LUX AWARDS 2024

 

• 20 000 SPECIES OF BEES
• FALLEN LEAVES
• ON THE ADAMANT
• SMOKE SAUNA SISTERHOOD
• THE TEACHER´S LOUNGE 

 

20 000 SPECIES OF BEES

Bohužel jsem neviděla, ovšem film se španělskou náladou, vřelým přístupem, paralelou s včelami a včelím seskupením, mladá duše hledající vlastní identitu a laskavý přístup generace prarodičů dává tušit laskavému filmu. Rozhodně si v budoucnu nenechám ujít. 

FALLEN LEAVES

Kuolleet lehdet / Karaoke blues - finsko-německý počin Akiho Kaurismäkiho se možná dá popsat, ovšem zážitek není přenosný, Akiho musíte zažít. Příběh dvou zbloudilých duší, které k sobě hledají cestu a život jim do cesty klade spoustu překážek, a nemyslím tím jen externí vlivy, hlavně u hlavního hrdiny divák sleduje jeho vnitřní boj a čeká, jak a jestli vyjde jako vítěz. Snímek doplňuje skvělý jemný soundtrack a speciálně jedna píseň z "karaoke baru" ve vás bude rezonovat ještě dlouho po shlédnutí. Filmem provází vesměs minimalistické hraní ovšem tam, kde to hlavně v hlavním hrdinovi vře, je herec schopen vše vyjádřit v pohledem a kameraman to je schopen zachytit. Minimalistický pohyb a mnohdy až statické záběry ostatních aktérů, někdy až teatrální herectví vedlejšího herce doplňují vtipné hlášky pronášené s finskou suchostí a kamennou tváří, a na diváky působí a nikdy se neminou účinkem. A zasmějete se i v momentě, kdy Aki vložil scénáristicky vtipný střih a divák až na druhou dobrou si uvědomí, že humor fórku je hodně černý. Kudos! Někdo měj dojem otevřeného konce, za mě to mělo celkem "uzavřený směr" a v člověku se rozlila vlna klidu. Film dostal ocenění poroty v Cannes a probojoval se do užšího výběru v boji o cenu Akademie v sekci neanglický film.

ON THE ADAMANT

Francouzsko-japonský dokument odehrávající se v srdci Paříže, na lodi Adamant, což je denní stacionář. Divák sleduje životní příběhy a denní překážky návštěvníků s různými druhy a stupni duševní poruchy. Byla jsem mírně řečeno v šoku, jak dokáží popsat své pocity, co se v nich odehrává, a jejich popis dává naprosto smysl a sedí jako p***l na hrnec. 

SMOKE SAUNA SISTERHOOD

Toto je dokument v koprodukci Estonska, Francie a Islandu. Hlavními aktérkami jsou ženy. Nahlédneme na první pohled do rituálů severského saunování. Ovšem během vyprávění nahlédneme pod pokličku takových témat, jako dick picky, situace kdy se smějeme, abychom následně poslouchali otevřené zpovědi o coming outu, porodu mrtvého dítěte, znásilnění, vztazích s rodinou. Dokument na první pohled nenávazná témata, případně udírnu propojuje, intimními zpověďmi, rituály očištění, a to v průběhu všech ročních období, a zdůrazňuje ženskou pospolitost, důležitost psychického očištění, sdílení, neignoraci, protože takové příběhy se mohou týkat kohokoliv v našem okolí. Navíc mě potěšilo, aniž bych chtěla jakkoliv diferenciovat, kolik mužů se projekce zúčastnilo.

THE TEACHER´S LOUNGE

Německý příběh ze základní školy, kdy hlavní postava učitelky je nucena řešit případy opakovaných krádeží, kdy je nucena potajmu natočit, co se děje, aby zjistila, že věc se má zcela jinak. Pak dilema, jak s danou osobou naložit. Film poukazuje na stigmatizaci, nebezpečí pomluv, sílu davové psychózy, moc moderního/ virálního světa, sílu spolupráce a pospolitosti dynamiku ve společnosti/kolektivu. A co mě, jako bývalou pedagožku, potěšilo, nástrahy a nebezpečí a problematika, jakým jsou dnešní pedagogové a školní kolektiv vystaveni. Film bude letos bojovat o Oskara v sekci cizojazyčných filmů.

 

ZÓNA ZÁJMU

Režie : Jonathan Glazer

Scénář: Jason Fuchs

Kamera: Ƚukasz Żal

Hudba: Mica Levi

 

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych film strávila. To je asi hlavní dojem. Další dojem je - nohy mě sice kopaly, ale nebylo to z důvodu, že by mě film nebavil. Spíše to byl odraz takového znepokojení, což ostatně téma filmu předesílá. Bylo vidět, že zhruba do poloviny filmu celý sál na sebe bezhlesně a bezelstně nechává film působit, a v určitém momentě bylo naprosto viditelné, že se všichni začali znepokojeně vrtět. Bingo! Tvůrci udeřili hřebíček na hlavičku. 

Existuje knižní předloha filmu od autora Martina Amise. Sledujeme rodinu nacistického vrchního představitele Rudolfa Hösse, který s celou rodinou žije ve vile sousedící se zdmi osvětimského tábora. Film byl uchopen až dokumentárním způsobem. V domě byly instalovány kamery, herci přitom mnohdy nevěděli, kde jsou. To byla jedna z věcí, která mě práskla do očí. Člověk je zvyklý na záběry do tváří postav. Kromě jiného právě z nich divák čerpá emoce postav a sleduje, co se jim odehrává "v hlavě". Zde do tváří postav vidíme stěží. Neznamená to však, že nepocítíme tíhu slov, které slyšíme, případně věcí, co se odehrávají mimo naše zorné pole. A jak známe z hororů, to, co mnohdy nevidíme, na nás působí 100násobně více. A tak se divákovi před očima odehrává "banální" život nacistické rodiny, kdy hodují u stolu, rybaří, přijímají návštěvy, "oslavují" milníky na honosných party. Během toho prožívají každodenní dynamiku rodinného vzorce, přičemž jakoby nevnímali zvuky, které (k nim) k divákovi doléhají zpoza stěn. Nářky, občasná střelba, výkřiky, všudy přítomná oblaka kouře..... To všechno, včetně křiku, výstřelu a následného ticha poté, co slyšitelně jeden z nešťastníků ukradl jablko, hnojení na zahradě honosné vily "popelem"...... to vše ve vás probouzí pocity nenávisti k hlavním hrdinům.  Ve filmu zazní občasné, zato nervy-drásající zvuky zaznamenávající změnu vizuální, jakoby negativní perspektivy filmu. Slova a věty, které hlavní hrdinové pronášejí jen tak s lehkostí, které ovšem pro opačnou stranu mají nedozírné následky prosté jakékoliv lehkosti, ten mix negativních vjemů, které doprovází či jdou zcela proti tomu, co se odehrává před očima, to vše zanechá v divákovi hodně silný a hluboký emoční zážitek. Neskutečně působivé konečné střihové propojení mě utvrdilo v tom, že byť beru jako povinnost jednou v životě Osvětim navštívit, jak jsem zjistila, nejsem na to ještě psychicky připravena. Hudební podkres při závěrečných titulcích je pekelný, tak nepříjemné snad není ani dílo Wagnera. Jen taková perlička k titulkům - byly drobné a já na první pohled měla pocit, že byly psány švabachem. Nebyly, ovšem kdyby byly bývaly, bývalo by to to mělo přímo ďábelský efekt na druhou. 

Shrnuto a podtrženo, film je právem nominovaný v letošním boji o Oskary. Poukazuje na historii uměleckým a trochu jiným, o to neméně působivým způsobem. A opět platí známé: "Kdo zapomene na historii, je nucen si ji opakovat!"

 

Lednové recenze

Pravdu neumlčíš

Jane Isaacová

*****

304 stran

Druhý díl, ve kterém hlavní postava detektiv šéfinspektorky Heleny Laveryové spolu s týmem pátrá po vrahovi Naomi. Společně se rozvíjí linka Evy, Naominy kamarádky, která byla poslední, kromě vraha, kdo viděl Evu živou. Jenomže po ní se slehla zem.

Čtenář se postupně seznamuje s příběhem Naomi, Evy, a jelikož jsem nečetla první díl, i s postupy a myšlenkovými pochody Helen. Ani Helen není ušetřena životních těžkostí. Pátrání po pachateli ji zasáhne hned v několika rovinách. Autorka netahá čtenáře za nos, od určité chvíle se pachatel dá odhadnout, ovšem to na dynamice a čtivosti nic nezmění. A o překvapení rozhodně není čtenář ochuzen.

Autorka píše poutavě, storyline je velmi čtivá. Velmi se mi líbilo, jak se příběh čtenáři postupně s každou stránkou více a více rozbaluje. Autorka píše obě příběhové linky v er-formě. Velmi snadno se orientuje v pasážích, které sahají do minulosti, aby pak na konci příběh vygraduje a všechny střípky skládačky do sebe zapadají. Nechcete knihu odložit, dokud se nedostanete na konec. Rozhodně si nenechám ujít zpětně i první díl.  

 

Bodyguardka

Katherine Center

*****

336 stran

Děkuji @albatrosmedia, že jsem mohla přečíst tento příběh v předstihu. Hanna Brooksová pracuje jako bodyguardka, základnu má v texaském Houstonu. Zrovna pochovala maminku, a aby se z toho nezbláznila, chce se okamžitě vrhnout do práce, aby zaměstnala mysl. Co čert nechtěl, je jí přiřazen nový klient – známá herecká celebrita, Jack Stapleton. Ten přijíždí na texaský ranč za rodinou. Původně na dobu, než se jeho mamince zdravotně uleví, nakonec se pobyt prodlouží na 4 týdnu až do Dne díkuvzdání.

Jediná viditelná hrozba je od fanynky/stalkerky, kterou ovšem mají v zorném poli. Navíc veřejnost neví, kde se zrovna Jack pohybuje, a mají v plánu, aby to tak zůstalo. Hanna se ovšem bude muset vyrovnávat nejen se svými osobními problémy, s osobními problémy Jacka, ale také bojuje s tím, aby nepodlehla Jackovu kouzlu, zatímco před Jackovou rodinou hraje jeho přítelkyni, nehledě na nutnost srovnat se s jeho „oficiální“ přítelkyní. Oba ani netuší, jak jim jejich seznámení převrátí život na ruby.

Autorka pohodových romancí dostála svému stylu. Je to oddychové a velmi čtivé a samozřejmě nechybí romantická linka. Jsou splněna kritéria vyprávění příběhu. Máme tam překážky, zklamání, rozčarování, hate-to-love, zápletku, a když už si čtenář myslí, že se příběh uzavírá, autorka hodí do cesty hlavní hrdinky twist a hlavní představitelé se musí s osudem poprat, jako už poněkolikáté.

Příběh je ve finále milým výletem do srdcí a temných zákoutí osudů. Líbilo se mi, že autorka dává lidem, až by se chtělo říci, návod a také naději. Navíc jsem docenila i to, jaké všechny rešerše pro sestavení příběhu autorka musela podstoupit, a proto jsem dala při hodnocení nakonec plný počet hvězdiček.

 

ARGYLLE:TAJNÝ AGENT

Režie : Matthew Vaughn

Scénář: Jason Fuchs

Kamera: George Richmond

Hudba: Lorne Balfe

Nevím proč to PR tlačí jako "dalšího Kingsmana", ovšem bylo milé překvapení, že až na jednu referenci a na viditelnou udičku na pokračování (mimochodem, neodcházejte hned po začátku titulků) si film rozhodně na Kingsmana nehraje.  Nebudu popisovat děj, ten je na první dobrou v popisu. 

Napíšu, proč přeci jen dám plný počet hvězdiček. Scénář je velice kompaktní s tolika zvraty, že divák je v neustálém napětí co bude dál. Je tam tolik milých překvapení a směrů, kam se tvůrci nebáli vydat, což zase nemůžu popsat kvůli spoilerům, nicméně bavila jsem se dobře a to celé dvě hodiny. Sam hraje stejně skvěle, jako v Králíčkovi Jojovi, ženské představitelky (jejich postavy) nejsou, co se zdají a hlavně Bryce mě mile překvapila herecky. Stunt double Chrise Hemswortha konečně prezentuje "sebe", své kaskadérské schopnosti a můžeme si na záblesk užít i jeho tvář. No a Henry .... :-D :-D :-D uvidíte sami.... 

Kdo nemá rád kočky, část fórků vás mine, ale já jsem se smála po celý film dost a dost. A že je přímo režisér slouha kočičímu představiteli - získal si mě o to víc.

CGI a SFX je zřetelné a úsměvné, ovšem když zbytečně nešťouráte a neočekáváte další Schindler´s list, odbouráte venkovní svět, uvolníte se, posadíte se a opřete, film si rozhodně užijete. A to má IMHO celou dobu  duo režisér/scénárista na paměti. Proto si film plný počet zaslouží.  

 

BASTARD/ BASTARDEN / 

THE PROMISED LAND

Režie : Nikolaj Arcel

Scénář: Anders Thomas Jensen, Nikolaj Arcel

Kamera: Rasmus Videbæk 

Hudba: Dan Romer

 

Filmově zpracovaný příběh na základě románu, ovšem týkající se historicky reálné postavy kapitána Ludviga Kahlena v období roku 1755. Herecký koncert Madse Mikkelsena, který ovšem nezastiňoval další důležité postavy příběhu. Nikdo nebyl slabým článkem ansámblu. Nemůžeme si odpustit srovnání s Královskou aférou, která se taky částečně natáčela u nás. Morten Hee Andersen a hlavně Soren Malling jsou zde, dá se říci, pečení vaření. O to víc mě mrzí, že se do koprodukce nedostane Česká republika ani zmínkou. Je to smutné, že jsme sice naprosto bezkonkurenční dříči, ovšem stále jsme optikou zahraničí bráni jako levná manuální pracovní síla. Mám sto chutí za to dát hvězdu dolů, ale nedám. To pohlcení příběhem, s napětím očekávání co se bude dít dál, souznění ať již s jakoukoliv postavou, to a ještě další věci, které vnímá jen filmař - jestli to jako divák dostanu vše v balíčku zabalené sice zmrzlou, zakrvavenou, zablácenou mašlí, zaslouží si to plný počet.

Film má paradoxně (na dnešní fenomén) "jen" dvě hodiny stopáže, ovšem alespoň pro mě byl pocitově všemi těmi událostmi tak ke třem hodinám. Ale rozhodně to nemyslím ve smyslu, že jsem odpočítávala hodiny a nemohla se dočkat konce. Právě že naopak. Oceňuji kameru, malebné záběry, a hlavně intenzivní pocity u scén při absenci hudby. Hudba pouze doprovázela dynamické scény a u těch citlivých jsem akorát měla obavy, aby nebyl slyšet můj kručící hladový žaludek. Po celou dobu jsem seděla jak přikovaná, a jestli jsem ještě dalším smyslem měla kapacitu vnímat okolí, tak v sále to působilo stejně. Velká gratulace všem zúčastněným, kolegům, co se natáčení účastnili. Skvělá práce. Můžete být hrdí a spokojení. A teď pojďme tu naši zemičku posunout na honosné a důstojné (nejen) filmařské místo ať nepůsobíme jen jako "montovna".

 

 

Prosincové recenze

Notting Hill pod sněhem

Jules Wake

*****

363 stran

Autorka Jules Wake vydává knihy taktéž pod jménem Julie Caplinová. Tento romantický vánoční příběh se odehrává v zimním Londýně kolem violistky Metropolitní opery Violy Smithové. Ta jednou náhodou po cestě vlakem do práce narazí na sympatického pána, aby se následně na to dozvěděla, že převezme odpovědnost vypomáhat s vánoční besídkou na místní škole, kde shodou náhod chodí dcerka právě onoho muže, Nate Williamse, který jí do života vletěl jako blesk s čistého nebe. Že si ji jeho dcerka Grace neskutečně získá, a že bude mít ochranné tendence nejenom vůči ní, neplánovala už vůbec.

Samozřejmě, je to Viola, hodná, poslušná, empatická osoba, která nikdy neřekne ne a všem se chce zavděčit, všem chce pomoci a už v žádném případě by neudělala něco, co by Grace mohlo ublížit. Ale řekněte Bohu svůj záměr a on se vám vysměje. Každopádně nejenom Viola prožije turbulentní konec roku. A čtenář si musí počkat až do konce, jestli to skončí jedním nebo dokonce více zlomenými srdci.

Je to mé první seznámení s autorkou a určitě budu mít chuť pokračovat v další její tvorbě. Píše poutavě, čtivě, dává si záležet, aby čtenáři popisovala místa, chutě, vůně, pocity. Alespoň v této knize to bylo pro mě na hraně, kdy už je popisných pasáží přespříliš, anebo kdy jsou už popisné pasáže až příliš dlouhé, ale vynahrazuje to pěkná stavba příběhu, postav, zápletky a toho, jak se s klacky, které jim život hází pod nohy, hlavní postavy popasují. Dále jsem ocenila i to, že se autorka nesnaží o prvoplánový příběh. Nebojí se totiž dotýkat se celkem vážných situací a velice reálných zapeklitostí života a přesto nezapomíná dát čtenáři naději. Pěkné čtení nejen pro dlouhé zimní večery.

Sváteční vražda

Ada Moncrieffová

***

248 stran

Moc jsem se na tento detektivní příběh těšila. Ovšem vizuál a anotace nabízí něco, co sice je hezkou původní myšlenkou, ovšem byť jako pocta detektivním případům Agathy Christie případně navodit diváky série Na nože (Kives Out) je ovšem nad síly autorky Ady Monchrieffové a nabízí pouze verzi „z Wishe“.

Na šlechtické sídlo Lady a Lorda Wesburyových se sejde společnost k oslavám vánočních svátků, následného honu, k několika dnům pohody, dostatku jídla, pití, dárků a vybrané společnosti. Ovšem nálezem jednoho zúčastněného v brzkých ranních hodinách na Boží hod celou situaci změní a sledujeme, jak ústřední postava Hugh vynakládá své zkušenosti z laboratoře do přímo laboratorního zkoumání okolností a pitvání jednotlivých účastníků a jejich života a případných kostlivců ve skříni, kteří při procesu vyplavou na povrch.

Musím říci, že oceňuji odlehčenou, zrychlenou a zjednodušenou formu vyprávění. Konečné rozuzlení se četlo rychle. Ovšem musím přiznat, že jsem se jinak po celou dobu těžce vyprávěním prodírala. Postavy jsou představeny ve velmi rychlém sledu okamžitě od první stránky a já měla pocit, že se v nich ztrácím a tak nějak jsem tušila proč – nedokázala jsem si k nim vytvořit jako čtenář žádné pouto. Postupné rozkrývání příběhu bylo zábavné, ovšem ani jsem neměla chuť si vytipovat podezřelou osobu. Už to nereálné prvotní ošetření konstábla, kdy se velmi rychle nechalo sídlo a místo činu zamořit stopami neospravedlní ani velice tenká linka vysvětlení, že byly svátky. Na tom to bylo postavené velmi chabě, vágně a nerealisticky.

Příběh je vyprávěn er-formou, přičemž se autorka obrací, respektive zmiňuje čtenáře, což je asi částečně zmíněná pocta stylu A.CH. Ovšem na mě to působí nekonzistentně a pozornost to odvádí. Ale pravda, nejsem zarytým fanouškem A.CH. tak to může být situace, kdy nejsem koncovým publikem.

A ke slohové složce mi po celou dobu vyskakovaly malé vykřičníky: opravdu by se v meziválečné šlechtické anglické společnosti vyskytl výraz: „házet do něčeho vidle…“ ? Opravdu by si úzká společnost (a nemyslím rodinné příslušníky) dovolila oslovovat majitelé šlechtického sídla „Lady W.“ a „Lorde W.“ ? 

Ostrov tajemství

Patricia Wilsonová

*****

416 stran

Toto bylo velké překvapení, knihu jsem dočetla až v novém roce, a tak jsem zvědavá, jestli mě něco v roce 2024 tak překvapí alespoň stejně jako tato historická romance. Bylo mi jasné, že téma války nebude úplně jednoduché, proto naprosto tleskám rozhodnutí dát knize tak poetický přebal s romanticky laděným zabarvením, protože takovou emocionální nálož jsem opravdu nečekala.

U románu se mi snad ještě nestalo, že bych musela odkládat knihu po pár stránkách, protože jsem víc v ten moment prostě emočně nezvládala.

Autorka se naprosto bravurně popasovala s nelehkou příběhovou osou, kdy sledujeme osudy tří generací žen v rodině, čtenář sleduje, jak žádost nejmladší z generace odstartuje velkou řadu tajemství, otevírání ran, retrospektiv, pátrání, zamýšlení, pochopení, vysvětlování a odpouštění.

Hlavní linka vnučky Angie je vyprávěna v er-formě, povídání babičky Marie, kdy se dostáváme do válečných 40. a 60. let 20. století na Krétě, je v ich-formě. Maminka Poppy zapadá do konceptu adekvátně.

Autorka bez problémů proplouvá ze současnosti do historických vzpomínek natolik citlivě, aniž by čtenář byl zmatený. Dále oceňuji, jak příběh rozplétá v průběhu dokonale zamotané historické události ústřední rodiny, a toto postupné rozkrývání pátrání autorka dávkuje s mikro-minimialistickou přesností a načasováním. A když už si čtenář říká, že další zvrat snad nezvládne, poslední čtvrtinu příběhu nestačí otáčet stránky, aby se dobral konečného rozuzlení. Kéž by každé čtení byl takový silný zážitek, takové postupné rozbalování dárku.

Kam se ztrácí Alice Sun

Ann Liang

****

312 stran

Velice příjemný a svižný YA příběh s prvky fantasy, detektivky a romance s přesahem sociální sondy do společnosti. Hlavní hrdinka Alice Sun je premiantka školy Airingtonu, spolu s Henrym Li jsou dlouholetí rivalové, dalo by se říci, že jsou to nepřátelé. Z důvodu sociální situace v rodině Alice bohužel hrozí, že bude muset změnit školu.

V jednom momentě Alice zjistí, že má schopnost zneviditelnění. Neví jak, ani co to ovlivňuje nebo spouští, ovšem dokáže vyhodnotit opakující se vzorec, a taky jak se cítí fyzicky, když takový stav přichází. A jelikož zoufalé situace vyžadují zoufalé činy, rozhodne se spojit síly se svým rivalem a snaží se co nejvíce zpeněžit tento svůj „dar“, aby mohla zůstat na škole, věnovat se tomu, v čem exceluje, rozvíjet své znalosti a žít tak, aby na ni rodiče mohli být hrdi.

Jenomže v rámci aktivit, na které je najímána, se dostane do situace, kdy musí vyhodnotit, jaké jsou morální důsledky takového jednoho činu. Čtenář sleduje, jakou cestu si vybere, a zda se jí podaří vybrat zatáčku nebo nenávratně spadne na dno propasti. 

   BIBLIOTÉKA 2023