: 🌟🌟🌟🌟🌟

 

BABYLON

Režie + scénář : Damien Chazelle

Viděno v rámci ČSFD projekce v premiéře 18.01. 2023. Stopáž tři hodiny a 9 minut. Jsem ráda, když mám po skončení filmu nutkavý pocit analyzovat, co jsem to zatraceně právě zažila.

Před očima se vám odvíjí tříhodinový vizuální masterpiece. Damien, byť mladík, není žádný zelenáč. Svůj nový film propojil lehkou hudební nostalgickou linkou se svým předešlým filmem La La Land. Ostatně i tam byl filmový průmysl a entertainment klíčový. Zatím co ale předešlý zmíněný film popisoval strasti dvou identit, planetek, k sobě neskutečně přitahovaných, ovšem které se navzájem zabíjely a z mého pohledu měl film širší záběr, kdy se mohlo širší publikum identifikovat.  Ve svém nejnovějším díle Damien vzdává hold Hollywoodu, začátku filmu vůbec a zlatému času filmového průmyslu první poloviny 20. století, přechod z němého filmu na zvukový záznam. Pozorujete raný věk filmu, pozlátka a strasti statusu filmových celebrit. Spolu s několika osudy, které jsou vzájemně propojené, jako bychom sledovali několik filmů. Damien zručně brousí mezi okázalostí a barevností večírků a zábavy, aby vzápětí film zklidnil a zvážněl tak, že v sále bylo slyšet každé zakručení v břiše (ano, včetně mého). A člověk byl pořád v očekávání, co přijde dál. 

Celý film hudebně nabíjí a propojuje skvělá hudba a famózní kamera. Kameru opět zručně vedl Lunus Sandgren, který již s Damienem spolupracoval právě na La La Land. Takže kdo byl nadšený hned z prvních asi 10ti minut tohoto filmu, bude nadšený z kamery i zde.

Přiznám se, že mi dělá hodně úsilí být objektivní, jelikož za prvé jsem docela nedávno měla tu čest s Damienem spolupracovat a bylo úžasné vidět, jakým stylem pracuje. Za druhé pracuji ve filmovém průmyslu a obzvláště jedna scéna z placu je hodně zábavná o to víc, že přesně toto se opravdu na place děje a ne zřídka a zažije to každý filmař :-D 

Abych tedy byla ještě více objektivní, jsou tam asi tři scény, které bych si jako divák mohla odpustit a přiznám se, nečekala jsem jejich syrovost. Mohly by se některé scény zkrátit? Možná ano, ale zatímco u některých filmů vím přesně která půlhodina byla zbytečná, zde by se pokud vůbec, tak jednalo maximálně o pár vteřin či minut. Šla jsem na film bez jakéhokoliv očekávání, byť představy jsem nějaké měla, a jsem moc ráda, že se moc nelišily a film mě nezklamal. Je to z mého pohledu důstojná pocta filmovému průmyslu. A těšte se i na "shout out" Praze ;o) Sladké slyšet zaznít naše hlavní město z úst.... bez spoilerů, takže to až v kině ;o)

Za mě hodnocení:

Režie:  🌟🌟🌟🌟🌟

Scénář: 🌟🌟🌟🌟

Kamera: 🌟🌟🌟🌟🌟

Herecké výkony: 🌟🌟🌟🌟🌟

 

 

M3GAN

Režie : Gerard Johnstone

Scénář: Akela Cooper

Příběh o tom, jak cesta vydlážděna dobrými úmysly vede do pekla... Sledujeme to, jak se produkt vývojářky dětských hraček vymkne kontrole. Trochu sledujeme to, do čeho se lidstvo samo žene a s láskou vzpomínám na vizionáře Karla Čapka a jeho R.U.R. Mimochodem, věděli jste, že to byl právě on, kdo dal světu slovo "robot" ? Příběh trochu mixnutý příběhem "Já, robot" splňuje hororové prvky, jak vizálně, tak prvoplánové "lekací" scény. Už od mala jsem naučená takovým předjímat a zakrývám si dopředu uši, protože jak jsem zjistila, vizuální vjem nemá takový dopad, jako ten sluchový.

Přiznám se, nejsem cílová skupina. To dosvědčím i tím, že jsem u Kruhu dvakrát dokázala usnout. Proč zde zmiňuji Kruh pochopíte, až uvidíte film. Taky se přiznám, že nebýt ČSFD projekce, tento film by prošel nedotčen kolem mě. Ale nutno dodat, že jsem z kina neodešla, zůstala jsem až do konce, byla jsem zvědavá na konec, herecké výkony byly na horor dostačující a hned po odchodu z kinosálu při první návštěvě toalet jsme na sebe s další návštěvnicí vyjekly, takže svůj cíl film myslím splnil. Musím jej vidět znova? Rozhodně ne. Doporučím to fanouškům hororu? Klidně. Těší mě, že se vlastně díváme na způsob, jakým si vlastně lidstvo připravuje zkázu? Ne, rozhodně netěší. Bylo zábavné vidět film s přáteli na velkém plátně? Ano.

Za mě hodnocení: 🌟🌟🌟