FILMOTÉKA 2024

 

FILMS
Flora a syn	85%	Furiosa: Sága šíleného Maxe	60%
Creed III	75%	Vedení domácnosti pro začátečníky	60%
Il Boemo	65%	Porcelánová válka	80%
Kůň	85%	Drby	70%
Napoleon	65%	Jiný člověk	85%
Ferrari	65%	Život k sežrání	80%
Wonka	60%	Jak se stát perličkou	70%
All of us strangers	90%	Interview	70%
Argylle: Tajný agent	85%	Důvěra	70%
Beekeeper	70%	Dívka s jehlicí	75%
Calamity Jane	75%	Vhůru nohama	60%
Na lodi Adamant	75%	Mord	80%
Sestry z kouřové sauny	75%	Ema a smrtihlav	605%
Das Lehrerzimmer / Sborovna	80%	Lapilli	60%
Karaoke Blues / FAllen Leaves	85%	Panoptikon	70%
Povýšení	75%	Bezvětří	70%
Trojúhelník smutku	70%	Od marca do mája	60%
Freud´s Last Session	80%	Druhá šance	75%
Kosmonaut z Čech / The Spaceman	85%	Cizinec	70%
Code 8: part II.	75%	Chlorofyl	70%
Poor Things	55%	Na kordy	60%
Anyone but you	70%	Až na věky	75%
Femme	70%	MaXXXine	50%
Farmář a hipster	80%	Světýlka	50%
Players	65%	Rodinná aféra	60%
Damsel	65	Království Planeta opic	75%
The Attorney	70%	Slzotvůrce	60%
Bleeding Love	85%	Sleeping Dogs	80%
Bratři	75%	Hudba	75%
Ordinary Angels	85%	Horizont: Americká sága	60%
Self-reliance	75%	Až na konec světa	70%
Daaaaaalí!	80%	Convert	80%
Kung Fu Panda 4	75%	Mizerové: Na život a na smrt	60%
Krotitelé duchů. Říše ledu	75%	Woman of the Hour	75%
Umění jíst a milovat	60%	Anora	75%
Tři billboardy kousek za Ebbingem	75%	Slon	75%
Memory	85%	Námi to končí	80%
Láska přes zeď	65%	Rebel Ridge	75%
Zatracená krvavá láska	65%	Vrána	75%
Arthur the King	90%	Wallbanger	75%
Opičí muž	80%	Greedy people	70%
Jeden život	80%	Ghostlight	80%
Knox Goes Away	65%	Z kopce	75%
Duna: část druhá	60%	The Killer	70%
Představa o tobě	80%	Já jsem: Celine Dion	85%
Fall Guy	90%	Gump: Jsme dvojka	65%
Image of You	85%	Úsvit	50%
Jako nikdo jiný	70%	Gladiátor II.	80%
Havěť	40%%	Planoucí sněhulák	75%
Rivalové	80%	Striptýz pod stromeček	75%
Boy Kiills World	80%	Porotce č. 2	80%
Atlas	60%	Němý svědek	75%
Motorkáři	65%	Lovec Kraven	75%
If	75%	Een Schitterend Gebrek	70%
Vlny	80%	Kočičí odysea	85%
Trapped Inn	50%	Konkláve	80%
Tři princezny	20%	Čarovné jablko	50%
Nosferatu	90%	Moana 2	60%
The Return	75%

 

 

 

SERIES
Tourist S02	70%
Vražda na konci světa	75%
Brothers Sun S01	85%
My life with the Walter boys S01	85%
Reacher s02 part II	85%
Wild Cards s01	80%
Good Trouble s05	85%
Tokyo Vice S01	75%
Tokyo Vice S02	80%
Griselda	85%
Mr. & Mrs. Smith	70%
Not dead yet S02	85%
The New Look	60%
Beef	70%
Tracker	75%
Feud S01	85%
Will Trent S02	75%
Mary & George	80%
Šógun	80%
Palm Royale	75%
We were the lucky ones	75%
The Tatooist of Auschwitz	85%
The Young Royals S03	80%
Monsieur Spade S01	80%
Sugar S01	75%
Gentleman v Moskvě	80%
On the Edge	80%
Maxton Hall	80%
Bridgerton s03	80%
Interview with the vampire s02	50%
Eric	80%
Nedostatek důkazů	80%
Pod mostem	80%
My Lady Jane	80%
Stopař S02	75%
Tučňák s01	90%
Brilliant Minds S01	70%
Diplomatické vztahy SO2	90%
Matlock S01	90%
Terapie pravdou S02	85%
Advokát S03	90%
Tohle nikdo nechce	85%
Jak umřít o samotě	85%
Odvězněný	85%
Wyatt Earp a válka kovbojů	70%
Země žen	85%
Emily in Paris S04	80%
Orlando Bloom: To the Edge	85%
Má lady Jane S01	85%
Outlander s07	80%
Shrinking s02	85%
Virgin River S06	80%
Black Doves S01	75%
Briliant Minds S01	80%
Velmi nebezpečné známosti	80%
Matlock S01	85%
Le Comte de Monte-Cristo	85%
C.B.Strike S05	85%
C.B.Strike S06	85%

 

    BIBLIOTÉKA 2024

 

Listopadové recenze

Všechny cesty vedou k tobě

Mariana Zapata

*****

520 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Královna slow-burn romance se tentokrát pouští do příběhu Aurory, která se vrací na místo, který kdysi býval jejím domovem ve víře, že se jí podaří vyléčit rány schytané od života a konfrontovat nevyřešené věci z minulosti. Cestou osudu se jejím novým bytným stane Tobias Rhodes, lokální strážce zákona. Aurora se musí potýkat nejenom s nerudným bytným, který, jak se zdá, by ji nejraději byl nikdy nepoznal, ale také sháněním práce, učením se novému pracovnímu prostředí, navazováním vztahů s místními, opětovné seznamování se s životem v malém horském městečku, zatím co se snaží být andělem strážným a zároveň se snaží vyřešit své záležitosti.

A tak se stane, že se jí pomalu život na malém městě, místní lidé, nejbližší spolupracovníci a hlavně bytný se svým synem Amosem a jejich rodina zarývají pod kůži, ať se snaží proti tomu bojovat sebevíc. Jak se dá ale čekat, dokud nebude mít vyřešenu minulost, ta by jí mohla pěkně „kousnout do zadní části těla“.

Autorka vystavěla bohatý scénář, s autentickými postavami a příběhem. I když čtenář tak nějak podvědomě ví, jak by měl příběh skončit, lépe řečeno jak by si přál, aby skončil, četba je cesta k cíli, kterou ostatně musí podniknout spolu s hlavní hrdinkou. Čtenáře příběh chytne a nepustí. Autorka jednak píše v ich-formě, za druhé charaktery postav pěkně vybarví, a tak je velmi snadné se s příběhem sžít a prožívat životní kotrmelce spolu s nimi.

 

Vzhlédnout k nebi

Rebecca Yarros

*****

392 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Nedivila bych se, kdyby vám bylo jméno velmi povědomé, a není se co divit. Jde o autorku bestsellerové trilogie Empyreum, tzn. doposud vydaných prvních dvou dílů, Čtvrtého křídla a Železného plamene.

Vzlety a pády jsou další sérií z pera autorky. První díl Všemi smysly se zaobíral osudy Ember a Joshe. Ve volném pokračování Vzhlédnout k nebi se příběh soustředí kolem dvacetileté Paisley a jejím osudovým protihráčem je velmi charismatický Jagger, student nejprestižnější letecké školy. Kapitoly se více méně střídají ve vyprávění z pohledu obou postav. Autorka nejde v příbězích po povrchu, že by zápletkou byly špatná barva nehtů, špatný sestřih, oblečení vyšlé z módy, či snaha zapadnout a být „ta/ten populární“.

V obou případech jde o něco daleko hlubšího a temnějšího. Paisley nebude nikdy zapadat už jen výjimečnými okolnostmi. Má milující rodiče, kteří pro ni chtějí „nic než její dobro“. Má partnera, Willa, který představuje jistotu. Jenomže Paisley nemá nic jistého, naopak, odpočítává „posledních“ 220 dní. Když se její cesty osudu spojí s Jaggerovými, najednou se cítí svobodně, touhu žít, pokračovat v odškrtávání si splněných věci ze seznamu. A hlavně si musí vybrat…. a tím nemyslím výběr mezi Jaggerem a Willem. To se ukáže nakonec jako jedna z těch, dá se říci, „jednodušších“ voleb.

Všechny čeká náročná cesta a je otázkou, jestli se dokáží jeden vyrovnat s minulostí, druhý s budoucností, pochopit navzájem své společné touhy, cíle, odhodlání k rozhodnutí, stát při sobě tím nejvíce nesobeckým způsobem.

 

Mrazivé vyhlídky

Wendy Dranfield

*****

344 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Pátý díl severské detektivní série Madison Harperová. Díl se opět odehrává v oblasti Lost Creek v období mrazivých vánočních shonů. Tehdy se totiž najde v autě plačící tříletý chlapeček a matka již bohužel nejeví žádné známky života. Několik dnů na to se objeví další oběť – mladá žena se synkem kolem tří let. Vánoce, nevánoce, dárky nedárky, když se začne pohřešovat její kamarádka, reportérka Kate, spolu se svými dvěma dětmi, události nabírají na intenzitě, vážnosti a Madison rozehrává hru o čas. Vůbec nepomáhá, že jí je přidělen nový parťák a její kamarád, soukromý vyšetřovatel Nate odjel vypomáhat s jejím synem, Owenem do přátelské detektivní kanceláře. Venku hrozí silná vánice, Owen jede v autě zaměstnance, o kterém Medison neví žádné podrobnosti a navíc se Owenovi nemůže dovolat. A aby toho nebylo málo, Madison se musí vyrovnat s návratem otce do svého života a jako dědy do života Owena. A co to teprve udělá s už tak pošramocenými vztahy, když zjistí, že návrat otce nebyl až taková náhoda.

Taky cítíte ten zrychlující se tep? Není divu, po dlouhé době se stalo, že jsem končila s knížkou ve 04:00 ráno, protože nešla odložit a naprosto úplně nejvíc nutně jsem potřebovala vědět, jak příběh skončí.

Čtenář vnímá velmi intenzivně pátrání, nebezpečí, boj o čas, honění se za stopami, indiciemi, a přestože autorka píše er-formou, její skvělý styl čtenáře naprosto pohltí, emoce krásně prostupují ze stránek až do čtenářova nitra, protože jakékoliv malé výhry, prohry, slepé uličky prožívá spolu s postavami, jakoby se mu příběh odehrával před očima. Opět severská mrazivá paráda za plný počet. 

 

LOVEC KRAVEN

                     Režie : J.C. Chandor 

       Scénář: Richard Wenk, 

                     Matt Holloway,         

                     Art Marcum

Viděno v rámci ČSFD projekce 11.12.2024 v předpremiéře, jedné z mála, která je ještě dřívější, než za oceánem.

Všeobecně jsou recenze na film a vnímání vůbec negativní. Ale jak už to tak bývá, nenechávám se ovlivnit, jdu se přesvědčit na vlastní oči, jelikož to většinou vnímám přesně naopak. Hned na začátek přiznám, že na ty "univerzy" moc nejsem, nějak neřeším svět DC vs. Marvel. Film mě musí bavit, musí mít hlavu, patu, musí diváka vtáhnout, postavy musí mít oblouk, vývoj. Ideálně je, když se divák s některou z postav ztotožní, o některou se bojí, některou nenávidí, za některou stojí, s některou soucítí, některou chápe ale každopádně něco v divákovi výsledný film zažhne.

Divačky nemusí mít obavy, kvůli Kravenovi půjde žhnutí samo. až na Russela Crowa více-méně neokoukané tváře hrají uvěřitelně. Russelův ruský akcent je takový prvoplánovitý, a člověk, který jej zažil v prvním Gladiátorovi a letos se mu podařilo jej vidět živě s jeho hudebním vystoupením jen nostalgicky vzdychne, a tu svou roli si nutno říci užívá. 

Někdo může mít problém kvůli CGI, musím říci, že natáčet před klíčovacím plátnem je úplně jiný oddíl, každopádně při nějakých drastičtějších záběrech jsem až citelně zapadala do sedačky a stahovala jsem břišní svaly "před údery" a cítila bolest postav. Takže za mě splněno.

Za 127 minut jsem neměla pocit, že by nějaká scéna padala na zadek, někde se režisér bál nechat materiál ve střižně. A co je nejdůležitější, takovým spolehlivým klasickým lakmusovým papírkem na příčce baví/nebaví, případně líbí/nelíbí, který zákonitě funguje je, jestli kopou/nekopou nohy. Za celý film ani jednou.... Rozmýšlela jsem, mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale kvůli všemu výše zmíněnému sečteno a podtrženo čtyřmi hvězdičkami.

 

Říjnové recenze

Božští rivalové

Rebecca Yarros

****

368 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Rebeccu Yarros znají čtenáři jako autorku světoznámé fantazy trilogie Empyreum (Čtvrté křídlo, pokračování Železný plamen). Asi neminula nikoho, komu je fantasy blízké, a na třetí díl všichni s napětím vyčkáváme.

Tentokrát se autorka pustila do dvojdílné fantasy-drama-romance. První díl Božských rivalů je zasazen do válečné Evropy. Dva hlavní hrdinové, Iris a Roman se setkají v londýnské redakci časopisu. Jsou to rivalové, oba bojují o nejlepší titulek, článek, možnost vést vlastní sloupek. Mezitím oba bojují své osobní bitvy, Irisin bratr odešel na frontu a Roman se má zachovat tak, jak si přeje jeho rodina a vedení se svým srdcem je nechtěné, neřku-li zakázané. Autorka do syrových reálií promítne fantazijní prvky, kdy dopisy psané na kouzelných psacích strojích doputují k dotyčným osobám přenosem magie. Tou ostatně oplývají i určité domy. Musím se přiznat, že jsem trochu rozpolcená, příběh je na plný počet hvězdiček, ovšem zpočátku jsem měla problém propojit více méně reálný válečný konflikt s fantazijními prvky. Když jsem se přes to ale přenesla, nechala jsem se unášet stránkami a samotným příběhem.

Autorka píše velmi poutavě, linie příběhu je promyšlená, pravidla sirén jasně daná, čtenář s napětím sleduje, co se bude v životech aktérů dít dál, s jakými ranami osudu se budou muset poprat. První díl obsahuje velice autentický popis doby, nálady, místa, nechává u čtenářů dojem, že jste v zákopech, cítíte špínu, žízeň, ticho, ohlučení, tlukot srdce, charakteristické zvuky psacího stroje. Vlastně dalším hlavním aktérem jsou samotné dopisy, které jsou, nutno podotknout, velmi autentické a od srdce. Až můžete nabýt nostalgického dojmu, jaké to bývaly časy, když se čekalo na poštu, když se dopisy křížily, a člověk si tak nepřečetl odpovědi na otázky, ale objevil se nový obsah. Člověk si uvědomí, o co vše je současná generace, která toto již nezažila, ochuzena. Čtenář má pocit, že čte dopisy v reálném čase, ztotožníte se s hrdiny, bojíte se o ně, fandíte jim, případně si přejete, aby nepřátelé nevyhráli a v boji mezi stranami vedené Dacrem a na druhé straně Envy zvítězilo dobro a láska.

Ale to by nebyl život, byť fantazijní, aby to bylo tak jednoduché. Na konci Božských rivalů je takový „cliffhanger“, že máte pocit, že než vyjde druhý díl, napětím a zvědavostí nevydržíte. Tak hodně štěstí při čekání, doporučuji zpříjemnit si a vyplnit dalšími literárními díly, kterých je na světě nespočet.

Dvojí život

Jana Poncarová

****

248 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Jana Poncarová opět zpracovává poválečnou tématiku komunistického režimu, boje o svobodu, boje o místo v tom malém česko-slovenském rybníčku, boje mezi ideologií a ideemi, režimem a něčím tak nezachytitelným, nadpozemským, výmluvným až léčivým, jako je hudba.

Musím se přiznat, že je to má první dočtená kniha autorky. Při mém prvním seznámení s autorkou jsem totiž po pár stránkách musela jinou knihu odložit, avšak vím, že se k ní vrátím. Tato mě chytla od začátku. Autorka popisuje osud houslistky Jitky, a to ve třech časových osách. Ty se skvěle prolínají a navzájem propojují. Současně doplňují události a činnosti aktérů a hlavně dopad, jaký na jejich osud měly. Jelikož jsem zažila všechny tyto časové období (70. a 90 léta 20. století a první dekádu 21. století), působilo to na mě velmi silně. Pomohlo, že jsou události a životní strasti popisovány očima Jitky, čtenář se velmi snadno dokáže identifikovat s tím, čím hlavní hrdinové prochází. Další silný dojem, který jsem při čtení měla, který na mě dolehl, byl, že jde ve velké míře o velmi smutné, stresující a tragické příběhy, za které můžeme „poděkovat“ režimu. Pocit neklidu, diskomfortu a pomyslného utahování smyčky, který ve mně klíčil, jsem musela vždy po pár stránkách či kapitolách rozdýchávat, abych za chvíli s o to větší vervou pokračovala ve čtení a dozvěděla se, kam ten příběh hrdiny dovede.

*Svoboda stojí za veškeré úsilí*

*Dum spiro spero*

 

Vánoční vyznání

Karen Swan

****

320 stran

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.

Od autorky znám její řadu Divoký ostrov. V tomto příběhu se autorka věnuje současnosti, opět se podíváme pod mikroskopem na problematiku lidských vztahů na příběhu hlavní hrdinky Natashy.

Hlavní příběh se odehrává v období listopadu a prosince roku 2022, napříč Anglií, rakouskou Vídní a nepálskými horami.

Natasha s Robem a dcerkou se vrací z exotické dovolené. Velmi křehkou rodinnou pohodu dokonale rozhodí ztráta dceřiného plyšáka, protože, jak známo, bez nich se těžko usíná. Po celou dobu jsou s Natashou její věrné kamarádky, které ji přesvědčí, aby k nalezení využila sociálních sítí. A ano, jedna velmi malá kladná věc na sociálních sítích je to, když jsou využity k něčemu blahosklonnému. Mú se tak najde, jenomže se „dostal“ do nepálských pohoří. S krátkodobě zástupným majitelem se nakonec Natashe podaří spojit a přistoupí na hru, kdy neznámý nálezce píše dopisy dcerce, dokud se neodmlčí. A to zrovna v době, kdy se Natashe hroutí svět před očima. A čtenář si moc přeje, aby vše dopadlo dobře, vždyť přeci přichází Vánoce a to se dějí zázraky.

Autorka si zachovává čtivý styl. Příběhy Natashiny rodiny, jejich kamarádek a přátel a neznámého nálezce plyšáka popisuje v er formě. Střídavě vede čtenáře skrze střídavé kapitoly osudových linií Natashy a neznámého cestovatele. Pohybujeme se ve dvou časových liniích, roku 2018 a 2022. Čtenář si postupně skládá ze střípků celou mozaiku. Sleduje situace, akce, reakce, rozpoložení postav, velmi lehce se s nimi ztotožňuje. Z pasáží v Nepálu se mi zatajoval dech a naprosto jsem vnímala intenzitu, kdy každý chybný krok je osudný a každá sekunda může být poslední. Co vím, autorka byla redaktorka módního časopisu. I v sérii Divoký ostrov se leze po výškách, ovšem toto je jiný level. Marně jsem hledala doslov běžně využívaný k autorově poděkování, které čtenáři napoví, kdo všechno se podílel na vytvoření díla a případně co všechno autor podstoupil při zkoumání podkladů. Tady věřím, že se to bez rešerše neobešlo a moc by mě zajímalo, jestli autorka Nepál navštívila, jako navštívila souostroví Sv. Kildu v rámci rešerše pro již zmíněnou sérii. Každopádně to na stránkách fungovalo. 

 

GLADIATOR II

                      Režie : Ridley Scott  

                      Scénář: David Scrapa, 

                                    Peter Craig,         

                                    David Franzioni

 

Ikonického původního Gladiátora jsem viděla nespočetněkrát a pokaždé na mě dokázal působit stejně silně, a to i když jsem po tolika letech viděla Russela Crowa osobně v Karlových Varech v jeho tolik neznámé pěvecké poloze. A ano, existují ještě lidi, kteří první díl neviděli. Celou dobu před projekcí, než začal film, který mě tedy celkově pohltil, jsem si neustále říkala, jestli je lepší být nepopsaný list, nebo jít na film s obrovskými očekáváními, přestože vím, že to nikdy není dobrý nápad a většinou se mi daří jakákoliv očekávání upozadit. Zde se mi to naprosto nepovedlo. Na druhé nadechnutí ale máme zkušenosti s velmi nepovedeným Napoleonem a proto jsem byla připravena i na velmi špatnou variantu.

A zahraniční recenze, které se ještě před českou předpremiérou valily na potencionálního diváka byly velmi negativní, ale nepřikládala jsem jim velkou váhu s tím, že uvidím na vlastní oči a sama si sestavím obrázek. 

Tak tedy. Režisér se snaží držet náladu, kterou nastavil u prvního dílu. Herečtí představitelé byli vybráni skvěle, pro některé bylo velké překvapení obsazení role matky Lucia stejnou herečkou, nutno podotknout, že se i tady obrazil těžký úděl ženských postav a hlavně hereček v hollywoodském rybníčku, protože byť sošná herečka, přes vyšperkovaný obličej nedokázala tváří zahrát jakékoliv emoce.  A teď právě k emocím. Strašně moc jsem očekávala výbuch emocí při setkání Lucia s matkou. V celém skoro 2.5 hodinovém filmu byly slovy dvě osobní setkání, naprosto s odlišnými emocemi, ovšem divák nedokázal obsáhnout takový posun o 180° z tak málo interakcí a byť duo Mescal a Pascal hrál jak o život, bohužel to bouřlivé setkání a odpuštění se do diváka nepromítne. Takže co se týče vztahové linie, která, dle mého názoru, by měla být nosná a fungující stejně jako v prvním díle, tady bohužel nefunguje. Naopak se potvrzuje, že hrát jednoznačně kladnou postavu (a ne, nehovořím zde o Luciovi) je velmi nevděčný úkol, ale nutno podotknout, že herec zahraje to, co mu scénář a režisér a v nepodstatné míře producenti dovolí. Joseph Quinn, kterému hezky sekunduje Fred Hechinger už asi navždy bude zařazen do šuplíčku "psycho", a osobně bych ho strašně moc ráda viděla i v jiné poloze. Postava Denzela Washingtona tahá za nitky a nezalekne se ničeho, aby dosáhla svého a Denzel se v tom vyžívá tím svým "Denzelovským" způsobem.

Divák si tentokrát rozhodně užije bitvy a řežbu, silně doprovázenou hudebním podkresem, což pan Scott bezpochyby umí, jak už nesčetněkrát dokázal. Poukazuje na pokleslou zábavu tehdejšího Říma, kdy na rozdíl od smrti mozkových buněk v současnosti, lidé v té době platili svými životy.

Režisér zakomponoval do 2.5 hodiny i pár vysvětlujících doslovných momentů z prvního dílu, takže vlastně pocit 2 v jednom. Což je škoda, protože bych raději měla zodpovězeny otázky typu, proč říkali Luciovi "Hanna", jakým způsobem získal Lucius takové vůdčí postavení. Lidé chodí do divadel a kin na příběhy, něco cítit, nechat se zasáhnout a za to panu Scottovi krátím jeden bod. A odpouštím takové nenávaznosti, jako rána na paži, nevidíme obrandování atd atp. Jinak velice sošný a zábavný film s kvalitními hereckými výkony ale jednička bude navždy srdcovější.

Za mě hodnocení:  🌟🌟🌟🌟